Plný text
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Tůmy, Ph.D. a soudců JUDr. Bohumila Dvořáka, Ph.D., a JUDr. Pavla Horáka, Ph.D. ve věci žalobce D. S., zastoupeného JUDr. Vítem Hrnčiříkem, Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 10, Šrobárova 2002/40, proti žalované AIRMEDIA a.s., se sídlem v Praze 10, Korytná 1538/4, identifikační číslo osoby 29184037, zastoupené Mgr. Janem Seidlem, advokátem se sídlem v Praze 7, Dělnická 213/12, o nahrazení projevu vůle, vedené u Okresního soudu Plzeň-sever pod sp. zn. 10 C 236/2022, o dovolání žalované proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 29. 3. 2023, č. j. 56 Co 66/2023-323, t a k t o :
Dovolání se odmítá.
1. Žalobce se v řízení domáhá nahrazení projevu vůle žalované uzavřít se žalobcem smlouvu o koupi nemovitostí v katastrálním území a obci XY specifikovaných v napadeném rozhodnutí.
2. Okresní soud Plzeň-sever usnesením ze dne 19. 12. 2022, č. j. 10 C 236/2022-149, zamítl námitku místní nepříslušnosti vznesenou žalovanou.
3. K odvolání žalované Krajský soud v Plzni dovoláním napadeným usnesením potvrdil usnesení soudu prvního stupně.
4. Odvolací soud své rozhodnutí odůvodnil tím, že řízení v projednávané věci se týká výhradně práv k nemovitostem v obvodu soudu prvního stupně, a tudíž je soud prvního stupně místně příslušným podle § 88 písm. b) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.“).
5. Usnesení odvolacího soudu napadla žalovaná dovoláním, které považuje za přípustné podle § 237 o. s. ř., neboť napadené rozhodnutí dle žalované závisí na vyřešení otázky procesního práva, a to konkrétně místní příslušnosti soudu v řízení o nahrazení projevu vůle na základě (žalobcem tvrzené) smlouvy o smlouvě budoucí v režimu zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, týkající se nemovitostí ve více obvodech. Dle žalované se jedná o otázku, jež dosud nebyla v rozhodování dovolacího soudu vyřešena.
6. Žalovaná uplatňuje dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci podle ustanovení § 241a odst. 1 o. s. ř. a navrhuje, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu zrušil a vrátil věc odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
7. Žalobce se k podanému dovolání nevyjádřil.
8. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou, zastoupenou advokátem (§ 240 odst. 1 a § 241 odst. 1 o. s. ř.), posoudil, zda je dovolání přípustné.
9. Dovolání žalované není přípustné.
10. Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
11. Dovolací soud ve svém rozhodování opakovaně uvedl, že dovolání není přípustné podle § 237 o. s. ř., jestliže dovolatel jako důvod jeho přípustnosti předestírá dovolacímu soudu k řešení otázku hmotného nebo procesního práva, na níž rozhodnutí odvolacího soudu nezávisí (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 7. 2013, sen. zn. 29 NSČR 53/2013).
12. V projednávané věci se žalobce nedomáhá po žalované nahrazení projevu vůle na základě smlouvy o smlouvě budoucí ve vztahu k nemovitostem nacházejícím se ve více soudních obvodech, nýbrž pouze k nemovitostem v obvodu soudu prvního stupně. Dovolatelka tak předkládá dovolacímu soudu pouze „akademickou“ otázku, na jejímž řešení již z tohoto důvodu rozhodnutí odvolacího soudu nezávisí. (K nezpůsobilosti „akademických“ otázek založit přípustnost dovolání srov. například důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 12. 2016, sen. zn. 29 NSČR 130/2014, uveřejněné pod číslem 47/2018 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
13. Z výše uvedeného plyne, že podmínky přípustnosti dovolání stanovené v § 237 o. s. ř. nebyly naplněny, a Nejvyšší soud proto dovolání žalované podle ustanovení § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
14. Vzhledem k tomu, že tímto rozhodnutím dovolacího soudu se řízení o věci nekončí, bude o náhradě nákladů dovolacího řízení rozhodnuto v konečném rozhodnutí (§ 243b, § 151 odst. 1 o. s. ř.).
P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 26. 3. 2025
JUDr. Pavel Tůma, Ph.D.
předseda senátu