Plný text
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., a soudců JUDr. Romana Fialy a JUDr. Davida Vláčila ve věci žalobce J. F., zastoupeného Mgr. Ludmilou Kutějovou, advokátkou se sídlem v Praze 1, Politických vězňů č. 935/13, za účasti I. P., zastoupené Mgr. Martinem Matuševským, advokátem se sídlem v Berouně, V Pražské bráně č. 71, o povolení vkladu do katastru nemovitostí a o nahrazení rozhodnutí katastrálního úřadu, vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 79 C 6/2022, o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 23. května 2024, č. j. 4 Co 24/2023-89, takto:
Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 23. května 2024, č. j. 4 Co 24/2023-89, se zrušuje a věc se vrací Vrchnímu soudu v Praze k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
I. Dosavadní průběh řízení
1. Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 3. 11. 2022, č. j. 79 C 6/2022-56, zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal nahrazení rozhodnutí katastrálního úřadu a povolení vkladu vlastnického práva k v rozsudečném výroku specifikovaným nemovitostem na základě darovací smlouvy ze dne 11. 1. 2022, uzavřené mezi žalobcem jako obdarovaným a F. B. jako dárcem, zemřelým dne 18. 1. 2022, místo nějž se řízení účastní jeho právní nástupkyně. Účastnice proti žalobě namítala, že dárce s ohledem na špatný zdravotní stav nebyl v dané době schopen plně komunikovat ani právně jednat. Soud vyšel ze zjištění, že katastrální úřad zamítl návrh na vklad s odůvodněním, že pozemek, jehož spoluvlastnický podíl je převáděn společně s bytovou jednotkou, je označen nesprávným par. č. XY namísto č. XY, a že ověření podpisů na smlouvě nebylo provedeno předepsaným způsobem, neboť osoba provádějící legalizaci nespojila listy předmětné smlouvy pevně do svazku a neopatřila přelepkou s otiskem úředního razítka. Soud uzavřel, že v projednávané věci nejde o nepřesnost nebo neúplnost identifikace předmětu převodu, neboť ten je identifikován v souladu s požadavky katastrálního zákona, proto není namístě odstraňovat případné nedostatky pomocí výkladu vůle stran. Nelze však odhlédnout od skutečnosti, že legalizace (ověření podpisů) nebyla provedena předepsaným způsobem, proto ani není možné přihlížet k přílohám smlouvy, tvořenými výpisy z katastru, neboť nejsou nedílně spojeny s předmětnou smlouvou a byly připojeny kovovou sponkou až dodatečně, a které by případně mohly odstranit dané nedostatky.
2. K odvolání žalobce Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 23. 5. 2024, č. j. 4 Co 24/2023-89, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně. Žalobce v odvolání uváděl, že ověření podpisů proběhlo ve zdravotnickém zařízení v době koronavirových opatření v neobvyklém a stresovém prostředí. Odvolací soud uvedl, že list obsahující podpisy smluvních stran je třetím listem v pořadí, a že podle ověřovací doložky na tomto místě umístěné byl tento list před ověřující úřednicí vlastnoručně podepsán. Darovací smlouva pak byla sešita do svazku a dále k ní byly samostatnou sponou přišity přílohy – výpisy z katastru. Darovací smlouva nebyla opatřena přelepkou příslušné sešívací spony. Vkladová listina neobsahuje náležitosti vkladové listiny ve smyslu § 11 zákona č. 21/2006 Sb., o ověřování shody opisu nebo kopie s listinou a o ověřování pravosti podpisu a o změně některých zákonů, ani § 3 odst. 2 vyhlášky č. 36/2006 Sb., o ověřování shody opisu nebo kopie s listinou a o ověřování pravosti podpisu, neboť spona, jíž byla darovací smlouva sešita, nebyla opatřena přelepkou. Její absence znemožňuje učinit jednoznačný závěr, že listina obsahující úředně ověřené podpisy měla být nedílnou součástí předmětné smlouvy, tedy že úmyslem smluvní strany bylo darovat žalobci předmětné nemovitosti. Nesplnění tohoto formálního požadavku neumožňuje vklad povolit, proto je zcela bez významu, zda podpisy na předmětné darovací smlouvě jsou pravými podpisy žalobce a dárce.
II. Dovolání a vyjádření k němu
3. Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání. Dovolatel předkládá zaprvé otázku, zda je povinnou náležitostí vkladové listiny přelepení spony, jíž je vkladová listina sešita, přelepkou ve smyslu § 11 zákona č. 21/2006. Tuto otázku označuje jako v rozhodovací praxi dovolacího soudu dosud neřešenou, a v obdobné formulaci i jako otázku, u níž se odvolací soud odchýlil od ustálené judikatury. Dále zadruhé uvádí dovolatel jako otázku dosud neřešenou, zda podpisy na straně smlouvy, která se skládá z více listu a není opatřena ověřovací přelepkou, lze považovat za podpis na téže listině. Zatřetí dovolatel namítá, že odvolací soud vycházel ze skutkových zjištění, ke kterým nebylo provedeno dokazování, a ani nevyplývají ze spisu. Dovolatel k první otázce tvrdí, že zákon výslovný požadavek na úřední ověření podpisu nestanovuje a že pravost podpisu může navrhovatel prokázat i jiným způsobem, a že se tedy jedná o odstranitelný nedostatek. K tomu odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 3066/2017. Dovolatel dále tvrdí, že odvolací soud uvedl, že je v rozporu s § 561 odst. 1 o. z., pokud smlouva neobsahuje úředně ověřený podpis. Dále dovolatel k druhé otázce uvádí, že jednou listinou se rozumí nejen jediný list (arch) papíru, ale také svazek listů papíru. Ke třetí námitce dovolatel uvádí, že není pravda, že darovací smlouva byla sešita až po ověření podpisu na třetím listu smlouvy, a že k této skutečnosti ani nebylo provedeno dokazování.
4. Účastnice se k dovolání žalobce nevyjádřila.
III. Přípustnost dovolání
5. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „o. s. ř.“), se po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o. s. ř., nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání.
6. Podle ustanovení § 236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
7. Podle ustanovení § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237 o. s. ř.).
8. V projednávané věci závisí rozhodnutí odvolacího soudu na vyřešení právní otázky postupu, je-li v katastrálním řízení předložena soukromá vkladová listina, u níž jsou pochybnosti, zda byla sešita dohromady až po podpisu a zda proto vyjadřuje vůli převodce. Protože tato otázka v rozhodovací praxi dovolacího soudu dosud nebyla řešena, shledal Nejvyšší soud dovolání přípustným ve smyslu § 237 o. s. ř.
IV. Důvodnost dovolání
9. Po přezkoumání rozsudku odvolacího soudu ve smyslu ustanovení § 242 o. s. ř., které provedl bez jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.), Nejvyšší soud dospěl k závěru, že dovolání je opodstatněné.
10. Podle ustanovení § 7 odst. 2 zákona č. 256/2013 Sb., o katastru nemovitostí, nejsou-li podpisy na soukromé listině úředně ověřeny, musí ten, kdo zápis navrhuje, prokázat jejich pravost. Nebude-li pravost podpisů prokázána ve lhůtě 30 dnů od podání návrhu na zápis, katastrální úřad řízení o povolení vkladu zastaví nebo vrátí listinu předloženou k zápisu záznamem či poznámkou tomu, kdo listinu předložil.
11. Podle ustanovení § 66 odst. 1 písm. e) katastrálního zákona Český úřad zeměměřický a katastrální vyhláškou stanoví postup při ověřování pravosti podpisů na soukromých listinách pro zápis do katastru, nejsou-li podpisy úředně ověřeny.
12. Podle ustanovení § 62 odst. 1 vyhlášky č. 357/2013, o katastru nemovitostí (katastrální vyhláška), katastrální úřad v řízení o povolení vkladu zkoumá, zda vlastnoruční nebo elektronické podpisy na soukromé listině, které nejsou úředně ověřeny, jsou pravé, to je, zda skutečně náleží osobám v ní uvedeným.
13. Podle ustanovení § 63 vyhlášky č. 357/2013, o katastru nemovitostí (katastrální vyhláška), katastrální úřad považuje pravost vlastnoručního podpisu na soukromé listině za prokázanou, jestliže
a) listina obsahuje prohlášení advokáta o pravosti vlastnoručního podpisu,
b) právnická osoba předložila podpisový vzor s úředně ověřeným podpisem jednající osoby shodný s vlastnoručním podpisem na listině a doklad o oprávnění této osoby jednat za právnickou osobu, pokud tato skutečnost nevyplývá ze základního registru právnických osob, podnikajících fyzických osob a orgánů veřejné moci, nebo
c) podepsaná osoba uznala před katastrálním úřadem, že jde o její vlastní podpis nebo o kopii jejího vlastního podpisu (odst. 1).
V případě, že pravost vlastnoručního podpisu není prokázána žádným z uvedených způsobů, může ji navrhovatel prokázat jiným vhodným způsobem, zejména předložením znaleckého posudku (odst. 2).
14. V řízení ve věcech, o nichž bylo rozhodnuto jiným orgánem, podle části páté občanského soudního řádu nejde o přezkum správnosti rozhodnutí a jeho procesního postupu, ale o nové projednání a meritorní rozhodnutí věci, o níž podle zákona dříve rozhodl tento správní orgán. Projednání téhož sporu nebo jiné právní věci, o níž bylo pravomocně rozhodnuto správním orgánem, soudem v občanském soudním řízení nepředstavuje způsob přezkoumání správnosti (zákonnosti) rozhodnutí správního orgánu obdobný správnímu soudnictví nebo rozhodování vycházející z bezvýslednosti řízení před správním orgánem. Podstata projednání a rozhodnutí stejné věci v občanském soudním řízení spočívá v tom, že se účastníku řízení před správním orgánem, který vyčerpal v řízení před správním orgánem řádné opravné prostředky a který není spokojen s konečným rozhodnutím správního orgánu, umožňuje, aby - bez ohledu na překážku věci pravomocně rozsouzené vytvořenou rozhodnutím správního orgánu - požadoval nové projednání sporu nebo jiné právní věci u soudu a také nové rozhodnutí ve věci, dospěje-li soud k jiným závěrům, než správní orgán. Nové projednání věci soudem tak navazuje na řízení před správním orgánem, aniž by bylo jeho výsledky vázáno, a zaručuje, že spor nebo jiná právní věc budou - v takovém rozsahu, v jakém o nich bylo před správním orgánem skončeno řízení - soudem definitivně uzavřeny a že nemohou být vráceny správnímu orgánu k dalšímu projednání a rozhodnutí.
15. Je-li činností soudu v řízení podle části páté občanského soudního řádu nové projednání téže věci soukromoprávní povahy, která (již) byla předmětem řízení před správním orgánem, vyplývá z toho mimo jiné, že soud se v tomto řízení věcí (z pohledu hmotného práva) zabývá v takovém rozsahu, v němž k tomu byl oprávněn (a povinen) správní orgán; bere proto v úvahu právě a jen ta hmotněprávní kritéria, která měl a mohl vzít v úvahu také správní orgán. Soud zde totiž "na místě správního orgánu" rozhoduje, znovu, ve vymezeném rozsahu (srov. § 250f o. s. ř.), o téže věci. Také proto se v ustanovení § 250b odst. 3 o. s. ř. předepisuje, že předmětem rozhodování soudu musí být (příp. ve vymezeném rozsahu) to, co (již) bylo předmětem rozhodování správního orgánu.
16. Uvedené v projednávané věci mimo jiné znamená, že soud, který na základě podané žaloby v řízení podle části páté občanského soudního řádu projednává a rozhoduje věc vkladu práva do katastru nemovitostí, v níž byl rozhodnutím katastrálního úřadu návrh na vklad zamítnut, se může (protože projednává a rozhoduje znovu právě takový návrh) věcí zabývat jen v rámci těch zákonných hmotněprávních limitů, jež jsou stanoveny pro rozhodnutí o takové věci samotnému katastrálnímu úřadu. V opačném případě by totiž takové řízení nebylo novým projednáním téže věci soukromoprávní povahy soudem, ale – při možnosti „vnesení“ do soudního řízení „poprvé“ nových hmotněprávních kritérií – stalo by se řízením nalézacím sporným ve smyslu části třetí občanského soudního řádu. Soudní řízení podle části třetí a podle části páté občanského soudního řádu je třeba důsledně odlišovat; každé má jiný charakter a řízení podle části páté občanského soudního řádu také předpokládá, že je tu primárně založena ve věci soukromoprávní povahy pravomoc jiného orgánu nežli civilního soudu, viz § 7 odst. 1, 2 o. s. ř. (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 4. 2011, sp. zn. 21 Cdo 3546/2010).
17. Nejvyšší soud již v rozsudku ze dne 28. 3. 2018, sp. zn. 21 Cdo 3066/2017, vyložil, že při absenci úředně ověřeného podpisu na soukromé listině katastrální úřad (anebo v řízení o nahrazení rozhodnutí katastrálního úřadu příslušný soud) postupuje podle § 62 a § 63 katastrální vyhlášky, tedy činí potřebná opatření ke zjištění pravosti vlastnoručního podpisu.
18. Odvolací soud vyložil, že předmětná vkladová listina neobsahuje náležitosti ve smyslu § 11 zákona č. 21/2006 Sb., o ověřování a § 3 odst. 2 vyhlášky č. 36/2006 Sb., o ověřování shody opisu nebo kopie s listinou a o ověřování pravosti podpisu, neboť spona, jíž byla darovací smlouva sešita, nebyla opatřena přelepkou. Vzhledem k uvedenému nelze na vkladovou listinu nahlížet jako na listinu s úředně ověřenými předpisy. Katastrální předpisy zároveň obsahují postup i pro případy, kdy vkladová listina není opatřena úředně ověřenými podpisy.
19. V projednávané věci odvolací soud po skutkové stránce uzavřel, že byl úředně ověřen podpis na posledním listu, a až poté byla smlouva sešita do svazku, a ještě poté byly ke smlouvě samostatnou sponou přišity jako přílohy výpisy z katastru nemovitostí.
20. Katastrální zákon v § 7 odst. 2 umožňuje, aby vkladovou listinou byla i soukromá listina bez úředně ověřených podpisů, zároveň však pro takové případy stanovuje, že navrhovatel musí pravost podpisů prokázat ve lhůtě 30 dnů od podání návrhu na zápis, § 63 katastrální vyhlášky potom stanovuje způsoby prokázání pravosti podpisu. V projednávané věci v důsledku chybějící přelepky nesplňuje úřední ověření podpisů na vkladové listině požadavky právních předpisů, přesto vzhledem k ověřovací doložce na posledním listu se nejeví být spornou samotná pravost podpisu dárce, nýbrž podle skutkového hodnocení odvolacího soudu to, zda podpis pokrývá všechny listy smlouvy, tedy celý projev vůle. Jelikož § 7 odst. 2 katastrálního zákona ukládá navrhovateli, aby prokázal pravost podpisu, pokud není listina opatřena řádným úředním ověřením podpisu, je proto také na navrhovateli, aby v případě důvodných pochybností o integritě listiny prokázal, že podpis pokrývá všechny listy vkladové listiny. Předloží-li navrhovatel vkladovou listinu s defektním úředním ověřením podpisu, pročež na ni lze pohlížet jen jako na listinu s prostým podpisem bez úředního ověření, jde o právní jednání uzavřené způsobem zajišťujícím menší míru bezpečnosti právního styku, než s úředně ověřenými podpisy, jak primárně předpokládá katastrální zákon, a proto jde k tíži navrhovatele, pokud v případě vzniku důvodných pochybností neprokáže, že podpis pokrývá celou vkladovou listinu, tedy všechny její listy, aby byla vyloučena možnost následné protiprávní manipulace s jednotlivými listy vkladové listiny. V obecné rovině k důkaznímu břemenu o technickém pozměnění listiny manipulací s jednotlivými listy (zfalšování listiny) v poměrech sporného řízení podle části třetí občanského soudního řádu srov. též rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 3. 2021, sp. zn. 21 Cdo 3169/2021, podle nějž výše uvedené znamená zpochybnění pravosti listiny, kdy důkazní břemeno tíží toho účastníka řízení, který ze skutečností v listině uvedených pro sebe vyvozoval příznivé právní důsledky.
21. Na uvedeném ničeho nemění, že prokázání takové skutečnosti může být pro navrhovatele v katastrálním řízení vzhledem k povaze tohoto řízení značně obtížné. K tomu krom 30 denní lhůty uvedené v § 7 odst. 2 katastrálního zákona srov. ustanovení § 63 odst. 2 katastrální vyhlášky v nyní účinném znění, které na rozdíl od znění účinného do 31. 3. 2017, jako jiný zejména vhodný způsob k prokazování pravosti podpisu již explicitně neuvádí svědecké výpovědi. Z uvedeného lze přitom přiměřeně usuzovat i na vhodné možnosti prokazování, zda je podpisem kryta celá vkladová listina. Zároveň platí, že řízení podle části páté občanského soudního řádu neslouží k nahrazování sporného řízení podle části třetí občanského soudního řádu.
22. V daném případě měl odvolací soud nejen pochybnosti o tom, zda podpis dárce pokrývá všechny listy darovací, nýbrž po skutkové stránce konstatoval, že podpis byl úředně ověřen ověřovací doložkou na posledním listu, a až poté byla smlouva sešita do svazku. Odvolací soud tudíž vycházel z toho, že byl prokázán opak toho, čeho se dovolával žalobce. Závěr o prokázaném opaku jistě platí ohledně příloh smlouvy – výpisů z katastrů nemovitostí, které byly přišity až dodatečně další, samostatnou sponou, a nejsou ani opatřeny úřední přelepkou. Dovolatel namítá, že oporu ve spise nemá skutkový závěr odvolacího soudu, že napřed došlo k podpisu třetího listu smlouvy, a že až poté byla smlouva sešita dohromady (a že proto není jisté, jakou vůli měl dárce).
23. Jak již Nejvyšší soud vyložil např. v rozsudku ze dne 25. 7. 2011, sp. zn. 23 Cdo 1488/2009, za skutkové zjištění, které nemá podle obsahu spisu oporu v provedeném dokazování, je třeba ve smyslu citovaného ustanovení rozumět výsledek hodnocení důkazů soudem, který neodpovídá postupu vyplývajícímu z ustanovení § 132 o. s. ř., protože soud vzal v úvahu skutečnosti, které z provedených důkazů nebo přednesů účastníků nevyplynuly ani jinak nevyšly za řízení najevo, protože soud pominul rozhodné skutečnosti, které byly provedenými důkazy prokázány nebo vyšly za řízení najevo, nebo protože v hodnocení důkazů, popř. poznatků, které vyplynuly z přednesů účastníků nebo které vyšly najevo jinak, z hlediska závažnosti (důležitosti), zákonnosti, pravdivosti, eventuálně věrohodnosti, je logický rozpor, nebo jestliže hodnocení důkazů odporuje ustanovením § 133 až § 135 o. s. ř. Dovolateli lze přisvědčit, že ze spisu nevyplývá, že by závěr o prokázaném opaku dovolatelem tvrzené varianty měl dostatečnou oporu v provedeném dokazování nebo jinak vyplýval z obsahu spisu, byť skutková varianta odvolacího soudu jistě není vyloučena (že k sešití vkladové listiny došlo až dodatečně a že proto není jisté, jakou vůli projevil dárce). Ačkoli by část odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu nejspíše mohla být interpretovatelná i tak, že žalobce neunesl důkazní břemeno k odstranění pochybností o integritě vkladové listiny, není zcela zřejmé, zda tak odvolací soud nečiní na podkladě skutkového závěru o prokázaném opaku, který nemá dostatečnou oporu ve spise. Jakkoli názor odvolacího soudu o prokázaném opaku žalobci příznivé skutkové varianty v sobě imanentně obsahuje i názor o přetrvávajících pochybnostech o integritě vkladové listiny, nedomnívá se dovolací soud, že by bylo namístě, aby nyní v dovolacím řízení sám přeformulovával závěr odvolacího soudu o tom, jakého důkazního standardu bylo v řízení dosaženo, ze závěru o prokázaném opaku tvrzených skutečností na závěr o důvodných pochybnostech o integritě vkladové listiny a o neunesení důkazního břemene žalobcem, a nahrazoval tím odůvodnění odvolacího soudu. Tak je tomu i s přihlédnutím k tomu, že hodnocení důkazů a skutková zjištění jsou primárně úkolem soudů nižších stupňů, nikoliv Nejvyššího soudu, jenž není instancí skutkovou, kdy samotné hodnocení důkazů (opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v ustanovení § 132 o. s. ř.) nelze úspěšně napadnout žádným dovolacím důvodem, nýbrž podrobit dovolacímu přezkumu lze toliko otázku, zdali odvolací soud stran uvedených výhrad postupoval při zjišťování skutkového stavu v souladu s procesními předpisy (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 1. 2018, sp. zn. 22 Cdo 5649/2017).
24. Ačkoli je zjevné, že odvolací soud měl vážné pochybnosti o tom, zda podpis pokrývá všechny listy vkladové listiny a je i patrné, že se tento závěr opíral zejména o chybějící přelepku a dodatečně přišité výpisy z katastru nemovitostí (možná i s přihlédnutím k osobním poměrům dárce, který následně zemřel), kdy již samotná absence přelepky na listině, která jí měla být opatřena, může podle individuálních okolností té které věci zavdávat určitou pochybnost o tom, zda např. nebyla listina rozešita, nebylo by patřičné, aby jen na základě toho nyní dovolací soud dotvářel odůvodnění odvolacího soudu, i když dovolatel se ve své argumentaci upíná k samotné pravosti podpisu a nikoli k vyvrácení pochyb o integritě listiny. Setrvá-li odvolací soud na zamítnutí žaloby, vyloží v odůvodnění, v čem spatřuje důvodné pochybnosti o integritě listiny a případně vyloží, že žalobce neunesl důkazní břemeno k prokázání, že podpis pokrývá celou vkladovou listinu, resp. že s jednotlivými listy nemohlo být dodatečně manipulováno (pokud jinak nevyloží, na základě čeho má za prokázané, že smlouva byla sešita až dodatečně). Samotné výpisy z katastru až dodatečně přišité ke smlouvě jako přílohy, ke kterým proto neleze přihlížet, nemusí být v tomto ohledu nutně rozhodné, pokud by i bez nich odvolací soud dospěl výkladem k závěru, že k odůvodnění zápisu práv k nemovitostem označeným v návrhu na vklad by i přes určitý nesoulad v označení postačovala identifikace nemovitostí v převodní smlouvě (nebýt zde jiných překážek pro vklad). Odvolací soud sice uvedl, že se ztotožňuje s právním posouzením soudu prvního stupně, nicméně vzhledem k odůvodnění není zřejmé, jestli se ztotožnění mělo vztahovat i k závěru soudu prvního stupně, který nepovažoval za možné odstranit výkladem nesoulad v označení nemovitostí ve smlouvě a v návrhu na vklad, resp. nesprávné označení nemovitostí, které vlastnil nyní již zemřelý dárce.
25. Vzhledem k tomu, že napadený rozsudek odvolacího soudu není z výše uvedeného důvodu správný, a protože nejsou podmínky pro zastavení dovolacího řízení, pro odmítnutí dovolání, pro zamítnutí dovolání a ani pro změnu rozsudku odvolacího soudu, Nejvyšší soud tento rozsudek zrušil (§ 243e odst. 1 o. s. ř.) a vrátil věc odvolacímu soudu (Vrchnímu soudu v Praze) k dalšímu řízení (§ 243e odst. 2 věta první o. s. ř.).
26. Právní názor vyslovený v tomto rozsudku je závazný; v novém rozhodnutí o věci rozhodne soud nejen o náhradě nákladů nového řízení a dovolacího řízení, ale znovu i o nákladech původního řízení (§ 226 odst. 1 a § 243g odst. 1 část první věty za středníkem a věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 30. 6. 2025
JUDr. Lubomír Ptáček, Ph.D.
předseda senátu