Plný text
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., a soudců JUDr. Romana Fialy a JUDr. Davida Vláčila ve věci omezeného ve svéprávnosti M. K., zastoupeného hmotněprávním opatrovníkem Statutárním městem XY, se sídlem magistrátu v XY, a procesním opatrovníkem JUDr. Kateřinou Švecovou, advokátkou se sídlem v Plzni, Šafaříkovy sady č. 2455/5, za účasti Městské části XY, se sídlem úřadu městské části v XY, o změnu opatrovníka osoby omezené ve svéprávnosti, vedené u Okresního soudu Plzeň-jih pod sp. zn. 3 P 91/2023, o dovolání M. K. proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 8. srpna 2024 č.j. 61 Co 118/2024-1030, takto:
I. Dovolání M. K. se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o.s.ř.):
1. Dovolání M. K. (opatrovance) proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 8.8.2024 č.j. 61 Co 118/2024-1030 není přípustné podle ustanovení § 237 o.s.ř., neboť rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu a není důvod, aby rozhodné právní otázky byly posouzeny jinak.
2. Ustálená rozhodovací praxe dovolacího soudu v otázce „bydliště opatrovance“ ve smyslu ustanovení § 471 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.z.), vychází z názoru, že bydlištěm fyzické osoby se rozumí obec, resp. městská část, v níž tato osoba bydlí (tj. fakticky se zde zdržuje a má tu své společenské a sociální vazby) s úmyslem se zde zdržovat trvale. Bydlištěm je tedy zejména místo, kde má fyzická osoba svůj byt, rodinu, popř. kde pracuje, jestliže tam také bydlí. Okolnosti dočasného charakteru, jako např. pobyt v nemocnici, výkon trestu odnětí svobody, studium, vojenská služba, nic nemění na bydlišti fyzické osoby, nejsou-li současně doprovázeny takovými okolnostmi, z nichž lze s jistotou usuzovat, že fyzická osoba se v místě původně dočasného pobytu zdržuje s úmyslem zde trvale bydlet. Tyto závěry jsou podpořeny a umocněny aktuální právní úpravou, kterou přináší ustanovení § 80 odst. 1 věty první o.z., podle něhož člověk má bydliště v místě, kde se zdržuje s úmyslem žít tam s výhradou změny okolností trvale. Při rozhodování o ustanovení veřejného opatrovníka ve smyslu ustanovení § 471 odst. 3 o.z., je tedy věcí soudu, aby při úvahách o bydlišti opatrovance učinil konkrétní skutková zjištění zacílená na ověření existence jednotlivých hledisek, charakterizujících bydliště člověka podle ustanovení § 80 o.z. (k tomu srov. např. odvolacím soudem zmíněné usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30.11.2016 sp. zn. 30 Cdo 1050/2016, dále usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25.10.2022 sp. zn. 24 Cdo 1491/2022 nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8.2.2017 sp. zn. 30 Cdo 1392/2016)
3. Opatrovanec (osoba omezená ve svéprávnosti) v podaném dovolání – mimo jiné
– namítá, že odvolací soud při rozhodování o jeho návrhu na změnu opatrovníka nepřihlédl „k trvale vyjadřovanému úmyslu“ dovolatele žít v XY a nevyhověl jeho přání, aby jeho hmotněprávním opatrovníkem byla ustanovena Městská část XY, kde se nachází Psychiatrická nemocnice XY, kde má opatrovanec zájem vykonávat svou psychiatrickou léčbu.
4. Dovolatel ve svých úvahách nepřihlíží náležitě k tomu, že ve smyslu výše citované judikatury je pro určení bydliště člověka stěžejní nejen to, že daný člověk má úmysl se na určitém místě trvale zdržovat, chce v daném místě bydlet a svázat svůj život s tímto místem (tzv. volní složka), ale především je nezbytné, aby se daná osoba na tomto místě skutečně zdržovala a bydlela zde (tzv. složka faktická). Podle citovaných rozhodnutí dovolacího soudu lze sice za určitých okolností při rozhodování o ustanovení veřejného opatrovníka přihlédnout k místu psychiatrické léčby opatrovance, ovšem pouze tehdy, jde-li o dlouhodobý faktický pobyt opatrovance v psychiatrickém zařízení, kdy je zřejmé, že zde bude trvat i nadále. O takový případ se však v posuzované věci nejedná. Podle skutkových zjištění soudů dovolatel po propuštění z dlouhodobého pobytu v Psychiatrické léčebně v XY v prosinci 2023 – jak sám uvedl při výslechu před soudem prvního stupně – „byl na ulici“ a zdržoval se na letišti XY, kde „čekal na svoje letadlo“, a poté, „aby se ohřál“, se nechal dne 24.1.2024 hospitalizovat v Psychiatrické léčebně v XY, odkud ho po necelém měsíci dne 22.2.2024 z kapacitních důvodů přemístili zpět do Psychiatrické léčebny v XY, kde vykonává převážnou většinu své psychiatrické léčby. Za této situace tedy nelze odvolacímu soudu důvodně vytýkat, že v rámci svého zamítavého stanoviska k návrhu opatrovance na změnu opatrovníka akcentoval, že „nebyla zjištěna žádná faktická vazba opatrovance na konkrétní místo v XY, které by mohlo být považováno za jeho bydliště“.
5. Dovolatel dále spatřuje důvod ke změně opatrovníka v tom, že současný opatrovník (Statutární město XY) porušil povinnosti uvedené v ustanovení § 466 odst. 1 o.z, jestliže nedal opatrovanci souhlas k podání žaloby proti České republice – Ministerstvu financí o náhradu nemajetkové újmy ve výši 4,500.000,- Kč, ačkoli následně soud schválil podání žaloby opatrovance proti současnému opatrovníkovi o náhradu nemajetkové újmy ve výši 8,000.000,- Kč za „nezákonný zásah do jeho práv“ výše uvedeným zamítavým postojem opatrovníka a „za duševní útrapy, které mu byly způsobeny porušením povinnosti opatrovníka jednat v zájmu opatrovance“. Zde dovolací soud sdílí přiléhavou úvahu odvolacího soudu, že souhlas soudu s podáním žaloby opatrovance sám o sobě neznamená, že žaloba je důvodná a že do pravomocného skončení sporu „nelze předjímat závěr, zda opatrovník svým postupem pochybil či nikoliv“. Kromě toho nelze opomenout, že podle závěrů konstantní judikatury nevylučuje opatrovníka z opatrovnictví ojedinělý a dočasný (možný) střet zájmů v určité přechodné právní situaci, nýbrž funkci opatrovníka nemůže vykonávat jen ten, kdo z důvodů soustavnější a dlouhodobější povahy má s opatrovancem protichůdné zájmy, takže je tu nebezpečí, že opatrovník nebude vůbec nebo po delší období způsobilý jednat jménem opatrovance a hájit jeho práva a oprávněné zájmy (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23.11.2016 sp. zn. 30 Cdo 1617/2016, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26.5.2011 sp. zn. 21 Cdo 3871/2010, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17.12.2019 sp. zn. 24 Cdo 2391/2019 nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3.9.2020 sp. zn. 24 Cdo 917/2020, a v ústavněprávní rovině srov. nález Ústavního soudu ze dne 26.9.2013 sp. zn. III. ÚS 3333/11). V projednávané věci nebylo soudy zjištěno porušení povinností opatrovníka, případně střet zájmů takového charakteru, který by současného opatrovníka vylučoval z opatrovnictví.
6. Polemizuje-li dovolatel se skutkovým závěrem odvolacího soudu, že „opatrovník vynaložil dostatečné úsilí k zajištění přemístění opatrovance do jiné psychiatrické nemocnice, jak si opatrovanec přál“, pak touto námitkou nezpochybňuje právní posouzení věci odvolacím soudem, ale toliko jeho skutková zjištění, která byla pro posouzení věci rozhodující. Správnost skutkového stavu věci zjištěného v řízení před soudy nižších stupňů však nelze v dovolacím řízení probíhajícím podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1.1.2013 důvodně zpochybnit. Dovolací přezkum je totiž ustanovením § 241a odst. 1 o.s.ř. vyhrazen výlučně otázkám právním, a proto ke zpochybnění skutkových zjištění odvolacího soudu nemá dovolatel k dispozici způsobilý dovolací důvod; tím spíše pak skutkové námitky nemohou založit přípustnost dovolání (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30.10.2014 sp. zn. 29 Cdo 4097/2014 nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25.2.2021 sp. zn. 21 Cdo 3088/2020).
7. S ohledem na uvedené Nejvyšší soud dovolání M. K. proti usnesení odvolacího soudu – aniž by se mohl věcí dále zabývat – podle ustanovení § 243c odst. 1 o.s.ř. odmítl.
8. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 31. 7. 2025
JUDr. Lubomír Ptáček, Ph.D.
předseda senátu