Plný text
25 Cdo 1965/2025-363
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Roberta Waltra a soudců JUDr. Martiny Vršanské a JUDr. Petra Vojtka v právní věci žalobkyně: Isara s.r.o., IČO 05171237, se sídlem Neklanova 152/44, Praha 2, zastoupená Mgr. Michalem Pavlasem, advokátem se sídlem Na Sadech 4/3, České Budějovice, proti žalované: Ing. Jaroslava Luňáčková, IČO 86999826, se sídlem Nedašovská 354/9, Praha 5, zastoupená Mgr. Ing. Janem Boučkem, advokátem se sídlem Opatovická 1659/4, Praha 1, o 1.410.000 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 31 C 233/2021, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 4. 4. 2025, č. j. 14 Co 573,574/2024-318, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů dovolacího řízení 17.412 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám advokáta Mgr. Ing. Jana Boučka.
Odůvodnění:
1. Rozsudkem ze dne 8. 10. 2024, č. j. 31 C 233/2021-266, ve spojení s doplňujícím usnesením ze dne 5. 11. 2024, č. j. 31 C 233/2021-273, zamítl Obvodní soud pro Prahu 5 žalobu o zaplacení 1.410.000 Kč s příslušenstvím a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Žalobkyně se zaplacení této částky domáhala po žalované z titulu náhrady škody způsobené podáním vadného znaleckého posudku v rámci nedobrovolné dražby [původně se žalovanou žalovala společně a nerozdílně i dražebníka – společnost Ris21 s. r. o. a požadovala 2.820.000 Kč jako rozdíl mezi cenou stanovenou znaleckým posudkem žalované a cenou určenou znaleckým posudkem Ing. Pavla Huška, posléze za účelem snížení poplatkové povinnosti vzala žalobu o 1.410.000 Kč zpět]. Žalobu odůvodnila tím, že dne 21. 2. 2019 v nedobrovolné dražbě prováděné podle zákona č. 26/2000 Sb., o veřejných dražbách, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o veřejných dražbách“) došlo k vydražení rodinného domu ve XY za částku 3.310.000 Kč na základě znaleckého posudku vypracovaného dne 22. 10. 2018 žalovanou pro dražebníka. Žalovaná odhadla obvyklou cenu dražené nemovitosti (domu) bez prohlídky vnitřních prostor na 5.700.000 Kč a nemovitost byla vydražena žalobkyní za částku 3.310.000 Kč. V dražební vyhlášce bylo k popisu předmětu dražby uvedeno, že stavba rodinného domu nemá ukončeny vnitřní úpravy, jde o hrubou stavbu včetně zateplení, venkovní omítky a venkovních obkladů. V souzené věci se žalobkyně coby vydražitel domáhá náhrady škody vzniklé ve veřejné nedobrovolné dražbě s tvrzením, že v této dražbě byla na základě nesprávného znaleckého posudku stanovena vyšší vyvolávací cena předmětu dražby, než která měla být stanovena podle správného jí předloženého znaleckého posudku Ing. Pavla Huška. Soud prvního stupně však s odkazem na nález Ústavního soudu ze dne 30. 6. 2015, sp. zn. IV. ÚS 2839/14, a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 2. 2022, sp. zn. 25 Cdo 3617/2020, dospěl k závěru, že znalkyně sice neprovedla místní šetření v nemovitosti, nemovitost ocenila pouze pohledem z její vnější strany, neboť jí nebyl umožněn přístup do nemovitosti, prvky, které v nemovitosti chyběly, nebyly z vnějšího ohledání patrné, a určená obvyklá cena tak byla nadhodnocena, avšak žalobkyní předložený posudek naopak určil cenu nepřiměřeně nízkou. Podle revizního posudku soudem ustanovené znalkyně Ing. Kristiny Řezníčkové činila k datu 21. 10. 2018 obvyklá cena předmětu dražby 4.074.000 Kč, a tedy mohla žalobkyni případně vzniknout škoda, kdyby obvyklá cena předmětné nemovitosti stanovená správným revizním znaleckým posudkem byla nižší než vyvolávací cena ve veřejné nedobrovolné dražbě, vyhlášené dražebníkem, což se však v projednávané věci nestalo. Žalobkyně nabyla do svého vlastnictví předmětnou nemovitost za částku 3.310.000 Kč, ačkoli dle revizního znaleckého posudku byla obvyklá cena v částce 4.074.000 Kč, a následně ji prodala za částku 4.000.000 Kč, a tedy jí žádná skutečná škoda vzniknout nemohla a pro nárok na ušlý zisk nejsou splněný podmínky.
2. Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 4. 4. 2025, č. j. 14 Co 573,574/2024-318, výrokem I zrušil rozsudek soudu I. stupně, doplněný usnesením ze dne 5. 11. 2024, ve výrocích I a II ve vztahu k dražebníkovi (původně žalovanému 2) a řízení zastavil, výrokem II potvrdil výrok II rozsudku soudu prvního stupně ve vztahu k žalované a výroky III až V rozhodl o náhradě nákladů řízení včetně odvolacího. Odvolací soud konstatoval, že dražebník zanikl bez právního nástupce, a ztratil tak způsobilost být účastníkem řízení, proto rozsudek soudu prvního stupně ve vztahu k němu zrušil a řízení v tomto rozsahu zastavil. Dále ve vztahu k žalované odvolací soud zopakoval dokazování dosud provedenými znaleckými posudky a vyslechl obě znalkyně. Jelikož nebyl žalované zpřístupněn vnitřek domu, nemohla nemovitost prohlédnout zevnitř, bylo již zvenku provedeno oplechování atiky, což je předpoklad dokončení střechy, a tyto skutečnosti byly v posudku žalované zaznamenány (resp. z fotografií přiložených k posudku bylo zjevné, že nedošlo k prohlídce vnitřních prostor domu), nedošlo k porušení povinnosti vypracovat posudek řádně. Žalovaná nemovitost ocenila na základě dostupných údajů, informací od dražebníka a prohlídky zvenčí. Žalovaná neporušila právní povinnost, za tvrzenou škodu tedy nemůže odpovídat. Nad rámec tohoto právního závěru odvolací soud dále uzavřel, že nedošlo ani ke vzniku tvrzené škody, neboť žalobkyně nemovitost vydražila za částku 3.310.000 Kč, dle revizního znaleckého posudku znalkyně Ing. Kristiny Řezníčkové však obvyklá cena vydražené nemovitosti činila 4.074.000 Kč, proto je správný závěr soudu prvního stupně, že žádná skutečná škoda žalobkyni nevznikla. Tento závěr je i v souladu s rozhodovací praxí dovolacího soudu a Ústavního soudu. K tvrzenému ušlému zisku jednak žalobkyně nepředložila žádné důkazy, že by byla částku 5.700.000 Kč za vydraženou nemovitost skutečně získala, jednak bylo prokázáno, že nemovitost měla hodnotu 4.074.000 Kč a při pravidelném běhu událostí mohla žalobkyně [bez ohledu na „správnost“ znaleckého posudku žalované] nabýt za uhrazené nejvyšší podání nemovitost v hodnotě 4.074.000 Kč a nemovitost v této hodnotě ve skutečnosti také nabyla.
3. Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, jehož přípustnost spatřuje v řešení otázek hmotného práva, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, a to 1) otázky, zda je porušením povinnosti znalce vypracovat znalecký posudek řádně, pokud neprovede vnitřní prohlídku oceňované nemovitosti a tuto skutečnost v posudku neuvede, 2) zda je porušením téže povinnosti znalce, pokud ocení stavební prvky nemovitosti, které ve skutečnosti neexistují, a 3) zda je porušením téže povinnosti znalce, pokud postupuje v rozporu s metodickými předpisy upravujícími oceňování nemovitostí. Jako dosud neřešené pak položila Nejvyššímu soudu otázky, 4) zda je škodou částka, o kterou vydražitel uhradil vyšší nejnižší podání stanovené na podkladě vadného znaleckého posudku navyšujícího cenu obvyklou, než jakou by uhradil, kdyby byl znalecký posudek vypracován řádně, a 5) zda je v případě porušení povinnosti znalce při stanovení obvyklé ceny dražené nemovitosti dána škoda (v podobě ušlého zisku) ve výši rozdílu mezi obvyklou cenou stanovenou vadným posudkem a skutečnou obvyklou cenou. Dovolatelka rekapitulovala dosavadní průběh řízení, poukázala na závěr soudu prvního stupně, že žalovaná pochybila při vypracování znaleckého posudku, a tedy došlo k protiprávnímu jednání, avšak nedošlo ke vzniku škody, ani nebyla dána příčinná souvislost mezi jednáním žalované a tvrzenou škodou. Odvolací soud v předchozím zrušovacím usnesení zavázal obvodní soud k dalšímu postupu ohledně posouzení protiprávnosti jednání žalované s přihlédnutím k závěrům nálezu Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 2839/14, následně však v nyní napadeném rozsudku dospěl k závěru, že jednání žalované není protiprávní. Dále dovolatelka rozebírá jednotlivá pochybení ve znaleckém posudku zpracovaném žalovanou včetně nezohlednění informací od dražebníka a ocenění neexistujících prvků. Dle dovolatelky nehraje roli, že se jednalo o nedobrovolnou dražbu podle zákona o veřejných dražbách. Odkázala na rozsudek dovolacího soudu sp. zn. 25 Cdo 883/2006 a 40% rozdíl mezi obvyklou cenou stanovenou vadným posudkem a cenou obvyklou určenou revizním znaleckým posudkem. Na tomto základě rovněž navrhla posoudit její nárok na náhradu škody z důvodu redukované vyvolávací ceny, a dále otázku ušlého zisku odlišně od usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 3. 2023, sp. zn. 25 Cdo 3617/2020, neboť princip určení náhrady škody prostřednictvím rozdílu znaleckých posudků dovozuje Ústavní soud. Navrhla proto, aby dovolací soud napadený rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
4. Žalovaná ve vyjádření k dovolání uvedla, že je považuje za zjevně nedůvodné. Podle ní především není dána její pasivní věcná legitimace, neboť podle § 2914 o. z. za škodu odpovídá dražebník, avšak rozhodnutí odvolacího soudu považuje i tak ve věci samé za správné a souladné s dovolací judikaturou. Naopak dovolatelkou předestřená rozhodnutí na věc nedopadají, neboť se jednalo o nucenou nedobrovolnou dražbu se svou vlastní právní úpravou. Dále žalovaná uvedla, že bylo vlastní pochybení dovolatelky, že se nezúčastnila prohlídky dražené nemovitosti, ačkoli 4 měsíce po místním šetření znalkyně již dražebník disponoval klíči a umožnil předmět dražby prohlédnout. Závěrem žalovaná vznesla výhrady k rozhodnutí o náhradě nákladů řízení, neboť nebyla vzata v úvahu okolnost, že původním předmětem řízení byla částka 2.820.000 Kč, ale soudy určily tarifní hodnotu za celé řízení podle částky 1.410.000 Kč. Navrhla proto, aby dovolací soud dovolání žalobkyně odmítl a zavázal ji k náhradě nákladů řízení určených podle jiné tarifní hodnoty.
5. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) shledal, že dovolání bylo podáno včas, účastníkem řízení (§ 240 odst. 1 o. s. ř.), za splnění zákonné podmínky právního zastoupení dovolatelky (§ 241 odst. 1 o. s. ř..), avšak není přípustné (§ 237 o. s. ř.).
6. Podle § 237 o. s. ř. je jedním z předpokladů přípustnosti dovolání skutečnost, že na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva napadené rozhodnutí závisí, tedy že odvolacím soudem vyřešená právní otázka je pro jeho rozhodnutí určující (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 7. 2013, sen. zn. 29 NSČR 53/2013).
7. Rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na skutkových zjištěních (jejichž správnost není zásadně předmětem dovolacího přezkumu), že dovolatelka nabyla do svého vlastnictví v předmětné dražbě dne 21. 2. 2019 nemovitost za vydraženou částku 3.310.000 Kč, přičemž obvyklá cena dražené nemovitosti činila 4.074.000 Kč, a dovolatelka nemovitost prodala v roce 2021 za částku 4.000.000 Kč. Po právní stránce proto odvolací soud uzavřel, že ačkoli skutečná obvyklá cena nemovitosti byla nižší než cena stanovená znaleckým posudkem žalované, nelze tento posudek shledat vadným ve smyslu porušení povinnosti žalované znalkyně podat řádný znalecký posudek podle znaleckého zákona, navíc nedošlo ani ke vzniku škody, jelikož dovolatelka nabyla do svého jmění za kupní cenu majetek v hodnotě vyšší.
8. Dovolací soud se nejprve zabýval otázkou porušení povinnosti žalované podat znalecký posudek řádně. Vzhledem k datu podání znaleckého posudku žalovanou (22. 10. 2018) je třeba posuzovat její povinnosti podle zákona č. 36/1967 Sb., o znalcích a tlumočnících, ve znění účinném od 1. 7. 2017 do 31. 12. 2020 a prováděcí vyhlášky č. 37/1967 Sb. ve znění účinném od 1. 1. 2003 do 31. 12. 2020. Jelikož citovaný zákon neupravoval odpovědnost znalce za škodu způsobenou podáním vadného posudku, řídí se posouzení této otázky zákonem č. 89/2012 Sb., občanským zákoníkem, ve znění účinném od 1. 7. 2018 do 30. 11. 208 (dále jen „o. z.“). Rovněž je třeba přihlížet k úpravě provedené zákonem č. 26/2020 Sb., o veřejných dražbách, ve znění účinném od 1. 1. 2003 do 31. 12. 2020.
9. Podle ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu při posuzování otázky porušení povinnosti znalce a vzniku jeho povinnosti nahradit škodu samotná skutečnost, že jeho odborný závěr se neshoduje se závěrem, který učinil soudem ustanovený znalec, nezakládá vadnost posudku a porušení povinnosti znalce (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 11. 2018, sp. zn. 25 Cdo 2006/2018). Podpůrně lze v této souvislosti odkázat též na nález ze dne 4. 8. 2010, sp. zn. II. ÚS 913/09, v němž se Ústavní soud zabýval odpovědností daňového poradce za způsobenou škodu a vyslovil závěr, že je třeba rozlišovat mezi tím, když daňový poradce zastává určitý relevantně vyargumentovaný právní názor (který je později orgány veřejné moci odmítnut) a tím, když např. podá za svého klienta daňové podání opožděně, s formálními nedostatky apod. I Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 14. 7. 2011, sp. zn. 25 Cdo 121/2010, při posuzování odpovědnosti advokáta za škodu uvedl, že na advokáta nelze klást nepřiměřené požadavky, např. aby v situaci, kdy určitá právní otázka je v právní teorii i praxi sporná, předjímal budoucí vyřešení takové otázky judikaturou vyšších soudů, jinými slovy, vycházel-li advokát při poskytování právní služby z určitého relevantně vyargumentovaného právního názoru (dovodila-li později judikatura názor opačný), nelze z toho činit závěr o vadném výkonu advokacie.
10. Odvolací soud v projednávané věci dospěl k závěru (na rozdíl od soudu prvního stupně), že žalovanou vypracovaný znalecký posudek vadný není. Vycházel ze zjištění, že znalecký posudek žalované obsahuje všechny náležitosti stanovené v § 13 vyhlášky č. 37/1967 Sb., její odborný závěr je řádně a logicky odůvodněn. Ačkoli došlo k dílčím nepřesnostem (uvedený plynovod, následně však oceněný na 0 Kč, uvedený bleskosvod, který však není cenotvornou položkou, či ocenění vnitřních omítek, jež však žalovaná převzala od dražebníka), šlo o nedobrovolnou dražbu nemovitosti, kterou původní vlastník nezpřístupnil, a tato skutečnost výrazně ovlivnila odhad ceny nemovitosti. Z výslechu znalkyně Ing. Řezníčkové vyplynulo, že závěr o dokončení střechy z existence oplechování atiky je správný, a soudem ustanovená znalkyně by učinila stejný závěr. Stejně není porušením povinnosti uvést ve znaleckém posudku výslovně, že nedošlo k prohlídce vnitřních prostor, nadto tato skutečnost byla z předmětného znaleckého posudku zřejmá.
11. Uvedený závěr odvolacího soudu o neporušení povinnosti podat řádný znalecký posudek není v rozporu ani s rozsudkem ze dne 30. 7. 2008, sp. zn. 25 Cdo 883/2006, v němž Nejvyšší soud vycházel ze zjištění, že znalec v posudku o stanovení obvyklé ceny členských práv a povinností ve stavebním bytovém družstvu vycházel z převzatých (chybných) údajů, aniž sám provedl měření a nezařadil správně některé konstrukce stavby, čímž porušil vyhlášku č. 279/1997 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona o oceňování majetku. Skutkově se tedy jednalo o odlišný případ, kdy bylo zjištěno porušení právní povinnosti znalcem. V projednávané věci nebyly zjištěny žádné vady znaleckého posudku formálního charakteru (např. chybějící nalézací část, chybějící znalecká pečeť), ani žádné metodické nedostatky (nedostatečné odůvodnění, vnitřní rozpory, hrubé zkreslení či neúplnost), tudíž nebylo zjištěno žádné pochybení znalce, v jehož důsledku by znalecký posudek bylo možno označit za chybný. Podle § 13 odst. 3 zákona o veřejných dražbách, pokud osoba, která má předmět dražby v držení, neumožní provedení odhadu nebo prohlídky předmětu dražby, lze odhad provést na základě dostupných údajů, které má dražebník k dispozici. Sama okolnost, že žalovaná ocenila nemovitost, aniž měla možnost ji zhlédnout uvnitř, tedy rovněž porušení povinnosti znalce nezakládá.
12. Skutečnost, že byla celková cena předmětu dražby určená znaleckým posudkem nadhodnocená, byla vyvolána neumožněním prohlídky vnitřních prostor, za což však nelze vinit znalkyni. Odkázala-li dovolatelka na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 9. 2018, sp. zn. 29 Cdo 4803/2016, uveřejněné pod číslem 89/2019 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, že znalec je povinen svoji činnost vykonávat řádně (§ 8 zákona o znalcích a tlumočnících), tj. (mimo jiné) v souladu s (aktuálními a obecně uznávanými) pravidly svého oboru, odůvodnění tohoto rozhodnutí dále pokračuje závěrem, že řečené neznamená, že při řádném postupu při ocenění podniku dojde každý znalec ke stejnému výsledku. V řadě oborů, oceňování podniků nevyjímaje, lze v souladu s pravidly daného oboru dospět k rozdílným výsledkům, v závislosti na tom, k jakému z konkurujících (obhajitelných) názorů na řešení té které dílčí otázky se konkrétní znalec přikloní. Je-li znalcem zvolené řešení v souladu s aktuálními a obecně uznávanými pravidly daného oboru, pak znalec postupoval při řešení dané (dílčí) otázky řádně, a to bez ohledu na to, zda (taktéž v souladu s aktuálními a obecně uznávanými pravidly daného oboru) lze úspěšně obhájit i řešení jiné (vedoucí k odlišnému výsledku).
13. Chybí-li některý ze základních předpokladů odpovědnosti za škodu (protiprávní jednání, vznik škody a příčinná souvislost), nemůže být žaloba o náhradu škody úspěšná, a je tudíž nadbytečné zabývat se správností závěrů ohledně ostatních podmínek odpovědnosti za škodu. Za situace, kdy nelze podrobit přezkumu jeden z důvodů, pro který odvolací soud žalobě nevyhověl, nemohou žádné další dovolací důvody naplnit podmínky přípustnosti dovolání podle § 237 o. s. ř., neboť ani odlišné vyřešení takto vymezeného předmětu dovolacího řízení by se nemohlo v poměrech žalobce nijak pozitivně projevit, což činí jeho dovolání v tomto rozsahu nepřípustným (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 10. 2005, sp. zn. 29 Odo 663/2003, publikované pod č. 48/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
14. Jelikož odvolacím soudem učiněný závěr, že žalovaná neporušila povinnost podat znalecký posudek řádně, nezaložil přípustnost dovolání, je nadbytečné zabývat se otázkou vzniku škody.
15. Nejvyšší soud, shledal, že dovolání není přípustné, a proto je podle § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
16. O náhradě nákladů dovolacího řízení ve vztahu mezi žalobkyní a žalovanou bylo rozhodnuto podle § 243c odst. 3 věty první, § 224 odst. 1, § 142 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř. S ohledem na odmítnutí dovolání má žalovaná vůči žalobkyni právo na náhradu nákladů dovolacího řízení, které jsou představovány odměnou advokáta za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání ze dne 15. 7. 2025) 13.940 Kč podle § 1 odst. 2, § 6 odst. 1, § 7 bodu 6 a § 11 odst. 1 písm. k) vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění účinném ke dni podání vyjádření, jednou paušální náhradou hotových výdajů advokáta 450 Kč podle § 13 odst. 4 citované vyhlášky a 21% náhradou daně z přidané hodnoty 3.022 Kč. Celkem činí výše nákladů dovolacího řízení 17.412 Kč. Náhrada nákladů je splatná k rukám zástupce žalované (§ 149 odst. 1 o. s. ř.) v zákonné lhůtě tří dnů od právní moci rozhodnutí (§ 160 odst. 1 o. s. ř.). Přezkoumat správnost rozhodnutí o nákladech řízení před soudem prvního stupně k námitkám žalované obsaženým ve vyjádření k dovolání dovolací soud vzhledem k vázanosti podaným dovoláním nemohl a na rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení tyto námitky nemohly mít vliv.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nebude-li povinnost uložená vykonatelným rozhodnutím splněna dobrovolně, může se oprávněný domáhat výkonu rozhodnutí (exekuce).
V Brně dne 25. 2. 2026
JUDr. Robert Waltr předseda senátu