Plný text
23 Cdo 169/2026-1067
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Jiřího Němce a soudců JUDr. Bohumila Dvořáka, Ph.D., a JUDr. Pavla Tůmy, Ph.D., ve věci žalobkyně ČEZ Teplárenská, a.s., se sídlem v Praze 4, Duhová 1444/2, identifikační číslo osoby 27309941, zastoupené JUDr. Petrem Pečeným, advokátem se sídlem v Praze, Purkyňova 74/2, proti žalované A. H., o zaplacení 113 582,50 Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 38 Cm 43/2006, o dovolaní žalované proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 5. 11. 2024, č. j. 2 Cmo 169/2024-941, takto:
Dovolací řízení se zastavuje.
Odůvodnění:
1. Vrchní soud v Praze v záhlaví uvedeným usnesením jako soud odvolací potvrdil usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 5. 9. 2024, č. j. 38 Cm 43/2006-927, jímž bylo připuštěno, aby do řízení na místo dosavadní žalobkyně Veolia Energie ČR, a.s., se sídlem v Ostravě, 28. října 3337/7, identifikační číslo osoby 45193410, vstoupila (podle § 107a občanského soudního řádu) nabyvatelka práva, společnost ČEZ Teplárenská, a.s., se sídlem v Praze 4, Duhová 1444/2, identifikační číslo osoby 27309941.
2. Proti usnesení odvolacího soudu podala žalovaná (nezastoupená advokátem) včasné dovolání (spolu s námitkou podjatosti členů senátu odvolacího soudu, který ve věci rozhodoval, a žádostí o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce z řad advokátů) s návrhem na zrušení napadeného usnesení a na odklad jeho právní moci a vykonatelnosti.
3. Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „o. s. ř.“, a zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „zákon o soudních poplatcích“.
4. Podáním dovolání vznikla žalované povinnost zaplatit soudní poplatek za dovolání [srov. § 4 odst. 1 písm. c) zákona o soudních poplatcích], který činí 4 000 Kč podle položky 23 bodu 2 Sazebníku poplatků, který je přílohou zákona o soudních poplatcích, neboť nejde o dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé. Tímto okamžikem byl soudní poplatek též splatný (srov. § 7 odst. 1 větu první zákona o soudních poplatcích). Žalobkyně dle obsahu spisu soudní poplatek za dovolání neuhradila.
5. Z obsahu spisu vyplývá, a Nejvyššímu soudu je rovněž z úřední činnosti známo, že žalovaná dlouhodobě zneužívá svého práva na soudní ochranu opakovaným podáváním mimořádného množství vesměs neodůvodněných či zjevně bezúspěšných procesních podání, jakož i opravných prostředků včetně opravných prostředků mimořádných, opakovaně podává neodůvodněné námitky podjatosti soudců a žádosti o osvobození od soudních poplatků a o ustanovení zástupce z řad advokátů, jež jsou soudy zamítány; takový způsob uplatňování procesních práv lze jednoznačně označit za obstrukční (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 9. 2022, sp. zn. 28 Cdo 310/2022, ze dne 21. 9. 2022, sp. zn. 28 Cdo 312/2022, a ze dne 29. 10. 2024, sp. zn. 23 Cdo 2571/2024). Takový zneužívající procesní postup žalované přitom nemůže ve smyslu § 2 a § 6 věty druhé o. s. ř. požívat právní ochrany (srov. například usnesení Ústavního soudu ze dne 12. 2. 2009, sp. zn. III. ÚS 480/06, a ze dne 27. 10. 2011, sp. zn. III. ÚS 2791/08, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2016, sp. zn. 30 Cdo 1417/2016) a k takovému zneužívajícímu procesnímu úkonu se proto podle § 41a odst. 3 o. s. ř. nepřihlíží (srov. obdobně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 1. 2025, sp. zn. 23 Cdo 3566/2024, ze dne 12. 11. 2024, sp. zn. 28 Cdo 2766/2024, či ze dne 28. 11. 2024, sp. zn. 21 Cdo 2299/2024). Soud tedy nepřihlížel ani k žádosti žalované o osvobození od soudních poplatků a o ustanovení zástupce pro toto dovolací řízení, neboť má vzhledem ke shora uvedenému za nepochybné, že záměrem takového počínání žalované je nikoliv sledování ochrany jí tvrzeného subjektivního práva (§ 1 o. s. ř.), nýbrž vyvolání procesních obtíží na straně soudu. Zneužívající procesní postup žalované přitom nemůže podle § 2 a § 6 věty druhé o. s. ř. požívat právní ochrany,
6. Nejvyšší soud již také nevyzýval žalovanou k zaplacení soudního poplatku za dovolání, neboť z jejího postoje v tomto i v dalších řízeních je zřejmé, že si je povinnosti zaplatit soudní poplatek za dovolání vědoma, avšak soudní poplatek zaplatit nehodlá a pouze opakovaně podává žádosti o osvobození od soudních poplatků a o ustanovení zástupce z řad advokátů, případně na výzvy k zaplacení soudního poplatku reaguje konkrétně nepodloženými námitkami soudců, čímž zneužívá svá procesní práva (srov. obdobně například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 8. 2024, sp. zn. 23 Cdo 2297/2024, či ze dne 29. 10. 2024, sp. zn. 23 Cdo 2571/2024). Nejvyšší soud současně podotýká, že skutečnost, že splnění povinnosti zaplatit soudní poplatek za dovolání v uvedené výši je nezbytné pro pokračování v dovolacím řízení, musí být žalované nutně známa z předchozích řízení před dovolacím soudem, neboť poučení o povinnosti zaplatit soudní poplatek a o následcích jejího nesplnění se jí již opakovaně dostalo (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 6. 2024, sp. zn. 23 Cdo 3/2024, ze dne 26. 6. 2024, sp. zn. 23 Cdo 1137/2024, a ze dne 25. 9. 2024, sp. zn. 23 Cdo 2295/2024). Za této situace se setrvání na požadavku další výzvy k zaplacení soudního poplatku za dovolání v projednávané věci jeví neefektivním a formalistickým (srov. obdobně usnesení Ústavního soudu ze dne 8. 8. 2013, sp. zn. II. ÚS 2291/13, ze dne 11. 5. 2022, sp. zn. I. ÚS 1077/22, ze dne 13. 12. 2023, sp. zn. II. ÚS 2908/23, ze dne 12. 12. 2023, sp. zn. II. ÚS 2999/23, a ze dne 16. 10. 2024, sp. zn. II. ÚS 2708/24).
7. Z výše uvedených důvodů Nejvyšší soud dovolací řízení podle § 9 odst. 2 zákona o soudních poplatcích zastavil, čímž se stal bezpředmětným i akcesorický návrh žalované na odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí, o němž již proto nebylo samostatně rozhodováno (srov. nález Ústavního soudu ze dne 23. 8. 2017, sp. zn. III. ÚS 3425/16, a ve vztahu k žalované též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2024, sp. zn. 23 Cdo 2295/2024, a ze dne 29. 10. 2024, sp. zn. 23 Cdo 2571/2024).
8. Pro úplnost lze též dodat, že Nejvyšší soud nepřihlížel ani k námitkám podjatosti vůči členům senátu odvolacího soudu, který vydal napadené rozhodnutí. Žalovanou vznesené námitky podjatosti neobsahují žádná konkrétní tvrzení o okolnostech, z nichž by bylo možno seznat, že je dán důvod pochybovat o nepodjatosti dotčených osob, tj. konkrétní tvrzení o jejich poměru k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům. Ostatně z obsahu spisu i z úřední činnosti soudu je patrné, že žalovaná (nejen) v projednávané věci reaguje obdobně odůvodněnými (resp. konkrétně neodůvodněnými) námitkami podjatosti v podstatě na jakékoliv vydané rozhodnutí všech stupňů soudů. Námitka podjatosti odůvodněná pouze okolnostmi, které nejsou způsobilé být důvodem k vyloučení soudce, popřípadě neodůvodněná vůbec, není řádnou námitkou podjatosti, a je-li takto (přesto) vznesena, lze ji již proto hodnotit jako obstrukční postup (jako procesní obstrukci), která také s přihlédnutím k § 2 a 6 o. s. ř. nepožívá právní ochrany; soud v takovém případě nemá povinnost postupovat podle § 15b o. s. ř., resp. podle § 16 odst. 1 o. s. ř. (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 7. 2008, sp. zn. 29 Nd 201/2008, uveřejněné pod číslem 2/2009 Sb. rozh. obč., ze dne 27. 10. 2011, sp. zn. 29 Cdo 3013/2010, uveřejněné pod číslem 46/2012 Sb. rozh. obč., ze dne 10. 1. 2023, sp. zn. 26 Cdo 3182/2022, a ze dne 22. 3. 2023, sp. zn. 21 Cdo 3739/2022).
9. O náhradě nákladů dovolacího řízení nebylo rozhodováno, neboť nejde o rozhodnutí, jímž se řízení končí, a řízení nebylo již dříve skončeno, neboť ve věci dosud nebylo rozhodnuto o odvolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 23. 1. 2025, č. j. 38 Cm 43/2006-977 (srov. § 151 odst. 1 o. s. ř., jakož i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2002, sp. zn. 20 Cdo 970/2001, uveřejněné pod číslem 48/2003 Sb. rozh. obč.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 17. 2. 2026
Mgr. Jiří Němec předseda senátu