Plný text
24 Cdo 3138/2025-217
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., a soudců JUDr. Romana Fialy a JUDr. Davida Vláčila v právní věci Z. Š., zastoupeného JUDr. Jaroslavou Moravcovou, advokátkou se sídlem v Pardubicích - Semtíně č. p. 9, za účasti 1) V. Š., 2) J. K., zastoupeného Mgr. Davidem Satke, advokátem se sídlem v Praze 2, Myslíkova č. 284/32, 3) P. M., 4) J. K., zastoupeného Mgr. Davidem Satke, advokátem se sídlem v Praze 2, Myslíkova č. 284/32, 5) A. P., zastoupené Mgr. Davidem Satke, advokátem se sídlem v Praze 2, Myslíkova č. 284/32, 6) A. Š., zastoupené Mgr. Davidem Satke, advokátem se sídlem v Praze 2, Myslíkova č. 284/32, o povolení vkladu vlastnického práva do katastru nemovitostí a nahrazení rozhodnutí katastrálního úřadu, vedené u Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích pod sp. zn. 50 C 3/2024, o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 10. dubna 2025, č. j. 4 Co 7/2025-122, takto:
I. Dovolání žalobce se odmítá.
II. Žalobce je povinen zaplatit účastníkům 2), 4), 5) a 6). oprávněným společně a nerozdílně na náhradě nákladů dovolacího řízení celkem 11 115 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám Mgr. Davida Satke, advokáta se sídlem v Praze 2, Myslíkova č. 284/32.
III. Ve vztahu mezi ostatními účastníky nemá žádný z nich právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř.):
Podle ustanovení § 241a odst. 5 o. s. ř. k obsahu podání, v němž dovolatel uvedl, v jakém rozsahu napadá rozhodnutí odvolacího soudu, nebo v němž vymezil důvody dovolání, aniž by byla splněna podmínka stanovená v § 241, se nepřihlíží.
Podle ustanovení § 241 odst. 1 o. s. ř. není-li dále stanoveno jinak, musí být dovolatel zastoupen advokátem nebo notářem. Notář může dovolatele zastupovat jen v rozsahu svého oprávnění stanoveného zvláštními právními předpisy.
Podle ustanovení § 241 odst. 4 o. s. ř. dovolání musí být sepsáno, s výjimkou případu uvedeného v odstavci 2 písm. a), advokátem, notářem nebo osobou uvedenou v § 21, 21a, 21b, anebo v § 26a odst. 3, která má právnické vzdělání.
Nejvyšší soud dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 10. dubna 2025, č. j. 4 Co 7/2025-122, podle ustanovení § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl, neboť k obsahu dovolání sepsanému samotným žalobcem se podle § 241a odst. 5 o. s. ř. nepřihlíží, a „doplnění dovolání“ následně podané a sepsané advokátkou žalobce, neobsahuje údaje o tom, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ve smyslu ustanovení § 237 o. s. ř., a v dovolacím řízení nelze pro tento nedostatek pokračovat. Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je (podle § 241a odst. 2 o. s. ř.) obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle § 237 o. s. ř. (jako je tomu v projednávané věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení § 237 o. s. ř. (či jeho části) (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013, sen. zn. 29 NSČR 55/2013).
Má-li být dovolání přípustné proto, že napadené rozhodnutí závisí na řešení otázky hmotného nebo procesního práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla řešena, musí být z obsahu dovolání patrno, kterou otázku hmotného nebo procesního práva má dovolatel za dosud nevyřešenou dovolacím soudem, argument, že napadené rozhodnutí závisí na řešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, může být způsobilým vymezením přípustnosti dovolání, jen je-li z dovolání patrno, o kterou otázku hmotného nebo procesního práva jde a od které „ustálené rozhodovací praxe“ se řešení této právní otázky odvolacím soudem odchyluje (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013); má-li být dovolání přípustné proto, že „dovolacím soudem je řešená právní otázka rozhodována rozdílně“, jde o způsobilé vymezení přípustnosti dovolání jen tehdy, je-li z dovolání patrno, jaká rozdílná řešení dané právní otázky a v jakých rozhodnutích se z judikatury dovolacího soudu podávají (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 11. 2013, sp. zn. 29 Cdo 3032/2013); způsobilé vymezení předpokladu přípustnosti dovolání, podle kterého „dovolacím soudem vyřešená otázka má být posouzena jinak“, předpokládá uvedení údajů, ze kterých vyplývá, od kterého svého řešení (nikoli tedy řešení odvolacího soudu v napadeném rozhodnutí) otázky hmotného nebo procesního práva se má (podle mínění dovolatele) dovolací soud odchýlit (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013, sp. zn. 29 NSČR 55/2013 a ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013).
Nejvyšší soud proto dovolání žalobce na základě výše uvedeného podle ustanovení § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 17. 2. 2026
JUDr. Lubomír Ptáček, Ph.D. předseda senátu