Plný text
25 Cdo 1149/2023-318
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Martiny Vršanské a soudců JUDr. Petra Vojtka a JUDr. Roberta Waltra v právní věci žalobců: a) L. Z., narozený XY, bytem XY, b) LZA spol. s r.o., IČO 25008251, se sídlem J.A. Komenského 497/2, Most, oba zastoupeni Mgr. Martinou Pekárkovou, advokátkou se sídlem Krátký lán 138/8, Praha 6, proti žalovanému: M. Š., narozený XY, bytem XY, zastoupený Mgr. Ing. Vlastimilem Němcem, advokátem se sídlem Kadaňská 3550, Chomutov, o zaplacení částky 142 451 Kč žalobci a) a částky 387 500 Kč žalobci b), vedené u Okresního soudu v Chomutově pod sp. zn. 18 C 173/2016, o dovolání žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 29. 9. 2022, č. j. 8 Co 64/2022-279, takto:
Vykonatelnost výroků VII a VIII rozsudku Okresního soudu v Chomutově ze dne 7. 10. 2021, č. j. 18 C 173/2016-212, a výroků II a III rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 29. 9. 2022, č. j. 8 Co 64/2022-279, se odkládá do právní moci rozhodnutí o dovolání; ve zbylém rozsahu se návrh na odklad vykonatelnosti zamítá.
Odůvodnění:
Okresní soud v Chomutově rozsudkem ze dne 7. 10. 2021, č. j. 18 C 173/2016-212, uložil žalovanému zaplatit žalobci a) 7 775,50 Kč (výrok I), zamítl žalobu žalobce a) co do 134 675,50 Kč (výrok II) a žalobce b) co do 387 500 Kč (výrok III), rozhodl o nákladech řízení státu (výrok IV až VI) a uložil žalobci a) zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení 80 743,09 Kč (výrok VII) a žalobci b) zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení 131 587,50 Kč (výrok VIII). Krajský soud v Ústí nad Labem rozsudkem ze dne 29. 9. 2022, č. j. 8 Co 64/2022-279, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně (výrok I) a uložil žalobci a) zaplatit žalovanému na nákladech odvolacího řízení 9 166,35 Kč (výrok II) a žalobci b) zaplatit žalovanému na nákladech odvolacího řízení 13 231,95 Kč (výrok III).
Proti rozsudku odvolacího soudu podali žalobci včas dovolání, v němž navrhli odklad jeho vykonatelnosti, jakož i vykonatelnosti rozsudku soudu prvního stupně, s tím, že uhrazením nákladů řízení žalovanému by jim hrozila závažná újma. Z centrální evidence exekucí vyplývá, že proti žalovanému je vedeno 7 exekučních řízení, tudíž uspějí-li s podaným dovoláním, je pravděpodobně, že se nedomohou zpět svých prostředků, které by na náhradě nákladů řízení žalovanému zaplatili. Žalobce a) navíc uvedl, že nedisponuje dostatečnými finančními prostředky a případným výkonem rozhodnutí by byla ohrožena jeho vyživovací povinnost vůči manželce a dceři.
Podle § 243 o. s. ř. před rozhodnutím o dovolání může dovolací soud i bez návrhu odložit
a) vykonatelnost napadeného rozhodnutí, kdyby neprodleným výkonem rozhodnutí nebo exekucí hrozila dovolateli závažná újma, nebo
b) právní moc napadeného rozhodnutí, je-li dovolatel závažně ohrožen ve svých právech a nedotkne-li se odklad právních poměrů jiné osoby než účastníka řízení.
S přihlédnutím k účelu, k němuž slouží odklad vykonatelnosti ve smyslu § 243 písm. a) o. s. ř., patří k předpokladům, za nichž může dovolací soud odložit vykonatelnost dovoláním napadeného rozhodnutí odvolacího soudu a které musí být splněny kumulativně, že dovolání nemá vady, které by bránily v pokračování v dovolacím řízení, je včasné a přípustné (subjektivně i objektivně), podle dovoláním napadeného rozhodnutí lze nařídit výkon rozhodnutí nebo nařídit exekuci, neprodleným výkonem rozhodnutí nebo exekucí dovoláním napadeného rozhodnutí by dovolateli hrozila závažná újma na jeho právech, podle obsahu spisu je pravděpodobné (možné), že dovolání bude úspěšné a odklad se nedotkne právních poměrů jiné osoby než účastníka řízení (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 8. 2017, sp. zn. 29 Cdo 78/2016, a usnesení ze dne 23. 10. 2017, sp. zn. IV. ÚS 3317/17, jímž Ústavní soud odmítl ústavní stížnost proti němu podanou).
Dovolání žalobců nemá vady, je včasné a subjektivně i objektivně přípustné do výroku o věci samé, a pokud by mu bylo vyhověno, byly by tím odklizeny i závislé nákladové výroky, proto dovolací soud považuje za možné odložit vykonatelnost nákladových výroků přesto, že proti nim dovolání přípustné není (srov. shodně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 6. 2020, sp. zn. 21 Cdo 1436/2020, nebo ze dne 25. 1. 2023, sp. zn. 25 Cdo 127/2023). Peněžité plnění z povahy věci je zásadně vratné, tudíž nedoloží-li zavázaný ohrožení jeho návratnosti, popřípadě ohrožení výživy své nebo na něm závislých osob, nelze odklad vykonatelnosti povolit. V projednávané věci lze shledat obavu žalobců o návratnost jim uloženého peněžitého plnění důvodnou, neboť vůči žalovanému je vedeno 7 exekucí a přiznaná náhrada nákladů řízení by tak s největší pravděpodobností sloužila k uspokojení jeho věřitelů. S ohledem na majetkové poměry žalovaného je patrné, že v případě úspěchu žalobců v dovolacím řízení by mohli mít potíže získat poskytnuté plnění od žalovaného zpět.
Proto Nejvyšší soud (aniž by tím předjímal rozhodnutí o dovolání) rozhodl, že se vykonatelnost výroku VII a VIII rozsudku Okresního soudu v Chomutově ze dne 7. 10. 2021, č. j. 18 C 173/2016-212, a výroku II a III rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 29. 9. 2022, č. j. 8 Co 64/2022-279, odkládá do právní moci rozhodnutí o dovolání žalobců v projednávané věci [§ 243 písm. a) o. s. ř.]. Důvody pro odklad vykonatelnosti nákladových výroků rozsudků se netýkají zbylých výroků obou rozsudků, proto ve zbytku návrh na odklad vykonatelnosti Nejvyšší soud zamítl.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 27. 6. 2023
JUDr. Martina Vršanská předsedkyně senátu