Plný text
25 Cdo 1240/2025-149
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Martiny Vršanské a soudců JUDr. Hany Tiché a JUDr. Roberta Waltra v právní věci žalobkyně: CETIN a. s., IČO 04084063, se sídlem Českomoravská 2510/19, Praha 9, zastoupená Mgr. Jiřím Melkusem, advokátem se sídlem Washingtonova 1624/5, Praha 1, proti žalované: Andanza spol. s r. o., IČO 28959035, se sídlem Štěpánská 540/7, Praha 2, zastoupená JUDr. Lucií Němečkovou, advokátkou se sídlem Pod Hybšmankou 2339/19, Praha 5, o 123 054 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 14 C 152/2022, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 8. 1. 2024, č. j. 11 Co 378/2024-129, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů dovolacího řízení 7878 Kč k rukám advokáta Mgr. Jiřího Melkuse do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.
Odůvodnění:
1. Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 8. 1. 2024, č. j. 11 Co 378/2024-129, potvrdil rozsudek ze dne 10. 7. 2024, č. j. 14 C 152/2022-112, kterým Obvodní soud pro Prahu 2 uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni 123 054 Kč s příslušenstvím a rozhodl o náhradě nákladů řízení; dále rozhodl o nákladech odvolacího řízení. V řízení o náhradu škody způsobené na kabelech podzemní sítě elektronických komunikací (dále též „SEK“) vyšel ze zjištění soudu prvního stupně, že při provádění výkopu přípojky vody dne 22. 7. 2021 žalovaná poškodila vytyčenou SEK žalobkyně. V místě výkopových prací byly poškozeny ochranné trubky kabelů s optickým vláknem, kabely v nich umístěné se ohnuly, tím byla narušena jejich propustnost, a v důsledku toho docházelo k výpadkům telekomunikačních služeb. Výpověďmi svědků a fotodokumentací bylo prokázáno, že v místě poškození ochranné trubky byly zdeformovány (ohnuty) vnitřní trubičky s optickými kabely, a ačkoli nedošlo k jejich úplnému přerušení, následkem bylo zhoršení služeb závislých na kvalitě kabelů. Cena opravy činila 123 054 Kč a zahrnovala výměnu ochranných trubek a výměnu kabelů mezi dvěma nejbližšími koncovými body, zemní práce, odčerpání vody a následnou dokumentaci. Ve shodě se soudem prvního stupně odvolací soud věc právně posoudil podle § 498, § 509, § 1970, § 2926 a § 2951 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.“), odkázal na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2023, sp. zn. 25 Cdo 627/2022, a konstatoval, že odpovědnost za škodu způsobenou při výkopových pracích na SEK (jako věci nemovité) je objektivní (§ 2926 o. z.). Provádění výkopových prací v místě poškození a rozbití ochranných trubek žalovanou bylo prokázáno. Existenci škody – rozbití ochranných trubek a narušení funkčnosti optických kabelů v důsledku jejich ohnutí, stejně jako výši nákladů nutných k obnovení funkčních vlastností poškozené sítě vzaly soudy za prokázanou výpověďmi svědků a fotodokumentací. Skutečnost, že se výpadky služeb projevily až s časovým odstupem, nepovažoval soud (s odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 24. 5. 2022, sp. zn. 25 Cdo 233/2022) za rozhodnou, neboť příčinná souvislost mezi jednáním žalované a poruchou telekomunikačních služeb byla prokázána. Proto odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně shledal žalovanou odpovědnou za škodu na SEK žalobkyně představovanou náklady na opravu.
2. Rozsudek odvolacího soudu napadla žalovaná dovoláním, které odůvodnila nesprávným právním posouzením otázky vzniku a výše škody na telekomunikačních kabelech SEK odvolacím soudem. Přípustnost dovolání odůvodnila výslovně pouze tak, že „odvolacím soudem vyřešená právní otázka má být dovolacím soudem posouzena jinak“. Žalovaná též nesouhlasila se skutkovými závěry nalézacích soudů. Tvrdila, že při výkopových pracích poškodila pouze ochranné trubky kabelů, nikoli telekomunikační kabely nacházející se uvnitř. Dále namítla, že k útlumu přenosu dat došlo až s časovým odstupem od škodní události a že žalobkyně oznámila výpadky služeb žalované až po doručení vyčíslení škody (faktury za opravu). Za nedostatečné považovala dokazování ohledně výpadků služeb výpověďmi svědků, kteří jsou pracovníky žalobkyně. Z textu dovolání lze dále dovodit, že žalovaná namítla nesoulad napadeného rozhodnutí odvolacího soudu s judikaturou Nejvyššího soudu při posouzení otázky stanovení výše škody (odkázala na rozsudek Nejvyššího soudu ČSR ze dne 30. 11. 1988, sp. zn. 1 Cz 82/88, publikovaný pod č. 25/1990 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní). K tomu uvedla, že náklady nutné na opravu optických kabelů (včetně jednotlivých druhů prací, osob a dat konání) nebyly dostatečně vyčísleny, aby mohla být posouzena jejich účelnost, a výše škody tak nebyla prokázána. Žalovaná navrhla, aby dovolací soud napadený rozsudek změnil, popř. aby zrušil rozsudky soudů obou stupňů a vrátil věc k dalšímu řízení.
3. Žalobkyně se ve vyjádření k dovolání zcela ztotožnila s odůvodněním rozsudku odvolacího soudu, který se podle jejího názoru detailně vypořádal s veškerými námitkami žalované a připomněl, že žalovaná zcela rezignovala na svou procesní obranu a omezila se na konstatování, že s rozsahem a výší škody nesouhlasí. Žalobkyně navrhla, aby dovolací soud dovolání odmítl a přiznal jí náhradu nákladů dovolacího řízení.
4. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) shledal, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou – účastníkem řízení (§ 240 odst. 1 o. s. ř.), zastoupeným advokátem ve smyslu § 241 o. s. ř., není však přípustné.
5. Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu osud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
6. Podle § 237 o. s. ř. lze přípustnost dovolání dovodit jen tehdy, jestliže se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo jde o otázku dovolacím soudem dosud neřešenou, řešenou dovolacím soudem různými způsoby, nebo řešenou dovolacím soudem ustáleně způsobem, s nímž dovolatel nesouhlasí a domáhá se změny ustálené judikatury. Žalovaná žádný z těchto předpokladů přípustnosti dovolání neuplatnila výslovně. Požadavek, aby dovolací soud posoudil právní otázku, na níž rozhodnutí spočívá, jinak než soud odvolací, není sám o sobě způsobilým založit přípustnost dovolání. Takové vymezení přípustnosti dovolání neodpovídá žádné z variant uvedených v § 237 o. s. ř. (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2013, sp. zn. 29 Cdo 1172/2013). Pokud tím snad dovolatelka mínila uplatnit čtvrtý důvod přípustnosti dovolání podle § 237 o. s. ř., jenž je formulován odlišně, neuvedla, v jaké právní otázce by měl dovolací soud změnit svou dosavadní rozhodovací praxi a nadále ji posuzovat jinak.
7. Nesouhlas žalované se závěrem odvolacího soudu o existenci a výši škody a o příčinné souvislosti mezi škodou a stavební činností žalované je odůvodněn jen jejím nesouhlasem se skutkovými zjištěními nalézacích soudů. Žalovaná tak nezpochybňuje právní posouzení věci, nýbrž vychází z jiného skutkového stavu, než z jakého vyšel při posouzení věci odvolací soud. Dovolací soud však není oprávněn přezkoumávat skutková zjištění nalézacích soudů. Žalovanou odkazovaný rozsudek Nejvyššího soudu ČSR ze dne 30. 11. 1988, sp. zn. 1 Cz 82/88, byl vydán ve věci, v níž škůdce odmítal nahradit část škody odpovídající ceně prací, které provedl poškozený svépomocí. Soud konstatoval, že zajistil-li opravu v potřebné míře a kvalitě poškozený, nelze činit rozsah peněžité náhrady, a tedy povinnosti škůdce, závislým na tom, do jaké míry poškozený potřebné práce platí a do jaké míry je provádí sám.
8. V nyní projednávané věci provedla žalobkyně opravu vlastními kapacitami a na vlastní náklady a nalézací soudy rozsah a cenu těchto prací měly za prokázanou. Soud prvního stupně (s nímž se odvolací soud ztotožnil) vysvětlil, že podle svědků ohnutí kabelů s optickým vláknem způsobilo jejich poškození, a protože kabely jsou skleněné, nápravy jejich funkčnosti nelze dosáhnout jejich narovnáním. Proto nelze při opravě postupovat jinak než vyměnit celý kabel, přičemž nejekonomičtější je právě výměna kabelů mezi dvěma koncovými body. Náklady na provedení těchto prací měly soudy prokázané vlastní kalkulací žalobkyně a výpověďmi svědků. Účelnost zvolených postupů a prací soudy zvážily a odůvodnily (body 26, 27 a 28 rozsudku soudu prvního stupně, body 14, 15 a 16 rozsudku odvolacího soudu). Námitka, že soudy při stanovení výše škody nerespektovaly judikaturu dovolacího soudu, neboť nevzaly v úvahu účelnost vynaložených nákladů, tedy není opodstatněná.
9. Podle § 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř. není dovolání přípustné proti rozhodnutím v části týkající se výroku o nákladech řízení.
10. Nejvyšší soud proto dovolání podle § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl jako nepřípustné.
11. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinný, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na výkon rozhodnutí (exekuci).
V Brně dne 24. 2. 2026
JUDr. Martina Vršanská předsedkyně senátu