Plný text
23 Cdo 417/2026-50
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Bohumila Dvořáka, Ph.D., a soudců Mgr. Jiřího Němce a JUDr. Pavla Horáka, Ph.D., v právní věci žalobkyně CAM CORPORATION, s.r.o., se sídlem v Mariánských Lázních, Úšovice, Hroznatova 773/3, identifikační číslo osoby 26342782, zastoupené JUDr. Martinem Zikmundem, advokátem se sídlem v Plzni, Šafaříkovy sady 2455/5, proti žalované Marienbad Immobilien s.r.o., se sídlem v Líních, Na Šachtě 391, identifikační číslo osoby 17151881, zastoupené Mgr. Jiřím Čechem, advokátem se sídlem v Českých Budějovicích, Otakarova 1427/41, o zaplacení 303 920 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu Plzeň-sever pod sp. zn. 25 C 114/2025, o dovolání žalované proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 21. 10. 2025, č. j. 64 Co 601/2025-33, takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
1. Žalobkyně se podanou žalobou po žalované domáhá zaplacení částky 303 920 Kč s příslušenstvím na základě smlouvy o zprostředkování uzavřené dne 22. 4. 2024, kterou se žalobkyně zavázala zajistit pro žalovanou uzavření kupní smlouvy k nemovitosti se třetí osobou, za což jí měla žalovaná zaplatit provizi.
2. Okresní soud Plzeň-sever jako soud prvního stupně usnesením ze dne 10. 9. 2025, č. j. 25 C 114/2025-25, zamítl námitku místní nepříslušnosti vznesenou žalovanou podáním ze dne 22. 4. 2025.
3. Krajský soud v Plzni jako soud odvolací k odvolání žalované napadeným usnesením potvrdil usnesení soudu prvního stupně.
4. Usnesení odvolacího soudu napadla žalovaná dovoláním, které považovala za přípustné, neboť usnesení odvolacího soudu závisí na posouzení otázky procesního práva, zda je věcně příslušný krajský nebo okresní soud v případě, že sice nejde o spor mezi společností a jejím společníkem, ale jde o spor mezi společností a společníkem 100% ovládanou osobou. Uvedená otázka přitom podle žalované v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena. Žalovaná se proto domáhala „určení věcné příslušnosti krajských soudů“.
5. Žalobkyně se k dovolání nevyjádřila.
6. Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2022 (viz čl. II a XII zákona č. 286/2021 Sb.), dále jen „o. s. ř.“.
7. Dovolání bylo podáno včas (§ 240 odst. 1 o. s. ř.), osobou k tomu oprávněnou, zastoupenou advokátem (§ 241 odst. 1 a 4 o. s. ř.). Nejvyšší soud shledal, že dovolání obsahuje náležitosti vyžadované ustanovením § 241a odst. 2 o. s. ř. a dále se zabýval jeho přípustností.
8. Podle § 236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
9. Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
10. Žalovaná v dovolání předkládá dovolacímu soudu otázku, zda je věcně příslušný krajský nebo okresní soud v případě, že sice nejde o spor mezi společností a jejím společníkem, ale jde o spor mezi společností a společníkem 100% ovládanou osobou. Odvolací soud se však v napadeném usnesení otázkou věcné příslušnosti soudů vůbec nezabýval, neboť předmětem odvolacího řízení (zahájeného podáním odvolání proti usnesení soudu prvního stupně na č. l. 25 ze strany žalované) bylo posouzení námitky místní nepříslušnosti soudu prvního stupně. Uvedená námitka proto přípustnost dovolání podle § 237 o. s. ř. nezakládá, neboť se míjí s právním posouzením věci odvolacím soudem (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 5. 1999, sp. zn. 2 Cdon 808/97, uveřejněné pod číslem 27/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 4. 2023, sp. zn. 23 Cdo 3532/2022, a ze dne 30. 7. 2024, sp. zn. 23 Cdo 517/2024).
11. Pouze pro úplnost dovolací soud konstatuje, že směřuje-li ve skutečnosti argumentace žalované proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 10. 7. 2025, č. j. Ncp 424/2025-17, kterým Vrchní soud v Praze rozhodl, že k projednání a rozhodnutí předmětné žaloby jsou věcně příslušné okresní soudy, patrně přehlíží, že podle § 104a odst. 7 o. s. ř. usnesením vrchního nebo Nejvyššího soudu o věcné příslušnosti jsou účastníci řízení a soudy vázáni (shodně srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 6. 2020, sp. zn. 23 Cdo 269/2020).
12. Z výše uvedeného plyne, že podmínky přípustnosti dovolání stanovené v § 237 o. s. ř. nebyly naplněny, a Nejvyšší soud proto dovolání žalované proti napadenému usnesení odmítl podle § 243c odst. 1 o. s. ř.
13. O náhradě nákladů dovolacího řízení nebylo rozhodováno, neboť tímto rozhodnutím se řízení nekončí; o nákladech řízení, včetně nákladů dovolacího řízení, bude rozhodnuto v konečném rozhodnutí (§ 243c odst. 3 věta první, § 224 odst. 1 a § 151 odst. 1, část věty před středníkem, o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 24. 2. 2026
JUDr. Bohumil Dvořák, Ph.D. předseda senátu