Plný text
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., a soudců JUDr. Romana Fialy a JUDr. Davida Vláčila ve věci žalobce J. B., zastoupeného Mgr. Marií Klinerovou, advokátkou se sídlem v Praze 4, Zelený pruh č. 95/97, proti žalovanému Z. P., zastoupenému JUDr. Veronikou Šamalíkovou, advokátkou se sídlem v Českých Budějovicích, Česká 145/58, o žalobě na obnovu řízení, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 98 C 3/2019, o dovolání žalobce a J. B. a A. B., všech zastoupených Mgr. Marií Klinerovou, advokátkou se sídlem v Praze 4, Zelený pruh č. 95/97, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 24. června 2025, č. j. 68 Co 28/2025-401, takto:
I. Dovolání žalobce a J. B. a A. B. se odmítá.
II. Žalobce a J. B. a A. B. jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit žalovanému 5 250 Kč na náhradě nákladů dovolacího řízení do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Veroniky Šamalíkové, advokátky se sídlem v Českých Budějovicích, Česká 145/58.
Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř.):
Obvodní soud pro Prahu 9 usnesení ze dne 19. 11. 2024, č. j. 98 C 3/2019-359, zamítl žalobu na obnovu řízení vedeného Obvodním soudem pro Prahu 9, sp. zn. 98 C 3/2019, podanou žalobcem, a rozhodl o nákladech řízení. Soud uzavřel, že žalobce není k žalobě aktivně legitimován, neboť se řízení kromě žalobce neúčastní ostatní dědicové původního žalobce z řízení, jehož obnova je navrhována, jednak žalobce nenavrhl žádný důkaz, který by nebylo možné provést už během původního řízení, a jednak byla žaloba podána po uplynutí subjektivní tříměsíční lhůty.
Městský soud v Praze k odvolání žalobce v záhlaví označeným usnesením usnesení soudu prvního stupně potvrdil a změnil jej jen ve výroku o náhradě nákladů prvostupňového řízení, a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud se ztotožnil se závěrem, že žaloba byla podána po uplynutí subjektivní tříměsíční lhůty. Rovněž uzavřel, že je dán nedostatek aktivní legitimace, neúčastní-li se řízení ostatní dědicové, přičemž tento nedostatek již nelze zhojit v odvolacím řízení.
Rozsudek odvolacího soudu napadl žalobce a dvě další osoby, jejichž přistoupení do řízení bylo během odvolacího řízení navrhováno, společným dovoláním, v němž k vymezení přípustnosti dovolání předestírají, že se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu a že některé aspekty hmotného a procesního práva nebyly doposud dovolacím soudem řešeny. Uvádějí, že se žalobce, syn původního žalobce, o „celé situaci“ dozvěděl až po smrti svého otce, kdy neměl k dispozici žádné další důkazy. Dále namítají nesprávné doručování usnesení o zamítnutí žaloby na obnovu řízení soudem prvního stupně a tvrdí, že nelze, aby o tom, že nenastaly účinky doručení, bylo možné rozhodovat pouze k návrhu účastníka.
Nejvyšší soud dovolání žalobce a ostatních dvou dovolatelů podle ustanovení § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl, neboť neobsahuje údaje o tom, v čem dovolatelé spatřují naplnění předpokladů přípustnosti dovolání ve smyslu ustanovení § 237 o. s. ř., a jednak dovolatelé J. B. a A. B. nejsou k podání dovolání oprávněni.
Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je (podle § 241a odst. 2 o. s. ř.) obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle § 237 o. s. ř. (jako je tomu v projednávané věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení § 237 o. s. ř. (či jeho části) (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013, sen. zn. 29 NSČR 55/2013).
Má-li být dovolání přípustné proto, že napadené rozhodnutí závisí na řešení otázky hmotného nebo procesního práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla řešena, musí být z obsahu dovolání patrno, kterou otázku hmotného nebo procesního práva má dovolatel za dosud nevyřešenou dovolacím soudem, argument, že napadené rozhodnutí závisí na řešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, může být způsobilým vymezením přípustnosti dovolání, jen je-li z dovolání patrno, o kterou otázku hmotného nebo procesního práva jde a od které „ustálené rozhodovací praxe“ se řešení této právní otázky odvolacím soudem odchyluje (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013); má-li být dovolání přípustné proto, že „dovolacím soudem je řešená právní otázka rozhodována rozdílně“, jde o způsobilé vymezení přípustnosti dovolání jen tehdy, je-li z dovolání patrno, jaká rozdílná řešení dané právní otázky a v jakých rozhodnutích se z judikatury dovolacího soudu podávají (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 11. 2013, sp. zn. 29 Cdo 3032/2013); způsobilé vymezení předpokladu přípustnosti dovolání, podle kterého „dovolacím soudem vyřešená otázka má být posouzena jinak“, předpokládá uvedení údajů, ze kterých vyplývá, od kterého svého řešení (nikoli tedy řešení odvolacího soudu v napadeném rozhodnutí) otázky hmotného nebo procesního práva se má (podle mínění dovolatele) dovolací soud odchýlit (srov. například již uvedená usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013, sen. zn. 29 NSČR 55/2013 a ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013).
Dovolatelé však těmto požadavkům na vymezení předpokladu přípustnosti dovolání nedostáli.
Krom toho, vznáší-li dovolatelé námitky k doručení rozhodnutí soudu prvního stupně o zamítnutí návrhu na obnovu řízení, tyto se zcela míjejí s nosnými důvody napadeného usnesení odvolacího soudu, a napadené rozhodnutí na nich nezávisí. Podle dikce § 237 o. s. ř. je jedním z předpokladů přípustnosti dovolání skutečnost, že na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva napadené rozhodnutí závisí, tedy že odvolacím soudem vyřešená právní otázka je pro jeho rozhodnutí určující (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 7. 2013, sen. zn. 29 NSČR 53/2013, v němž Nejvyšší soud zdůraznil, že dovolání není přípustné podle § 237 o. s. ř., jestliže dovolatel jako důvod jeho přípustnosti předestírá dovolacímu soudu k řešení otázku hmotného nebo procesního práva, na níž rozhodnutí odvolacího soudu nezávisí).
Vedle žalobce napadli rozhodnutí odvolacího soudu dovoláním i J. B. a A. B., jejichž přistoupení do řízení žalobce navrhoval během odvolacího řízení. Odvolací soud v odůvodnění svého usnesení vyložil, že podle § 216 o. s. ř. návrhu žalobce na přistoupení ostatních dědiců nelze v odvolacím řízení vyhovět. J. B. a A. B. se proto nestali účastníky řízení, a proto ani nejsou oprávněni k podání dovolání. Uvedené vyplývá již z § 240 odst. 1. věty první o. s. ř. podle níž účastník může podat dovolání do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni. Srov. též rozhodovací praxi Nejvyššího soudu, která je ustálena v závěru, že k podání dovolání je účastník řízení oprávněn jen tehdy, vznikla-li v jeho poměrech rozhodnutím odvolacího soudu procesní újma odstranitelná tím, že dovolací soud toto rozhodnutí zruší. Dovolání tudíž může podat jen ten účastník, jehož nároku nebylo zcela vyhověno nebo jemuž byla soudem uložena povinnost (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 1997, sp. zn. 2 Cdon 1363/96, dále usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 7. 1999, sp. zn. 20 Cdo 1760/98, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 2. 2001, sp. zn. 29 Cdo 2357/2000).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 16. 12. 2025
JUDr. Lubomír Ptáček, Ph.D.
předseda senátu