Plný text
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., a soudců JUDr. Romana Fialy a JUDr. Davida Vláčila ve věci žalobkyně N. M., zastoupené Mgr. Peterem Teniakem, advokátem se sídlem v Praze 8, Rohanské nábřeží č. 693/10, proti žalované M. M., zastoupené JUDr. Lucií Vlkovou Voňkovou, Ph.D., advokátkou se sídlem v Praze 2, Fügnerovo náměstí č. 1808/3, o výživné zletilého dítěte, vedené u Okresního soudu v Kolíně pod sp. zn. 16 C 59/2024, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 27. února 2025, č. j. 23 Co 262/2024-363, takto:
I. Dovolání žalobkyně se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř.):
1. Nejvyšší soud dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 27. 2. 2025, č. j. 23 Co 262/2024-363 [jímž odvolací soud změnil ve výroku II. rozsudek Okresního soudu v Kolíně ze dne 4. 9. 2024, č. j. 16 C 59/2024-253, tak, že „žalovaná je povinna přispívat na výživu žalobkyně od 11. 9. 2023 do 31. 8. 2024 částkou ve výši 1 000 Kč měsíčně a od 1. 9. 2024 částkou ve výši 2 000 Kč měsíčně vždy do 15. dne v měsíci předem k rukám žalobkyně s tím, že nedoplatek na výživném za dobu od 11. 9. 2023 do 28. 2. 2025 ve výši 23 666 Kč je žalovaná oprávněna splácet v pravidelných měsíčních splátkách po 1 000 Kč měsíčně spolu s běžným výživným počínaje měsícem následujícím po měsíci, v němž tento rozsudek nabyde právní moci, a to pod ztrátou výhody splátek“, ve zbytku se napadený výrok II. rozsudku soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o změně výše náhrady nákladů řízení před soudem prvního stupně a o náhradě nákladů odvolacího řízení], podle ustanovení § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl, neboť dovolání směřuje proti rozhodnutí ve věci upravené v části druhé občanského zákoníku (a nejedná se o manželské majetkové právo), proti němuž zákon dovolání nepřipouští [§ 238 odst. 1 písm. a) o. s. ř.]. Na uvedeném ničeho nemění ani nesprávné poučení odvolacího soudu o možnosti podat dovolání; to totiž nemůže založit přípustnost dovolání tam, kde ji zákon vylučuje (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2002, sp. zn. 29 Odo 425/2002, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 51, ročník 2003; nález Ústavního soudu ze dne 2. 12. 2008, sp. zn. II. ÚS 323/07, uveřejněný ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu pod č. 210, ročník 2008; usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 6. 2014, sp. zn. 25 Cdo 1686/2014, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 9. 2024, sp. zn. 24 Cdo 2425/2024).
2. Jestliže žalobkyně podala dovolání do rozsudku odvolacího soudu v celém jeho rozsahu, je zřejmé, že dovoláním napadá rozsudek odvolacího soudu rovněž v té části, v níž bylo rozhodnuto o změně výše náhrady nákladů řízení před soudem prvního stupně a o náhradě nákladů odvolacího řízení. Ani v tomto rozsahu však není dovolání žalobkyně přípustné [srov. § 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř.], a proto jej i v tomto rozsahu Nejvyšší soud odmítl (§ 243c odst. 1 o. s. ř.).
3. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 31. 7. 2025
JUDr. Lubomír Ptáček, Ph.D.
předseda senátu