Plný text
Nejvyšší soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Romana Fialy a soudců JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., a JUDr. Davida Vláčila ve věci pozůstalosti po R. Č., zemřelém dne 11. listopadu 2023, za účasti 1) K. D., 2) R. Č., 3) J. Č., všech zastoupených JUDr. Miloslavem Drbálkem, advokátem se sídlem v Praze 10, Ukrajinská č. 1488/10, a 4) AK-KT insolvence v. o. s., se sídlem v Brně, Bašty č. 413/2, IČ 08280495, vedené u Okresního soudu ve Zlíně pod sp. zn. 33 D 1942/2023, o dovolání účastníků 1), 2) a 3) proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 28. srpna 2024, č. j. 18 Co 154/2024-210, takto:
Dovolání účastníků 1), 2) a 3) se odmítá.
Odůvodnění:
1. K odvolání účastníků 1) až 3) Krajský soud v Brně usnesením ze dne 28. 8. 2024, č. j. 18 Co 154/2024-210, potvrdil usnesení Okresního soudu ve Zlíně ze dne 29. 5. 2024, č. j. 33 D 1942/2023-173, kterým byla jmenována společnost AK-KT insolvence v. o. s. správcem celé pozůstalosti po R. Č., zemřelém dne 11. 11. 2023 (dále též jen „zůstavitel“). Vycházel z toho, že soud prvního stupně postupoval správně, jestliže podle § 157 odst. 1 písm. c) z. ř. s. přistoupil ke jmenování správce pozůstalosti z „jiného vážného důvodu“ s tím, že pojem není v zákoně blíže vymezen, a proto lze dovodit, že se bude jednat o situace výjimečné, které soudnímu komisaři umožní jmenovat správce pozůstalosti nejen v zákonem vymezených případech (například tehdy, kdy dědici nejsou schopni či ochotni řádně spravovat pozůstalost), ale také tehdy, pokud by dědicové byli schopni řádně spravovat pozůstalost, avšak s ohledem na okolnosti případu nebo podle dosavadního stavu řízení se jeví vhodné, aby byla správcem pozůstalosti jmenována osoba odlišná od osoby dědice, či v případech, kdy hrozí nebezpečí z prodlení nebo kdy je třeba činit úkony vyžadující zvláštní znalosti a schopnosti (přičemž odkázal na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 11. 2023, sp. zn. 24 Cdo 2330/2023). Uvedl, že soud prvního stupně na základě zjištěných skutečností správně dovodil, že jsou dány důvody pro jmenování správce pozůstalosti, a to osoby odlišné od dědiců, neboť s ohledem na probíhající insolvenční řízení a strukturu majetku zůstavitele, bude třeba činit kromě prosté správy i úkony vyžadující zvláštní znalosti. Podle odvolacího soudu jmenování správce pozůstalosti plně odpovídá shora uvedeným požadavkům. Odvolatelé navíc žádné konkrétní námitky vůči jmenovanému správci nevznesli a nenavrhli sami konkrétní osobu, která by mohla být jmenovaná správcem. K jejich požadavku, že by správcem pozůstalosti neměla být osoba navržená kterýmkoli z věřitelů ani osoba vykonávající správu majetku v insolvenčním řízení, případně osoba personálně propojená s takovou fyzickou či právnickou osobou, odvolací soud dále uvedl, že z úplného výpisu z obchodního rejstříku, vedeného Krajským soudem v Brně, zjistil, že jednatelem společnosti AK-KT insolvence v.o.s. je JUDr. Tomáš Truschinger a společníkem je JUDr. Lukáš Kučera, kteří nemají postavení statutárního orgánu ani nejsou společníky ve společnosti Insolvency Project v. o. s., se sídlem v Hradci Králové, Bieblova č. 1110/1b, IČO 28860993, tedy insolvenčním správci majetku zůstavitele. Stejně tak nebylo zjištěno personální propojení insolvenčního správce společnosti Pivovar Č. JUDr. Jaroslava Brože, MJur., se sídlem v Brně, Marie Steyskalové č. 767/62, se soudem jmenovaným správcem pozůstalosti.
2. Proti usnesení odvolacího soudu podali účastníci 1) až 3), dále též jen „dovolatelé“, dovolání, jehož přípustnost dovozují z toho, že „napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky procesního práva, která dosud nebyla v rozhodování dovolacího soudu řešena“. Domnívají se, že napadené rozhodnutí je založeno na nesprávném právním posouzení věci, spočívajícím konkrétně v tom, že jmenování správce pozůstalosti bylo provedeno na návrh hlavního věřitele zůstavitele SYNOT W, a. s., aniž by bylo přihlédnuto k názoru dědiců (dovolací námitka porušení zásady rovnosti účastníků řízení), že odvolací soud i soudní komisařka nepřezkoumali možné pochybnosti o nestrannosti správce, přestože byl jmenován na návrh věřitele se zjevnými ekonomickými zájmy (dovolací námitka nedostatečného přezkoumání), že usnesení neobsahuje přesvědčivé zdůvodnění, proč byla vybrána právě AK-KT insolvence v. o. s. a nikoliv jiný správce, což zakládá vadu porušující požadavky na přezkoumatelnost rozhodnutí (dovolací námitka absence transparentního odůvodnění). Jsou přesvědčeni, že se odvolací soud odchýlil od judikatury Nejvyšího soudu, která zdůrazňuje důležitost nestrannosti správce pozůstalosti, přičemž odkazují na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 2877/2018 nebo 29 NSČR 118/2020. Navrhli, aby dovolací soud zrušil napadené rozhodnutí a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení s pokynem, aby „byl proces výběru správce veden v souladu s § 157 odst. 1 písm. c) ZŘS, s přihlédnutím k zájmům všech účastníků řízení“.
3. Účastnice 4) ve vyjádření k dovolání navrhla dovolání odmítnout.
4. Podle ustanovení § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§ 241a odst. 1 věta první o. s. ř.).
5. Dovolání účastníků 1) až 3) proti usnesení odvolacího soudu není přípustné podle ustanovení § 237 o. s. ř., neboť rozhodnutí odvolacího soudu se nezabývá „otázkou procesního práva, která dosud nebyla v rozhodovací praxi dovolacího soudu řešena“ (jak namítají dovolatelé, aniž by však zároveň tuto otázku jakkoli blíže vymezili), a v dovolateli konkrétní předestřené otázce „přesvědčivého zdůvodnění, proč byla vybrána právě AK-KT insolvence v. o. s., a nikoli jiný správce“ (pozn.: správce pozůstalosti), je naopak v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu (odvolací soud se tedy ani neodchýlil od judikatury Nejvyššího soudu, jak dále rovněž namítají dovolatelé); zároveň není důvod, aby rozhodná právní otázka byla posouzena jinak.
6. Nejvyšší soud ve své rozhodovací činnosti vyjádřil právní závěr, že zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „z. ř. s.“), sice blíže nestanoví, co je možno považovat za jiný vážný důvod ve smyslu ustanovení § 157 odst. 1 písm. c) z. ř. s., půjde však o situace spíše výjimečné (např. případy aktuální potřeby provést při správě některé úkony, které vyžadují zvláštní znalosti a schopnosti), jež soudu umožní ustanovit správce pozůstalosti i tehdy, pokud by dědicové byli schopni řádně spravovat pozůstalost, jakož i tehdy, jsou-li zde osoby uvedené pod písm. a) citovaného ustanovení, které správu vykonávají (k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 3. 2023, sp. zn. 24 Cdo 111/2023, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 48, ročník 2024, anebo rovněž odvolacím soudem zmiňované usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 11. 2023, sp. zn. 24 Cdo 2330/2023, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 84, ročník 2024, jakož i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 6. 2024, sp. zn. 24 Cdo 3295/2023). U právnické osoby přitom zákon přímo žádné zvláštní vlastnosti k výkonu funkce správce pozůstalosti nevyžaduje. Lze však dovodit, že správcem by měla být jmenována jen taková právnická osoba, která může správu pozůstalosti nebo její části vzhledem k předmětu své činnosti a k charakteru spravovaného majetku řádně vykonávat. V praxi půjde nejčastěji o právnické osoby, které se zabývají správou majetku (např. správou nemovitosti, správou cenných papírů, správou pohledávek apod.) [obdobně srov. Macková, A., Muzikář, L. a kol. Zákon o zvláštních řízeních soudních. Komentář s důvodovou zprávou a judikaturou. 1. vydání. Praha: Leges, 2016, str. 294; nebo Svoboda, K., Tlášková, Š., Vláčil, D., Levý, J., Hromada, M. a kol. Zákon o zvláštních řízeních soudních. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2015, str. 294, 295]. Právní závěry obsažené v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 3. 2023, sp. zn. 24 Cdo 111/2023, byly dovolacím soudem dále rozvinuty např. právě v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 6. 2024, sp. zn. 24 Cdo 3295/2023, v němž se mj. podává, že z obecných požadavků na správu cizího majetku vyplývá, že (rovněž) soudem jmenovaný správce pozůstalosti (obdobně jako dědic pověřený správou pozůstalostního majetku) vykonává svou působnost a plní povinnosti s péčí řádného hospodáře a že svou činností sleduje naplnění účelu prosté správy pozůstalosti, tedy aby majetek patřící do pozůstalosti byl zachován pro dědice, popřípadě, odůvodňuje-li to stav aktiv a pasiv pozůstalosti, pro zůstavitelovy věřitele (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 2021, sp. zn. 24 Cdo 1286/2021).
7. V nyní posuzované věci sám zůstavitel nepovolal správce pozůstalosti a soudy na základě zjištěných okolností (probíhajícího insolvenčního řízení proti zůstaviteli a struktury jeho majetku) dovodily, že kromě prosté správy bude třeba činit i úkony vyžadující zvláštní znalosti, což zakládá postup dle § 157 odst. 1 písm. c) z. ř. s. Nakonec i dovolatelé (dědicové, kteří sami nenavrhli žádnou osobu, jež by mohla být jmenována správcem pozůstalosti) tento postup nezpochybňují, když požadují ve svém dovolání, aby byl proces výběru správce pozůstalosti veden v souladu s § 157 odst. 1 písm. c) z. ř. s., a to „s přihlédnutím k zájmům všech účastníků řízení“. Dovolacímu soudu se (taktéž) jeví jako zcela účelné ustanovení účastnice 4) správcem pozůstalosti, pokud v jiných věcech (nikoliv však v posuzovaném případě) aktivně vykonává funkci insolvenčního správce zapsaného v seznamu insolvenčních správců a disponuje tak potřebnými znalostmi a zkušenostmi, mimo jiné již z toho důvodu, že vzhledem k okolnostem posuzované věci (očekávaná delší doba trvání řízení o pozůstalosti, četnost a výše dluhů zůstavitele, přihlášení pohledávek vůči zůstaviteli ve značné výši, z toho jen pohledávek věřitele SYNOT W, a. s., čítajících 85 847 158,91 Kč včetně příslušenství) je do budoucna – při splnění zákonných podmínek pro nařízení likvidace pozůstalosti – nanejvýš pravděpodobná i potřeba jmenování likvidačního správce (k tomu srov. ust. § 203 z. ř. s., podle nějž soud jmenuje likvidačním správcem právě osobu zapsanou v seznamu insolvenčních správců), který vystupuje na místě osoby dosud spravující pozůstalost [ust. § 206 odst. 1 písm. c) z. ř. s.].
8. Pro úplnost, z obsahu spisu vyplývá, že dovolatelé v průběhu řízení o pozůstalosti nevznesli žádné konkrétní námitky proti jmenovanému správci pozůstalosti, pouze sdělili soudní komisařce, že „si výslovně nepřejí, aby správcem pozůstalosti byla jakákoliv osoba, která za života zůstavitele vykonávala ve vztahu k jeho osobě /majetku funkci insolvenčního správce (v konkurzu/oddlužení), nebo byla fyzickou či právnickou osobou jakkoliv s takovou osobou, ať již personálně či jinak, propojenou“. K jejich požadavku na absenci personálního propojení správce pozůstalosti s insolvenčním správcem majetku zůstavitele se vyjádřil již odvolací soud, který jej však neshledal nijak důvodným (srov. bod 1. in fine).
9. Konečně, pokud dovolatelé namítají „porušení požadavků na přezkoumatelnost rozhodnutí“ odvolacího soudu, který (stejně jako soudní komisařka) podle jejich přesvědčení nepřezkoumal „možné pochybnosti o nestrannosti správce“, pak toto rozhodnutí je i z hlediska přezkoumatelnosti usnesení soudu prvního stupně v otázce jmenování správce pozůstalosti z jiného vážného důvodu v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu, a to proto, že dovolatelé - navzdory vzneseným námitkám, směřovaným opakovaně především k nesouhlasu se jmenováním právě účastnice 4) správcem pozůstalosti - nepochybně věděli, jak a proč soud prvního stupně rozhodl a z jakých důvodů odvolací soud jeho rozhodnutí potvrdil (k otázce přezkoumatelnosti napadeného usnesení odvolacího soudu, v návaznosti na usnesení soudu prvního stupně, srov. např. právní názor vyjádřený v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17.10.2014, sp. zn. 21 Cdo 3466/2013).
10. Nejvyšší soud proto dovolání účastníků 1) a 3) odmítl (§ 243c odst. 1 o. s. ř.).
11. V této souvislosti nemůže být důvodná ani dovolací „zmínka“ o právu na spravedlivý proces a o čl. 36 Listiny základních práv a svobod (pozn.: právo na soudní a jinou právní ochranu), neboť právo na spravedlivý proces nelze interpretovat tak, že by znamenalo právo na příznivé rozhodnutí ve věci.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 3. 6. 2025
JUDr. Roman Fiala
předseda senátu