Plný text
25 Cdo 2386/2024-486
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Vojtka a soudců JUDr. Roberta Waltra a JUDr. Martiny Vršanské v právní věci žalobce: J. K., zastoupený Mgr. Markem Svojanovským, advokátem se sídlem Dvorek 16, Laškov, proti žalovanému: P. K., zastoupený JUDr. Jakubem Havlíčkem, advokátem se sídlem Jana Koziny 1295/2a, Hradec Králové, o 300 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou pod sp. zn. 53 C 19/2022, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 16. 1. 2024, č. j. 26 Co 166/2023-403, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení 11 858 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám advokáta JUDr. Jakuba Havlíčka.
Odůvodnění:
1. Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 16. 1. 2024, č. j. 26 Co 166/2023 -403, k odvolání žalobce potvrdil rozsudek ze dne 15. 2. 2023, č. j. 53 C 19/2022-285, ve znění doplňujícího a opravného usnesení ze dne 27. 6. 2023, č. j. 53 C 19/2023-325, jimiž Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal zaplacení 300 000 Kč s příslušenstvím, a rozhodl o náhradě nákladů řízení a o vrácení zálohy žalovanému; odvolací soud rozhodl též o náhradě nákladů odvolacího řízení. Neshledal důvodným nárok na náhradu škody, jež měla žalobci vzniknout v důsledku předběžného opatření Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou ze dne 19. 8. 2021, č. j. 6 Nc 402/2031-30 (dále jen „sporné předběžné opatření“), kterým bylo k návrhu žalovaného uloženo E. H., aby nenakládala s bytovou jednotkou č. XY nacházející se v domě číslo popisné XY na stavební parcele XY v katastrálním území XY (dále jen „sporná bytová jednotka“); tím bylo podle žaloby znemožněno, aby žalobce uzavřel kupní smlouvu ke sporné bytové jednotce, čímž mu vznikla škoda. Odvolací soud vyšel ze skutkového zjištění soudu prvního stupně, že žalobce uzavřel dne 1. 2. 2020 smlouvu, jíž spornou bytovou jednotku daroval E. H., která dne 27. 10. 2020 uzavřela s žalovaným smlouvu o smlouvě budoucí, jíž se zavázala převést na něj spornou bytovou jednotku budoucí kupní smlouvou. Žalobce dne 2. 7. 2021 odvolal písemně dar vůči E. H. pro nevděk a dne 16. 7. 2021 uzavřel se společností Rezidence Radniční s. r. o. smlouvu o budoucí kupní smlouvě, v níž bylo ujednáno, že budoucí kupující je oprávněna požadovat po budoucím prodávajícím zaplacení smluvní pokuty, pokud a) z jakéhokoliv důvodu nebude budoucí prodávající zapsán v katastru nemovitostí jako vlastník sporné bytové jednotky nejpozději do 31. 12. 2021, a b) budoucí prodávající z jakéhokoliv důvodu odmítne kupní smlouvu na převod sporné bytové jednotky uzavřít nejpozději do 31. 1. 2022. Dne 16. 8. 2021 vyzval žalovaný E. H. k uzavření kupní smlouvy. Dne 17. 8. 2021 E. H. od smlouvy o budoucí kupní smlouvě uzavřené s žalovaným odstoupila. Dne 19. 8. 2021 bylo zahájeno řízení o vydání sporného předběžného opatření, které bylo téhož dne vydáno. Dne 2. 9. 2021 žalovaný zahájil řízení proti E. H. a domáhal se nahrazení projevu vůle uzavřít s ním kupní smlouvu, věc byla vedena u Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou pod sp. zn. 6 C 93/2021, řízení bylo zastaveno pro zpětvzetí žaloby dne 27. 4. 2022. Dne 15. 9. 2021 byl žalobce vyzván společností Rezidence Radniční s. r. o. k uzavření kupní smlouvy. Dne 8. 10. 2021 bylo zahájeno řízení, ve kterém se žalobce domáhal proti E. H. určení vlastnictví sporné bytové jednotky, věc byla vedena u Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou, který rozsudkem ze dne 1. 3. 2021, č. j. 9 C 208/2021-50, určil vlastnické právo ve prospěch žalobce s právní mocí ke dni 23. 3. 2022. Dne 30. 11. 2021 bylo sporné předběžné opatření potvrzeno usnesením Krajského soudu v Hradci Králové č. j. 25 Co 223/2021-121, s právní mocí ke dni 31. 12. 2021. Dne 2. 5. 2022 společnost Rezidence Radniční s. r. o. vyúčtovala žalobci smluvní pokutu a ve dnech 10. 6. 2022 a 13. 6. 2022 z účtu žalobce obdržela celkem 300 000 Kč.
2. Po právní stránce odvolací soud uvedl, že žalobce předmět řízení v žalobě vymezil tak, že smluvní pokuta byla ve smlouvě sjednána „pro případ, že nebude žalobce vlastníkem nejpozději do 31. 12. 2021 nebo v případě odmítnutí kupní smlouvu uzavřít nejpozději do 31. 1. 2022“, tj. neuvedl případ, který je ve smlouvě uveden v čl. VI bodě 1 pod písm. a), ale uvedl jiný důvod, a to situaci, že „nebude vlastníkem nejpozději do 31. 12. 2021“, tj. že nebude nositelem vlastnického práva. Poté žalobce v žalobě uvedl, že byl dopisem ze dne 15. 9. 2021 vyzván k uzavření smlouvy, ale s ohledem na nařízené předběžné opatření nebylo možné souhlasným prohlášením provést vkladové řízení, proto odmítl kupní smlouvu uzavřít. I v dalším podání soudu žalobce opakoval, že bylo zcela bezpředmětné, aby uzavíral kupní smlouvu, nebyl-li zapsán jako vlastník v katastru nemovitostí. Při odvolacím jednání žalobce uvedl, že „kupní smlouvu nemohl uzavřít, protože v té době bylo zablokováno vkladové řízení,“ a vysvětloval, že situaci chápal tak, že pokud není zapsaným vlastníkem v katastru nemovitostí, nemůže kupní smlouvu uzavřít. Až v průběhu odvolacího jednání zástupce žalobce dotvrdil další rozhodnou skutečnost, že smluvní pokuta byla žádána a zaplacena budoucímu kupujícímu také proto, že žalobce nebyl ke dni 31. 12. 2021 zapsaným vlastníkem sporné bytové jednotky v katastru nemovitostí. Sporné předběžné opatření bylo nařízeno 19. 8. 2021 s tím, že žalovanému jako navrhovateli bylo uloženo zahájit soudní řízení. Žalovaný povinnost splnil a jím zahájené soudní řízení bylo vedeno pod sp. zn. 6 C 93/21 do 27. 4. 2022, kdy bylo pravomocně zastaveno; tímto dnem zaniklo sporné předběžné opatření a šestiměsíční lhůta daná ustanovením § 77a odst. 2 o. s. ř. uplynula 28. 10. 2022. Nárok nebyl prekludován, protože dne 27. 10. 2022 byla podána žaloba o náhradu škody, odůvodněná tím, že škoda zaplacením smluvní pokuty vznikla v důsledku toho, že žalobce musel vzhledem k nařízenému předběžnému opatření odmítnout uzavřít kupní smlouvu (odmítl aktivně jednat), tj. nastala situace předvídaná v čl. VI bodě 1 písm. b) smlouvy ze dne 16. 7. 2021. Pokud však v průběhu odvolacího řízení žalobce nově tvrdil, že škoda mu vznikla také proto, že v důsledku předběžného opatření nastala situace předvídaná v čl. VI bodu 1 písm. a) smlouvy (nedošlo k zápisu jeho vlastnického práva do katastru nemovitostí do 31. 12. 2021), je obrana žalovaného důvodná, neboť náhrada škody je požadována na základě nových dosud netvrzených skutečností, takže nárok je z tohoto důvodu uplatněn po uplynutí šestiměsíční prekluzivní lhůty.
3. Odvolací soud se dále zabýval nárokem tak, jak byl původně uplatněn v žalobě. Uvedl, že k zániku darovacího vztahu, tj. obnově vlastnictví dárce k věci, dojde na základě dvou právních skutečností, a to hrubého porušení dobrých mravů obdarovaným vůči dárci nebo členům jeho rodiny a jednostranného právního jednání dárce adresovaného obdarovanému a směřujícího k vrácení daru. Doručil-li žalobce výzvu k vrácení daru E. H. 16. 8. 2021, přešlo tím na něj vlastnictví zpět, takže pokud se rozhodl kupní smlouvu k výzvě budoucího kupujícího ze dne 15. 9. 2021 neuzavřít, jde o rozhodnutí, které žalobce učinil v právním omylu, neboť byl nositelem vlastnického práva a kupní smlouvu mohl uzavřít. Sporné předběžné opatření ostatně žádnou povinnost žalobci neukládalo a nijak ho neomezovalo, bylo totiž vydáno ve sporu mezi žalovaným a E. H. proto, aby E. H. nenakládala se spornou bytovou jednotkou, nikoli proto, aby bylo zabráněno účinkům výzvy k vrácení daru dárcem (žalobcem), tedy z tohoto pohledu třetí osobou. V té době byl sice nesoulad mezi právním stavem a stavem zápisu v katastru nemovitostí, ale ani tato okolnost nemohla objektivně bránit žalobci uzavřít kupní smlouvu, navíc za situace, kdy budoucímu kupujícímu měl a mohl být tento nesoulad znám (nahlédnutím do veřejně přístupného katastru nemovitostí), ale přesto měl o koupi zájem, neboť dopisem ze dne 15. 9. 2021 žalobce k relevantnímu právnímu jednání vyzval. Tvrzená škoda tak nevznikla v příčinné souvislosti se sporným předběžným opatřením, neboť příčinná souvislost byla přerušena (přetržena) samostatným rozhodnutím žalobce kupní smlouvu neuzavřít, aniž toto rozhodnutí mohl žalovaný ovlivnit. Rozhodnutím neuzavřít k výzvě budoucího kupujícího kupní smlouvu naopak žalobce porušil svoji prevenční povinnost, neboť bylo jeho obecnou povinností počínat si v konkrétní situaci natolik pozorně, obezřetně a znale, aby nezpůsobil škodu nejen jinému, nýbrž ani své vlastní osobě. Právním následkem nečinnosti žalobce, který odmítl uzavřít kupní smlouvu, přestože byl nositelem vlastnického práva a sporné předběžné opatření mu nic nezakazovalo, je to, že vznikla-li mu povinnost zaplatit smluvní pokutu, nemůže se její náhrady úspěšně domáhat po žalovaném jako navrhovateli předběžného opatření.
4. Rozsudek odvolacího soudu v celém rozsahu napadl žalobce dovoláním, jehož přípustnost spatřuje v tom, že odvolací soud se odchýlil od ustálené judikatury Nejvyššího soudu při řešení otázky, zda jsou naplněny znaky odpovědnostního vztahu podle § 77a o. s. ř., zejména podmínka příčinné souvislosti mezi vzniklou škodou a sporným předběžným opatřením, a to zejména za situace, kdy žalobce odmítl uzavřít s třetí osobou kupní smlouvu v důsledku nemožnosti nastoupení věcněprávních účinků do 31. 12. 2021. Jako dovolací důvod dovolatel uvádí nesprávné právní posouzení věci. Namítá, že odmítl uzavřít kupní smlouvu, protože mu smlouva o smlouvě budoucí ukládala stát se zapsaným vlastníkem do 31. 12. 2021, což splněno nebylo. Je bezpředmětné, zda si žalobce byl či nebyl vědom toho, že kupní smlouvu může uzavřít. Věcněprávní účinky takto uzavřené kupní smlouvy nastat nemohly, jelikož tomu bránil stav v katastru nemovitostí i sporné předběžné opatření, které zaniklo až po uplynutí všech sjednaných termínů. Zaplacená smluvní pokuta ve výši 300 000 Kč tak představuje škodu, za kterou podle § 77a o. s. ř. odpovídá žalovaný. Pokud by předběžné opatření nebylo vydáno, žalobce by podmínku zápisu splnil a kupní smlouvu by uzavřel. Byť kupní smlouvu bylo možné uzavřít, vlastnické právo nepřechází pouhým uzavřením smlouvy. Kupní smlouva zavazuje prodávajícího k předání věci a poskytnutí součinnosti při zápisu vlastnického práva do katastru nemovitostí a teprve vkladem dochází k převodu vlastnického práva. Existovala-li zde skutečnost, která bránila tomu, aby se žalobce stal do 31. 12. 2021 zapsaným vlastníkem, a v důsledku toho žalobce odmítl uzavřít kupní smlouvu a byla mu vyúčtována smluvní pokuta, jde o škodu, která je v příčinné souvislosti se sporným předběžným opatřením. Odvolací soud tak zcela pominul obligační a věcněprávní účinky kupní smlouvy a odchýlil se od rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2020, sp. zn. 24 Cdo 2890/2020. Uzavřením kupní smlouvy by žalobce postupoval v rozporu s povinností předcházet vzniku škody, nemohl totiž zajistit, aby nastaly věcněprávní účinky potenciálně uzavřené smlouvy. Žalobce by tak na sebe bral další odpovědnostní vztahy z titulu nesplněné smlouvy; neuzavření kupní smlouvy tak bylo krokem, jímž předcházel vzniku dalších škod. Smluvní pokuta byla vedle porušení povinnosti uzavřít smlouvu vyúčtována též za porušení povinnosti stát se zapsaným vlastníkem do 31. 12. 2021 a už tato skutečnost stačí k náhradě škody. V tomto směru nemůže být nárok žalobce prekludován, neboť jej uplatnil v zákonné šestiměsíční lhůtě. Není pravdou, že by žalobce až v odvolacím řízení rozšiřoval svůj nárok. K tomuto závěru dospěl pouze odvolací soud, který hledal nejjednodušší způsob, jak věc vyřídit. Dovolatel navrhl, aby dovolací soud napadený rozsudek změnil tak, že žalobě vyhoví, případně aby jej společně s rozsudkem soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
5. Žalovaný ve vyjádření označil dovolání za nepřípustné, neboť neformuluje žádnou právní otázku, která by vyžadovala zásah dovolacího soudu. Dovolací argumentace spočívá pouze v nesouhlasu s hodnocením skutkového stavu, což přípustnost dovolání nezakládá. Odkazy na judikaturu jsou nesprávné či irelevantní. Žalovaný poukázal na to, že se žalobce snaží zneužít práva za účelem protiprávního obohacení a podobný postup jako v této věci použil i vůči jiným poškozeným. Společnost Rezidence Radniční, která figuruje jako formální smluvní partner, je žalobcem ovládaná a zcela s ním propojená, a i z tohoto důvodu nelze vyúčtování smluvní pokuty mezi ní a žalobcem považovat za škodu. Dokumenty, na nichž žalobce staví nárok, jsou účelově vytvořené a nebyly předloženy k ověření pravosti. Je-li uplatněný nárok založen na tvrzení, že žalobce odmítl uzavřít kupní smlouvu kvůli předběžnému opatření, čímž mu vznikla povinnost k zaplacení smluvní pokuty, jde o účelovou konstrukci – žalobce byl vlastníkem jednotky a nebyl v uzavření smlouvy nijak omezen. Předběžné opatření se totiž týkalo E. H. a bylo zrušeno v důsledku jejich společného nekalého jednání vůči žalovanému. Navrhl, aby dovolání bylo odmítnuto.
6. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 1. 1. 2022 (viz čl. II a XII zákona č. 286/2021 Sb.), dále jen „o. s. ř.“ Dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou, řádně zastoupenou podle § 241 odst. 1 o. s. ř., není však přípustné.
7. Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
8. V části, v níž žalobce nárok na náhradu škody odvozuje od toho, že byl povinen zaplatit smluvní pokutu z důvodu, že ke dni 31. 12. 2021 v rozporu se smlouvu o smlouvě budoucí nebyl zapsán v katastru nemovitostí jako vlastník, postavil odvolací soud své rozhodnutí na závěru o zániku práva prekluzí marným uplynutím lhůty podle § 77a odst. 2 o. s. ř. Dovolatel proti tomuto závěru brojí pouze tak, že s ním nesouhlasí a odvolacímu soudu vytýká, že hledal nejjednodušší způsob, jak věc vyřídit. K řešení této právní otázky dovolatel neuvádí, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, ačkoliv podle ustálené judikatury je povinen v dovolání pro každý jednotlivý dovolací důvod vymezit, kterou z podmínek přípustnosti považuje pro něj za splněnou (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 1. 2015, sp. zn. 30 Cdo 3023/2014, nebo ze dne 21. 5. 2014, sp. zn. 30 Cdo 9/2014). Pouhá kritika právního posouzení odvolacího soudu nepostačuje (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2013, sp. zn. 32 Cdo 1389/2013, a ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013, proti němuž podaná ústavní stížnost byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 21. 1. 2014, sp. zn. I. ÚS 3524/13). Poukazuje-li touto námitkou dovolatel na vadu řízení, dovolací soud k ní smí podle § 242 odst. 3 věty druhé o. s. ř. přihlédnout pouze tehdy, je-li dovolání přípustné (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2005, sp. zn. 21 Cdo 496/2005, uveřejněné v časopise Soudní judikatura pod č. 82, ročník 2006, a ze dne 17. 12. 2013, sp. zn. 21 Cdo 762/2013); o takovou situaci se zde však nejedná.
9. Ohledně nároku na náhradu škody odvozeného od toho, že žalobce byl povinen zaplatit smluvní pokutu proto, že v rozporu se smlouvou o smlouvě budoucí nemohl uzavřít kupní smlouvu, jelikož nebyl vlastníkem sporné bytové jednotky, postavil odvolací soud své rozhodnutí na závěru o absenci příčinné souvislosti. Zjišťuje-li se v řízení o náhradu škody, zda protiprávní jednání škůdce (zde podání návrhu na vydání předběžného opatření) a poškozenému vzniklá škoda jsou ve vzájemném poměru příčiny a následku, je otázka existence příčinné souvislosti otázkou skutkovou (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 2. 2002, sp. zn. 21 Cdo 300/2001, publikovaný pod C 1025 v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu, C. H. Beck – dále jen „Soubor“). Příčinná souvislost se nepředpokládá, nýbrž musí být prokázána, a v tomto směru jde tedy o otázku skutkových zjištění. Právní posouzení příčinné souvislosti spočívá ve stanovení, mezi jakými okolnostmi má být existence vztahu příčiny a následku zjišťována, případně zda a jaké okolnosti jsou způsobilé tento vztah vyloučit (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 4. 2007, sp. zn. 25 Cdo 915/2005, Soubor C 5077, či ze dne 6. 11. 2007, sp. zn. 25 Cdo 3334/2006, Soubor C 5514). O vztah příčinné souvislosti se jedná, vznikla-li škoda následkem protiprávního jednání škůdce, tedy je-li jeho jednání a škoda ve vzájemném poměru příčiny a následku, tudíž je-li doloženo, že nebýt protiprávního jednání, ke škodě by nedošlo. Byla-li příčinou vzniku škody jiná skutečnost, odpovědnost za škodu nenastává; příčinou škody může být jen ta okolnost, bez jejíž existence by škodný následek nevznikl. Přitom nemusí jít o příčinu jedinou, nýbrž stačí, jde-li o jednu z příčin, která se podílí na nepříznivém následku, o jehož odškodnění jde, a to o příčinu podstatnou. Je-li příčin více, působí z časového hlediska buď souběžně anebo následně, aniž se časově překrývají; v takovém případě je pro existenci příčinné souvislosti nezbytné, aby řetězec postupně nastupujících příčin a následků byl ve vztahu ke vzniku škody natolik propojen (prvotní příčina bezprostředně vyvolala jako následek příčinu jinou a ta postupně případně příčinu další), že již z působení prvotní příčiny lze důvodně dovozovat věcnou souvislost se vznikem škodlivého následku (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 1990, sp. zn. 1 Cz 86/90, publikovaný pod č. 7/1992 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dále jen „Sb. rozh. obč.“). Řetězec příčin však nezakládá příčinnou souvislost mezi jednáním škůdce a vzniklou škodou tehdy, vstupuje-li do děje jiná, na jednání škůdce nezávislá skutečnost, která je pro vznik škody rozhodující (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 1. 2002, sp. zn. 25 Cdo 245/2000, Soubor C 979). Odvolací soud dovodil, že stav katastru nemovitostí uzavření kupní smlouvy žalobcem nebránil a že příčinou nesplnění povinnosti plynoucí ze smlouvy o smlouvě budoucí bylo vlastní rozhodnutí žalobce, který byl přes nesprávný údaj v katastru nemovitostí vlastníkem sporné bytové jednotky, což odpovídá též závěrům uvedeným v dovolatelem odkazovaném rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2020, sp. zn. 24 Cdo 2890/2020. Odvolací soud tak postupoval v souladu s ustálenou judikaturou týkající se příčinné souvislosti a neodchýlil se ani od judikatury vztahující se k problematice převodu vlastnického práva k nemovité věci.
10. Jedním z důvodů, proč podle odvolacího soudu není žaloba důvodná, je i povaha a dopad sporného předběžného opatření na žalobcovy smluvní závazky, neboť žalovaný jím dosáhl pouze toho, že E. H. bylo zakázáno disponovat spornou bytovou jednotkou, nikoliv toho, aby žalobce nemohl realizovat právní důsledky vrácení daru. Tento závěr, který sám o sobě vylučuje odpovědnost navrhovatele předběžného opatření za škodu, dovolatel nenapadá. Za této situace by se nemohlo ani jím navrhované řešení otázky tvrzeného rozporu s judikaturou Nejvyššího soudu ohledně rozlišení mezi věcněprávními a obligačními účinky kupní smlouvy projevit v poměrech dovolatele kladně, nepodléhá-li dovolacímu přezkumu otázka účinku sporného předběžného opatření, která obstojí samostatně jako důvod pro zamítnutí žaloby (srov. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 8. 12. 1997, sp. zn. 3 Cdon 1374/96, časopis Soudní judikatura č. 2, ročník 1998, a ze dne 28. 5. 1998, sp. zn. 2 Cdon 119/97, č. 55/1999 Sb. rozh. obč.).
11. Dovolací soud z těchto důvodů dovolání podle § 243c odst. 1 o. s. ř. jako nepřípustné odmítl. Jelikož neshledal dovolání přípustným, nezabýval se tvrzenými vadami řízení (srov. § 242 odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
12. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné soudní rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na jeho soudní výkon (exekuci).
V Brně dne 26. 8. 2025
JUDr. Petr Vojtek předseda senátu