Plný text
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Vojtka a soudkyň JUDr. Hany Tiché a JUDr. Martiny Vršanské v právní věci žalobce: Spolek Svébyt Brtnice z. s., IČO 05244854, se sídlem Zámek 1, Brtnice, zastoupený JUDr. Milanem Zápotočným, advokátem se sídlem Telečská 1720/7, Jihlava, proti žalovaným: 1) ARCHEON Stavby s.r.o., IČO 60753013, se sídlem Mladých Běchovic 2, Běchovice, Praha 9, zastoupená JUDr. Boženou Kristiánovou, advokátkou se sídlem L. Pokorného 48/37, Třebíč, a 2) ARCHA 66 a.s., IČO 26236885, se sídlem Krkoškova 502/27, Brno, zastoupená Mgr. Petrem Martinů, advokátem se sídlem Sadová 348/15, Ostopovice, o 563 871,50 Kč, vedené u Okresního soudu v Třebíči pod sp. zn. 7 C 210/2021, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 12. 12. 2023, č. j. 37 Co 158/2023-601, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobce je povinen zaplatit na náhradě nákladů dovolacího řízení žalované 1) 13 165 Kč a žalované 2) rovněž 13 165 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám jejich právních zástupců.
Odůvodnění:
1. Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 12. 12. 2023, č. j. 73 Co 158/2023-601, k odvolání žalobce potvrdil rozsudek ze dne 29. 3. 2023, č. j. 7 C 210/2021-538, jímž Okresní soud v Třebíči zamítl žalobu, jíž se žalobce domáhal zaplacení 563 871,50 Kč s příslušenstvím, a rozhodl o náhradě nákladů řízení a o svědečném.
2. Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že mezi žalobcem a žalovanou 1) [původně pod názvem ARCHATT PAMÁTKY, s.r.o.; žalovaná 2) vstoupila do řízení na základě smlouvy o koupi části obchodního závodu s původní žalovanou], resp. mezi statutárními zástupci těchto právnických osob, probíhala minimálně od roku 2017 neformální spolupráce ohledně rekonstrukce zámku Brtnice. Žalobce měl zájem o opravu části zámku, jeho částečné zpřístupnění veřejnosti a o získání dotace na tento projekt. Na jaře roku 2018 žalovaná 1) zaslala žalobci vlastní návrh (datovaný dnem 9. 3. 2018) smlouvy o dílo, jehož předmětem měla být projektová dokumentace. V červnu téhož roku podal žalobce žádost o dotaci, jejíž součástí byla též projektová dokumentace vypracovaná žalovanou 1). Již dne 25. 4. 2018 však žalobce vyhlásil výzvu k podávání nabídek k veřejné zakázce na služby podle § 27 písm. b) zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek (dále jen „zákon o zakázkách“). Předmětem zakázky byla projektová dokumentace potřebná pro stavební povolení a jednání s příslušným státním orgánem památkové péče, stavebním úřadem a ostatními příslušnými správními orgány tak, aby dokumentace byla způsobilá pro vydání kladných územních a stavebních rozhodnutí. Výzva spolu se všemi přílohami byla právním zástupcem žalobce již v den vyhlášení výzvy zaslána do datové schránky žalované 1), která se do výběrového řízení přihlásila jako jediný účastník a stala se vítězem tohoto řízení, což jí bylo oznámeno do datové schránky dne 18. 5. 2023 právním zástupcem žalobce. Smlouva o dílo (odpovídající textu přílohy k výzvě k podání nabídek) byla jednatelem žalované 1) podepsána dne 4. 5. 2018, tj. před podáním přihlášky do veřejné soutěže, jednatelem žalobce byla podepsána dne 17. 5. 2018. Žalobce neuhradil žalované 1) fakturu splatnou dne 13. 7. 2018 na cenu díla v částce 221 430 Kč, naopak přípisem ze dne 16. 4. 2021 vyzval právní zástupce žalobce žalovanou 1) k úhradě smluvní pokuty ve výši 563 871,50 Kč.
3. Po právní stránce soud prvního stupně dospěl k závěru, že smlouva o dílo o obsahu tvrzeném žalobcem nebyla vůbec uzavřena. Návrh smlouvy podepsaný dne 4. 5. 2018 jednatelem žalované 1) byl zaslán spolu s přihláškou do výběrového řízení vypsaného podle zákona o zakázkách, a nebylo tedy možné jej pouze spolupodepsat žalobcem. Soud prvního stupně odkázal na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 6. 2020, č. j. 25 Cdo 3063/2018-199, podle nějž postup podle zákona o veřejných zakázkách jakožto normy speciální má přednost před úpravou obecnou, a tedy i občanským zákoníkem. Občanskoprávní regulace se pak uplatní, není-li v zákoně o veřejných zakázkách přednostně aplikovatelné zvláštní pravidlo. Jde o svébytný způsob tvorby dvoustranného právního jednání, neboť ke zrušení nabídky může dojít i ze strany uchazeče. Rovněž odkázal na komentářovou literaturu, podle níž výběr dodavatele nelze zaměňovat s uzavřením smlouvy. Obecně je třeba k uzavření smlouvy mezi oběma stranami určitá míra součinnosti poskytnuté bez zbytečného odkladu. Pokud vybraný uchazeč neposkytuje řádnou součinnost potřebnou k uzavření smlouvy, je zadavatel oprávněn jej vyloučit. V tom případě proto bylo třeba dodržet postup vyplývající z ustálené rozhodovací praxe Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže v obdobných případech, a sice že zadavatel veřejné zakázky předloží smlouvu k podpisu zhotoviteli a ten je povinen poskytnout součinnost v podobě podpisu konečného znění smlouvy, které však musí být prakticky shodné se smlouvou (jejím návrhem) podanou zhotovitelem do výběrového řízení. Představa žalobce o spolupodpisu návrhu smlouvy zaslané do výběrového řízení je mylná. Pokud žalobce tvrdí, že při uzavírání předmětné smlouvy nevystupoval jako veřejný zadavatel a smlouva byla uzavřena podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), a nikoli podle zákona o zakázkách, pak uvedl žalovanou 1) v omyl tím, že vypsal výběrové řízení na veřejnou zakázku. Žalovaná 1) se pak důvodně domnívala, že se účastní výběrového řízení na veřejnou zakázku a že žalobce jako její zadavatel bude postupovat podle zákona o zakázkách, tj. výše naznačeným způsobem. Z výpovědi samotného statutárního zástupce žalobce pak vyplynulo, že skutečně podepsal smlouvu, jejíž jedno vyhotovení bylo připojeno k přihlášce do výběrového řízení na veřejnou zakázku. Z toho lze logicky dovodit, že žádné další písemné vyhotovení smlouvy, které údajně měla obdržet žalovaná 1), neexistuje. Jelikož smluvní pokuta, jíž se žalobce v řízení domáhá, nebyla platně sjednána, soud žalobu zamítl.
4. Odvolací soud vyšel ze skutkových závěrů soudu prvního stupně, které nebyly odvoláním zpochybněny, a ztotožnil se též s právním závěrem, že žalobcem tvrzená smlouva nebyla z důvodů uvedených soudem prvního stupně mezi žalobcem a žalovanou 1) uzavřena, neboť nebyl dodržen postup plynoucí ze zákona o zakázkách. Povinnost k vyplacení smluvní pokuty tak nevznikla.
5. Rozsudek odvolacího soudu v celém jeho rozsahu napadl žalobce dovoláním, jehož přípustnost spatřuje v tom, že rozsudek závisí na vyřešení otázek hmotného nebo procesního práva, které v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyly vyřešeny, a to 1) zda mohlo dojít k uzavření platné a účinné smlouvy o dílo, pokud podle této smlouvy strany fakticky plnily (zhotovitel plnil a fakturoval) v situaci, kdy návrh této smlouvy podepsaný jednatelem zhotovitele byl zaslán spolu s přihláškou do zadávacího řízení vypsaného podle zákona o zakázkách, a smlouva byla spolupodepsaná objednatelem; 2) zda jsou neplatná (v důsledku předchozího formálního pochybení v rámci kontraktační činnosti) smluvní ujednání sjednaná v režimu občanského zákoníku potvrzená faktickou akceptací znění smlouvy poté, co smluvní strany s tímto zněním vyjádřily svůj souhlas podpisem statutárních orgánů obou smluvních stran. Jako dovolací důvod dovolatel uvádí nesprávné právní posouzení věci. Namítá, že soudy nižších stupňů zřejmě vycházely z domněnky, že žalobce byl veřejným zadavatelem a předmětná zakázka veřejnou zakázkou. Oprávněnost této domněnky však soudy neodůvodnily a tato skutečnost nebyla předmětem dokazování. Dovolatel tak považuje rozhodnutí odvolacího soudu za nepřezkoumatelné. Dovolatel vytýká soudům nižších stupňů, že se nezabývaly otázkou, jaký by byl vztah sporných stran v případě, že by kontraktační proces předcházející písemné smlouvě podléhal zákonu o zakázkách, tento kontraktační proces nebyl dodržen, ale přesto strany podle dané písemné smlouvy plnily a jednaly. Podle dovolatele za této situace mezi stranami vznikl klasický občanskoprávní vztah. Jelikož strany podle smlouvy jednaly (zhotovitel vystavil fakturu), došlo k faktické akceptaci podle § 1744 o. z. Žalovaná 1) požadovala po žalobci fakturou částku 221 430 Kč, což odpovídá částce v písemné smlouvě o dílo ze dne 17. 5. 2018. Žalovaná 1) tak musela z předmětné smlouvy vycházet. Existence jiné smlouvy nebyla v řízení tvrzena ani prokazována. Žalovaná 1) tak akceptovala danou písemnou smlouvu a považovala ji za řádně uzavřenou, takže sporuje-li nyní uzavření smlouvy, jde z její strany o zjevné zneužití práva, které nepožívá právní ochrany, k čemuž měly soudy přihlédnout z úřední povinnosti. Soudy též porušily zásadu in favorem negotii. Dovolatel nesouhlasí se závěrem soudu prvního stupně, že by měl uvést žalovanou 1) v omyl tím, že vypsal výběrové řízení. Dovolatel transparentně podal výzvu k podávání nabídek. Nadto pokud by uvedl dovolatel žalovanou 1) v omyl, založila by tato skutečnost pouze relativní neplatnost uzavřené smlouvy, již však žalovaná 1) nenamítla, nýbrž podle smlouvy plnila. Soud je oprávněn z úřední povinnosti rozhodovat pouze o absolutní neplatnosti. Soud prvního stupně tak překročil své oprávnění a odvolací soud tuto chybu nenapravil. Dále dovolatel polemizuje s dalšími v řízení uváděnými tvrzeními žalovaných, přičemž namítá, že v těchto tvrzeních nejsou konzistentní. Uvádí, že na věc je třeba nahlížet též jednoduchým způsobem, tzv. selským rozumem. Existuje listina podepsaná dvěma stranami. Podle tohoto dokumentu žalovaná 1) zcela zjevně postupovala, když podle něj žádala uhradit odměnu. O tom, že podle tohoto dokumentu postupoval též žalobce, nebylo v řízení sporu. Je-li z jednání obou stran zřejmé, že se smlouvou o dílo ze dne 17. 5. 2018 cítí být vázány a obě strany z ní uplatňují své nároky, nemůže obstát závěr, že tato smlouva vůbec nevznikla, nebo že by byla zdánlivým právním jednáním. Mezi stranami tudíž vznikl občanskoprávní vztah. Dále žalobce namítá vadu řízení spočívající v tom, že nebyl řádně poučen podle § 118a odst. 3 o. s. ř. Dospěly-li soudy k závěru, že žalobce nenabídl důkazy k prokázání skutečnosti, že smlouva o dílo ze dne 17. 5. 2018 byla uzavřena, měly jej řádně poučit a k tomuto vyzvat. Dovolatel spatřuje nepřezkoumatelnost rozsudku odvolacího soudu též v tom, že se nevypořádal s výše uvedenými argumenty dovolatele, které uváděl již v odvolání. Dovolatel navrhuje, aby dovolací soud napadený rozsudek společně s rozsudkem soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
6. Žalovaná 1) ve vyjádření k dovolání uvedla, že dovolání není přípustné, neboť dovolatel v něm polemizuje se skutkovými závěry soudů nižších stupňů. Dovolatelem předestřené otázky nevycházejí ze skutkového stavu, jenž byl v řízení zjištěn. V řízení bylo zjištěno, že žalobce byl veřejným zadavatelem ve smyslu § 4 odst. 5 zákona o zakázkách, neboť jako jiná osoba zahájil zadávací řízení. Pravidla zákona o zakázkách v kontraktačním procesu nebyla dodržena, a tudíž nedošlo k uzavření dovolatelem tvrzené smlouvy o dílo ze dne 17. 5. 2018. Existenci jiné smlouvy dovolatel v řízení netvrdil. Žalovaná 1) se ztotožňuje s právními závěry soudu prvního stupně, na něž odvolací soud odkázal. Úvahy žalobce ohledně toho, jaký by byl vztah smluvních stran v případě, že by kontraktační proces podléhal zákonu o zakázkách, tento kontraktační proces nebyl dodržen, ale přesto strany podle dané písemné smlouvy plnily a jednaly, jsou nepatřičné, neboť nic takového nebylo v řízení žalobcem tvrzeno ani prokázáno. Soudy dospěly k závěru, že žalobcem tvrzená smlouva nebyla uzavřena, tudíž nemohly vzniknout ani nároky ze smluvních pokut. Vzhledem k tomuto závěru nejsou na místě ani námitky dovolatele vztahující se k zásadě in favorem negotii či relativní neplatnosti. Žalovaná 1) navrhla, aby dovolací soud dovolání odmítl, případně zamítl.
7. Žalovaná 2) ve vyjádření k dovolání uvedla, že žalovaná 1) dne 4. 5. 2018 podepsala pouze jednoduchý smluvní návrh určený jako základ pro vyhotovení konečné smlouvy o dílo. Tento návrh byl zaslán jako součást přihlášky do výběrového řízení vypsaného žalobcem podle zákona o zakázkách. Žalovaná 1) se tak účastnila řádně vypsaného výběrového řízení a spoléhala na to, že bude dodržen postup podle tohoto zákona. To, že v rámci obchodních vztahů strany nějakým způsobem jednaly a vystupovaly, nezakládá přednost uzavření smlouvy podle občanského zákoníku před postupem podle zákona o zakázkách, jenž je v tomto případě speciální normou. Následně žalovaná 2) popisuje postup podle zákona o zakázkách, jenž nebyl dodržen. Smlouva o dílo spolupodepsaná žalobcem dne 17. 5. 2018 je tak nicotným, případně neplatným právním jednáním. Žalovaná 2) navrhla, aby dovolací soud dovolání odmítl, případně zamítl.
8. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 1. 1. 2022 (viz čl. II a XII zákona č. 286/2021 Sb.), dále jen „o. s. ř.“ Dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou, řádně zastoupenou podle § 241 odst. 1 o. s. ř., není však podle § 237 o. s. ř. přípustné.
9. Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
10. Z této úpravy vyplývá, že jedním z předpokladů přípustnosti dovolání je i to, že v dovolání vymezenou otázku odvolací soud řešil a že jeho rozhodnutí na jejím řešení závisí, jinak řečeno, že je pro napadené rozhodnutí určující (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 7. 2013, sen. zn. 29 NSČR 53/2013), naopak pokud na dané otázce napadené rozhodnutí nezávisí, nemůže tedy přípustnost dovolání založit (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 2. 2021, sp. zn. 25 Cdo 276/2020). Dovolací soud je vázán tzv. kvalitativním vymezením rozsahu dovolání a může vést přezkum jen k otázkám formulovaným v dovolání, srov. § 242 odst. 3 věta první v návaznosti na § 241a odst. 3 o. s. ř. Dovolacímu soudu pak jakožto instanci toliko přezkumné a nikoliv nalézací, jejíž přezkum se podle zákona týká jen otázek právních, případně za podmínky § 241b odst. 2 o. s. ř. procesních vad, nepřísluší přezkoumávat správnost skutkových zjištění odvolacího soudu. I v rámci úvahy, je-li dovoláním pokládaná otázka způsobilá založit přípustnost dovolání, tak Nejvyšší soud vychází právě ze skutkových závěrů nalézacích soudů.
11. Námitka dovolatele, že odvolací soud vycházel z pouhé domněnky, že dovolatel byl v postavení veřejného zadavatele a předmětná zakázka byla veřejnou zakázkou, aniž by tyto skutečnosti byly předmětem dokazování, je ve zjevném rozporu s odůvodněním rozsudku soudu prvního stupně. Soud se kontraktačním procesem podrobně zabýval a závěr, že kontraktační proces probíhal podle zákona o zakázkách, postavil na provedeném dokazování, zejména na protokolu o hodnocení nabídek ze dne 9. 5. 2018, oznámení o výsledku hodnocení nabídek k veřejné zakázce, e-mailových komunikacích, svědeckých výpovědích a na výzvě k podání nabídek k veřejné zakázce, u níž byl zadavatelem žalobce a řízení bylo vyhlášeno dne 25. 4. 2018; právě v této výzvě je výslovně odkazováno na zákon o zakázkách. Otázka, zda dovolatel byl povinen postupovat podle zákona o zakázkách, nebyla pro nynější řízení relevantní, neboť § 4 odst. 5 zákona o zakázkách připouští, aby se kontraktačnímu procesu podle tohoto zákona podřídil i takový zadavatel, který k tomu není povinen. Stejný závěr se podává též z § 1770 o. z., jenž připouští, aby strany ujednaly pro uzavření smlouvy jiný postup než upravený občanským zákoníkem.
12. Námitka dovolatele, že dospěly-li soudy nižších stupňů k závěru, že smlouva nebyla uzavřena podle zákona o zakázkách, měly se dále zabývat otázkou, zda nedošlo k uzavření smlouvy faktickou akceptací podle § 1744 o. z., plyne z nepochopení principů subsidiarity občanského zákoníku a dispozitivity právní úpravy, které dávají účastníkům určitou volnost v uspořádání vzájemných vztahů dohodou (autonomie vůle a smluvní svoboda). Pokud smluvní strany podřídily kontraktační proces zákonu o zakázkách, pak ve smyslu výše uvedeného § 1770 o. z. zvolily zvláštní postup pro uzavření smlouvy, který se prosadí nejen pro případ, že smlouva v souladu s tímto postupem uzavřena bude, ale též pro případ, že smlouva uzavřena nebude, neboť zvolený zvláštní postup nebyl plně dodržen. Závěr o specialitě právní úpravy zákona o zakázkách plyne již ze soudem prvního stupně odkazovaného usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 6. 2012, sp. zn. 23 Cdo 448/2012. Odvolací soud tudíž postupoval v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu, pokud otázku, zda mezi kontrahenty došlo k uzavření smlouvy, posuzoval podle zvláštní úpravy, již kontrahenti pro kontraktační proces zvolili. Dovoláním předestřené otázky tak přípustnost dovolání podle § 237 o. s. ř. nezakládají.
13. Dovolatelem tvrzená nepřezkoumatelnost rozhodnutí ani tvrzená vada řízení nepředstavují zákonné dovolací důvody, neboť dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§ 241a odst. 1 o. s. ř.) a dovolací soud se jimi může zabývat jen v případě, že dovolání je přípustné (§ 242 odst. 3 věta druhá o. s. ř.), což není tento případ. Dovolací soud proto z těchto důvodů dovolání podle § 243c odst. 1 o. s. ř. jako nepřípustné odmítl.
14. Nákladový výrok se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné soudní rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na jeho soudní výkon.
V Brně dne 14. 4. 2025
JUDr. Petr Vojtek
předseda senátu