Plný text
25 Cdo 2985/2025-404
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl předsedou senátu JUDr. Petrem Vojtkem v právní věci žalobců: a) Z. S., a b) J. S., oba zastoupení Mgr. Jiřím Kaniou, advokátem se sídlem Sadová 171/40, Opava, proti žalovanému: J. Š., zastoupený Mgr. Rostislavem Tomisem, advokátem se sídlem Bezručovo náměstí 1977/8, Opava, o zaplacení 710 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Opavě pod sp. zn. 7 C 113/2019, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 18. 6. 2025, č. j. 57 Co 44/2025-364, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 18. 6. 2025, č. j. 57 Co 44/2025-364, k odvolání žalovaného potvrdil rozsudek ze dne 1. 11. 2024, č. j. 7 C 113/2019-330, jímž Okresní soud v Opavě uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobcům 710 000 Kč s příslušenstvím (výrok I) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výroky II a III).
Rozsudek odvolacího soudu v celém jeho rozsahu napadl žalovaný dovoláním, které však Nejvyšší soud odmítl podle § 243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 1. 1. 2022, dále jen „o. s. ř.“ Dovolání totiž neobsahuje náležitosti vyžadované ustanovením § 241a odst. 2 o. s. ř., neboť žalovaný řádně nevymezil, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání. Žalovaný v dovolání ve vztahu k jeho přípustnosti pouze odkázal na poučení odvolacího soudu a uvedl, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu a tato otázka je dovolacím soudem rozhodována rozdílně. Následně vyjádřil svůj nesouhlas se závěrem odvolacího soudu ohledně příčiny požáru a odpovědnosti žalovaného za škodu, aniž by však vymezil jakoukoliv právní otázku, kterou by měl dovolací soud řešit. Vznášené námitky se navíc týkají zejména skutkových zjištění k důvodům vzniku požáru, od nějž je odvozen nárok žalobců na náhradu škody, nikoliv otázky právní, které jediné mohou být předmětem dovolacího přezkumu. Dovolatel pak ani neodkazuje na žádné rozhodnutí Nejvyššího soudu či Ústavního soudu, od nějž se měl odvolací soud při řešení jím vymezených otázek odchýlit, či jakákoliv rozhodnutí Nejvyššího soudu, která by zakládala rozpor v judikatuře dovolacího soudu.
K projednání dovolání je nezbytné, aby z něj bylo zřejmé, od jaké (konkrétní) ustálené rozhodovací praxe se měl v rozhodnutí odvolací soud odchýlit, která konkrétní otázka hmotného či procesního práva má být dovolacím soudem vyřešena nebo je rozhodována rozdílně, případně od kterého (svého dříve přijatého) řešení se dovolací soud má odchýlit (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2013, sp. zn. 25 Cdo 1559/2013, a ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013, proti němuž podaná ústavní stížnost byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 21. 1. 2014, sp. zn. I. ÚS 3524/13; citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou dostupná na www.nsoud.cz, usnesení Ústavního soudu na http://nalus.usoud.cz).
Rovněž z judikatury Ústavního soudu plyne, že „[n]áležitosti dovolání a následky plynoucí z jejich nedodržení jsou (…) v občanském soudním řádu stanoveny zcela jasně. Účastníkovi řízení podávajícímu dovolání proto nemohou při zachování minimální míry obezřetnosti vzniknout pochybnosti o tom, co má v dovolání uvést. Odmítnutí dovolání, které tyto požadavky nesplní, není formalismem, nýbrž logickým důsledkem nesplnění zákonem stanovených požadavků.“ (usnesení Ústavního soudu ze dne 12. 2. 2015, sp. zn. II. ÚS 2716/13). Ústavní soud se dále k otázce náležitostí dovolání vyjádřil v usnesení ze dne 26. 6. 2014, sp. zn. III. ÚS 1675/14, kde vysvětlil účel povinnosti dovolatele uvést, v čem konkrétně spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání. Účelem zavedení této povinnosti je podle Ústavního soudu „regulace vysokého počtu problematicky formulovaných dovolání a preventivní působení na advokáty potenciálních dovolatelů, aby se otázkou přípustnosti dovolání odpovídajícím způsobem zabývali. To mělo vést k tomu, že dovolání nakonec podáno nebude, neboť advokát při reflexi dosavadní judikatury Nejvyššího soudu sám zjistí, že dovolání rozumný smysl podávat nemá.“
Nejvyšší soud vzhledem k výše uvedenému dovolání podle § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl, neboť trpí vadami, pro něž nelze v dovolacím řízení pokračovat, a tyto vady nebyly dovolatelem v zákonné lhůtě odstraněny (§ 241b odst. 3 o. s. ř.).
Nákladový výrok se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 12. 12. 2025
JUDr. Petr Vojtek předseda senátu