Plný text
24 Cdo 387/2026-271
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Davida Vláčila a soudců JUDr. Romana Fialy a JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., ve věci projednání pozůstalosti po zůstavitelce H. T., zemřelé 14. 5. 2022, za účasti poz. M. T., zastoupeného JUDr. Rostislavem Sochorem, advokátem, se sídlem v Ústí nad Labem, Masarykova 1680/110, a J. T., zastoupeného Mgr. MUDr. Jaroslavem Maršíkem, advokátem, se sídlem v Teplicích, náměstí Svobody 40/1, vedené u Okresního soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 46 D 752/2022, o dovolání Mgr. Petra Wernera, identifikační číslo osoby 01340662, notáře (jako pověřeného soudního komisaře), se sídlem v Ústí nad Labem, U Nádraží 2/782, proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 5. 8. 2025, č. j. 84 Co 248/2025-236, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem jako soudu odvolacího ze dne 5. 8. 2025, č. j. 84 Co 248/2025-236, bylo s podrobným odůvodněním zrušeno usnesení Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 19. 6. 2025, č. j. 46 D 752/2022-212 [kterým ve věci pověřený soudní komisař dodatečně, po právní moci konečného rozhodnutí, rozhodl o své odměně a náhradě hotových výdajů] s tím, že nemělo být vůbec vydáno (výrok I) a současně bylo rozhodnuto o nákladech odvolacího řízení (výrok II).
Usnesení odvolacího soudu napadl pověřený soudní komisař Mgr. Petr Werner, notář v Ústí nad Labem, dovoláním, které Nejvyšší soud podle § 243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2022 (viz čl. II a XII zákona č. 286/2021 Sb.), dále jen „o. s. ř.“, odmítl.
Podle § 236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Dovolání napadající usnesení odvolacího soudu jímž bylo ve smyslu § 127 zákona č. 292/2012 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále jen „z. ř. s.“), označeném marginální rubrikou „Náklady řízení“, rozhodnuto o zrušení usnesení soudu prvního stupně ve výroku o určení výše odměny a náhrady hotových výdajů ve věci činného soudního komisaře a podmínkách její splatnosti není podle § 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř. objektivně přípustné, neboť směřuje proti výroku, jímž bylo rozhodnuto ve věci nákladů řízení za něž zákon výslovně považuje i odměnu soudního komisaře, náhradu jeho hotových výdajů, stejně jako odměnu soudem ustanoveného správce pozůstalosti (srov. nález Ústavního soudu ze dne 19. 10. 2021, sp. zn. II. ÚS 3195/20, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 5. 2020, sp. zn. 24 Cdo 607/2020).
Pokud se dovolatel případně řídil nepřesným poučením o přípustnosti dovolání, pak soudní praxe dlouhodobě dovozuje, že přípustnost dovolání takovým nesprávným poučením nad rámec zákona býti založena nemůže (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 5. 2003, sp. zn. 29 Odo 10/2003, nebo ze dne 27. 6. 2012, sp. zn. 30 Cdo 1486/2012.)
Jen se zřetelem k tomu, jak bylo dovolání koncipováno, je možno doplnit, že by jej nebylo možno projednat, ani kdyby tomu nebránila zákonem výše popsaná výluka, neboť i jinak jde o dovolání vadné, a proto neprojednatelné, neboť vzdor požadavku § 1 odst. 3 z. ř. s. ve spojení s § 241a odst. 2 o. s. ř. v něm není uvedeno, který ze čtyř zákonem formulovaných důvodů přípustnosti dovolání (§ 237 o. s. ř.) považuje dovolatel v projednávané věci za naplněný, což by představovalo samo osobě další překážku projednání tohoto mimořádného opravného prostředku (srov. stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 28. 11. 2017, sp. zn. Pl. ÚS-st. 45/16).
Nákladový výrok netřeba odůvodňovat (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 23. 2. 2026
JUDr. David Vláčil předseda senátu