Plný text
25 Cdo 2477/2023-20
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Roberta Waltra a soudkyň JUDr. Hany Tiché a JUDr. Martiny Vršanské v právní věci žalobkyně: A-RATIO SE, IČO 29152453, se sídlem Krkonošská 2001/16, Praha 2, zastoupená Mgr. Martinem Rezkem, LL.B., advokátem se sídlem Krkonošská 2001/16, Praha 2, proti žalované: Polabská stavební CZ, s. r. o., IČO 26115875, se sídlem Oseček 87, zastoupená Mgr. Štěpánem Ciprýnem, LL.M., advokátem se sídlem Rumunská 1720/12, Praha 2, o 140.000 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Nymburce pod sp. zn. EPR 169397/2022, o dovolání žalované proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 27. 2. 2023, č. j. 25 Co 39/2023-62, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů dovolacího řízení 8.470 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám advokáta Mgr. Martina Rezka, LL.B.
Odůvodnění:
1. Okresní soud v Nymburce usnesením ze dne 3. 1. 2023, č. j. EPR 169397/2022-50, k námitkám žalobkyně změnil rozhodnutí vydané vyšší soudní úřednicí ze dne 20. 9. 2022, č. j. EPR 169397/2022-28, tak, že se žalované nepromíjí zmeškání lhůty pro podání odporu proti elektronickému platebnímu rozkazu Okresního soudu v Nymburce ze dne 12. 7. 2022, č. j. EPR 169397/2022-5, a tento návrh žalované na prominutí zmeškání lhůty pro podání odporu ze dne 19. 9. 2022 se zamítá. V dané věci vydal Okresní soud v Nymburce výše uvedený elektronický platební rozkaz, jímž byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni 140.000 Kč s příslušenstvím a náhradu nákladů řízení. Uvedený elektronický platební rozkaz byl doručen přímo žalované, která proti němu v zákonné lhůtě nepodala odpor. V záhlaví platebního rozkazu byl coby zástupce žalované uveden Mgr. Štěpán Ciprýn, advokát. Zjevná písařská chyba byla opravena usnesením ze dne 15. 9. 2022, č. j. EPR 169397/2022-10, neboť žalovaná nebyla ke dni vydání elektronického platebního rozkazu v řízení zastoupena, respektive zastoupení nebylo soudu doloženo. Údaj o zástupci žalované byl v záhlaví rozhodnutí uveden proto, že jej systém automaticky načetl z návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu a chybou soudu nebyl následně odstraněn. Opravné usnesení dosud nenabylo právní moci. Soud prvního stupně konstatoval, že žalovaná neuvedla omluvitelný důvod zmeškání lhůty pro podání odporu ve smyslu § 58 odst. 1 o. s. ř., neboť tímto důvodem nemůže být toliko nesprávné uvedení právního zástupce žalované v elektronickém platebním rozkazu. Procesní úkon byl totiž v daném případě zmeškán v důsledku okolností, které účastník vyvolal sám svou nedbalostí. Pokud žalovaná odpor nepodala proto, že byl v záhlaví daného rozhodnutí uveden její právní zástupce, a ona tudíž předpokládala, že odpor podá on, nepostupovala dostatečně obezřetně, nezajímala se dostatečně o svá práva, a proto jí lhůta k podání odporu marně uplynula. Pochybení soudu nemohlo být důvodem pro prominutí zmeškání lhůty k podání odporu, neboť podle názoru soudu si lze jen stěží představit situaci, že by zástupce žalované podal proti elektronickému platebnímu rozkazu odpor, aniž by věc se žalovanou konzultoval a zjistil její stanovisko k uplatněnému nároku žalobkyně. Žalovaná tak nemohla důvodně předpokládat, že její zástupce odpor podá.
2. K odvolání žalované Krajský soud v Praze usnesením ze dne 27. 2. 2023, č. j. 25 Co 39/2023-62, usnesení soudu prvního stupně potvrdil. Odvolací soud konstatoval, že v daném případě bylo na žalované, aby si střežila svá práva, a pokud jí byl jako podnikatelce, tedy subjektu, na nějž soukromé právo obecně klade vyšší nároky, doručen elektronický platební rozkaz, měla se zajímat o to, zda byl doručen též v něm uvedenému právnímu zástupci, případně jej oslovit, zda má podat odpor či nikoliv. Rozhodně neměla doručení elektronického platebního rozkazu ignorovat i s ohledem na připojené poučení. Samotné podání odporu je jednoduchým právním úkonem, který nevyžaduje odborné znalosti, takže žalované nic nebránilo jej podat. Žalovaná tak neprojevila míru obezřetnosti, kterou je po ní možné spravedlivě požadovat, a její jednání tedy není omluvitelným důvodem ve smyslu § 58 odst. 1 o. s. ř.
3. Proti usnesení odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, jež považuje za přípustné, neboť závisí na vyřešení otázky hmotného práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena. Dovolacímu soudu položila žalovaná otázku, zda „případ, kdy v záhlaví rozhodnutí je uveden právní zástupce účastníka, ačkoliv právní zastoupení nebylo soudu prokázáno plnou mocí, nicméně účastník se tak může důvodně domnívat, že předmětné rozhodnutí bude doručováno i tomuto právnímu zástupci, je omluvitelným důvodem pro prominutí zmeškání lhůty k podání opravného prostředku proti takovému rozhodnutí“. Dovolatelka zdůraznila, že byla „ohledně doručování elektronického platebního rozkazu uvedena v omyl“, což bylo způsobeno pochybením soudu prvního stupně. Je přesvědčena, že důvod zmeškání lhůty je v jejím případě omluvitelný, neboť předpokládala, že soud měl její právní zastoupení za řádně prokázané, přičemž je přesvědčena, že v řízení skutečně zastoupena byla. Pokud byl návrh na vydání elektronického platebního rozkazu postižen vadou, která soudu bránila meritorně rozhodnout, měl se pokusit vadu v souladu s § 43 o. s. ř. odstranit. Dovolatelka uvedla, že v minulosti „pro danou věc plnou moc skutečně udělila“, takže předpokládala, že elektronický platební rozkaz bude v souladu s § 50b o. s. ř. doručen i jejímu zástupci. Že se tak nestalo, je pochybením soudu. Žalovaná dále zdůraznila, že aby byl rozsudečný výrok určitý a vykonatelný, musí přesně a nezaměnitelně identifikovat účastníky řízení. Závěrem dovolatelka navrhla, aby Nejvyšší soud zrušil usnesení soudů obou stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
4. Žalobkyně ve svém vyjádření uvedla, že usnesení odvolacího soudu považuje za správné. Postup podle § 43 o. s. ř. je v případě elektronického platebního rozkazu vyloučen, jeho doručení pak proběhlo v souladu s § 50b o. s. ř., neboť v okamžiku doručování neměl soud k dispozici procesní plnou moc zástupce žalované. Žalobkyně rovněž zpochybnila argument žalované, že odpor nepodala proto, že předpokládala, že jej podá její právní zástupce, neboť to nemohl učinit bez pokynu od žalované, a žalované rovněž nic nebránilo, aby odpor podala sama. Žalobkyně tedy navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání zamítl.
5. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobou oprávněnou – účastníkem řízení (§ 240 odst. 1 o. s. ř.) zastoupeným advokátem ve smyslu § 241 o. s. ř., se nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání.
6. Podle § 237 o. s. ř. je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
7. Dovolání je přípustné pro řešení otázky, zda je omluvitelným důvodem ve smyslu § 58 odst. 1 o. s. ř. uvedení zástupce účastníka v záhlaví elektronického platebního rozkazu bez toho, aby byla soudu doložena plná moc pro tohoto zástupce, neboť tato otázka doposud v rozhodování dovolacího soudu nebyla vyřešena.
8. Po přezkoumání usnesení odvolacího soudu ve smyslu § 242 o. s. ř., které provedl bez jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.), Nejvyšší soud dospěl k závěru, že dovolání není důvodné.
9. Judikatura dovolacího soudu je ustálena v názoru, že účelem (smyslem) institutu prominutí zmeškání lhůty je umožnit účastníku řízení provést procesní úkon, k němuž je oprávněn, jestliže k němu zmeškal lhůtu „z omluvitelného důvodu“. Za omluvitelný důvod, pro který účastník zmeškal lhůtu, je třeba ve smyslu § 58 odst. 1 věty první o. s. ř. považovat jak takovou překážku (událost), která účastníku řízení nebo jeho zástupci objektivně (nezávisle na jejich vůli) zabránila učinit včas příslušný procesní úkon, tak i okolnost účastníkem řízení nebo jeho zástupcem případně způsobenou nebo jinak zaviněnou, jestliže ji lze považovat – zejména s přihlédnutím ke všem okolnostem případu a k poměrům účastníka nebo jeho zástupce – za omluvitelnou; příčina toho, proč účastník (jeho zástupce) zmeškal lhůtu k úkonu, tedy musí mít s ohledem na její povahu, nepředvídatelnost, závažnost, rozsah nebo z jiných důvodů aspekt ospravedlnitelnosti (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 9. 2015, sp. zn. 21 Cdo 30/2015, uveřejněné pod číslem 63/2016 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dále jen „Sb. rozh. obč.“, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 12. 2016, sp. zn. 21 Cdo 2350/2016). Současně je nutno mít na zřeteli, že jde o opatření výjimečné, protože zasahuje do právní jistoty ostatních účastníků řízení (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 10. 2015, sp. zn. 26 Cdo 1650/2015, uveřejněné pod číslem 99/2016 Sb. rozh. obč., nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 6. 2014, sp. zn. 30 Cdo 3383/2013). Při zkoumání omluvitelnosti důvodu zmeškání lhůty soud musí vždy vycházet z konkrétních (individuálních) okolností každého jednotlivého případu (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 1. 2021, sp. zn. 24 Cdo 2680/2020, či ze dne 29. 3. 2021, sp. zn. 23 Cdo 329/2021). Dovolací soud pak může úvahu odvolacího soudu o tom, zda byly splněny podmínky aplikace ustanovení § 58 odst. 1 o. s. ř., přezkoumat pouze v případě její zjevné nepřiměřenosti (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 4. 2021, sp. zn. 21 Cdo 3798/2020, nebo ze dne 24. 11. 2021, sp. zn. 33 Cdo 1122/2021).
10. O takový případ se však v posuzované věci nejedná. Uvádí-li dovolatelka, že s ohledem na znění elektronického platebního rozkazu předpokládala, že soud prvního stupně měl v jejím případě zastoupení za prokázané, byl takový předpoklad na její straně zcela neopodstatněný. Podle § 32 odst. 1 o. s. ř. každý, kdo v řízení vystupuje jako zástupce účastníka, musí své oprávnění doložit již při prvním úkonu, který ve věci učinil. Řízení bylo zahájeno podáním návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu a prvním úkonem soudu vůči žalované bylo doručení elektronického platebního rozkazu. V tu chvíli nebyl jakýkoliv prostor domnívat se, že soudu byla předložena plná moc dokládající zastoupení žalované, neboť z její strany dosud žádné úkony vůči soudu učiněny nebyly. Žalovaná tak nemohla důvodně předpokládat, že je v řízení zastoupena. Dovolatelka ostatně ani netvrdí, že soudu byla plná moc předložena, či za jakých okolností se tak stalo. I kdyby tedy obecně bylo pravdivé tvrzení žalované, že již dříve pro danou záležitost plnou moc svému zástupci udělila, nemohla být kvůli absenci jejího předložení soudu vůči němu účinná, protože dokud není oprávnění zástupce vůči soudu doloženo, soud s ním nemůže jako se zástupcem účastníka jednat (viz komentář k § 32 o. s. ř., Svoboda, K. a kolektiv. Občanský soudní řád. Komentář. 3. vydání. Praha: C. H. Beck, 2021, s. 147, marg. č. 2). Plná moc pro konkrétního zástupce je vůči soudu účinná od jejího doložení soudu do jejího ukončení (viz komentář k § 50b o. s. ř., Svoboda, K. a kolektiv. Občanský soudní řád. Komentář. 3. vydání. Praha: C. H. Beck, 2021, s. 307, marg. č. 4).
11. Není namístě ani odkaz žalované na § 50b o. s. ř., neboť podle § 50b odst. 1 o. s. ř. má-li účastník zástupce, doručuje se pouze tomuto zástupci, nestanoví-li zákon jinak. Žalovaná však věděla, že elektronický platební rozkaz byl doručen jí, a jelikož se vzhledem k výše řečenému nemohla oprávněně domnívat, že je v řízení zastoupena, nemohla ani předpokládat (i s ohledem na samotnou dikci citovaného ustanovení), že bude elektronický platební rozkaz doručen i jejímu zástupci (pak by totiž nebyl žádný důvod doručovat ho jí). Pokud si skutečně myslela, že tomu tak bylo, jen stěží se mohla domnívat, že její zástupce podá odpor bez porady s ní, aniž by mu k tomu dala pokyn. Ani v tomto směru žalovaná neuvádí žádné skutkové okolnosti, které by takový závěr odůvodňovaly. Užití § 43 o. s. ř. bylo vyloučeno (viz § 174a odst. 4 o. s. ř.) a ani by nebylo příhodné, když osoba žalované byla v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu identifikována dostatečně. Na straně soudu prvního stupně došlo k pochybení, když v záhlaví elektronického platebního rozkazu nesprávně uvedl zástupce žalované. Toto pochybení však nebylo takového charakteru, aby ospravedlnilo promeškání lhůty na straně dovolatelky. Ta měla naopak v duchu zásady práva patří bdělým podniknout kroky odpovídající poučení obsaženému v elektronickém platebním rozkazu a kontaktovat advokáta, případně odpor podat sama. Úvahy odvolacího soudu tak nelze shledat zjevně nepřiměřenými.
12. Z uvedeného vyplývá, že usnesení odvolacího soudu je z hlediska uplatněného dovolacího důvodu správné. Protože nebylo zjištěno, že by řízení bylo postiženo některou z vad uvedených v § 229 odst. 1 o. s. ř., § 229 odst. 2 písm. a) a b) o. s. ř. nebo v § 229 odst. 3 o. s. ř. anebo jinou vadou, která by mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, Nejvyšší soud dovolání žalované podle § 243d odst. 1 písm. a) o. s. ř. zamítl.
13. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení § 243c odst. 3 věty první, § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobkyně má proti žalované, jejíž dovolání bylo zamítnuto, právo na náhradu nákladů právního zastoupení sestávajících z odměny advokáta za jeden úkon právní služby ve výši 6.700 Kč podle § 1 odst. 2, § 6 odst. 1, § 7 bodu 5, § 8 odst. 1 a § 11 odst. 1 písm. k) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění ke dni podání vyjádření k dovolání, z paušální náhrady hotových výdajů ve výši 300 Kč podle § 2 odst. 1 a § 13 odst. 4 advokátního tarifu a 21% daně z přidané hodnoty ze součtu uvedených částek, celkem tedy 8.470 Kč.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinný, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na výkon rozhodnutí (exekuci).
V Brně dne 18. 2. 2025
JUDr. Robert Waltr předseda senátu