Plný text
23 Nd 688/2025
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Jiřího Němce a soudců JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph.D., a JUDr. Pavla Tůmy, Ph.D., ve věci oprávněné Ostsächsische Sparkasse Dresden, se sídlem v Drážďanech, Güntzplatz 5, Německo, zastoupené Mgr. Janou Sedláčkovou, advokátkou se sídlem v Praze 2, Fügnerovo nám. 1808/3, proti povinnému O. R., v exekučním řízení vedeném u Exekutorského úřadu Praha 3, pod sp. zn. 091 EX 03015/25, o žádosti soudního exekutora o určení místní příslušnosti exekučního soudu, takto:
Exekuční věc o návrhu oprávněné Ostsächsische Sparkasse Dresden proti povinnému O. R. vedenou u Exekutorského úřadu Praha 3 pod sp. zn. 091 EX 03015/25, projedná a rozhodne jako exekuční soud Obvodní soud pro Prahu 3.
Odůvodnění:
1. Nejvyššímu soudu byla dne 10. 12. 2025 doručena žádost soudní exekutorky Exekutorského úřadu Praha 3 JUDr. Ingrid Švecové, o určení místní příslušnosti exekučního soudu, který věc projedná a rozhodne podle § 11 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „o. s. ř.“. Důvodem pro podání žádosti bylo zjištění exekutorky před podáním žádosti k exekučnímu soudu o pověření a nařízení exekuce, že povinný nemá na území České republiky trvalý pobyt a že oprávněnému není znám žádný majetek povinného, a proto nelze určit místně příslušný exekuční soud. Exekuční řízení vedené u Exekutorského úřadu Praha 3 pod sp. zn. 091 EX 03015/25 bylo zahájeno na základě návrhu oprávněné ze dne 19. 11. 2025 (doplněného dne 3. 2. 2026) vůči povinnému pro vymožení pohledávek ve výši 25 158,39 EUR s příslušenstvím a 3 690,24 EUR s příslušenstvím jako náhrady nákladů řízení podle exekučních titulů, tj. rozhodnutí o vykonatelnosti vydaného Úředním soudem v Ascherslebenu dne 26. 10. 2020, č. j. 20-1448502-0-5, rozsudku Zemského soudu v Drážďanech ze dne 28. 9. 2022, sp. zn. 9 O 2463/20, a rozhodnutí Zemského soudu v Drážďanech ze dne 14. 3. 2023 o výši nákladů, sp. zn. 9 O 2463/20.
2. Povinný na území České republiky nemá místo trvalého pobytu nebo místo pobytu podle druhu pobytu cizince a oprávněnému ani není známo, zda a kde má povinný majetek na území České republiky.
3. Podle § 45 odst. 2 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „exekuční řád“, je místně příslušným exekučním soudem soud, v jehož obvodu má povinný, je-li fyzickou osobou, místo svého trvalého pobytu, popřípadě místo pobytu na území České republiky podle druhu pobytu cizince. Nemá-li povinný, který je fyzickou osobou, v České republice místo trvalého pobytu nebo místo pobytu podle předchozí věty, je místně příslušným soud, v jehož obvodu má povinný majetek.
4. Podle ustanovení § 52 odst. 1 exekučního řádu platí, že nestanoví-li exekuční řád jinak, použijí se pro exekuční řízení přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu.
5. Podle § 11 odst. 3 o. s. ř. jde-li o věc, která patří do pravomoci soudů České republiky, ale podmínky místní příslušnosti chybějí nebo je nelze zjistit, určí Nejvyšší soud, který soud věc projedná a rozhodne.
6. Nejvyšší soud nejprve zkoumal, zda je dána pravomoc českých soudů věc rozhodnout (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 11. 2014, sp. zn. 31 Nd 316/2013, uveřejněné pod číslem 11/2015 Sb. rozh. obč.). Postupoval přitom podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (přepracované znění), dále jen „nařízení Brusel I bis“. Jelikož před nařízením exekuce (způsob jejího provedení dosud nebyl stanoven), není možné dovodit, zda povinný, který nemá bydliště na území České republiky, nýbrž na území jiného členského státu Evropské unie, má majetek nacházející se na území České republiky, jenž by podléhal exekuci, není dosud vyloučena pravomoc českého soudu, neboť exekuce má být podle požadavku oprávněného provedena na území České republiky (srov. čl. 24 odst. 5 nařízení Brusel I bis a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 2006, sp. zn. 25 Nd 55/2006, uveřejněné pod číslem 43/2007 Sb. rozh. obč.).
7. Z ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu vyplývá, že skutečnost, zda má povinný na území České republiky majetek, který by mohl být po nařízení exekuce soudním exekutorem zajištěn a zpeněžen, vyjde najevo až při činnosti soudem pověřeného soudního exekutora v rámci provádění exekuce. Před nařízením exekuce a pověřením exekutora jejím provedením se proto nezjišťuje existence majetku povinného (srov. usnesení velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 12. 9. 2012, sp. zn. 31 Nd 200/2012, uveřejněné pod číslem 4/2013 Sb. rozh. obč.).
8. Zákonné předpoklady pro určení místně příslušného exekučního soudu podle § 11 odst. 3 o. s. ř. jsou naplněny, neboť z žádosti soudního exekutora vyplývá, že povinný na území České republiky nemá místo trvalého pobytu nebo místo pobytu podle druhu pobytu cizince a dosud není znám majetek povinného na území České republiky. Proto Nejvyšší soud s ohledem na zásadu rychlosti a hospodárnosti řízení rozhodl tak, že jako soud příslušný k projednání a rozhodnutí předmětné exekuční věci určil Obvodní soud pro Prahu 3, v jehož obvodu má sídlo soudní exekutorka, jejíž pověření provedením exekuce oprávněná navrhla (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 12. 2021, sp. zn. 25 Nd 576/2021).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 18. 2. 2026
Mgr. Jiří Němec předseda senátu