Plný text
Nejvyšší soud rozhodl předsedou senátu JUDr. Robertem Waltrem v právní věci žalobce: M. V., proti žalované: J. P., o 2.000.000 Kč, vedené u Okresního soudu ve Frýdku-Místku pod sp. zn. 17 C 59/2023, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. 10. 2023, č. j. 11 Co 207/2023-90, takto:
I. Dovolací řízení se zastavuje.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
1. Okresní soud ve Frýdku-Místku usnesením ze dne 25. 9. 2023, č. j. 17 C 59/2023-77, odmítl podání žalobce ze dne 28. 12. 2022 podle § 43 odst. 2 věty první o. s. ř. z důvodu neodstranění vad podání (výrok I) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II).
2. K odvolání žalobce Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 30. 10. 2023, č. j. 11 Co 207/2023-90, usnesení soudu prvního stupně potvrdil (výrok I) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II).
3. Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání těžko srozumitelného obsahu, při jehož podání nebyl zastoupen advokátem. Současně požádal o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce pro dovolací řízení.
4. Ustanovení § 241 o. s. ř., které upravuje tzv. povinné zastoupení dovolatele při podání dovolání, představuje zvláštní podmínku dovolacího řízení, jejíž nedostatek lze odstranit, bez jejíhož splnění však nelze meritorně rozhodnout o dovolání. Výjimku stanoví § 241 odst. 2 písm. a) o. s. ř., podle kterého není třeba podmínku povinného zastoupení dovolatele advokátem nebo notářem splnit, je-li dovolatelem fyzická osoba, která má právnické vzdělání.
5. Podle § 241b odst. 2 o. s. ř., není-li splněna podmínka uvedená v § 241, postupuje se obdobně podle § 104 odst. 2; to neplatí, bylo-li dovolání podáno opožděně, někým, kdo k dovolání není oprávněn, nebo směřuje-li proti rozhodnutí, proti němuž není dovolání podle § 238 přípustné.
6. Podle § 104 odst. 1 věty první o. s. ř., jde-li o takový nedostatek podmínky řízení, který nelze odstranit, soud řízení zastaví.
7. Podle § 104 odst. 2 o. s. ř., jde-li o nedostatek podmínky řízení, který lze odstranit, učiní soud k tomu vhodná opatření. Přitom zpravidla může pokračovat v řízení, ale nesmí rozhodnout o věci samé. Nezdaří-li se nedostatek podmínky řízení odstranit, řízení zastaví (v případě neodstranění nedostatku podmínky uvedené v § 241 o. s. ř. viz též § 241b odst. 3 věta třetí a § 243c odst. 3 věta třetí o. s. ř.).
8. Z dovolání nevyplývá, že by byl žalobce právně zastoupen. Žalobce neprokázal ani netvrdil, že je zastoupen advokátem nebo že sám má právnické vzdělání.
9. Nejvyšší soud proto předsedou senátu podle § 243f odst. 2 o. s. ř. řízení o dovolání zastavil (§ 241b odst. 2 a § 104 odst. 2 o. s. ř.).
10. Nejvyššímu soudu je z úřední činnosti známo, že žalobce dlouhodobě zneužívá svého práva na soudní ochranu opakovaným podáváním neurčitých, popřípadě nedůvodných žalob, přičemž po zahájení řízení podává mimořádné množství vesměs neodůvodněných procesních podání, včetně opakovaně zamítaných návrhů na osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce, jakož i opravných prostředků včetně opravných prostředků nepřípustných. Takové dlouhodobé a cílené počínání žalobce lze jednoznačně označit za obstrukční a sudičské (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 12. 2. 2009, sp. zn. III. ÚS 480/06, či ze dne 27. 10. 2011, sp. zn. III. ÚS 2791/08, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 3. 2021, sp. zn. 27 Cdo 46/2021).
11. Nejvyšší soud vzhledem k výše uvedenému má za nepochybné, že záměrem počínání žalobce při podání žádosti o ustanovení zástupce pro toto dovolací řízení je nikoliv sledování ochrany jím tvrzeného subjektivního práva (§ 1 o. s. ř.), nýbrž vyvolání procesních obtíží na straně soudu a dalších účastníků řízení. Takový zneužívající procesní úkon žalobce pak dle § 2 a § 6 o. s. ř. nemůže požívat právní ochrany, a proto se k němu podle § 41a odst. 3 o. s. ř. nepřihlíží (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 2022, sp. zn. 29 Cdo 3467/2022). V daném případě se nepochybně jedná o zřejmě bezúspěšné uplatňování práva, takže zástupce pro dovolací řízení nemohl být žalobci ustanoven, přičemž žalobce ani nevyhověl předpokladům pro osvobození od soudního poplatku podle § 138 odst. 1 o. s. ř., jak to vyžaduje § 30 odst. 1 o. s. ř.
12. Nejvyššímu soudu je též známo, že dovolatel nebyl soudem prvního stupně vyzván ke splnění podmínky povinného zastoupení (aby si zvolil advokáta pro podání dovolání proti napadenému usnesení), avšak ve shodných sporech byl opakovaně ke splnění této podmínky vyzýván (viz věci vedené u Nejvyššího soudu pod sp. zn. 25 Cdo 1071/2024, sp. zn. 25 Cdo 2529/2020, 25 Cdo 2530/2020 či sp. zn. 25 Cdo 2184/2019), a proto dovolací soud konstatuje, že dovolatel si musel být vědom své povinnosti být v dovolacím řízení kvalifikovaně zastoupen, jelikož mu tato povinnost nutně musí být známa z předchozích řízení. Procesní postup dovolacího soudu v obdobných případech je akceptován i v rozhodovací činnosti Ústavního soudu (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 8. 8. 2013, sp. zn. II. ÚS 2291/13, nebo usnesení Ústavního soudu ze dne 11. 5. 2022, sp. zn. I. ÚS 1077/22). Nejvyšší soud má proto za to, že práva dovolatele nebyla ohrožena, neboť poučení o náležitém zastoupení se mu (dříve) opakovaně dostalo.
13. Usnesením Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 6. 12. 2023, č. j. 17 C 59/2023
-96, byl žalobce vyzván k zaplacení soudního poplatku za dovolání, na což reagoval žádostí o osvobození od soudního poplatku. Usnesením Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 8. 4. 2024, č. j. 17 C 59/2023-102, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. 5. 2024, č. j. 11 Co 80/2024-111, a usnesením Nejvyššího soudu ze dne 27. 3. 2025, č. j. 25 Cdo 2113/2024-120, žalobci nebylo přiznáno osvobození od soudních poplatků pro dovolací řízení s poukazem na to, že se z jeho strany jedná o svévolné a zřejmě bezúspěšné uplatňování práva, žalobce podává opakovaně podání postrádající základní objasnění skutkových okolností a povahy uplatňovaných nároků, jeho četná podání směřují často proti týmž osobám a představují svévolné a šikanózní uplatňování práv se záměrem působit jinému obtíže.
14. Ačkoli si je dovolací soud vědom, že podle ustálené judikatury má před zastavením dovolacího řízení pro nesplnění podmínky právního zastoupení zásadně přednost zastavení pro nezaplacení soudního poplatku (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 1. 2012, sp. zn. 29 NSČR 6/2012, uveřejněné pod č. 57/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), v daném případě k zaplacení soudního poplatku dovolatele opětovně nevyzýval, neboť z jeho postoje v tomto i v předcházejících řízeních je zřejmé, že si je povinnosti zaplatit soudní poplatek vědom, platit jej však nehodlá a pouze opakovaně podává podání obdobného nejasného znění, žádosti o ustanovení právního zástupce a dlouhodobě tak zneužívá svého práva na soudní ochranu; takový postup nepožívá právní ochrany (srov. § 2 o. s. ř. a např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 7. 2020, sp. zn. 30 Cdo 1341/2020, nebo ze dne 26. 2. 2024, sp. zn. 25 Cdo 426/2024).
15. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být podle § 243f odst. 3 věty druhé o. s. ř. odůvodněn.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 29. 5. 2025
JUDr. Robert Waltr
předseda senátu