Plný text
25 Cdo 1424/2025-349
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl předsedou senátu JUDr. Petrem Vojtkem v právní věci žalobce: P. Š., proti žalované: Kooperativa pojišťovna, a. s., Vienna Insurance Group, IČO [IČO], se sídlem [adresa] 8, o náhradu újmy na zdraví, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 27 C 75/2022, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 26. 2. 2025, č. j. 62 Co 12/2025-315, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 8 rozsudkem ze dne 11. 10. 2024, č. j. 27 C 75/2022-269, ve znění opravného a doplňujícího usnesení ze dne 13. 11. 2024, č. j. 27 C 75/2022-279, uložil žalované zaplatit žalobci 616 519 Kč s příslušenstvím (výrok I), 2 941 930 Kč s příslušenstvím (výrok III), 23 800 Kč (výrok V), zamítl žalobu ohledně 264 222 Kč s příslušenstvím (výrok II), 1 260 827 Kč s příslušenstvím (výrok IV) a 10 200 Kč (výrok VI a rozhodl o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi účastníky a vůči státu. K odvolání obou účastníků řízení Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 26. 2. 2025, č. j. 62 Co 12/2025-315, rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I změnil tak, že zamítl žalobu ohledně 176 148 Kč s příslušenstvím, jinak jej potvrdil, ve výroku III změnil tak, že zamítl žalobu ohledně 840 551 Kč s příslušenstvím, jinak jej potvrdil, ve výroku V změnil tak, že zamítl žalobu ohledně 6 800 Kč, jinak jej potvrdil; potvrdil dále výrok VI, výrok II napadený do částky 88 074 Kč s příslušenstvím a výrok IV napadený do částky 420 276 Kč s příslušenstvím; rozhodl též o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů. Proti tomuto rozsudku podal žalobce dovolání.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 1. 1. 2022, dále jen „o. s. ř.“) po přezkoumání, zda dovolání bylo podáno v zákonné lhůtě, dospěl k závěru, že dovolání bylo podáno opožděně.
Podle § 240 odst. 1 věty první o. s. ř. může účastník podat dovolání do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni.
Podle odstavce 2 tohoto ustanovení zmeškání lhůty uvedené v odstavci 1 nelze prominout. Lhůta je však zachována, bude-li dovolání podáno ve lhůtě u odvolacího nebo dovolacího soudu.
Podle § 57 odst. 2 věty první a druhé o. s. ř. lhůty určené podle týdnů, měsíců nebo let se končí uplynutím toho dne, který se svým označením shoduje se dnem, kdy došlo ke skutečnosti určující počátek lhůty, a není-li ho v měsíci, posledním dnem měsíce. Připadne-li konec lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den.
Z obsahu spisu se podává, že napadené rozhodnutí, v němž byli účastníci poučeni, že dovolání proti němu lze podat k Nejvyššímu soudu prostřednictvím soudu prvního stupně ve lhůtě dvou měsíců od jeho doručení jen za podmínek stanovených v § 237 o. s. ř., bylo doručeno zástupci žalobce Mgr. J. M. do jeho datové schránky dne 13. 3. 2025. Poslední den lhůty k podání dovolání tedy připadal na úterý 13. 5. 2025. Žalobce podal dovolání proti rozsudku odvolacího soudu do datové schránky soudu prvního stupně prostřednictvím svého zástupce dne 14. 5. 2025, tedy až po uplynutí dovolací lhůty, proto je dovolání opožděné. S přihlédnutím k tomu, že zmeškání dovolací lhůty nelze prominout, Nejvyšší soud dovolání žalobce podle § 243c odst. 3 věty první a § 218a o. s. ř. odmítl, jestliže tak v rozporu s ustanoveními § 241b odst.1 a § 208 odst.1 o. s. ř. neučinil soud prvního stupně.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 23. 6. 2025
JUDr. Petr Vojtek předseda senátu