Plný text
23 Nd 489/2024-71
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Tůmy, Ph.D., a soudců JUDr. Bohumila Dvořáka, Ph.D., a Mgr. Jiřího Němce, ve věci žalobkyně CZ GOLF, a.s., se sídlem [adresa] identifikační číslo osoby [IČO], zastoupené JUDr. Janem Zrckem, advokátem se sídlem [adresa] proti žalované 1) A. L., zastoupené Mgr. Janem Kramperou, advokátem se sídlem [adresa] a žalované 2) POWER CONSTRUCT a.s., se sídlem [adresa] identifikační číslo osoby [IČO], zastoupené JUDr. Igorem Velebou, advokátem se sídlem [adresa] a žalované 3) EC4 CZ s.r.o., se sídlem [adresa] identifikační číslo osoby [IČO], zastoupené Mgr. et Mgr. Danielem Sekaninou, advokátem se sídlem [adresa] o určení zástavního práva k nemovitostem, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 27 C 90/2024, o návrhu na přikázání věci z důvodu vhodnosti, takto:
Věc vedená u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 27 C 90/2024 se nepřikazuje Okresnímu soudu v Blansku.
Odůvodnění:
1. Žalobou podanou dne 15. 4. 2024 u Obvodního soudu pro Prahu 1 se žalobkyně domáhá proti žalovaným určení zástavního práva k nemovitým věcem.
2. Obvodní soud pro Prahu 1 předložil návrh žalované 1) Nejvyššímu soudu k rozhodnutí o přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti dle § 12 odst. 2 a 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o. s. ř.“).
3. Žalovaná 1) navrhuje, aby bylo řízení přikázáno Okresnímu soudu v Blansku a následně spojeno s tam vedeným řízením pod sp. zn. 11 C 101/2024, neboť v obvodu tohoto soudu se nachází většina nemovitostí, k nimž bylo v souvislosti se smlouvou o úvěru zřízeno zástavní právo. Nárok posuzovaný v obou řízeních vyplývá ze stejných skutkových a právních okolností, v řízení u Okresního soudu v Blansku je více účastníků a je již v pokročilejším stádiu (všichni účastníci se již meritorně vyjádřili a je nařízeno jednání). Přikázání věci k Okresnímu soudu v Blansku by tak dle žalované 1) zajistilo hospodárnější a rychlejší projednání nároku žalobkyně.
4. Žalobkyně se vyjádřila tak, že s návrhem na přikázáním věci Okresnímu soudu v Blansku nesouhlasí, neboť jej považuje za zdržovací taktiku žalované 1).
5. Podle ustanovení § 12 odst. 2 o. s. ř. věc může být jinému soudu téhož stupně přikázána také z důvodu vhodnosti.
6. Podle ustanovení § 12 odst. 3 o. s. ř. o přikázání věci rozhoduje soud, který je nejblíže společně nadřízen příslušnému soudu a soudu, jemuž má být věc přikázána.
7. Důvod vhodnosti pro přikázání věci jinému soudu téhož stupně ve smyslu ustanovení § 12 odst. 2 o. s. ř. představují takové okolnosti, které umožní hospodárnější, rychlejší nebo zejména po skutkové stránce spolehlivější a důkladnější projednání věci jiným než příslušným soudem. Přitom je ale třeba mít na zřeteli, že obecná místní příslušnost soudu, který má podle zákona věc projednat [v daném případě stanovená ustanovením § 88 písm. b) o. s. ř. jako výlučná místní příslušnost (srov. odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. 2. 2018, sp. zn. 28 Cdo 4161/2017)], je základní zásadou a že případná delegace této příslušnosti jinému soudu je toliko výjimkou z této zásady, kterou je nutno – právě proto, že jde o výjimku - vykládat restriktivně (srov. nález Ústavního soudu České republiky ze dne 15. 11. 2001, sp. zn. I. ÚS 144/2000).
8. Právo na zákonného soudce podle čl. 38 odst. 1 Listiny, vztahující se na příslušnost soudu i na konkrétní osobu soudce, představuje neopomenutelnou podmínku řádného výkonu soudní moci. Nejenže upevňuje soudcovskou nezávislost, nýbrž současně chrání účastníky řízení před libovolným či účelovým obsazením soudu (srov. nález Ústavního soudu ze dne 17. 12. 1998, sp. zn. III. ÚS 200/98). Jedním z předpokladů naplnění tohoto práva je respektování zákonem stanovené věcné, funkční a místní příslušnosti soudu. Ustanovení § 12 odst. 2 občanského soudního řádu představuje zákonnou výjimku z obecné místní příslušnosti soudu, neboť umožňuje, aby byla věc přikázána jinému soudu téhož stupně z důvodu vhodnosti. Podle ustáleného výkladu lze tento důvod spatřovat v okolnostech, jež umožňují hospodárnější a rychlejší projednání věci. Obzvlášť v případě absence souhlasu některého z účastníků řízení musí být důvody pro přikázání věci mimořádné a vážné povahy (srov. nález Ústavního soudu ze dne 12. 3. 2009, sp. zn. III. ÚS 529/08).
9. Nejvyšší soud v mnoha svých rozhodnutích, vztahujících se k obdobným případům (kdy se jedná o nároky vztahující se k většímu množství pozemků v různých lokalitách), konstatoval, že pouze tato skutečnost a s ní spojené obtíže účastníků, či spíše jejich zástupců, není důvodem, který splňuje výše uvedené předpoklady (lze odkázat například na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 11. 2017, sp. zn. 26 Nd 340/2017, ze dne 27. 2. 2018, sp. zn. 28 Nd 32/2018, ze dne 30. 9. 2019, sp. zn. 21 Nd 369/2019, proti němuž byla ústavní stížnost odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 11. 2. 2020, sp. zn. II. ÚS 4104/19, pro zjevnou neopodstatněnost, a další).
10. O případ odůvodňující přikázání věci jinému než místně příslušnému soudu, v posuzované věci nejde. Žalovaná 1) ve svém návrhu neuvedla dostatečně závažné skutečnosti, které by odůvodnily změnu místní příslušnosti soudu. Žalovaná 1) uvádí, že přikázání věci Okresnímu soudu v Blansku (a případné spojení věcí) zajistí rychlejší a hospodárnější vyřízení věci i z důvodu, že řízení u Okresního soudu v Blansku je v pokročilejším stádiu než řízení u Obvodního soudu pro Prahu 1, jelikož v tamním řízení již bylo nařízeno jednání. Jednání však bylo nařízeno rovněž v řízení u Obvodního soudu pro Prahu 1, přičemž z důvodu návrhu žalované 1) bylo jednání odročeno.
11. Pouhá skutečnost, že řízení u Okresního soudu v Blansku vyplývá dle tvrzení žalované 1) ze stejných skutkových a právních okolností, nepostačuje k založení výjimky z pravidel místní příslušnosti soudů, neboť takové tvrzení je v zásadě společné všem řízením, jež se týkají nároků vztahujících se k většímu množství pozemků v různých lokalitách na základě téhož právního jednání, přičemž s odkazem na výše uvedenou rozhodovací praxi Nejvyššího soudu samotná okolnost v podobě většího množství pozemků v různých lokalitách k přikázání věci z důvodu vhodnosti nepostačuje. Žalovaná 1) ani konkrétně nezdůvodňuje, z jakého důvodu by právě řízení u Okresního soudu v Blansku mělo ve výsledku zajistit rychlejší a hospodárnější projednání věci. Nelze také pominout, že Obvodní soud pro Prahu 1 již ve věci učinil úkony přípravy jednání a jednání nařídil.
12. Z uvedených důvodů Nejvyšší soud návrhu žalované 1) na přikázání věci jinému soudu nevyhověl (§ 12 odst. 2 o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 26. 3. 2025
JUDr. Pavel Tůma, Ph.D. předseda senátu