Plný text
25 Cdo 1439/2024-145
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Tiché a soudců JUDr. Petra Vojtka a Mgr. Radka Kopsy v právní věci žalobkyně: NET and GAMES a.s., IČO 28330633, se sídlem Bednářova 621/29, Brno – Horní Heršpice, zastoupená JUDr. Milanem Vašíčkem, MBA, advokátem se sídlem Dominikánské náměstí 656/2, Brno, proti žalovanému: T. J., zastoupený JUDr. Martinem Týle, advokátem se sídlem Škroupova 561, Pardubice, o zaplacení 265 400 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Ústí nad Orlicí pod sp. zn. 114 C 14/2021, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 28. 11. 2023, č. j. 23 Co 252/2023-106, o návrhu žalovaného na odklad vykonatelnosti rozsudku, takto:
Návrh žalovaného na odklad vykonatelnosti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 28. 11. 2023, č. j. 23 Co 252/2023-106, se zamítá.
Odůvodnění:
1. Okresní soud v Ústí nad Orlicí rozsudkem ze dne 7. 6. 2023, č. j. 114 C 14/2021-73, zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení 265 400 Kč s příslušenstvím (výrok I) a uložil žalobkyni nahradit žalovanému a České republice náklady řízení (výroky II a III).
2. Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích rozhodl o odvolání žalobkyně rozsudkem ze dne 28. 11. 2023, č. j. 23 Co 252/2023-106, tak, že změnil rozsudek okresního soudu a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni 265 400 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně od 18. 12. 2021 do zaplacení, a to společně a nerozdílně se Z. Š. a Z. D., jimž byla tato povinnost uložena dřívějšími soudními rozhodnutími (výrok I), uložil žalovanému povinnost nahradit žalobkyni náklady za řízení před okresním soudem ve výši 83 184 Kč a za odvolací řízení ve výši 36 695 Kč (výroky II a III) a rovněž nahradit náklady řízení České republice (výrok IV).
3. Rozsudek odvolacího soudu v celém jeho rozsahu napadl žalovaný dovoláním, jehož přípustnost ve smyslu § 237 o. s. ř. spatřuje v řešení dvou otázek procesního práva, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené judikatury dovolacího soudu, a jedné otázky procesního práva, která nebyla dosud v rozhodování dovolacího soudu vyřešena. Žalovaný měl za to, že odvolací soud se při hodnocení provedených důkazů odchýlil např. od právních závěrů rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 258/2006. Odvolací soud svá skutková zjištění opřel v podstatě pouze o listiny, zejména protokoly o výsleších, které byly součástí trestního spisu týkajícího se trestního řízení vedeného proti Z. Š. a Z. D.. Žalovaný přitom nebyl účastníkem tohoto trestního řízení a v civilním řízení bylo možno všechny dotčené osoby vyslechnout jako svědky, což soud prvního stupně též učinil. Odvolací soud nezopakoval některé důkazy provedené soudem prvního stupně, zejména výslechy svědků, tyto žádným způsobem nezhodnotil, a přesto dospěl ke zcela jinému skutkovému závěru, než soud prvního stupně. Žalovaný měl za to, že důsledkem popsaných procesních pochybení odvolacího soudu pak bylo to, že skutková zjištění odvolacího soudu byla v extrémním nesouladu s provedenými důkazy, a nadto je odůvodnění rozsudku odvolacího soudu v podstatě nesrozumitelné. Žalovaný navrhl, aby Nejvyšší soud změnil rozsudek odvolacího soudu tak, že rozsudek soudu prvního stupně potvrdí, event. aby zrušil rozsudek odvolacího soudu a vrátil mu věc k dalšímu řízení.
4. Žalovaný současně s podáním dovolání navrhl odklad vykonatelnosti rozsudku odvolacího soudu. Poukázal na to, že celkem mu bylo napadeným rozsudkem uloženo zaplatit přes 400 000 Kč. Taková částka je s ohledem na příjmy a majetek žalovaného vysoká, a žalovaný není schopen ji uhradit jednorázově. V případě, že by se žalobkyně domáhala zaplacení exekučně, mohly by žalovanému vzniknout značné škody a omezení na běžném způsobu života, a kdyby byl se svým dovoláním úspěšný, došlo by tak k zásadnímu zásahu do jeho práv.
5. Podle § 243 písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále též o. s. ř.), může dovolací soud před rozhodnutím o dovolání i bez návrhu odložit vykonatelnost napadeného rozhodnutí, kdyby neprodleným výkonem rozhodnutí nebo exekucí hrozila dovolateli závažná újma.
6. Odklad vykonatelnosti je výjimkou ze zásady, že rozhodnutí odvolacího soudu je po doručení účastníkům pravomocné a po uplynutí lhůty k plnění vykonatelné, proto by měl být povolen jen ve výjimečných případech a ze závažných důvodů. Nejvyšší soud vysvětlil v usnesení ze dne 30. 8. 2017, sp. zn. 29 Cdo 78/2016, (ústavní stížnost proti němu podanou Ústavní soud odmítl usnesením ze dne 23. 10. 2017, sp. zn. IV. ÚS 3317/17), že s přihlédnutím k účelu, k němuž slouží odklad vykonatelnosti ve smyslu § 243 písm. a) o. s. ř., patří k předpokladům, za nichž může dovolací soud odložit vykonatelnost dovoláním napadeného rozhodnutí odvolacího soudu a které musí být splněny kumulativně, že dovolání nemá vady, které by bránily v pokračování v dovolacím řízení, je včasné a přípustné (subjektivně i objektivně), podle dovoláním napadeného (výroku) rozhodnutí lze nařídit výkon rozhodnutí nebo nařídit exekuci, neprodleným výkonem rozhodnutí nebo exekucí dovoláním napadeného (výroku) rozhodnutí by dovolateli hrozila závažná újma na jeho právech, podle obsahu spisu je pravděpodobné (možné), že dovolání bude úspěšné a odklad se nedotkne právních poměrů jiné osoby než účastníka řízení. Závažnost újmy se poměřuje možným dopadem vlastního výkonu rozhodnutí (exekuce) do majetkových poměrů dovolatele, a to i se zřetelem k rozsahu majetku dovolatele a míře možného postižení tohoto majetku výkonem rozhodnutí nebo exekucí.
7. Na podkladě shora stanovených kritérií Nejvyšší soud uzavírá (v návaznosti na nález Ústavního soudu ze dne 23. 8. 2017, sp. zn. III. ÚS 3425/16), že dovolání žalované nemá vady, které by bránily pokračování v dovolacím řízení, je včasné a přípustné subjektivně i objektivně (pro dovolání neplatí žádné z omezení přípustnosti uvedených v § 238 o. s. ř.), podle dovoláním napadeného rozhodnutí lze nařídit výkon rozhodnutí (exekuci), a případný odklad vykonatelnosti se nedotkne právních poměrů jiné osoby než účastníka řízení. Zbývá posoudit, zda je splněno i kritérium hrozící závažné újmy.
8. K tomu, aby dovolací soud mohl závažnost újmy posoudit, musí dovolatel uvést potřebná tvrzení a označit či předložit k jejich prokázání důkazy, ledaže je závažnost hrozící újmy zřejmá přímo z obsahu spisu. Žalovaný však svůj návrh na odklad vykonatelnosti odůvodnil pouze povšechným konstatováním reprodukovaným shora. Žalovaný v žádosti o odklad vykonatelnosti nepopsal konkrétním způsobem své příjmové a majetkové poměry ani jiné skutečnosti, z nichž by bylo možno hrozbu závažné újmy v případě výkonu rozhodnutí dovodit. Skutečnosti odůvodňující odklad vykonatelnosti se nepodávají ani z obsahu spisu. Žalovaný žádal v průběhu dovolacího řízení o osvobození od soudních poplatků, avšak jeho žádost byla zamítnuta s odůvodněním, že jeho tvrzení o příjmech a majetku jsou zcela nevěrohodná (viz usnesení okresního soudu č. l. 136 spisu). Za této situace nelze dospět k závěru, že by žalovaný osvědčil, že by mu v současné době neprodleným výkonem rozhodnutí nebo exekucí reálně hrozila závažná újma.
9. Z těchto důvodů Nejvyšší soud (aniž by tím jakkoli předjímal rozhodnutí o dovolání směřujícím proti rozhodnutí ve věci samé) návrh žalovaného na odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí odvolacího soudu jako nedůvodný zamítl [§ 243 písm. a) o. s. ř.].
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 19. 6. 2024
JUDr. Hana Tichá předsedkyně senátu