Plný text
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Horáka, Ph.D., a soudců JUDr. Bohumila Dvořáka, Ph.D., a Mgr. Jiřího Němce ve věci žalobkyně Česká republika - Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových, se sídlem v Praze, Rašínovo nábřeží 390/42, identifikační číslo osoby 69797111, proti žalované F. V. L. S., zastoupené Dr. iur. Erwinem Hanslikem, advokátem se sídlem v Praze, U Prašné brány 1078/1, za účasti vedlejšího účastníka na straně žalované S. D. F. H. A. II. L., zastoupeného Dr. iur. Erwinem Hanslikem, advokátem se sídlem v Praze, U Prašné brány 1078/1, o určení vlastnického práva, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 5 C 155/2014, o dovolání žalované a vedlejšího účastníka proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 5. 9. 2024, č. j. 17 Co 53/2024-637, 17 Co 165/2024, o námitce podjatosti, takto:
Soudkyně Nejvyššího soudu Mgr. Petra Kubáčová není vyloučena z projednávání a rozhodnutí věci vedené u Nejvyššího soudu pod sp. zn. 22 Cdo 129/2025.
Odůvodnění:
1. Obvodní soud pro Prahu 10 rozsudkem ze dne 7. 9. 2023, č. j. 5 C 155/2014-557, ve znění doplňujícího usnesení ze dne 3. 4. 2024, č. j. 5 C 155/2014-621, určil, že žalobkyně je vlastníkem nemovitosti ve výroku blíže specifikované (výrok I), a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II a III).
2. K odvolání žalované a vedlejšího účastníka odvolací soud rozsudkem v záhlaví uvedeným rozsudek soudu prvního stupně ve znění doplňujícího usnesení potvrdil (první výrok) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (druhý výrok).
3. Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná a vedlejší účastník dovolání, jež bylo v souladu s rozvrhem práce Nejvyššího soudu pro rok 2025 přiděleno k vyřízení příslušným senátem 22 Cdo (pod sp. zn. 22 Cdo 129/2025) složeným z předsedy Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a soudců Mgr. Davida Havlíka a Mgr. Petry Kubáčové.
4. V podání ze dne 20. 2. 2025 následně žalovaná a vedlejší účastník vznesli námitku podjatosti soudkyně Nejvyššího soudu Mgr. Petry Kubáčové. Uvedli, že tato soudkyně rozhodovala jako předsedkyně senátu Krajského soudu v Praze co do podstaty věci v obdobných sporech účastníků s žalobkyní (v postavení žalované), konkrétně jde o řízení vedená pod sp. zn. 30 Co 83/2020, sp. zn. 28 Co 50/2022, sp. zn. 28 Co 49/2022 a sp. zn. 28 Co 70/2022, v nichž se soudy zabývaly v jádru totožnými majetkoprávními nároky žalované a vedlejšího účastníka vůči státu. V daných řízeních byly posuzovány totožné důkazy a řešeny totožné právní otázky jako v nyní projednávané věci. Žalovaná a vedlejší účastník mají za to, že jde o situaci velmi podobnou, jako by dovolání směřovalo proti rozsudku odvolacího senátu, jehož členkou by byla i daná soudkyně, a měla by tak být analogicky aplikována úprava § 14 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“). S odkazem na judikaturu Evropského soudu pro lidská práva vyjádřili též přesvědčení, že uvedená soudkyně nesplňuje požadavek nestrannosti soudce podle čl. 6 odst. 1 Evropské úmluvy o lidských právech.
5. Soudkyně Mgr. Petra Kubáčová se k námitce podjatosti vyjádřila tak, že účastníky řízení a jejich zástupce zná pouze z úřední činnosti a k věci vztah nemá.
6. Podle § 14 o. s. ř. soudci jsou vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je tu důvod pochybovat o jejich nepodjatosti (odstavec 1). U soudu vyššího stupně jsou vyloučeni i soudci, kteří projednávali nebo rozhodovali věc u soudu nižšího stupně, a naopak. Totéž platí, jde-li o rozhodování o dovolání (odstavec 2). Z projednávání a rozhodnutí žaloby pro zmatečnost jsou vyloučeni také soudci, kteří žalobou napadené rozhodnutí vydali nebo věc projednávali (odstavec 3). Důvodem k vyloučení soudce nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech (odstavec 4).
7. Dle § 16 odst. 1 o. s. ř. o tom, zda je soudce vyloučen, rozhodne nadřízený soud v senátě. O vyloučení soudců Nejvyššího soudu rozhodne jiný senát téhož soudu.
8. Rozhodnutí o vyloučení soudce podle ustanovení § 14 o. s. ř. představuje výjimku z ústavněprávní zásady, podle níž nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci (čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod); soudce lze vyloučit z projednávání a rozhodnutí přidělené věci jen ze zákonných důvodů, které mu brání věc projednat a rozhodnout v souladu se zákonem nezaujatě a spravedlivě (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2017, sp. zn. 30 Nd 189/2017, nebo ze dne 3. 10. 2017, sp. zn. 20 Nd 312/2017).
9. Podle ustáleného výkladu podávaného soudní praxí (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 4. 2012, sen. zn. 29 NSČR 26/2012, uveřejněné pod číslem 85/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 8. 2022, sp. zn. 28 Nd 447/2022) soudcův poměr k věci může vyplývat především z přímého právního zájmu soudce na projednávané věci. Tak je tomu bezpochyby v případě, kdy by soudce sám byl účastníkem řízení, ať na straně žalobce či na straně žalovaného, nebo v případě, že by mohl být rozhodnutím soudu přímo dotčen ve svých právech (např. kdyby jinak mohl být vedlejším účastníkem). Poměrem k věci se také rozumí situace, kdy soudce získal o věci poznatky jiným způsobem než z dokazování při jednání (např. jako svědek vnímal skutečnosti, které jsou předmětem dokazování), a v důsledku toho je jeho pohled na dokazováním zjištěné skutkové okolnosti případu deformován dalšími poznatky zjištěnými mimoprocesním způsobem. Soudcův poměr k účastníkům nebo k jejich zástupcům pak může být založen především příbuzenským nebo jemu obdobným vztahem, jemuž na roveň může v konkrétním případě stát vztah přátelský či naopak zjevně nepřátelský.
10. Důvod pochybovat o nepodjatosti soudce je dán, je-li zde objektivní skutečnost (nikoli pouhá domněnka nebo pouhé difamující tvrzení), která, poměřeno „věcí“, „osobami účastníků“ nebo „osobami jejich zástupců“, vzbuzuje pochybnosti o nepodjatosti soudce (srov. též nález Ústavního soudu ze dne 3. 7. 2001, sp. zn. II. ÚS 105/01, a důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 7. 2014, sen. zn. 29 NSČR 79/2014, uveřejněného pod číslem 20/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
11. Žalovaná a vedlejší účastník považují soudkyni Mgr. Petru Kubáčovou za podjatou, neboť jako soudkyně Krajského soudu v Praze rozhodovala ve věcech vedených pod sp. zn. 30 Co 83/2020, 28 Co 50/2022, 28 Co 49/2022 a 28 Co 70/2022.
12. Žalovaná a vedlejší účastník však přehlíží, že předmět uvedených řízení, v nichž žalovaná a vedlejší účastník vystupovali jako žalobci, byl odlišný (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2001, sp. zn. 20 Cdo 463/99, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 12. 2001, sp. zn. 20 Cdo 2931/99). Rozhodování Mgr. Petry Kubáčové v těchto jiných věcech vedených u Krajského soudu v Praze (tj. i vyslovení určitého právního závěru v jiných věcech) tak podle § 14 odst. 4 o. s. ř. nemůže být samo o sobě důvodem pro vyloučení soudkyně z projednávání a rozhodnutí v nyní projednávané věci (srov. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 2. 2021, sp. zn. 32 Nd 65/2021, ze dne 24. 2. 2021, sp. zn. 32 Nd 95/2021, a ze dne 28. 2. 2023, sp. zn. 28 Nd 92/2023).
13. Z obsahu spisu i podání žalované a vedlejšího účastníka je zřejmé, že soudkyně Mgr. Petra Kubáčová se na posuzovaném řízení před Obvodním soudem pro Prahu 10, resp. Městským soudem v Praze v minulosti žádným způsobem nepodílela. Ve vztahu k předmětu tohoto řízení žádné poznatky potřebné pro projednávání a rozhodování věci z jiných věcí nemůže čerpat, a nelze ji tak považovat za vyloučenou z důvodu její podjatosti ve smyslu žalovanou a vedlejším účastníkem citovaného rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 26. 7. 2000, sp. zn. 26 Cdo 74/99, či rozsudku Evropského soudu pro lidská práva ze dne 25. 3. 2021 ve věci Stoimenovikj a Miloshevijk proti Severní Makedonii, č. 59842/14.
14. Příslušný senát Nejvyššího soudu (§ 16 odst. 1 věta druhá o. s. ř.) proto rozhodl, že soudkyně Nejvyššího soudu Mgr. Petra Kubáčová není vyloučena z projednávání a rozhodnutí věci vedené u Nejvyššího soudu pod sp. zn. 22 Cdo 129/2025.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 9. 4. 2025
JUDr. Pavel Horák, Ph.D.
předseda senátu