25 Cdo 1741/2025

Plný text

25 Cdo 1741/2025-1346

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Roberta Waltra a soudců JUDr. PhDr. Filipa Havrdy a JUDr. Petra Vojtka v právní věci žalobkyně: Česká podnikatelská pojišťovna, a.s., Vienna Insurance Group, IČO [IČO], se sídlem [adresa] 8, zastoupená JUDr. Tomášem Hlaváčkem, advokátem se sídlem [adresa] 5, proti žalované: ALKOM Security, a.s., IČO [IČO], se sídlem [adresa] 8, zastoupená Mgr. Ing. Janem Procházkou, advokátem se sídlem [adresa] 1, za účasti: D. Ch. D., jako vedlejší účastnice na straně žalobkyně, o zaplacení 1 200 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 11 C 128/2017, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 11. 2. 2025, č. j. 54 Co 144/2024-1292, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů dovolacího řízení 16 214 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám právního zástupce žalobkyně.

III. Žalovaná je povinna zaplatit vedlejší účastnici náhradu nákladů dovolacího řízení 300 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení

Odůvodnění:

1. Žalobkyně se domáhá uložení povinnosti žalované zaplatit (po částečném zpětvzetí žaloby) 1 200 000 Kč s příslušenstvím představující regresní nárok žalobkyně. Žalovaná se smlouvou o monitorování a zajištění výjezdu na multifunkčním dohledovém centru – pultu centrální ochrany ALKOM ze dne 17. 12. 2014 uzavřenou se společností INDEXIA s.r.o., IČO [IČO], se sídlem [adresa] 4, zastoupenou vedlejší účastnicí (dále jen „smlouva o monitorování“) zavázala v případě zjištěného narušení chráněného objektu předat informace o jeho narušení Policii České republiky nebo orgánům činným v trestním řízení. Dne 25. 6. 2016 se dopustil neznámý pachatel krádeže vloupáním do rodinného domu, avšak žalovaná v rozporu se smlouvou o monitorování informace o narušení chráněného objektu nepředala. Při vloupání došlo k poškození stavebních součástí domu, nábytku a zejména k odcizení hodnotných předmětů (šperků a hodinek). Způsobená škoda přesahovala sjednané pojistné plnění 1 200 000 Kč, které bylo poskytnuto vedlejší účastnici.

2. Mezitímním rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 25. 5. 2021, č. j. 11 C 128/2017-624, ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 23. 11. 2021, č. j. 54 Co 369/2021-672, bylo rozhodnuto, že základ nároku je po právu. Dovolání podané žalovanou bylo usnesením Nejvyššího soudu ze dne 16. 11. 2022, č. j. 33 Cdo 1472/2022-704, odmítnuto a usnesením Ústavního soudu ze dne 25. 4. 2023, sp. zn. III. ÚS 360/23, byla odmítnuta i ústavní stížnost žalované.

3. Obvodní soud pro Prahu 8 rozsudkem ze dne 29. 11. 2023, č. j. 11 C 128/2017-1154, ve znění opravného usnesení ze dne 18. 7. 2024, č.j. 11 C 128/2017-1203, uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni 1 200 000 Kč s příslušenstvím (výrok I) a rozhodl o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi účastníky (výroky II a III) a vůči státu (výrok IV). Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 11. 2. 2025, č. j. 54 Co 144/2024-1292, změnil nákladové výroky II a III rozsudku soudu prvního stupně co do výše žalobkyni a vedlejší účastnici na její straně přiznaných nákladů řízení, jinak rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud se po doplnění dokazování ztotožnil se soudem prvního stupně, který podané žalobě vyhověl, když jenom hodnota odcizených šperků a hodinek, k nimž byla k dispozici účtenka či jiný doklad, činila 1 449 891 Kč podle znaleckého posudku č. 21/2016 ze dne 27. 10. 2016 vypracovaného Evou Koreckou, znalkyní v oboru drahé kovy a kameny a ekonomika, a znaleckého posudku č. 3190/12/16/56 ze dne 10. 10. 2016 vypracovaného R. S., znalkyní v oboru ekonomika, ceny a odhady použitého zboží. Odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně považoval znalecké posudky znalkyň, které byly vyslechnuty a závěry svých znaleckých posudků stvrdily, za zcela vyhovující. Odvolací soud se ztotožnil i s odůvodněním, proč soud prvního stupně nevyšel ze závěrů znaleckého posudku č. 22/23 ze dne 6. 8. 2023 vypracovaného J. P., znalcem z oboru drahé kovy a kameny a oboru ekonomika, specializace hodinářství a klenotnictví, který hodnotil všechny položky jako falsa (včetně předložených účtenek a certifikátů).

4. Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná včasné dovolání, jehož součástí byl i návrh na odklad vykonatelnosti tohoto rozsudku, jenž byl zamítnut usnesením Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2025, č. j. 25 Cdo 1741/2025-1336. Žalovaná spatřuje přípustnost dovolání v tom, že rozsudek odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu i Ústavního soudu, a to otázky postupu soudu při provádění a hodnocení důkazu znaleckými posudky. Soudy obou stupňů pochybily, jestliže se při řešení otázky, zda může soud při hodnocení důkazu znaleckým posudkem zcela abstrahovat od toho, zda závěry znaleckého posudku jsou náležitě odůvodněny, zda jsou podloženy obsahem nálezu, zda znalec přihlédl ke všem skutečnostem, s nimiž bylo třeba se vypořádat, zda závěry posudku nejsou v rozporu s výsledky ostatních důkazů a zda odůvodnění znaleckého posudku odpovídá pravidlům logického myšlení, odchýlily od rozsudků Nejvyššího soudu ze dne 21. 10. 2009, sp. zn. 22 Cdo 1810/2009, ze dne 16. 10. 2019, sp. zn. 27 Cdo 2755/2019, a usnesení Ústavního soudu ze dne 5. 10. 2011, sp. zn. II. ÚS 3147/10, a ze dne 12. 1. 2016, sp. zn. I. ÚS 1054/13. Při řešení otázky, zda soud musí posuzovat, zda vůbec má dostatek informací na to, aby z nich seznal, z kterých zjištění v posudku znalec vycházel, jakou cestou k těmto zjištěním dospěl a na základě jakých úvah došel ke svému závěru, se soudy odchýlily od rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 16. 10. 2019, sp. zn. 27 Cdo 2755/2019. Jestliže soudy privilegovaly znalecký posudek, aniž by jej zhodnotily jako jakýkoliv jiný důkaz, a to navíc bez souvislosti s ostatními důkazy, a mechanicky převzaly závěry uvedené ve znaleckém posudku, odchýlily se od rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 26. 10. 2011, sp. zn. 25 Cdo 4223/2009, a usnesení ze dne 11. 10. 2024, sp. zn. 25 Cdo 970/2024, stejně jako při řešení otázky, zda má při hodnocení důkazu znaleckým posudkem soud zkoumat, zda provedený úkon byl učiněn řádně, tj. zda znalec dodržel soudem uložené zadání (zodpověděl na otázky, resp. zadání soudu k předmětu znaleckého úkonu s určitě a srozumitelně vyloženým závěrem, který má oporu v podkladových materiálech a netrpí rozpory. V rozporu s usnesením pléna Nejvyššího soudu České socialistické republiky ze dne 23. 12. 1980, Pls 3/80, uveřejněného pod číslem 1/1981 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „Sb. rozh. obč.“) byla odvolacím soudem vyřešena otázka, zda soud při hodnocení důkazu znaleckým posudkem může zcela abstrahovat od toho, zda znalec bral v úvahu všechny rozhodné skutečnosti a zda znalecký posudek spočívá na úplných podkladech. Soudy obou stupňů se odchýlily od nálezu Ústavního soudu ze dne 30. 4. 2007, sp. zn. III. ÚS 299/06, jestliže se nezabývaly při hodnocení důkazu znaleckým posudkem celým procesem utváření znaleckého posudku jako znaleckého důkazu, včetně přípravy znaleckého zkoumání, opatřování podkladů pro znalkyně, průběhu znaleckého zkoumání, věrohodnosti teoretických východisek, jimiž znalkyně odůvodňují své závěry, spolehlivosti metod použitých znalkyněmi a způsobu vyvozování závěrů znalkyň. Výše škody pak byla určena v rozporu s rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 28. 6. 2012, sp. zn. 25 Cdo 3729/2011, jestliže výši škody na věci soudy určily na základě znaleckého posudku, který neposuzoval obvyklou cenu poškozené věci v době jejího poškození. Soudy obou stupňů se opřely při zjišťování rozsahu škody způsobené tvrzeným odcizením věcí neznámým pachatelem o jediný důkaz, kterým byl v případě hodinek znalecký posudek znalkyně Evy Korecké a v případě šperků znalecký posudek znalkyně Renaty Slukové. Oba tyto znalecké posudky jsou nepřezkoumatelné a jako důkaz nepoužitelné, jestliže neobsahují téměř žádné informace ohledně postupu znalkyň a nesplňují ani další náležitosti dovozené ustálenou rozhodovací praxí, a nedostatky znaleckých posudků nebyly soudy zhojeny, přestože požadavky na úplnost, pravdivost a přezkoumatelnost znaleckých posudků byly kladeny na znalecké posudky i za právní úpravy, v níž vznikly. Oproti znaleckým posudkům znalkyň stojí náležitě odůvodněný a doložený znalecký posudek znalce J. P., jímž se však soudy nezabývaly s tím, že znalec vycházel z toho, že se nejednalo o originály, přestože šlo o jediný přezkoumatelný posudek. Soudy ani nepostupovaly podle § 2955 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“) ve spojení s § 136 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“) a v situaci, kdy nebylo možno výši náhrady škody přesně určit, jestliže nebylo prokázáno, že odcizené věci byly originály, měly ji určit podle své úvahy. Žalovaná navrhla, aby byl dovoláním napadený rozsudek odvolacího soudu zrušen a věc byla tomuto soudu vrácena k dalšímu řízení.

5. Žalobkyně ve vyjádření k podanému dovolání uvedla, že jestliže soudy obou stupňů uzavřely, že odcizené předměty nebyly falzifikáty, je znalecký posudek znalce J. P. nepoužitelný. Dovolací námitky žalované se míjí s důvody, na nichž jsou rozhodnutí soudů založena, jestliže podkladem pro stanovení ceny odcizených předmětů byly nejen znalecké posudky a výslechy znalkyň, ale také pořizovací doklady a odborná vyjádření poskytnutá pro účely trestního řízení. Soudy obou stupňů uzavřely, že způsobená škoda dosahovala nejméně žalované částky, a dovolací námitky nejsou způsobilé zpochybnit správnost napadeného rozsudku odvolacího soudu. Žalobkyně navrhla, aby bylo dovolání odmítnuto, případně bylo zamítnuto.

6. Vedlejší účastnice ve vyjádření k podanému dovolání uvedla, že je to znalecký posudek znalce J. P., který obsahuje matematické chyby, je nepřezkoumatelný, vnitřně nekonzistentní a účelový. Znalec na jedné straně tvrdil, že nákup v kamenných obchodech je zárukou, že se nebude jednat o padělek, ale současně takové předměty vyhodnotil jako podezřelé. Znalec některé položky neocenil s odůvodněním, že se jedná o neostrou fotografii, aniž by si fotografii v lepší kvalitě anebo popis předmětu vyžádal, případně přes certifikát pravosti uzavřel, že nemohl pravost věci ověřit, protože ji neměl fyzicky k dispozici. Znalec Jaroslav Pechanec ani nenahlížel do spisu, zatímco znalecké posudky obou znalkyň vycházely z obsahu trestního spisu. Vedlejší účastnice navrhla, aby bylo dovolání odmítnuto, případně bylo zamítnuto.

7. Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou – účastnicí řízení (§ 240 odst. 1 o. s. ř.) zastoupenou advokátem podle § 241 o. s. ř. se zabýval jeho přípustností.

8. Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

9. Dovolatelka spatřuje odklon od ustálené judikatury v procesní otázce postupu soudů při hodnocení znaleckých posudků. Znalecký posudek je jedním z důkazních prostředků (§ 125, § 127 o. s. ř.), který soud sice hodnotí jako každý jiný důkaz podle § 132 o. s. ř., od jiných se však liší tím, že odborné závěry v něm obsažené nepodléhají hodnocení soudem podle zásad uvedených v § 132 o. s. ř. Judikatura Nejvyššího soudu i Ústavního soudu je zcela ustálena v tom, že soud hodnotí přesvědčivost posudku co do jeho úplnosti ve vztahu k zadání, logické odůvodnění jeho závěrů a soulad s ostatními provedenými důkazy. Hodnocení důkazu znaleckým posudkem tedy spočívá v posouzení, zda závěry posudku jsou náležitě odůvodněny, zda jsou podloženy obsahem nálezu, zda bylo přihlédnuto ke všem skutečnostem, s nimiž se bylo třeba vypořádat, zda závěry posudku nejsou v rozporu s výsledky ostatních důkazů a zda odůvodnění znaleckého posudku odpovídá pravidlům logického myšlení (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9. 2. 2011, sp. zn. 22 Cdo 1561/2010, ale i četná rozhodnutí odkazovaná dovolatelkou).

10. Nesouhlas se závěry znaleckých posudků znalkyň Evy Korecké a R. S. byl jednou z hlavních námitek žalované v průběhu řízení, s níž se soudy obou stupňů vypořádaly a která nezůstala nepovšimnuta. Soud prvního stupně po výslechu obou znalkyň (viz bod 21 odůvodnění rozsudku) uzavřel, že znalkyně při svém výslechu dostatečně obhájily závěry znaleckých posudků a vysvětlily, z čeho vycházely a jak ke svým závěrům dospěly. Shodně tak odvolací soud považoval dovolatelkou již v odvolacím řízení předestřené výhrady ke znaleckým posudků znalkyň za nedůvodné s tím, že i on považuje znalecké posudky za zcela vyhovující, neboť mají všechny požadované náležitosti, znalkyně své závěry stvrdily a blíže je ve své výpovědi vysvětlily (viz bod 32 odůvodnění rozsudku odvolacího soudu). Takový postup je zcela souladný s ustálenou judikaturou dovolacího soudu a nezakládá ani rozpor s dovolatelkou odkazovanou judikaturou Ústavního soudu.

11. Pokud jde o nesouhlas žalované s tím, že odvolací soud nevyšel ze závěrů znaleckého posudku znalce J. P., který hodnotil všechny položky jako napodobeniny, fakticky se domáhá přezkumu skutkových závěrů, z nichž vychází napadené rozhodnutí, které naopak uzavřelo, že se jednalo o věci pravé (viz bod 21 odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně a bod 32 odůvodnění rozsudku odvolacího soudu). Nesprávnost právního posouzení odvozuje žalovaná tedy nikoliv z mylné aplikace práva, nýbrž proto, že po právní stránce byl posouzen skutkový stav, s nímž nesouhlasí.

12. Námitky proti zjištěnému skutkovému stavu či proti hodnocení důkazů nejsou předmětem dovolacího přezkumu a nezakládají přípustnost dovolání podle § 237 o. s. ř. (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 2. 2011, sen. zn. 29 NSČR 29/2009, uveřejněné pod č. 108/2011 Sb. rozh. obč., včetně tam obsaženého odkazu na nález Ústavního soudu ze dne 6. 1. 1997, sp. zn. IV. ÚS 191/96, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod č. 4/2014 Sb. rozh. obč.). Dovolatelka tedy neuplatňuje způsobilý dovolací důvod (§ 241a odst. 1 o. s. ř.). Nadto lze dodat, že úvaha soudu, že napodobeninu by bylo možno ojediněle připustit, ale nikoliv u všech šperků a hodinek pořizovaných v období přibližně 17 let v několika státech u takových obchodníků jako například Chanel anebo Cartier, je logická.

13. Z těchto důvodů Nejvyšší soud dovolání podle § 243c odst. 1 o. s. ř. jako nepřípustné odmítl.

14. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné soudní rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na jeho soudní výkon (exekuci).

V Brně dne 20. 1. 2026

JUDr. Robert Waltr předseda senátu

Plný text

25 Cdo 1741/2025-1336

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Roberta Waltra a soudců JUDr. PhDr. Filipa Havrdy a JUDr. Petra Vojtka v právní věci žalobkyně: Česká podnikatelská pojišťovna, a.s., Vienna Insurance Group, IČO [IČO], se sídlem [adresa] 8, zastoupená JUDr. Tomášem Hlaváčkem, advokátem se sídlem [adresa] 5, za účasti: D. C. D. jako vedlejší účastnice na straně žalobkyně, proti žalované: ALKOM Security, a.s., IČO [IČO], se sídlem [adresa] 8, zastoupená Mgr. Ing. Janem Procházkou, advokátem se sídlem [adresa] 1, o zaplacení 1 200 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 11 C 128/2017, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 11. 2. 2025, č. j. 54 Co 144/2024-1292, o návrhu žalované na odklad vykonatelnosti tohoto rozsudku, takto:

Návrh žalované na odklad vykonatelnosti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 11. 2. 2025, č. j. 54 Co 144/2024-1292, se zamítá.

Odůvodnění:

1. Obvodní soud pro Prahu 8 rozsudkem ze dne 29. 11. 2023, č. j. 11 C 128/2017-1154, ve znění opravného usnesení ze dne 18. 7. 2024, č. j. 11 C 128/2017-1203, uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni 1 200 000 Kč s příslušenstvím (výrok I) a rozhodl o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi účastníky (výroky II a III) a vůči státu (výrok IV). Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 11. 2. 2025, č. j. 54 Co 144/2024-1292, změnil nákladové výroky II a III rozsudku soudu prvního stupně co do výše žalobkyni a vedlejší účastnici na její straně přiznaných nákladů řízení, jinak rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.

2. Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná včasné dovolání, jehož součástí byl i návrh na odklad vykonatelnosti tohoto rozsudku odůvodněný tím, že neprodleným výkonem rozhodnutí nebo exekucí by žalované hrozila závažná újma. Žalovaná je přesvědčena, že její dovolání je přípustné a důvodné, rozsudek odvolacího soudu považuje za vadný. Namítá, že jí bylo rozsudkem odvolacího soudu uloženo zaplatit celkem cca 2 670 000 Kč, což je částka ochromující její podnikatelské aktivity.

3. Žalobkyně ve vyjádření k podanému návrhu na odklad vykonatelnosti uvedla, že žalované žádná újma, ke které by mohlo dojít výkonem rozhodnutí nehrozí, neboť již zcela splnila všechny rozsudkem odvolacího soudu uložené povinnosti.

4. Podle § 243 písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), může dovolací soud před rozhodnutím o dovolání i bez návrhu odložit vykonatelnost napadeného rozhodnutí, kdyby neprodleným výkonem rozhodnutí nebo exekucí hrozila dovolateli závažná újma.

5. S přihlédnutím k účelu, k němuž slouží odklad vykonatelnosti ve smyslu § 243 písm. a) o. s. ř., patří podle ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu k předpokladům, za nichž může dovolací soud odložit vykonatelnost dovoláním napadeného rozhodnutí odvolacího soudu a které musí být splněny kumulativně, že dovolání nemá vady, které by bránily v pokračování v dovolacím řízení, je včasné a přípustné (subjektivně i objektivně), podle dovoláním napadeného (výroku) rozhodnutí lze nařídit výkon rozhodnutí nebo nařídit exekuci, neprodleným výkonem rozhodnutí nebo exekucí dovoláním napadeného (výroku) rozhodnutí by dovolateli hrozila závažná újma na jeho právech, podle obsahu spisu je pravděpodobné (možné), že dovolání bude úspěšné a odklad se nedotkne právních poměrů jiné osoby než účastníka řízení. Závažnost újmy se poměřuje možným dopadem vlastního výkonu rozhodnutí (exekuce) do majetkových poměrů dovolatele, a to i se zřetelem k rozsahu majetku dovolatele a míře možného postižení tohoto majetku výkonem rozhodnutí nebo exekucí (srov. zejména usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 8. 2017, sp. zn. 29 Cdo 78/2016; ústavní stížnost proti němu podanou Ústavní soud odmítl usnesením ze dne 23. 10. 2017, sp. zn. IV. ÚS 3317/17).

6. Jedním z kumulativních předpokladů pro odklad vykonatelnosti je závažná újma hrozící neprodleným výkonem rozhodnutí nebo exekucí. Jestliže došlo ke splnění všech platebních povinností dovolatelkou, taková újma jí nehrozí. Podmínky pro odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí by však nebyly splněny ani tehdy, pokud by k splnění stanovených povinností žalovanou nedošlo. K tomu, aby dovolací soud mohl závažnost hrozící újmy jako jednoho ze shora uvedených kumulativních předpokladů pro odklad vykonatelnosti posoudit, musí totiž dovolatel uplatnit potřebná tvrzení a označit či předložit k jejich prokázání důkazy, ledaže je závažnost hrozící újmy zřejmá přímo z obsahu spisu. Návrh na odklad vykonatelnosti v tomto směru nebyl nijak konkrétně odůvodněn. Přestože je souhrn platebních povinností stanovených žalované dovoláním napadeným rozhodnutím značný, není konkrétní hrozící závažná újma zřejmá ani z obsahu spisu. Zároveň v dané věci nelze z obsahu spisu ani dovodit, že by žalovaná v případě úspěchu v dovolacím řízení měla mít potíže získat poskytnuté plnění od žalobkyně zpět.

7. Z těchto důvodů Nejvyšší soud (aniž by tím jakkoli předjímal rozhodnutí o dovolání směřujícím proti rozhodnutí ve věci samé) návrh žalované na odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí odvolacího soudu jako nedůvodný zamítl [§ 243 písm. a) o. s. ř.].

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 25. 7. 2025

JUDr. Robert Waltr předseda senátu