Plný text
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Horáka, Ph.D., a soudců JUDr. Pavla Tůmy, Ph.D., a Mgr. Jiřího Němce ve věci žalobce města Kolín, se sídlem v Kolíně, Karlovo náměstí 78, identifikační číslo osoby 00235440, zastoupeného Mgr. Bc. Tomášem Kasalem, advokátem se sídlem v Kolíně, Kutnohorská 43, proti žalované FIRAST s. r. o., se sídlem v Praze, V Korytech 972/12, identifikační číslo osoby 26708167, zastoupené Mgr. Kateřinou Staňkovou, advokátkou se sídlem v Praze, Hájkova 1677/13, o zaplacení částky 164.000 Kč s příslušenstvím a o vzájemném návrhu o zaplacení částky 515.446,90 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 22 C 240/2022, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 26. 9. 2024, č. j. 15 Co 227/2024-214, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 13.830,30 Kč na náhradě nákladů dovolacího řízení k rukám právního zástupce žalobce do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
1. Obvodní soud pro Prahu 10 (dále jen „soud prvního stupně“) rozhodoval o žalobě, kterou se žalobce domáhal zaplacení částky 164.000 Kč z titulu smluvní pokuty za prodlení se splněním díla. Žalovaná vznesla proti žalobci nárok na zaplacení částky 333.500 Kč s příslušenstvím z titulu vyúčtované a nezaplacené části ceny za doposud provedené dílo a dále nárok na zaplacení částky 181.946,90 Kč z titulu smluvní pokuty za prodlení s úhradou ceny díla.
2. Soud prvního stupně rozsudkem ze dne 27. 2. 2024, č. j. 22 C 240/2022–162, uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 164.000 Kč s příslušenstvím (výrok I), uložil žalobci povinnost zaplatit žalované částku 17.762,50 Kč (výrok II), zamítl vzájemný návrh žalované co do částky 497.684,40 Kč s příslušenstvím (výrok III) a rozhodl o náhradě nákladů řízení mezi účastníky (výroky IV a V).
3. Soud prvního stupně přitom vyšel z toho, že:
- a) Mezi účastníky byla dne 9. 4. 2018 uzavřena smlouva o dílo (dále jen „smlouva o dílo“), dle které se žalovaná jako zhotovitel pro žalobce jako objednatele zavázala obstarat si veškeré podklady a vyjádření dotčených orgánů, vypracovat projektovou dokumentaci pro vydání stavebního povolení (DPS), o stavební povolení požádat, dopracovat projektovou dokumentaci podle podmínek stavebního povolení, vypracovat projektovou dokumentaci pro zadání stavby pro výběr dodavatele (DZS), vypracovat podklady pro realizaci stavby a provádět autorský dozor v rozsahu zpracované dokumentace v průběhu výstavby.
b) Celková cena díla byla sjednána ve výši 947.430 Kč včetně DPH. Pro účely fakturace bylo dílo rozčleněno do čtyř dílčích samostatně účtovatelných plnění.
c) Termín dokončení díla byl sjednán v co nejkratším možném termínu, nejpozději však do osmi měsíců po podpisu smlouvy, přičemž termínem dokončení se podle smlouvy rozumí předání dokumentace DZS/DPS a vydané stavební povolení s nabytím právní moci.
d) Závazek zhotovitele provést dílo je podle smlouvy splněn řádným ukončením a předáním díla objednateli. Dílo nebo jeho část se pokládá za ukončené, pokud nebude při předání vykazovat žádné vady a nedodělky. O převzetí díla, resp. jeho částí má být pořízen písemný zápis podepsaný zástupci obou stran.
e) Žalovaná byla podle smlouvy oprávněna vystavit první fakturu za první část svého plnění po řádném dokončení a předání dokumentace pro stavební povolení (DSP) s tím, že předání měl stvrdit protokol o předání a převzetí, který je zároveň podkladem pro fakturaci.
f) Pro případ prodlení zhotovitele s plněním předmětu smlouvy v dohodnutém termínu si strany sjednaly smluvní pokutu ve výši 500 Kč za každý den prodlení. Pro případ prodlení objednatele se zaplacením vyúčtované ceny díla si strany sjednaly smluvní pokutu ve výši 0,1 % z fakturované částky za každý den prodlení.
g) Žalovaná předala rozpracovanou projektovou dokumentaci žalobci dne 6. 11. 2018, dokumentaci k řízení o stavebním povolení předala koncem roku 2018 bez podpisu předávacího protokolu.
h) Stavební povolení nabylo právní moci dne 17. 12. 2019.
i) Žalovaná dne 11. 11. 2020 doručila žalobci předávací protokol, podle nějž protokolárně předala projektovou dokumentaci pro stavební povolení. V předávacím protokolu se konstatuje, že dokumentace odevzdaná v roce 2018 byla po vydání stavebního povolení upravena a v této podobě je předávána. Dále obsahuje ustanovení, že dle vzájemné dohody smluvních stran je tímto předáním dokumentace zároveň ukončen smluvní vztah ze smlouvy o dílo.
j) Dne 11. 12. 2020 byl oběma stranami podepsán předávací protokol.
k) Žalovaná vystavila dne 11. 12. 2020 fakturu se splatností dne 9. 1. 2021 na cenu díla za obstarání vstupních podkladů a vypracování dokumentace pro stavební povolení v částce 565.007,08 Kč.
l) Návrhem usnesení města Kolín ze dne 14. 12. 2020 rada města schválila uzavření dohody o ukončení smluvního vztahu ze smlouvy o dílo, a to ke dni 15. 12. 2020.
m) O ukončení smluvního vztahu spolu strany dále jednaly v e-mailové komunikaci v průběhu května až srpna 2021. Na podobě dohody o ukončení smlouvy se smluvní strany nedohodly.
n) Žalobce vyúčtoval dne 8. 1. 2021 žalované smluvní pokutu 333.500 Kč podle smlouvy za prodlení v délce 667 dní splatnou dne 22. 1. 2021. Žalovaná fakturu vrátila jako nedůvodnou.
o) Návrhem usnesení města Kolín ze dne 15. 2. 2021 rada města zrušila usnesení ze dne 14. 12. 2020, jímž dala souhlas k uzavření dohody o ukončení smlouvy o dílo, a současně schválila jednostranný zápočet pohledávek mezi žalobcem a žalovanou podle připojeného oznámení o započtení pohledávek.
p) Dne 15. 2. 2021 oznámil žalobce žalované, že započítává svoji pohledávku 333.500 Kč oproti pohledávce žalované na zaplacení části ceny díla v částce 565.017,08 Kč.
q) Dne 8. 3. 2021 žalobce zaplatil na účet žalované částku 231.507,08 Kč.
r) Žalobce vyúčtoval žalované smluvní pokutu za prodlení v částce 87.500 Kč dne 6. 5. 2021 se splatností dne 20. 5. 2021 a smluvní pokutu za prodlení od 1. 5. 2021 do 30. 9. 2021 v částce 76.500 Kč dne 6. 10. 2021 se splatností dne 20. 10. 2021.
5. Soud prvního stupně dovodil, že dílo nemohlo být žalovanou splněno řádně a včas. Nepřisvědčil námitce žalované, že již samotné předání projektové dokumentace stavebnímu úřadu pro účely vydání stavebního povolení je způsobilé protokolární předání a převzetí nahradit. Sjednané protokolární předání a převzetí (části) díla mezi objednatelem a zhotovitelem podle smlouvy o dílo slouží k zachycení stavu a kvality díla, tedy má rozhodující účinky z hlediska případného nároku z vad. Na protokolární předání je rovněž vázáno vyúčtování ceny provedeného díla. V řízení se neprokázalo, že prodlení s dokončením první fáze díla bylo přičitatelné žalobci. První část díla tedy byla předána až ke dni 11. 12. 2020 a teprve následně vznikl prostor pro případné reklamační řízení.
6. Dle soudu prvního stupně se žalovaná ve smlouvě zavázala splnit celé dílo nejpozději do osmi měsíců od uzavření smlouvy. Jelikož tuto svou povinnost nesplnila, neboť teprve první část díla protokolárně žalobci předala až dne 11. 12. 2020, ocitla se s plněním svého závazku v prodlení. S ohledem na to, že smluvní strany si sjednaly pro případ prodlení zhotovitele s plněním díla smluvní pokutu, je povinna k zaplacení této smluvní pokuty.
7. K námitce žalované, že smlouva byla ukončena na základě vzájemně projevené vůle stran již v předávacím protokolu podepsaném za žalobce dne 11. 12. 2020, a proto žalobce nebyl oprávněn nárokovat smluvní pokutu v dalším období, soud prvního stupně dovodil, že s ohledem na to, že [podle § 41 odst. 1 zákona č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o obcích“)] souhlas rady města k uzavření dohody o ukončení smlouvy byl dán až na základě rozhodnutí ze dne 14. 12. 2020, nebyl podpis protokolu, k tomu navíc opatřený řadovým zaměstnancem, nikoliv starostou či jiným pověřeným zástupcem města, platným úkonem ve smyslu § 42 odst. 2 zákona o obcích [správně § 41 odst. 2 zákona o obcích].
8. Závěru, že smlouva nebyla ukončena podpisem protokolu, odpovídá ostatně i následné chování smluvních stran zachycené ve vzájemné e-mailové komunikaci z konce roku 2020, kdy strany dále jednaly o způsobu a podmínkách ukončení smlouvy.
9. Soud prvního stupně tak uzavřel, že nárok žalobce na zaplacení částky 164.000 Kč s příslušenstvím je po právu, neboť odpovídá právu na smluvní pokuty za období od 6. 11. 2020 do 30. 4. 2021, jež byla vyúčtována fakturou znějící na částku 87.500 Kč, a za období od 1. 5. 2021 do 30. 9. 2021, jež byla vyúčtována fakturou znějící na částku 76.500 Kč.
10. K vzájemnému návrhu žalované soud prvního stupně uvedl, že žalobce oznámil dne 15. 2. 2021 (žalovaná měla možnost se s obsahem tohoto zápočtu seznámit ke dni 18. 2. 2021), že jednostranně započetl pohledávku na zaplacení smluvní pokuty v částce 333.500 Kč oproti pohledávce žalované na zaplacení ceny díla v částce 565.007,08 Kč. Pohledávka žalované tak v rozsahu 333.500 Kč zanikla ke dni 22. 1. 2021, kdy dospěla pohledávka žalobce na zaplacení smluvní pokuty. Po tomto zápočtu zůstalo na pohledávku žalované na zaplacení vyúčtované ceny díla nezaplaceno 231.507,08 Kč. Vzájemnou žalobu shledal soud důvodnou pouze co do částky 17.531 Kč.
11. K odvolání žalované Městský soud v Praze (dále též jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 26. 9. 2024, č. j. 15 Co 227/2024-214, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích I, III, IV, a V (první výrok), zastavil řízení o odvolání žalované proti výroku II (druhý výrok) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení mezi účastníky (třetí a čtvrtý výrok).
12. Odvolací soud se ztotožnil s právním posouzením soudu prvního stupně. Námitky žalované ohledně včasného neuplatnění práv žalobce z titulu vadného plnění a ztráty možnosti požadovat sjednanou smluvní pokutu nebyly dle odvolacího soudu důvodné, když k předání části díla dle smlouvy došlo až 11. 12. 2020. Odvolací soud potvrdil závěr, že smlouva trvá a nedošlo k jejímu ukončení podpisem předávacího protokolu, který nepodepsala za žalobce osoba oprávněná ve smyslu § 103 odst. 1 zákona o obcích.
13. Argumentaci žalované s odkazem na § 1912 odst. 1 o. z. neshledal odvolací soud důvodnou s ohledem na charakter institutu, kdy „plnění napřed“ představuje definiční podmínku aplikace daného ustanovení. V žádném případě nejde v § 1912 o obecné řešení změny okolností, ani nejde o sankční mechanismus za prodlení dlužníka. Ustanovení je třeba chápat především jako preventivní ochranu zájmů strany, která je ve znevýhodněné pozici tím, že má plnit před plněním druhé strany. V poměrech projednávané věci nenastaly žádné okolnosti, které by žalovanou opravňovaly dodatečně odepřít plnění.
14. Odvolací soud potvrdil i závěr soudu prvního stupně ohledně zápočtu žalobce. Z obsahu podání ze dne 15. 2. 2021 je zřejmé, že se jedná o smluvní pokutu za prodlení od 9. 1. 2019 do 6. 11. 2020, tj. 667 dní. Text zápočtu je srozumitelný a určitý a započtení bylo provedeno v souladu s § 1982 a násl. o. z.
15. K námitce žalované ohledně nepřiměřenosti smluvní pokuty odvolací soud uvedl, že návrh na moderaci smluvní pokuty podle § 2051 o. z. je především hmotněprávní námitkou, na kterou se zásadně nevztahuje princip koncentrace řízení, vychází-li (jako v tomto případě) ze skutkového stavu, který byl včas (do okamžiku koncentrace) vylíčen, a nejsou-li s ním spojeny žádné „skutkové novoty“. Aby bylo možno přistoupit k moderaci smluvní pokuty v rámci odvolacího řízení, muselo by být již k okamžiku koncentrace řízení ve smyslu § 118b zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), zřejmé, z jakých tvrzení a důkazních návrhů žalovaná nepřiměřenost smluvní pokuty dovozuje. Tak tomu však dle obsahu spisu v projednávané věci není, neboť prostou námitku nepřiměřenosti smluvní pokuty vznesla žalovaná až v průběhu řízení před odvolacím soudem.
16. Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná (dále též „dovolatelka“) dovolání s tím, že jej považuje za přípustné ve smyslu § 237 o. s. ř. a uplatňuje dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci (§ 241a o. s. ř.).
17. Dovolatelka předkládá dovolacímu soudu k posouzení následující otázky:
18. (a) Zda může zaměstnanec obce zastoupit obec při uzavření dohody, kterou dojde k ukončení smlouvy uzavřené obcí. V této otázce se odvolací soud odchýlil od rozhodovací praxe Nejvyššího soudu, dle které zaměstnanci právnické osoby svědčí zástupčí oprávnění v rozsahu obvyklém vzhledem k jeho zařazení nebo funkci. Dovolatelka zde namítá, že u ní nemohlo dojít k prodlení s předáním jakékoli části díla v období od 6. 11. 2020 do 30. 9. 2021, a žalobci tak nemohl vzniknout nárok na žalované smluvní pokuty v souhrnné výši 164.000 Kč, neboť zástupci žalobce svědčilo zástupčí oprávnění ve smyslu § 166 odst. 1 o. z. k uzavření dohody o ukončení smluvního vztahu založeného smlouvou, jak se stalo podpisem protokolu z 11. 12. 2020. Jednalo se totiž o právní jednání zaměstnance žalobce, které bylo s ohledem na jeho zařazení či funkci obvyklé.
19. (b) Zda může strana, která má povinnost plnit jako první, konkludentně odepřít své plnění, pokud je plnění druhé strany ohroženo okolnostmi, které u ní nastaly, a které nebyly první straně známy v době uzavření smlouvy, přičemž tato otázka dosud nebyla v rozhodovací praxi Nejvyššího soudu vyřešena. Dle dovolatelky odvolací soud nesprávně odmítl aplikovat § 1912 o. z., neboť i kdyby nedošlo k ukončení smluvního vztahu, dovolatelka ve smyslu § 1912 odst. 1 o. z. konkludentně odmítla poskytnout své plnění, neboť bylo plnění povinností žalobce ze smlouvy ohroženo. Za rozhodné období proto žalobci právo na smluvní pokutu nesvědčí.
20. (c) Zda je možné, aby objednatel uplatňoval smluvní pokuty za prodlení zhotovitele s dodáním předmětu díla, ačkoli dal svým chováním najevo, že již nehodlá přijmout další části díla od zhotovitele či mu za to cokoli uhradit. V této otázce se odvolací soud dle dovolatelky odchýlil od rozhodovací praxe Nejvyššího soudu, dle které jde o zjevné zneužití práva, které nepožívá právní ochrany, pokud je právo vykonáno v rozporu s jeho účelem, případně je-li mezi zájmy stran natolik flagrantní nepoměr, že by výkon práva byl v rozporu s ideou spravedlnosti. Dovolatelka v této souvislosti odkazuje na nesprávnou aplikaci § 8 o. z. soudy nižších stupňů.
21. (d) Zda může věřitel jedním dopisem současně zesplatnit své pohledávky a současně tyto započíst vůči pohledávce druhé strany. V této otázce se odvolací soud dle dovolatelky odchýlil od rozhodovací praxe Nejvyššího soudu. Dovolatelka tvrdí, že dopisem z 15. 2. 2021 nemohlo dojít k platnému jednostrannému započtení tvrzených smluvních pokut žalobce, neboť pohledávky žalobce na smluvní pokuty nebyly v době započtení splatné. Dle dovolatelky měl totiž žalobce své smluvní pokuty v souhrnné výši 333.500 Kč zesplatnit fakturou č. 20212001. V uvedené faktuře se uvádí, že se jedná o smluvní pokuty za 667 dní prodlení. Uvedená faktura byla vystavena dne 8. 1. 2021, tedy v době, kdy by s ohledem na nejzazší termín splnění předmětu smlouvy o dílo (tj. 9. 1. 2019) trvalo prodlení celkem 730 dní, nikoli 667 dní. Z uvedené faktury přitom nelze výkladem ani jinak určit, k úhradě kterých konkrétních 667 denních smluvních pokut ze 730 denních smluvních pokut je žalovaná vyzývána. Uvedená výzva k plnění je proto neurčitá ve smyslu § 553 odst. 1 o. z., a tudíž fakturou č. 20212001 nemohlo dojít k zesplatnění smluvních pokut v souhrnné výši 333.500 Kč.
22. (e) Zda může odvolací soud přistoupit k moderaci nepřiměřené výše smluvní pokuty, pokud byla námitka nepřiměřenosti vznesena v průběhu odvolacího řízení. V této otázce se odvolací soud dle dovolatelky odchýlil od rozhodovací praxe Ústavního soudu, dle které je námitka nepřiměřenosti hmotněprávní námitkou, na kterou se nevztahuje princip koncentrace řízení, vychází-li ze skutkového stavu, který byl do koncentrace řízení vylíčen. Dle dovolatelky měl odvolací soud tedy přistoupit k moderaci výše smluvních pokut za období po 11. 12. 2020, nikoli pouze stroze uvést, že okolnosti odůvodňující moderaci údajně nevyplývají z obsahu spisu.
23. Dovolatelka navrhuje, aby dovolací soud napadený rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Dovolatelka také navrhuje odklad vykonatelnosti napadeného rozsudku.
24. Žalobce se k dovolání vyjádřil v tom smyslu, že nejsou dány dovolací důvody a tím není naplněn základní předpoklad pro nezbytný závěr o přípustnosti dovolání, a navrhuje proto, aby dovolací soud dovolání žalované odmítl, případně zamítl.
25. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) se po zjištění, že dovolání bylo podáno řádně a včas, osobou k tomu oprávněnou a řádně zastoupenou advokátem (§ 240 odst. 1 a § 241 odst. 1 o. s. ř.), zabýval přípustností dovolání.
26. Podle ustanovení § 236 odst. 1 o. s. ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
27. Podle ustanovení § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
28. Přípustnost dovolání podle ustanovení § 237 o. s. ř. není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že jsou splněna kritéria přípustnosti dovolání obsažená v tomto ustanovení. Přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud, který jediný je oprávněn tuto přípustnost zkoumat (srov. § 239 o. s. ř.), dospěje k závěru, že kritéria přípustnosti dovolání uvedená v ustanovení § 237 o. s. ř. skutečně splněna jsou.
29. Dovolání není přípustné.
30. Přípustnost dovolání nezakládá dovolací námitka shora formulovaná pod písm. a), kterou dovolatelka argumentuje pro platnost dohody o ukončení smluvního vztahu podpisem předávacího protokolu z 11. 12. 2020 s tím, že zaměstnanci žalobce svědčilo zástupčí oprávnění k uzavření dohody o ukončení smluvního vztahu.
31. Sama dovolatelka však v dovolání předkládá právní závěr, dle kterého se pro případ zákonného zástupčího oprávnění zaměstnance obce dle § 166 o. z. nesmí jednat o právní jednání, které je podmíněno předchozím schválením nebo souhlasem orgánu obce.
32. Právě toto zjištění však bylo určují pro právní posouzení této otázky soudem prvního stupně, který zavřel, že s ohledem na to, že souhlas rady města k uzavření dohody o ukončení smlouvy byl dán až na základě rozhodnutí ze dne 14. 12. 2020, nebyl podpis protokolu, k tomu navíc opatřený řadovým zaměstnancem, nikoliv starostou či jiným pověřeným zástupcem města, platným úkonem.
33. V této souvislosti soud prvního stupně odkázal na závěry vyjádřené v rozsudcích Nejvyššího soudu ze dne 24. 3. 2015, sp. zn. 25 Cdo 1329/2014, a ze dne 21. 9. 2011, sp. zn. 30 Cdo 1047/2010, uveřejněném pod č. 23/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.
34. Dovolatelka s tímto závěrem polemizuje odkazem na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 12. 2019, sp. zn. 26 Cdo 1915/2019, a namítá, že dohoda o ukončení smluvního vztahu obsažená v protokolu z 11. 12. 2020 nespadá pod žádný z případů právních jednání, které by dle zákona vyžadovaly předchozí schválení či souhlas zastupitelstva nebo rady obce. Citované usnesení vychází ze závěrů rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 19. 12. 2007, sp. zn. 26 Cdo 350/2007, uveřejněném pod číslem 85/2008 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek. V něm dovolací soud přijal a odůvodnil závěr, že starosta obce nemohl a nemůže vytvářet sám vůli obce, ale pouze mohl a může tuto vůli navenek sdělovat a projevovat. Nemohl tedy platně učinit úkon závažným způsobem ohrožující majetek obce bez platného rozhodnutí obecního zastupitelstva, případně rady obce. Absence takového rozhodnutí zakládá absolutní neplatnost úkonu starosty. Dovolací soud zde dále dovodil, do samostatné působnosti obce náleží mimo jiné i péče o uspokojování potřeb svých občanů, zejména uspokojování potřeby bydlení (§ 35 odst. 1 zákona o obcích). Podle § 102 odst. 2 zákona o obcích rada obce rozhoduje v tam uvedených záležitostech. Mezi nimi sice není rozhodování na úseku péče o uspokojování bytových potřeb svých občanů, avšak nelze ztratit ze zřetele, že rada obce rozhoduje i v ostatních záležitostech patřících do samostatné působnosti obce – pokud nejsou vyhrazeny zastupitelstvu obce nebo pokud si je zastupitelstvo obce nevyhradilo (§ 102 odst. 3 zákona o obcích). Pak nelze než dovodit, že rada obce rozhoduje i v oblasti péče o uspokojování bytových potřeb svých občanů, tj. i o dání výpovědi z nájmu bytu, pokud si zastupitelstvo v konkrétním případě rozhodování v této oblasti nevyhradilo (zákonem rozhodování v této oblasti není vyhrazeno zastupitelstvu – srov. § 84 a § 85 zákona o obcích). Srov. dále např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 9. 2011, sp. zn. 26 Cdo 4600/2009, či obdobně rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 9. 2020, sp. zn. 26 Cdo 1784/2020.
35. Tento závěr se uplatní i v poměrech věci zde vedené. Jde-li o posouzení vzniku, změny či zániku smlouvy o dílo, jejímž předmětem bylo zpracování projektové dokumentace v rámci projektu obnovy Masarykova mostu, pak jde o činnost směřující k uspokojování potřeb obce spadající do samostatné působnosti obce dle § 35 odst. 1 a 2 zákona o obcích. V takovém případě pak rozhodování o záležitostech patřících do samostatné působnosti obce, pokud nejsou vyhrazeny zastupitelstvu obce nebo pokud si je zastupitelstvo obce nevyhradilo, náleží radě obce dle § 102 odst. 3 zákona o obcích.
36. Při absenci souhlasu rady obce (případně zastupitelstva) je tak již relativně nerozhodné, zda za obec právně jednal navenek starosta obce, či jiný zástupce právnické osoby ve smyslu § 166 o. z., neboť takové právní jednání je neplatné dle § 41 odst. 2 zákona o obcích.
37. Odvolací soud se tedy od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nikterak neodchýlil, jestliže uzavřel, že nedošlo k ukončení smlouvy o dílo podpisem předávacího protokolu, který nepodepsala za žalobce osoba oprávněná. Právní jednání, která vyžadují schválení zastupitelstva obce, popřípadě rady obce, může starosta provést jen po jejich předchozím schválení, jinak jsou tyto právní úkony neplatné.
38. Další dovolací námitky vychází z dovolatelkou tvrzeného závěru, že v řízení bylo zjištěno, že žalobce vyjádřil opakovaně vůli, že se již smlouvou o dílo nehodlá řídit, a že tudíž také nehodlá uhradit žalované jakoukoli další část ceny díla.
39. Tato tvrzení však nemají oporu ve skutkovém stavu tak, jak byl zjištěn soudy nižších stupňů, a proto i právní otázky, jež vychází z těchto skutkových okolností, nemohou zakládat přípustnost dovolání. Dle ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu totiž uplatněním způsobilého dovolacího důvodu ve smyslu § 241a odst. 1 o. s. ř. není zpochybnění právního posouzení věci, vychází-li z jiného skutkového stavu, než z jakého vyšel při posouzení věci odvolací soud. Samotné hodnocení důkazů odvolacím soudem (opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v ustanovení § 132 o. s. ř.) nelze úspěšně napadnout žádným dovolacím důvodem (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
40. V konkrétnosti proto přípustnost dovolání nezakládá námitka aplikace § 1912 odst. 1 o. z. [dovolací námitka shora formulovaná pod písm. b)], neboť vychází z nesprávného předpokladu, že v řízení bylo prokázáno, že žalobce projevil vůli neposkytnout další plnění dovolatelce.
41. V řízení však nebylo prokázáno, že by plnění ze smlouvy o dílo objednatele bylo ohroženo. Odvolacímu soudu proto nelze vytknout nesprávnost závěru, že v poměrech projednávané věci nenastaly žádné okolnosti, které by žalovanou opravňovaly dodatečně odepřít plnění dle § 1912 o. z.
42. Jak plyne z textace § 1912 odst. 1 o. z., je odložené plnění dlužníka podmíněno tím, že plnění druhé strany je ohroženo okolnostmi, které u ní nastaly, které mu nebyly a neměly být známy, když smlouvu uzavřel. Nejvyšší soud ve své rozhodovací praxi opakovaně vysvětlil, že přípustnost dovolání podle ustanovení § 237 o. s. ř. nemůže založit otázka, jejíž řešení vyplývá přímo ze zákona (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 5. 2014, sp. zn. 32 Cdo 165/2014, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 7. 2014, sp. zn. 32 Cdo 709/2014, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 5. 2016, sp. zn. 29 Cdo 2219/2015, uveřejněné pod číslem 97/2017 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
43. Dovolatelka dále předkládá dovolacímu soudu k posouzení právní otázky, kterými zpochybňuje důvodnost práva žalobce na smluvní pokutu pro prodlení zhotovitele díla.
44. Dovolatelka v této souvislosti namítá, že soudy nižších stupňů měly správně posoudit uplatnění smluvních pokut žalobcem jako zjevné zneužití práva dle § 8 o. z. Odkazuje přitom na závěry vyjádřené v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 30. 6. 2022, sp. zn. 23 Cdo 2155/2021.
45. Oproti tvrzení dovolatelky se však odvolací soud od závěrů tohoto rozsudku neodchýlil. Dovolací soud v odkazovaném rozsudku (krom jiného) též zdůrazňuje, že jakkoli zákaz zjevného zneužití práva představuje korektiv obecně aplikovatelný, zamítnutí žaloby pro zjevné zneužití práva (tedy odepření ochrany subjektivnímu právu účastníka) je výjimečným postupem, jenž musí být podložen mimořádně závažnými okolnostmi konkrétního případu, které svou intenzitou převáží nad ochranou subjektivního práva účastníka řízení (srov. například rozsudky ze dne 23. 3. 2020, sp. zn. 22 Cdo 4490/2018, a ze dne 17. 1. 2017, sp. zn. 22 Cdo 5064/2015, či usnesení ze dne 24. 7. 2019, sp. zn. 29 Cdo 2162/2018). Ostatně v rozsudku ze dne 22. 2. 2022, sp. zn. 26 Cdo 3385/2021, Nejvyšší soud zdůraznil, že zamítnutí žaloby pro zjevné zneužití práva podle § 8 o. z. má být až poslední možností (ultima ratio), jak ve zcela mimořádných případech odstranit přílišnou tvrdost zákona.
46. Takové okolnosti však v poměrech věci dány nejsou. Argumentace dovolatelky se opírá o tvrzení, že žalobce vyjádřil opakovaně vůli, že se již smlouvou o dílo nehodlá řídit, resp. že nehodlá přijmout jakékoli další části díla od žalované či jí za to cokoli dalšího uhradit. Takové skutečnosti však neodpovídají skutkovým zjištěním soudů nižších stupňů. Sama skutečnost, že žalobce inicioval jednání o dohodě o ukončení závazku, neznamená, že by tím odepřel součinnost dovolatelce při nabízeném plnění.
47. Námitky dovolatelky ohledně aplikace § 8 o. z., které vychází z takovéto skutkové konstrukce, proto nemohou zakládat přípustnost dovolání.
48. Obdobně pak přípustnost dovolání nezakládá ani dovolací námitka ohledně moderace nepřiměřené smluvní pokuty dle § 2051 o. z. [dovolací námitka pod písm. e)]. Dovolatelka v ní odkazuje obecně na závěry rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 11. 1. 2023, sp. zn. 31 Cdo 2273/2022, uveřejněném pod číslem 76/2023 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, který (mimo jiné) přijal závěr, že soud při posuzování přiměřenosti smluvní pokuty dle § 2051 o. z. přihlédne nejen k okolnostem známým již v době sjednávání smluvní pokuty, ale též k okolnostem, které zde byly při porušení smluvní povinnosti, jakož i k okolnostem, které nastaly po jejím porušení, mají-li v porušení smluvní povinnosti nepochybně původ a byly-li v době porušení povinnosti předvídatelné.
49. I zde dovolatelka tuto okolnost spatřuje v jednání žalobce, který – dle tvrzení dovolatelky – „měl v úmyslu smlouvu ukončit, tuto svou vůli vyjádřil opakovaně, a to mj. podpisem protokolu z 11. 12. 2020 či usnesením rady žalobce z 14. 12. 2020, přičemž posléze již nepožadoval splnění dílčích částí díla po žalovaném. Jediné, co žalobce požadoval, byly smluvní pokuty za prodlení s plněním, které ve skutečnosti nepožadoval a na kterém již neměl žádný zájem“.
50. Dovolatelka vychází z vlastní skutkové verze, když přehlíží konkrétní skutková zjištění soudu prvního stupně, jež ho vedly k závěru, že nedošlo k ukončení závazku mezi stranami, neboť rada města na další schůzi revokovala původní souhlas s uzavřením dohody o ukončení smlouvy. Vzájemná komunikace stran z roku 2021 dokládá, že i nadále smluvní strany intenzivně jednaly o ukončení smlouvy.
51. Závěry odvolacího soudu nejsou ani v rozporu s rozsudkem velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 11. 1. 2023, sp. zn. 31 Cdo 2273/2022. Vzhledem k tomu, že zkoumání přiměřenosti smluvní pokuty (konkrétního nároku) a její následná moderace na přiměřenou částku nezbytně vyžadují vážení konkrétních zájmů dlužníka a věřitele při konkrétním porušení smluvní povinnosti, při posouzení přiměřenosti hrají roli nejen okolnosti známé již v době sjednávání smluvní pokuty (může se uplatnit též kritérium hodnoty a významu zajišťované povinnosti, to se však může po sjednání smluvní pokuty změnit), ale též okolnosti, které zde byly při porušení smluvní povinnosti, jakož i okolnosti, které nastaly po porušení, mají-li v porušení smluvní povinnosti nepochybně původ (např. dodatečně vzniklá újma) a byly-li v době porušení povinnosti předvídatelné. Není-li totiž zřejmé, jakým způsobem a za jakých okolností porušení smluvní povinnosti nastalo a v jaké míře se dotklo zájmů věřitele, nelze zodpovědět otázku, zda nárok ze smluvní pokuty je in concreto nepřiměřený. Moderace přitom může být užita jen tam, kde o nepřiměřenosti nároku ze smluvní pokuty nepanují pochybnosti, neboť jen tehdy je soudní zásah do pohledávky věřitele (tj. do vlastnického práva chráněného čl. 11 Listiny základních práv a svobod) ospravedlnitelný.
52. Přípustnost dovolání nezakládá ani dovolací námitka směřující k zpochybnění účinků započtení žalobce ze dne 15. 2. 2021 [dovolací námitka shora označená písm. d)]. Dovolatelka v ní vychází z konstrukce, dle které pohledávky žalobce nebyly v době započtení splatné, neboť žalobce ve výzvě k plnění (faktura č. 20212001 v částce 333.500 Kč ze dne 8. 1. 2021, splatná dne 22. 1. 2021) nedostatečně určitě specifikoval, které ze smluvních pokut v souhrnné výši 333.500 Kč považuje za splatné.
53. Dovolatelce nelze přisvědčit v závěru, že by zesplatnění smluvních pokut ze dne 8. 1. 2021 bylo neurčité. Z ustálené judikatury Nejvyššího soudu plyne, že projev vůle není určitý, nejsou-li použité výrazy dostatečně konkrétní a jasné, takže nelze určit, jaké právní následky má projevená vůle vyvolat. Neurčitost nebo nesrozumitelnost se může týkat celého právního jednání, nebo jen některé jeho části. Nicotnost působí ex lege a soud k ní přihlédne i bez návrhu účastníků z úřední povinnosti. Právní úprava neplatnosti právních jednání však vychází ze zásady (formulované v ustanovení § 574 o. z.), že je namístě hledat spíše důvody pro platnost právního jednání než pro jeho neplatnost („potius valeat actus quam pereat“, nebo také „in favorem negotii“), která – jak se uvádí v důvodové zprávě k § 574 až 579 o. z. – odpovídá povaze soukromého práva a rozumné potřebě běžných soukromých občanských styků (viz např. závěry rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 9. 3. 2017, sp. zn. 21 Cdo 4172/2016, uveřejněného pod číslem 88/2018 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). K závěru o zdánlivosti právního jednání pro neurčitost či nesrozumitelnost tak soud přistoupí jen tehdy, nepodaří-li se mu výkladem celého právního jednání nebo jeho části podle § 555 a násl. o. z. ozřejmit, k jakým právním následkům projevená vůle účastníků směřovala (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 6. 2020, sp. zn. 33 Cdo 99/2020, či ze dne 30. 3. 2022, sp. zn. 23 Cdo 1537/2021).
54. Současně k výkladu právního jednání dovolací soud dovozuje, že úsudek soudu o subjektivním výkladu právního jednání, jenž odpovídá vůli (úmyslu) jednajícího, která byla druhé straně známa, nebo o ní musela vědět, nutně předpokládá zjištění o těch vnějších skutkových okolnostech právního jednání, z nichž lze na tuto stranám známou vůli usuzovat. Není-li v řízení takovýto (společný) úmysl jednajících, který je odlišný od jeho jazykového vyjádření, tvrzen či prokázán, pak je namístě dle § 556 odst. 1 věty druhé o. z. přisoudit právnímu jednání takový význam, jaký by mu zpravidla přikládala osoba v postavení toho, jemuž je projev vůle určen (objektivní metoda výkladu) (k tomu srov. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 28. 8. 2024, sp. zn. 23 Cdo 197/2024, ze dne 2. 10. 2024, sp. zn. 23 Cdo 1190/2024, či ze dne 17. 12. 2024, sp. zn. 23 Cdo 822/2024, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 4. 2024, sp. zn. 23 Cdo 1213/2023).
55. Odkaz dovolatelky na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. 9. 2013, sp. zn. 26 Cdo 3662/2012 (a judikaturu zde citovanou) přípustnost dovolání nezakládá, neboť pohledávky, které žalobce započetl dopisem ze dne 15. 2. 2021, byly v této době již dle skutkových zjištění soudů splatné.
56. Z výše uvedeného vyplývá, že nebyly naplněny podmínky přípustnosti dovolání stanovené v § 237 o. s. ř. Nejvyšší soud proto dovolání podle ustanovení § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
57. V situaci, kdy Nejvyšší soud v přiměřené lhůtě přikročil přímo k rozhodnutí o dovolání, nebylo již samostatně rozhodováno o současně podaném návrhu na odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí [§ 243 písm. a) o. s. ř.], jenž tak sdílí osud (nepřípustného) dovolání (k ústavní konformitě takového postupu srov. nález Ústavního soudu ze dne 23. 8. 2017, sp. zn. III. ÚS 3425/16).
58. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se v souladu s § 243f odst. 3 o. s. ř. neodůvodňuje.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 25. 6. 2025
JUDr. Pavel Horák, Ph.D.
předseda senátu