Plný text
Nejvyšší soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Davida Vláčila a soudců JUDr. Romana Fialy a JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., v právní věci žalobce K. V., zastoupeného JUDr. Michaelem Mannem, advokátem, se sídlem v Bartošovicích v Orlických horách 34, proti žalovaným 1) Z. Z., 2) I. Z., obou zastoupených Mgr. Martinem Kristýnem, advokátem, se sídlem v Brně, Kobližná 47/19, o určení vlastnického práva k nemovité věci, vedené u Okresního soudu Brno-venkov pod sp. zn. 41 C 165/2022, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 25. 2. 2025, č. j. 14 Co 208/2023-191, spojenému s návrhem na odklad vykonatelnosti, takto:
Vykonatelnost výroku II rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 25. 2. 2025, č. j. 14 Co 208/2023-191, se odkládá do doby právní moci rozhodnutí Nejvyššího soudu o podaném dovolání.
Odůvodnění:
Okresní soud Brno-venkov (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 6. 6 2023, č. j. 41 C 165/2022-93, zamítl žalobu žalobce na určení, že bytová jednotka č. XY v budově č. p. XY, XY, XY, XY stojící na pozemku p. č. XY, a spoluvlastnický podíl ke společným částem domu a pozemku p. č. XY o velikosti id. XY, vše zapsané na LV č. XY pro kat. úz. a obec XY, jsou v podílovém spoluvlastnictví žalobce a tehdejší žalované M. V., a to ve výši id. ¼ ve prospěch žalobce a id. ¾ ve prospěch tehdejší 1. žalované (výrok I), a zavázal žalobce zaplatit na náhradě nákladů řízení třem tehdejším žalovaným částky 13 068 Kč, 15 609 Kč a 13 068 Kč k rukám jejich zástupce Mgr. Martina Kristýna, advokáta (výroky II, III a IV).
Krajský soud v Brně (dále jen „odvolací soud“) v záhlaví označeným rozhodnutím rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že se zamítá žaloba, aby bylo určeno, že žalobce je výlučným vlastníkem bytové jednotky č. XY v budově č. p. XY, XY, XY, XY stojící na pozemku p. č. XY a spoluvlastnického podílu ke společným částem domu a pozemku p. č. XY o velikosti id. XY, vše zapsané na LV č. XY pro kat. úz. a obec XY (výrok I rozsudku odvolacího soudu) a žalobci uložil povinnost zaplatit žalovaným, oprávněným společně a nerozdílně, na náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů částku 268 901 Kč k rukám advokáta Mgr. Martina Kristýna do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II rozsudku odvolacího soudu).
Takto soudy obou stupňů rozhodly o žalobě, kterou se žalobce domáhal určení, že je výlučným vlastníkem bytové jednotky č. XY v budově č. p. XY, XY, XY, XY stojící na pozemku p. č. XY a spoluvlastnického podílu ke společným částem domu a pozemku p. č. XY o velikosti id. XY, vše zapsané na LV č. XY pro kat. úz. a obec XY.
Rozsudek odvolacího soudu žalobce [dále též i „dovolatel“] napadl dovoláním; rovněž byl navržen odklad vykonatelnosti uvedeného rozhodnutí (v jeho nákladovém výroku II), a to s odůvodněním, že jím byla žalovaným přisouzena částka značného rozsahu, kdy by neprodlené provedení výkonu rozhodnutí či exekuce mělo pro žalobce nepříznivé následky.
Nejvyšší soud, jemuž byl spisový materiál k rozhodnutí o dovolání předložen dne 6. 10. 2025, v poměrech projednávané věci postupoval podle § 243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2022 (viz čl. II a XII zákona č. 286/2021 Sb.), dále jen „o. s. ř.“.
Podle § 243 písm. a) o. s. ř. může dovolací soud před rozhodnutím o dovolání i bez návrhu odložit vykonatelnost napadeného rozhodnutí, kdyby neprodleným výkonem rozhodnutí nebo exekucí hrozila dovolateli závažná újma.
V usnesení ze dne 30. 8. 2017, sp. zn. 29 Cdo 78/2016, Nejvyšší soud shrnul, že s přihlédnutím k účelu, k němuž slouží odklad vykonatelnosti (tzv. sistace) ve smyslu § 243 písm. a) o. s. ř., patří k předpokladům, za nichž může dovolací soud odložit vykonatelnost dovoláním napadeného rozhodnutí odvolacího soudu a které musí být splněny současně, a to, že: 1) dovolání nemá vady, které by bránily v pokračování v dovolacím řízení, je včasné, podané osobou k tomu oprávněnou a směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž zákon podání dovolání připouští, 2) podle dovoláním napadeného rozhodnutí lze nařídit výkon rozhodnutí nebo zahájit (případně nařídit) výkon rozhodnutí podle části šesté o. s. ř. nebo provést exekuci, 3) neprodleným výkonem rozhodnutí nebo exekucí dovoláním napadeného rozhodnutí by dovolateli hrozila závažná újma na jeho právech, 4) podle obsahu spisu není vyloučeno, že dovolání bude úspěšné, 5) odklad vykonatelnosti se nedotkne právních poměrů jiné osoby než účastníka řízení (nedotkne se právních poměrů třetí osoby).
Závažnost újmy, která dovolateli hrozí na jeho právech neprodleným výkonem rozhodnutí nebo exekucí dovoláním napadeného rozhodnutí, se obecně poměřuje možným dopadem vlastního výkonu rozhodnutí (exekuce) do poměrů dovolatele. O tom, že úspěch dovolání nelze a priori vyloučit, lze uvažovat tehdy, jestliže dosavadní poznatky podle obsahu spisu umožňují (samozřejmě bez prejudice ve vztahu k vlastnímu rozhodnutí o dovolání) pravděpodobnostní úsudek ve prospěch závěru o možné [případné] důvodnosti dovoláním uplatněného dovolacího důvodu, případně ve prospěch závěru o možné existenci vad, k nimž Nejvyšší soud u jinak přípustného dovolání přihlíží z úřední povinnosti (§ 242 odst. 3 o. s. ř.).
Na podkladě shora ustavených kritérií pro rozhodnutí o návrhu dovolatele na odklad vykonatelnosti dovoláním napadeného rozhodnutí odvolacího soudu v této věci Nejvyšší soud uzavírá (v návaznosti na nález Ústavního soudu ze dne 23. 8. 2017, sp. zn. III. ÚS 3425/16), že dovolání nemá vady, které by bránily v pokračování v dovolacím řízení, je včasné a je přípustné subjektivně i objektivně (pro dovolání neplatí žádné z omezení přípustnosti uvedených v § 238 o. s. ř.), důvod přípustnosti dovolání, jakož i důvod dovolání, jsou vymezeny do té podoby, že obsahově vyhovují požadavkům vyplývajícím z ustanovení § 237 a § 241a odst. 1 o. s. ř., podle dovoláním napadeného rozhodnutí (v jeho nákladovém výroku II) lze nařídit výkon rozhodnutí (provést exekuci), a případný odklad vykonatelnosti se nedotkne právních poměrů jiné osoby než účastníka řízení, neboť nositelem práv přiznaných napadeným rozhodnutím v jeho nákladovém výroku jsou pouze žalovaní.
V poměrech dovolatele jsou v dané věci naplněny předpoklady pro odklad vykonatelnosti rozsudku odvolacího soudu (v jeho nákladovém výroku II), neboť v případě, že by v důsledku neprodleného výkonu rozhodnutí či exekuce byl nucen plnit žalovaným přisouzenou částku náhrady nákladů řízení (dovolateli byla uložena povinnost k peněžitému plnění ve značné výši, konkrétně 268 901 Kč), není pochyb o tom, že by mu hrozila závažná újma. Nejvyšší soud proto (aniž by tím ovšem jakkoliv v této fázi řízení předjímal rozhodnutí o dovolání) rozhodl, že se vykonatelnost dotčeného rozhodnutí – v rozsahu vyplývajícím z výroku tohoto usnesení – odkládá až do právní moci rozhodnutí o dovolání podaném v označené věci žalobcem [§ 243 písm. a) o. s. ř.].
Dlužno dodat, že podle obsahu spisu, obsahu podaného dovolání i vyjádření žalovaných k němu (jež jsou obě zpracována na kvalifikované úrovni) lze předpokládat, že o jeho důvodnosti či nedůvodnosti (resp. nepřípustnosti ve smyslu § 237 o. s. ř.) bude Nejvyšším soudem rozhodnuto v dohledné době několika týdnů.
Nejvyšší soud proto v uvedeném rozsahu odložil vykonatelnost napadeného rozsudku odvolacího soudu, a to do doby právní moci rozhodnutí o dovolání.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 7. 10. 2025
JUDr. David Vláčil
předseda senátu