Plný text
23 Cdo 306/2026-972
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Tůmy, Ph.D., a soudců JUDr. Bohumila Dvořáka, Ph.D., a Mgr. Jiřího Němce ve věci žalobce Martina Ertla, se sídlem v Praze 4, Boháčova 860/7, Háje, identifikační číslo osoby 70428255, zastoupeného JUDr. Petrem Živělou, advokátem se sídlem ve Vyškově, Puškinova 5, proti žalované Besteto marketing, s.r.o., se sídlem v Brně, Pavlovská 502/12, identifikační číslo osoby 29380553, zastoupené JUDr. Kristinou Škampovou, advokátkou se sídlem v Brně, Pellicova 29/8a, o ochranu před nekalou soutěží a o zaplacení 200 000 Kč, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 18 Cm 209/2019, o dovolání žalobce proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 16. 9. 2025, č. j. 4 Cmo 78/2025-941, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř.):
1. Krajský soud v Brně (dále jen „soud prvního stupně“) usnesením ze dne 22. 4. 2025, č. j. 18 Cm 209/2019-916, zastavil dovolací řízení (výrok I), rozhodl o vrácení soudního poplatku žalobci a uložil mu, aby soudu sdělil číslo účtu, na který má být soudní poplatek vrácen (výrok II a III), a rozhodl o nákladech dovolacího řízení (výrok IV).
2. K odvolání žalobce Vrchní soud v Olomouci (dále jen „odvolací soud“) dovoláním napadeným usnesením potvrdil usnesení soudu prvního stupně ve výrocích I, II a IV (první výrok), dále odvolání žalobce proti výroku III usnesení soudu prvního stupně odmítl (druhý výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (třetí výrok).
3. Usnesení odvolacího soudu napadl žalobce v celém rozsahu dovoláním, v němž uvedl, že podává dovolání proti usnesení odvolacího soudu a navrhuje jeho zrušení a že dovolání řádně odůvodní ve lhůtě 15 dnů. Doplnění dovolání žalobce učinil podáním ze dne 30. 12. 2025.
4. Žalovaná se k dovolání nevyjádřila.
5. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, dále jen „o. s. ř.“) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou, zastoupenou advokátem (§ 240 odst. 1 a § 241 odst. 1 o. s. ř.), posuzoval, zda dovolání obsahuje zákonem stanovené náležitosti a zda je přípustné.
6. Podle ustanovení § 236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
7. Podle ustanovení § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
8. Ustanovení § 241a odst. 2 o. s. ř. stanoví, že v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4 o. s. ř.) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a o. s. ř.) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
9. Podle § 241b odst. 3 věty první o. s. ř. dovolání, které neobsahuje údaje o tom, v jakém rozsahu se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a) nebo které neobsahuje vymezení důvodu dovolání, může být o tyto náležitosti doplněno jen v průběhu trvání lhůty k dovolání.
10. Podle § 243c odst. 1 o. s. ř. dovolání podané proti rozhodnutí odvolacího soudu, které není přípustné nebo které trpí vadami, jež nebyly ve lhůtě (§ 241b odst. 3) odstraněny a pro něž nelze v dovolacím řízení pokračovat, anebo které je zjevně bezdůvodné, dovolací soud odmítne.
11. Nejvyšší soud dospěl k závěru, že dovolání žalobce trpí vadami, které nebyly ve lhůtě podle § 241b odst. 3 o. s. ř. odstraněny, což brání dovolacímu soudu v dovolacím řízení pokračovat.
12. Dovolatel ve lhůtě k podání dovolání podal pouze blanketní blíže neodůvodněné dovolání, v němž neuvedl dovolací důvod a ani to, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání. Tyto vady současně nebyly ve lhůtě k podání dovolání (§ 241b odst. 3 o. s. ř.) odstraněny, neboť dovolatel své dovolání doplnil až po uplynutí lhůty k podání dovolání (jejímž posledním dnem byl 15. 12. 2025), a to podáním ze dne 30. 12. 2025 (viz č.l. 951).
13. Nejvyšší soud ve své rozhodovací praxi vychází z toho, že marným uplynutím propadné (prekluzívní) lhůty podle § 241b odst. 3 o. s. ř. se původně odstranitelné vady dovolání stávají neodstranitelnými; dovolací soud proto k opožděnému doplnění dovolání nemůže přihlížet z úřední povinnosti (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. 2. 2003, sp. zn. 21 Cdo 1730/2002).
14. Z výše uvedeného vyplývá, že dovolání trpí vadami, které nebyly ve lhůtě k podání dovolání odstraněny (§ 241b odst. 3 o. s. ř.). Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.) dovolání žalobce odmítl podle § 243c odst. 1 o. s. ř.
15. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení není v souladu s § 243f odst. 3 o. s. ř. odůvodněn.
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 25. 2. 2026
JUDr. Pavel Tůma, Ph.D. předseda senátu