Plný text
23 Cdo 2016/2025-323
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Bohumila Dvořáka, Ph.D., a soudců JUDr. Pavla Tůmy, Ph.D., a Mgr. Jiřího Němce v právní věci žalobce V. E., zastoupeného Mgr. Michalem Bernáškem, advokátem se sídlem v Plzni, náměstí Republiky 204/30, proti žalovanému J. S., zastoupenému Mgr. Ondřejem Flaškou, advokátem se sídlem v Českých Budějovicích, U Černé věže 304/9, o zaplacení 150 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Českém Krumlově pod sp. zn. 7 C 276/2022, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 6. 5. 2025, č. j. 19 Co 513/2025-283, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 9 136 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám jeho právního zástupce.
Odůvodnění:
1. Žalobce se podanou žalobou domáhal, aby soud uložil žalovanému povinnost zaplatit částku 150 000 Kč s příslušenstvím, kterou žalovanému poskytl jako zálohu na cenu díla. Uváděl, že se žalovaným uzavřel smlouvu o dílo dne 15. 12. 2017, jejímž předmětem byla oprava barokní fasády v žalobě označeného domu za cenu 355 030 Kč. Tvrdil, že žalovaný dílo řádně nedokončil, provedené práce vykazovaly závažné vady, které žalovaný neodstranil ani v dodatečně poskytnuté lhůtě, a žalobce proto dopisem ze dne 29. 5. 2019 od smlouvy o dílo odstoupil. Měl za to, že odstoupením od smlouvy vznikla žalovanému povinnost vrátit žalobci již zaplacenou část ceny díla, kterou mu žalovaný ani přes výzvu neuhradil.
2. Okresní soud v Českém Krumlově jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 17. 12. 2024, č. j. 7 C 276/2022-255, uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 150 000 Kč s příslušenstvím (výrok I), rozhodl o náhradě nákladů řízení mezi účastníky (výrok II) a o náhradě nákladů řízení státu (výrok III).
3. Krajský soud v Českých Budějovicích jako soud odvolací k odvolání žalovaného napadeným rozsudkem potvrdil rozsudek soudu prvního stupně (výrok I napadeného rozsudku) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II napadeného rozsudku).
4. Rozsudek odvolacího soudu napadl žalovaný dovoláním, v němž namítl, že ačkoli soudy nižších stupňů dospěly ke skutkovému závěru, že k předání a převzetí díla nedošlo, odvolací soud se nezabýval posouzením možnosti odstoupení od smlouvy podle ustanovení § 2593 o. z., které upravuje postup objednatele při vadném provádění díla před jeho předáním. Podle dovolatele je v situaci, kdy k předání díla nedošlo, třeba platnost odstoupení od smlouvy posuzovat podle tohoto ustanovení, tj. zejména zkoumat, zda objednatel poskytl zhotoviteli možnost zajistit nápravu v přiměřené době, a posoudit, zda zhotovitel již porušuje svou povinnost. Vzhledem k tomu, že se uvedenými skutečnostmi odvolací soud podle dovolatele nezabýval, odchýlil se od rozhodovací praxe Nejvyššího soudu představované jeho rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 23. 6. 2004, sp. zn. 29 Odo 1067/2003, a ze dne 16. 10. 2007, sp. zn. 32 Odo 998/2005, a jeho právní posouzení je proto nesprávné.
5. Žalovaný dále namítl, že soudy nižších stupňů se při posouzení výše obohacení poskytnutého zhotovitelem objednateli odchýlily od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, představované rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 31. 3. 2009, sp. zn. 33 Odo 1571/2006, neboť při určení výše přijatého plnění vycházely nikoliv z jeho hodnoty ke dni odstoupení od smlouvy o dílo dne 29. 5. 2019, nýbrž ze stavu díla ke dni 23. 1. 2024, kdy byl vypracován znalecký posudek. Podle žalovaného je zřejmé, že hodnota jím provedeného díla ke dni odstoupení od smlouvy o dílo byla zcela jiná, nežli v roce 2024 uvedl soudem ustanovený znalec.
6. Z výše uvedených důvodů žalovaný navrhl, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu, jakož i rozsudek soudu prvního stupně, zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení a novému rozhodnutí.
7. Žalobce ve vyjádření k dovolání uvedl, že dovolatel nevymezil žádnou otázku hmotného ani procesního práva, která by byla způsobilá založit přípustnost dovolání, a navrhl proto, aby dovolací soud dovolání odmítl a žalobci přiznal právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
8. Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2022 (viz čl. II a XII zákona č. 286/2021 Sb.), dále jen „o. s. ř.“.
9. Dovolání bylo podáno včas (§ 240 odst. 1 o. s. ř.), osobou k tomu oprávněnou, zastoupenou advokátem (§ 241 odst. 1 a 4 o. s. ř.). Nejvyšší soud shledal, že dovolání obsahuje náležitosti vyžadované ustanovením § 241a odst. 2 o. s. ř., a zabýval se tak jeho přípustností.
10. Podle § 236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
11. Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
12. Přípustnost dovolání podle § 237 o. s. ř. nezakládá námitka žalovaného, že odvolací soud v řízení nezkoumal, zda objednatel před odstoupením od smlouvy poskytl v souladu s § 2593 o. z. zhotoviteli možnost zajistit nápravu v přiměřené době a zda zhotovitel vůbec porušoval svou povinnost provádět dílo řádně, neboť jejím prostřednictvím žalovaný ve skutečnosti zpochybňuje skutková zjištění a skutkové závěry soudů nižších stupňů, na nichž je právní posouzení věci založeno. Odvolací soud totiž v návaznosti na skutkové závěry soudu prvního stupně, které měl za dostatečné (srov. bod 12 odůvodnění napadeného rozhodnutí) a ze kterých také „v plném rozsahu“ vycházel (srov. bod 16 odůvodnění napadeného rozhodnutí), při posouzení důvodnosti odstoupení žalobce od smlouvy rovněž hodnotil, že na kontrolní prohlídce díla dne 15. 6. 2018 byla kromě dalších závad zjištěna flekatá fasáda s prorážejícím podkladem skrz nátěr a místy nenatřená fasáda, což bylo zapříčiněno nedodržením technologického postupu vápenného nátěru omítky, který byl prováděn během deště a nebyla ani dodržena technologická pauza mezi nátěry. V řízení bylo dále zjištěno, že žalovaný byl žalobcem vyzván, aby označené nedostatky odstranil a aby svůj postup konzultoval s technickým dozorem investora. Následně mezi stranami došlo, jak rovněž vyplynulo ze skutkových zjištění soudů, ve dnech 18. 6. 2018, 29. 6. 2018, 17. 8. 2018 a 27. 8. 2018 k další výměně korespondence ohledně technologického postupu opravy fasády a teprve dne 29. 5. 2019 žalobce jako objednatel od smlouvy o dílo odstoupil.
13. Dovolatel tak fakticky zakládá nesprávnost právního posouzení věci na vlastních skutkových závěrech (o absenci nikoliv řádného provádění díla a o tom, že nebyla poskytnuta lhůta k odstranění vadného provádění díla) odlišných od skutkových závěrů, z nichž vycházel odvolací soud. Při úvaze o tom, zda je právní posouzení věci odvolacím soudem správné, však Nejvyšší soud vychází (musí vycházet) ze skutkových závěrů odvolacího soudu a nikoli z těch skutkových závěrů, které v dovolání na podporu svých právních argumentů nejprve zformuluje sám dovolatel (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 1. 2017, sp. zn. 32 Cdo 5632/2016, popř. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 10. 2015, sp. zn. 29 Cdo 4245/2014). Přípustnost dovolání podle § 237 o. s. ř. nemůže být založena na vlastních skutkových závěrech dovolatele odlišných od skutkových závěrů odvolacího soudu, resp. na zpochybňování skutkových závěrů odvolacího soudu (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 11. 2014, sp. zn. 32 Cdo 4566/2014).
14. Obdobně nezakládá přípustnost dovolání námitka žalovaného, že soudy nižších stupňů nesprávně posoudily výši obohacení poskytnutého zhotovitelem objednateli, jestliže nevycházely ze stavu díla ke dni odstoupení od smlouvy, nýbrž ze stavu ke dni 23. 1. 2024, kdy byl vypracován znalecký posudek. Odvolací soud ovšem při posouzení, že dílo je pro žalobce jako objednatele neupotřebitelné, neboť zhruba 80% omítek musí být odstraněno a musí být provedeny nově, což by si vyžádalo náklady v částce převyšující 550 000 Kč, vycházel z cenové úrovně ke dni odstoupení od smlouvy, tj. ke dni 29. 5. 2019 (srov. bod 15 odůvodnění napadeného rozhodnutí). Výhrady žalovaného tak ve skutečnosti směřují proti tomu, jakým způsobem soudy nižších stupňů hodnotily provedené důkazy, zejména znalecký posudek Ing. arch. Jiřího Musálka, z něhož při závěru o neupotřebitelnosti plnění poskytnutého žalovaným žalobci zejména vycházely, a cílí tedy opět proti skutkovým závěrům, na nichž je právní posouzení věci založeno. Žalovaný se tak i touto námitkou ve skutečnosti pokouší zpochybnit skutková zjištění a skutkové závěry, ke kterým dospěl odvolací soud, což však přípustnost dovolání podle § 237 o. s. ř., jak výše vysvětleno, založit nemůže.
15. Z výše uvedeného plyne, že podmínky přípustnosti dovolání stanovené v § 237 o. s. ř. nebyly naplněny, a Nejvyšší soud proto dovolání žalovaného odmítl podle § 243c odst. 1 o. s. ř.
16. Rozsah dovolání Nejvyšší soud posoudil s přihlédnutím k celkovému obsahu dovolání (§ 41 odst. 2 o. s. ř.) a dovodil, že proti rozhodnutí o nákladech řízení dovolání ve skutečnosti nesměřuje a nadto by v uvedeném rozsahu nebylo dovolání podle § 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř. ani přípustné.
17. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li žalovaný dobrovolně povinnost, kterou mu ukládá toto usnesení, může se žalobce domáhat výkonu rozhodnutí (exekuce).
V Brně dne 24. 2. 2026
JUDr. Bohumil Dvořák, Ph.D. předseda senátu