Plný text
24 Cdo 3114/2025-452
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., a soudců JUDr. Romana Fialy a JUDr. Davida Vláčila v právní věci žalobkyně H. P., zastoupené JUDr. Michaelou Strnadovou, advokátkou se sídlem v Praze 5, Ostrovského č. 253/3, proti žalovaným 1) O. P., zastoupenému JUDr. Tomášem Sokolem, advokátem se sídlem v Praze 2, Na strži č. 2102/61a, 2) Transakta a.s., se sídlem v Praze 8, Lodžská č. 399/26, IČO 00675261, zastoupené JUDr. Tomášem Sokolem, advokátem se sídlem v Praze 2, Na strži č. 2102/61a, 3) M. P., zastoupenému JUDr. Tomášem Sokolem, advokátem se sídlem v Praze 2, Na strži č. 2102/61a, 4) J. P., zastoupené JUDr. Tomášem Sokolem, advokátem se sídlem v Praze 2, Na strži č. 2102/61a, 5) L. P., zastoupené JUDr. Tomášem Sokolem, advokátem se sídlem v Praze 2, Na strži č. 2102/61a, 6) L. P., zastoupené JUDr. Františkem Schulmannem, advokátem se sídlem v Praze 1, Valentinská č. 92/3, o určení, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 7 pod sp. zn. 8 C 23/2023, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 25. června 2025 č.j. 62 Co 149/2025-409, takto:
I. Dovolání žalobkyně se odmítá.
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovaným 1) až 5) na náhradě nákladů dovolacího řízení 18.150,- Kč do 3 dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Tomáše Sokola, advokáta se sídlem v Praze 2, Na strži č. 2102/61a.
III. Ve vztahu mezi žalobkyní a žalovanou 6) nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o.s.ř.):
1. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 25.6.2025 č.j. 62 Co 149/2025-409 ve věci samé podle ustanovení § 243c odst. 1 o.s.ř. odmítl, neboť – kromě toho, že neobsahuje patřičné údaje o tom, v čem dovolatelka spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ve smyslu ustanovení § 237 o.s.ř. – dovolatelka uplatňuje nezpůsobilé dovolací důvody, a v dovolacím řízení nelze pro tyto nedostatky pokračovat.
2. Předpokladem přípustnosti dovolání podle ustanovení § 237 o.s.ř je, aby dovolatel v dovolání uplatnil způsobilý dovolací důvod. Podle ustanovení § 241a odst. 1 o.s.ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Dovolatelka, přestože je zastoupena advokátkou, ve svém (opětovně) velmi obsáhlém, více než třicetistránkovém dovolání (včetně jeho doplnění) nepředkládá (srozumitelným způsobem) dovolacímu soudu k řešení žádnou otázku hmotného ani procesního práva, která by zakládala přípustnost dovolání. Toliko uvádí, že „je přesvědčena o přípustnosti dovolání, kterou dovozuje z prvního, druhého, třetího, čtvrtého a pátého typového předpokladu přípustnosti dovolání“, a přitom odkazuje na několik desítek rozhodnutí dovolacího soudu, Ústavního soudu a citace z komentářů, avšak z nich jsou převzaty pouze obecné formulace či pouhé odkazy na zákonná ustanovení, aniž by byla jasně vymezena právní otázka, jež má být dovolacím soudem posouzena.
3. Jádrem její dovolací argumentace je námitka, že odvolací soud (ve shodě se soudem prvního stupně) „nepřevzal celé žalobní žádání“ a v tomto samostatném řízení vedeném pod sp. zn. 8 C 23/2023 rozhodl pouze o části žalobního petitu (uvedeném v žalobě ze dne 7.10.2022 pod bodem III.) ve znění „určuje se, že žalobkyně neodpovídá za ½ pohledávky společnosti REPHANA REALITY, a.s. se sídlem Lodžská 399, IČ 47119128 z titulu smlouvy o půjčce ze dne 14.1.2003 a dodatku č. 1 ze dne 31.12.2005 ve výši 18, 113.293,44 Kč“. I když tato výtka není dovolacím důvodem podle ustanovení § 241a odst. 1 o.s.ř., který – jak uvedeno výše – je (jako jediný) způsobilý založit přípustnost dovolání, přesto dovolací soud považuje za potřebné v této souvislosti zdůraznit, že dovolatelkou vytčená „nepřevzatá“ část žalobního petitu ve znění „I. určuje se, že ke dni úmrtí zůstavitele neexistoval právní poměr nebo právo údajně založené“, nepochybně představuje úvodní (obecný) požadavek, který dává smysl toliko ve spojení s právními úkony, které jsou vymezeny v bodu I. žaloby ze dne 7.10.2022, a tudíž nikterak nesouvisí se žalobními žádáními uvedenými v žalobě ze dne 7.10.2022 pod body II. – IX., jak se dovolatelka opakovaně snaží neúspěšně dovozovat. Její na poukaz na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13.8.2024 sp. zn. 24 Cdo 1366/2024 je v této souvislosti zcela nepřípadný; dovolatelka z tohoto rozhodnutí vyvozuje závěry, které zde dovolací soud nevyslovil. Za této situace jsou proto bezpředmětné také veškeré další výtky dovolatelky, které souvisí s touto údajnou procesní vadou.
4. Přípustnost dovolání podle ustanovení § 237 o.s.ř nemohou založit ani námitky dovolatelky o „absenci poučení žalobkyně dle ust. § 118a o.s.ř.“ a že odvolací soud „neodročil jednání z důvodu nemoci právní zástupkyně žalobkyně“ a „jednal nezákonně v její nepřítomnosti“. Uvedené výtky nejsou dovolacím důvodem (způsobilým založit přípustnost dovolání) podle ustanovení § 241a odst. 1 o.s.ř., ale mohly by (kdyby byly opodstatněné) představovat jen tzv. jinou vadu řízení, případně tzv. zmatečnostní vadu uvedenou v ustanovení § 229 odst. 3 o.s.ř., k nimž však může dovolací soud přihlédnout – jak vyplývá z ustanovení § 242 odst. 3 věty druhé o.s.ř. – pouze tehdy, jestliže je dovolání přípustné, což ovšem v projednávané věci splněno není; přípustnost dovolání může založit toliko odvolacím soudem řešená otázka procesního práva, nikoliv „pouhá“ (ať již domnělá nebo skutečná) vada řízení (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25.9.2018 sp. zn. 23 Cdo 3028/2018). K tomu dovolací soud podotýká, že dovolatelkou akcentované právo na spravedlivý proces, nelze interpretovat tak, že by současně znamenalo také právo na příznivé rozhodnutí ve věci.
5. Žalobkyně výslovně podává dovolání „proti všem výrokům“ napadeného rozsudku odvolacího soudu a v doplnění dovolání rozvíjí důvody, pro které by podle jejího názoru neměla být náhrada nákladů řízení ostatním účastníkům přiznána. Ani v tomto směru však není její dovolání podle ustanovení § 237 o.s.ř. přípustné, neboť směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu v části týkající se výroku o nákladech řízení [srov. § 238 odst. 1 písm. h) o.s.ř.].
6. Závěrem dovolací soud považuje za nezbytné znovu připomenout, že dovolací řízení je spojeno s povinným zastoupením dovolatele, přičemž podání učiněné prostřednictvím advokáta musí odpovídat alespoň základním profesním standardům výkonu advokacie. Advokát je podle čl. 4 odst. 1 a 3 etického kodexu České advokátní komory povinen vystupovat poctivě, čestně a slušně a jeho procesní projevy mají být věcné, přehledné a založené na pravdivých a relevantních argumentech. Advokátka dovolatelky však přes opakovaná upozornění a kritické poznámky vyslovené v tomto smyslu v předešlých rozhodnutích dovolacího soudu nadále setrvává ve stejném způsobu argumentace, aniž by dříve vytýkané nedostatky jakkoli reflektovala. Dovolací argumentace je opět nepřehledná, místy nesrozumitelná a postrádá racionální strukturu odpovídající povaze dovolacího řízení. Ani nynější dovolání – opět mimořádně rozsáhlé a obsahově zatížené obsáhlými nerelevantními odkazy a opakováním totožných tvrzení – nesplňuje základní požadavky na věcnost, přiměřenost a profesionalitu právního podání.
7. Jelikož bylo dovolání v přiměřené lhůtě odmítnuto, nerozhodoval Nejvyšší soud o akcesorickém návrhu žalobkyně na odklad „vykonatelnosti/právní moci“ dovoláním napadeného rozsudku.
8. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 30. 1. 2026
JUDr. Lubomír Ptáček, Ph.D. předseda senátu