23 Cdo 155/2025

Plný text

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Tůmy, Ph.D., a soudců JUDr. Pavla Horáka, Ph.D., a JUDr. Bohumila Dvořáka, Ph.D., ve věci žalobce Asociace renovátorů tonerů, z.s., se sídlem v Praze 9, Ocelářská 1354/35, Libeň, identifikační číslo osoby 26650240, zastoupeného JUDr. Mgr. Rudolfem Leškou, LL.M., Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 2, Apolinářská 445/6, proti žalované COMP`S, spol. s r.o., se sídlem ve Smržovce, Husova 539, identifikační číslo osoby 46709576, o ochranu proti nekalé soutěži, vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci pod sp. zn. 39 Cm 94/2023, o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 2. 9. 2024, č. j. 3 Cmo 5/2024-105, takto:

Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 2. 9. 2024, č. j. 3 Cmo 5/2024-105, a rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 26. 10. 2023, č. j. 39 Cm 94/2023-87, se zrušují a věc se vrací Krajskému soudu v Ústí nad Labem – pobočce v Liberci k dalšímu řízení.
Odůvodnění:

I. Dosavadní průběh řízení
1. Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci (dále jen „soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 26. 10. 2023, č. j. 39 Cm 94/2023-87, zamítl žalobu, aby žalovaná byla povinna zdržet se nabízení k prodeji tonerové kazety CE 505A (05A) kód zboží NN_HP_CE505A, EAN: HP CE505A (05A) (výrok I) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II).

2. Soud prvního stupně rozhodoval o žalobě, kterou se žalobce domáhal, aby soudy uložily žalované povinnost zdržet se nabízení k prodeji výše specifikované tonerové kazety, a to z toho důvodu, že žalovaná nabízením a prodejem těchto tonerových kazet zasahuje do práv k patentu č. 2087407, jejichž držitelem je společnost Canon, a žalovaná využívá chráněnou technologii, aniž by byla držitelem potřebné licence. Žalobce tvrdil, že tonerové kazety nabízené žalovanou nejsou renovované kazety, ale jde o nově vyrobené kazety porušující patent společnosti Canon, díky čemuž jsou levnější než renovované kazety. Oproti tomu členové žalobce prodávají renovované kazety a z pohledu patentové ochrany provádějí opravu, která nezasahuje do práv z patentu. Žalovaná tím, že nabízí k prodeji výrobky, při jejichž výrobě nebyly vynaloženy náklady na postup respektující práva k patentu či náklady na vývoj výrobku nebo nabytí patentové licence, získává dle žalobce nezaslouženou soutěžní výhodu na úkor jeho členů, když žalovaná je schopna tímto způsobem nabízet na trhu konkurenční výrobky za nižší cenu než členové žalobce, kteří postupují v souladu s právem.

3. K odvolání žalobce Vrchní soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) dovoláním napadeným rozsudkem potvrdil rozsudek soudu prvního stupně (první výrok) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (druhý výrok).

4. Soudy obou stupňů dospěly ke shodnému právnímu závěru o nedostatku aktivní (věcné) legitimace žalobce. Uvedly, že s ohledem na to, jak žalobce konstruoval žalobu (v čem spatřoval projev zakázané nekalé soutěže), bylo podstatné to, zda žalobci (či jeho členům) svědčí práva k předmětnému patentu či zda je oprávněn práva k patentu vymáhat ve smyslu § 2 odst. 1 zákona č. 221/2006 Sb., o vymáhání práv z průmyslového vlastnictví a ochraně obchodního tajemství, (dále jen „zákon o vymáhání práv z průmyslového vlastnictví“). Soudy proto uzavřely, že za situace, kdy žalobce (ani žádný z jeho členů) není nositelem práva, z jehož porušení v prostředí hospodářské soutěže dovozuje naplnění generální klauzule nekalé soutěže [§ 2976 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále také jen „o. z.“)], není žalobce aktivně (věcně) legitimován. Pro uvedený závěr bylo dle soudů obou stupňů nepodstatné, zda žalovaná vyrábí napodobeniny originální tonerové kazety společnosti Canon Kabushiki Kaisha, nebo zda tyto originální výrobky pouze renovuje, proto soudy v tomto směru neprováděly dokazování.
II. Dovolání a vyjádření k němu
5. Rozsudek odvolacího soudu napadl žalobce dovoláním, jehož přípustnost spatřoval v tom, že rozsudek odvolacího soudu závisí ve smyslu § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o. s. ř.“) na vyřešení dvou otázek hmotného práva, přičemž v případě první otázky se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu a druhá otázka nebyla v rozhodovací praxi dosud vyřešena.

6. První otázka dovolatele se týkala toho, zda může mít porušení norem veřejného nebo soukromého práva soutěžní dopad. Poukázal na konkrétní rozhodnutí z judikatury Nejvyššího soudu, která běžně pracuje se soudcovskou skutkovou podstatou nekalé soutěže „porušení norem veřejného nebo soukromého práva se soutěžním dopadem“ a konstatuje, že je třeba zkoumat, zda nedošlo k porušení právního předpisu a zda toto porušení nemělo soutěžní dopad. Dovolatel spatřoval nesprávnost právního posouzení odvolacího soudu v tom, že se vůbec nezabýval otázkou, zda žalovaná porušila normu soukromého práva a zda případné porušení mělo soutěžní dopad, čímž se od dovolatelem citované judikatury odchýlil. Rovněž namítal, že odvolací soud v tomto směru nedostál své povinnosti vypořádat se s rozhodovací praxí, na kterou odkazuje účastník, ačkoli je taková povinnost soudů konstantně judikována vrcholnými soudy.

7. Druhá otázka se vztahovala k tomu, zda může porušování práv k patentům třetí osoby představovat jednání v rozporu s dobrými mravy soutěže, která má soutěžní dopad ve vztahu k těm soutěžitelům, kteří nejsou držiteli práv k patentu. Prostřednictvím této – dle dovolatele dosud v rozhodovací praxi neřešené – otázky namítal, že odvolací soud učinil závěr o nedostatku aktivní (věcné) legitimace žalobce s ohledem na to, že žalobce není nositelem práva, z jehož porušení dovozuje naplnění generální klauzule nekalé soutěže, ačkoli nikdy v řízení netvrdil, že mu svědčí právo k předmětnému patentu a tvrzené porušení pravidel proti nekalé soutěži o tuto skutečnost neopíral. Naopak poukázal na to, že naplnění znaků generální klauzule nekalé soutěže spatřoval v tom, že v důsledku porušování práv k patentu třetí osoby získává žalovaná soutěžní výhodu spočívající v mnohem nižších nákladech na výrobu tonerové kazety, jejíž součástí je technologie chráněná patentem. V důsledku toho jsou tonerové kazety žalované několikanásobně levnější než kazety, které renovují členové dovolatele takovým způsobem, aby nebylo zasaženo do práv k patentu (neboť patentová technologie není renovací konkrétní tonerové kazety nikterak dotčena ani reprodukována). Dovolatel proto navrhl, aby dovolací soud napadené rozhodnutí i rozhodnutí soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

8. Žalovaná se k dovolání nevyjádřila.
III. Přípustnost dovolání
9. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobou oprávněnou, řádně zastoupenou advokátem, posuzoval, zda je dovolání přípustné.

10. Podle § 236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

11. Podle ustanovení § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

12. Dovolatelova první otázka týkající se toho, zda porušení norem veřejného nebo soukromého práva může mít soutěžní dopad, nezaloží přípustnost dovolání, neboť na jejím řešení napadené rozhodnutí nespočívá. Odvolací soud svůj závěr v napadeném rozhodnutí totiž nezaložil na posouzení, zda porušení norem veřejného či soukromého práva může mít soutěžní dopad, ani takové posouzení nebylo v té fázi řízení podstatné, neboť soudy obou stupňů zamítly žalobu již na základě závěru o nedostatku aktivní (věcné) legitimace žalobce, aniž by se zabývaly tím, zda byly naplněny konkrétní znaky generální skutkové podstaty nekalé soutěže. Za takové situace tudíž nebyly povinny vypořádat se s dovolatelem odkazovanou judikaturou Nejvyššího soudu k soudcovské skutkové podstatě nekalé soutěže spočívající v porušením norem veřejného či soukromého práva se soutěžním dopadem.

13. Nejvyšší soud v tomto směru připomíná, že podle rozhodovací praxe není dovolání přípustné podle § 237 o. s. ř., jestliže dovolatel jako důvod jeho přípustnosti předestírá dovolacímu soudu k řešení otázku hmotného nebo procesního práva, na níž rozhodnutí odvolacího soudu nezávisí (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 7. 2013, sen. zn. 29 NSČR 53/2013).

14. Řešení výše uvedené otázky, konkrétně toho, zda žalovaná svým jednáním porušila právní normu a zda případné porušení mělo soutěžní dopad, tj. zda bylo v rozporu s dobrými mravy soutěže způsobilé přivodit újmu ostatním soutěžitelům či zákazníkům, by bylo pro rozhodnutí odvolacího soudu, které bylo postaveno již na závěru o nedostatku aktivní (věcné) legitimace žalobce, irelevantní, resp. předčasné. S ohledem na to, že dovolací soud shledal dovolání přípustným pro řešení druhé dovolatelovy otázky a uzavřel, že soudy dospěly k nesprávnému právnímu závěru o nedostatku aktivní (věcné) legitimace žalobce (viz odůvodnění tohoto rozsudku níže), bude na soudech v dalším řízení, aby se zabývaly právě předestřenou otázkou.

15. Nejvyšší soud shledal dovolání žalobce přípustným podle § 237 o. s. ř. pro řešení druhé v dovolání formulované otázky, která se ve své podstatě týkala aktivní (věcné) legitimace k podání žaloby na ochranu proti nekalosoutěžnímu jednání, které mělo spočívat v získání soutěžní výhody porušováním práva k patentu, jehož nositelem byla třetí osoba (nikoli žalobce).

16. Odvolací soud se při řešení této otázky odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu.
IV. Důvodnost dovolání a právní úvahy dovolacího soudu
17. Dovolání je důvodné, neboť rozhodnutí odvolacího soudu při vyřešení této otázky spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§ 241a odst. 1 o. s. ř.).

18. Právní posouzení věci je činnost soudu spočívající v podřazení zjištěného skutkového stavu pod hypotézu (skutkovou podstatu) vyhledané právní normy, jež vede k učinění závěru, zda a komu soud právo či povinnost přizná, či nikoliv.

19. Nesprávným právním posouzením věci je obecně omyl soudu při aplikaci práva na zjištěný skutkový stav (skutková zjištění), tj. jestliže věc posoudil podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.

20. Podle § 2976 o. z. kdo se dostane v hospodářském styku do rozporu s dobrými mravy soutěže jednáním způsobilým přivodit újmu jiným soutěžitelům nebo zákazníkům, dopustí se nekalé soutěže. Nekalá soutěž se zakazuje (odst. 1).

21. Podle § 2988 o. z. osoba, jejíž právo bylo nekalou soutěží ohroženo nebo porušeno, může proti rušiteli požadovat, aby se nekalé soutěže zdržel nebo aby odstranil závadný stav. Dále může požadovat přiměřené zadostiučinění, náhradu škody a vydání bezdůvodného obohacení.

22. Podle § 2989 o. z. právo, aby se rušitel nekalé soutěže zdržel nebo aby odstranil závadný stav, může mimo případy uvedené v § 2982 až 2985 uplatnit též právnická osoba oprávněná hájit zájmy soutěžitelů nebo zákazníků (odst. 1).
Judikatura k ochraně proti nekalé soutěži
23. Dovolací soud ve svém rozhodování dospěl k ustálenému závěru, že jednáním v nekalé soutěži je pouze takové jednání, které na základě individuálního posouzení věci a s přihlédnutím ke konkrétním okolnostem naplňuje všechny podmínky generální klauzule nekalé soutěže podle § 2976 odst. 1 o. z. Právní úprava nekalé soutěže chrání hospodářskou soutěž jako takovou. Ochrana hospodářské soutěže znamená na straně jedné dodržení fair pravidel soutěže, zejména nastavení alespoň srovnatelných výchozích podmínek nutných pro to, aby výsledky, jichž soutěžitel dosáhl, odpovídaly především jeho poctivě vynaloženému úsilí, na straně druhé vyžaduje též zachování přiměřeně „bezpečného“ trhu pro zákazníka (srov. obdobně na základě právní úpravy účinné do 31. 12. 2013 rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 11. 2007, sp. zn. 32 Odo 1125/2006, uveřejněný pod číslem 96/2008 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, dle účinné právní úpravy srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2019, sp. zn. 23 Cdo 4297/2018).

24. Ve vztahu k podmínce nekalé soutěže spočívající ve způsobilosti jednání soutěžitele přivodit újmu jiným soutěžitelům nebo zákazníkům dospěl dovolací soud ve svém rozhodování k závěru, podle kterého se pro posouzení určitého jednání jako jednání nekalosoutěžního vyžaduje pouhá způsobilost přivodit újmu soutěžitelům nebo zákazníkům, není tedy nutný sám vznik újmy. Možnost, že jednomu nebo druhému z uvedených subjektů bude způsobena újma, musí být ovšem možností reálnou, nikoliv vyspekulovanou a velmi nepravděpodobnou. Pokud by určité jednání bylo zakazováno jen na základě vysoce teoretické možnosti újmy, šlo by o málo důvodné omezení podnikatelské svobody. Zákon nijak neurčuje rozsah újmy, která musí z určitého jednání alespoň hrozit, aby takové jednání mohlo být posouzeno jako nekalosoutěžní. Nehovoří např. o újmě značného rozsahu, újmě podstatné apod. Lze však dospět k názoru, že újma (ať již hrozící nebo skutečně existující) v zanedbatelném rozsahu vlastně újmou není (srov. obdobně na základě právní úpravy účinné do 31. 12. 2013 např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 4. 2008, sp. zn. 32 Cdo 139/2008).

25. Podmínkou nekalé soutěže naopak není existence zavinění na straně soutěžitele. Právní úprava vymezující podmínky nekalé soutěže volní složku projevu vůle (zavinění úmyslné či nedbalostní, zakládající možnost vyvinění – exkulpace) neřeší, ale právě naopak odpovědnost rušitele zakládá na objektivním principu (srov. obdobně na základě právní úpravy účinné do 31. 12. 2013 např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 3. 2006, sp. zn. 32 Odo 1230/2005).

26. Již ze závěrů formulovaných starší rozhodovací praxí plyne, že nekalou soutěží je rovněž takové jednání, jímž si soutěžitel v rozporu s dobrými mravy soutěže zjedná na újmu ostatních soutěžitelů mezi nimi soutěžní výhodu, jíž vzniká ve vzájemných soutěžních vztazích a stycích soutěžitelů porucha, jeho soutěžní přednost a soutěžní újma ostatních soutěžitelů (srov. rozhodnutí bývalého Nejvyššího soudu Československé republiky ze dne 6. 6. 1930, sp. zn. RV I 1557/29, uveřejněné pod č. 9971/1930 Sbírky rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských).

27. Jednání v nekalé soutěži proto může spočívat rovněž v takovém jednání, jež porušuje předpisy soukromého či veřejného práva a jehož důsledkem je v hospodářském styku rozpor s dobrými mravy soutěže způsobilý přivodit újmu jiným soutěžitelům nebo zákazníkům, resp. je-li důsledkem porušení těchto předpisů získání soutěžní výhody, kterou by rušitel bez tohoto porušení právních předpisů nezískal (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 2021, sp. zn. 23 Cdo 2793/2020, uveřejněný pod číslem 61/2022 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

28. Nejvyšší soud ve svém rozhodování rovněž dovodil, že souběh práv z ochrany proti nekalé soutěži a z ochrany podle autorského zákona je možný, ovšem podmínky ochrany proti nekalé soutěži se posuzují samostatně. Pro rozhodnutí soudu ve věci ochrany proti nekalosoutěžnímu jednání není rozhodné, kdo z účastníků je vlastníkem práva užívat duševní vlastnictví (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 12. 2015, sp. zn. 23 Cdo 971/2014)
Právní posouzení v poměrech projednávané věci
29. Při aplikaci výše uvedených závěrů na nyní projednávanou věc je třeba uvést, že při posouzení, zda žalobce je aktivně (věcně) legitimován k podání žaloby na ochranu proti jednání v nekalé soutěži tak, jak toto jednání po skutkové stránce vymezil žalobce ve své žalobě, není v projednávané věci rozhodné, zda žalovaná porušila právo průmyslového vlastnictví, jehož nositelem byl právě žalobce (nebo některý jeho člen), nebo zda šlo o právo třetí osoby. Ze shora uvedené judikatury plyne, že jednání v nekalé soutěži spočívá na objektivní odpovědnosti za narušení pravidel hospodářské soutěže, pokud tímto jednáním hrozí vznik újmy (či přímo újma vzniká) jinému soutěžiteli nebo zákazníkovi, přičemž podmínky ochrany proti nekalé soutěži se posuzují (ve vztahu k ochraně práv z duševního vlastnictví či jiných absolutních práv) samostatně. Proto při posouzení, zda na straně žalobce v případě žaloby na ochranu proti nekalé soutěži má stát toliko nositel porušovaného práva (v projednávané věci nositel práv k patentu), je rozhodné, jak žalobce závadné jednání žalovaného v nekalé soutěži ve své žalobě vymezil a v čem shledává hrozbu vzniku újmy na straně soutěžitelů či zákazníků.

30. Spatřuje-li v projednávané věci žalobce nekalosoutěžní jednání žalované v tom, že žalovaná porušováním patentové ochrany třetí osoby získává nezaslouženou soutěžní výhodu vůči jiným soutěžitelům tím, že je v důsledku toho (nekalou úsporou nákladů) schopna nabízet na trhu konkurenční výrobky za nižší cenu než ostatní soutěžitelé respektující tuto patentovou ochranu, je osobou, jejíž právo bylo nekalou soutěží ohroženo či porušeno ve smyslu § 2988 o. z., takto konkurenčně dotčený soutěžitel, a tudíž je ve smyslu tohoto ustanovení aktivně (věcně) legitimován k uplatnění nároků z ochrany proti nekalé soutěži, resp. tak může případně činit právnická osoba oprávněná hájit zájmy těchto soutěžitelů podle § 2989 odst. 1 o. z.

31. Argumentace odvolacího soudu, že žalobci (resp. jeho členům) nehrozí ani nemůže vzniknout v důsledku jednání žalovaného újma s odůvodněním, že žalobce ani jeho členové nejsou nositeli práv k předmětnému patentu, neodpovídá tomu, jak žalobce nekalosoutěžní jednání žalované a s tím spojenou hrozbu vzniku újmy soutěžitelům či zákazníkům ve své žalobě skutkově vymezil.

32. Jinak řečeno, pokud odvolací soud svůj závěr o nedostatku aktivní (věcné) legitimace žalobce opřel o argumentaci, že žalobce není nositelem práv z patentu (a není ani osobou oprávněnou tato práva vymáhat ve smyslu § 2 odst. 1 zákona o vymáhání práv z průmyslového vlastnictví), mohl by být takový závěr na místě v případě odlišně skutkově vymezeného nekalosoutěžního jednání, zejm. pokud by žalobce spatřoval nekalé soutěžní jednání žalované nikoli v neoprávněném dosahování nižší nákladovosti při uvádění na trh konkurenčních výrobků či služeb, nýbrž v zásahu do vlastního absolutního práva žalobce projevujícím se hrozbou vzniku jeho újmy v hospodářské soutěži.

33. Proto sama skutečnost, že žalobce není nositelem práv k patentu, jehož porušením měla žalovaná získat soutěžní výhodu oproti ostatním soutěžitelům, nemůže vést v projednávané věci k závěru o nedostatku aktivní (věcné) legitimace žalobce k uplatnění nároků z ochrany proti jím skutkově vymezené nekalé soutěži, a závěr odvolacího soudu je proto v tomto směru nesprávný.

34. V dalším řízení bude proto na soudech, aby se zabývaly tím, zda jednání žalované v podobě vylíčené žalobcem naplnilo jednotlivé znaky generální klauzule nekalé soutěže ve smyslu § 2976 odst. 1 o. z., k čemuž si opatří dostatečná skutková zjištění.
V. Závěr
35. Jelikož právní posouzení věci odvolacím soudem není správné (dovolací důvod podle § 241a odst. 1 o. s. ř. byl uplatněn důvodně) a není možné vzhledem k dosavadním výsledkům řízení o věci v dovolacím řízení rozhodnout [§ 243d odst. 1 písm. b) o. s. ř.], Nejvyšší soud, aniž ve věci nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.), napadený rozsudek odvolacího soudu podle ustanovení § 243e odst. 1 o. s. ř. zrušil, a vzhledem k tomu, že důvody, pro které byl zrušen rozsudek odvolacího soudu, platí i pro rozsudek soudu prvního stupně, Nejvyšší soud v souladu s § 243e odst. 2 věty druhé o. s. ř. zrušil i rozsudek soudu prvního stupně a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení .

36. Právní názor Nejvyššího soudu je pro soudy obou stupňů závazný (§ 243g odst. 1 a § 226 odst. 1 o. s. ř.)

37. O náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení rozhodne soud v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí.

P o u č e n í: Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.