Plný text
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Vojtka a soudkyň JUDr. Hany Tiché a JUDr. Martiny Vršanské v právní věci žalobkyně: ČEZ Distribuce, a.s., IČO 24729035, se sídlem Teplická 874/8, Děčín, zastoupená doc. JUDr. Mgr. Janou Tlapák Navrátilovou, Ph.D., advokátkou se sídlem Prvního pluku 206/7, Praha 8 – Karlín, za účasti vedlejší účastnice na straně žalobkyně: ČEZ, a. s. , IČO 45274649, se sídlem Duhová 2/1444, Praha 4, zastoupená Mgr. Radkem Pokorným, advokátem se sídlem Klimentská 1216/46, Praha 1, proti žalovanému: Josef Sedlačík, IČO 13121782, se sídlem K Třebonicům 72/22, Praha 5, zastoupený Mgr. Ondřejem Malovcem, advokátem se sídlem Náměstí Přemyslovců 15, Nymburk, o zaplacení 274 809 Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 1 Cm 42/2010, o dovolání žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 10. 4. 2024, č. j. 6 Cmo 152/2023-621, takto:
Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 10. 4 2024, č. j. 6 Cmo 152/2023-621, a rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 21. 10. 2022, č. j. 1 Cm 42/2010-454, se zrušují a věc se vrací Městskému soud v Praze k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
1. Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 21. 10. 2022, č. j. 1 Cm 42/2010-454, uložil žalovanému zaplatit žalobkyni částku 274 809 Kč se „zákonným úrokem“ z prodlení z této částky od 22. 5. 2009 do zaplacení a nahradit žalobkyni a vedlejší účastnici náklady řízení. Shledal důvodným nárok na náhradu škody za neoprávněný odběr elektrické energie, sestávající z ceny neoprávněně odebrané elektrické energie za dobu od 19. 8. 2006 do 17. 5. 2007 (241 680 Kč) a z nákladů na zjištění neoprávněného odběru (33 129 Kč). Soud vyšel ze zjištění, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla dne 14. 1. 2005 uzavřena smlouva o sdružených službách dodávky elektřiny týkající se odběrného místa – motorestu Skřítek v Sobotíně, kde po provedené kontrole dne 17. 5. 2007 a zjištění neoprávněného zásahu do elektroměru byl demontován elektroměr a provozovna žalovaného byla odpojena od elektrické sítě. Dále vyšel ze skutečnosti, že ve věci vedené pod sp. zn. 15 C 68/2010 u Okresního soudu v Děčíně se nynější žalovaný v pozici žalobce domáhal po žalobkyni v pozici žalované náhrady škody údajně mu způsobené společností ČEZ Distribuce, a.s., spočívající v demontování elektroměru v odběrném místě motorest Skřítek. Tato žaloba byla zamítnuta rozsudkem ze dne 16. 2. 2021, č. j. 15 C 68/2010-1046, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 14. 3. 2022, č. j. 95 Co 95/2021-1201, soudy v tomto řízení zjistily, že elektroměr v odběrném místě měl ke dni 17. 5. 2007 intenzivní vrypy na obou číselnících a na plombách elektroměru byla z obou stran vytlačena písmena „SME“ falešnou matricí. Městský soud v Praze k tomu uvedl, že jak v nyní vedeném řízení, tak v řízení sp. zn. 15 C 68/2010 byla řešena totožná předběžná otázka na základě stejného skutkového stavu, a to zda došlo k neoprávněnému zásahu do elektroměru v odběrném místě nynějšího žalovaného, zda žalovaný za neoprávněný odběr odpovídá a zda je povinen žalobkyni uhradit škodu, včetně posouzení otázky, zda žalovaný jako odběratel věrohodně prokázal, že přes neoprávněný odběr žalobkyni žádná škoda fakticky nevznikla. Podle soudu se žalovaný neliberoval a neprokázal, že škoda žalobkyni nevznikla, naopak v daném případě došlo v odběrném místě žalovaného k neoprávněnému odběru elektřiny, což bylo zjištěno na základě kontroly dne 17. 5. 2007, proto žalovaný nese objektivní odpovědnost za škodu, jejíž náhradu žalobkyně po právu vyčíslila. Žalovaný, kromě předložené faktury na částku 71 030,45 Kč za období neoprávněného odběru, neprokázal, že by tuto částku žalobkyni zaplatil.
2. Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 10. 4. 2024, č. j. 6 Cmo 152/2023-621, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně v rozsahu přisouzené jistiny 274 809 Kč a změnil jej pouze co do výše úroků z prodlení z přisouzené částky 274 809 Kč, které podrobně vyčíslil v části 1) b) výroku I, dále změnil výroky soudu prvního stupně co do výše částek nákladů řízení, které je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni a vedlejší účastnici na straně žalobkyně, a rozhodl o nákladech řízení účastníků před odvolacím soudem. Odvolací soud se ztotožnil se způsobem výpočtu výše náhrady škody představující jistinu a k úrokům z prodlení uvedl, že jejich označení zjednodušenou formulí, že „žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 274 809 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 22. 5. 2009 do zaplacení“ neodpovídá požadavku na vykonatelnost přisouzených úroků z prodlení, proto ve svém rozhodnutí výši úroků z prodlení blíže specifikoval za jednotlivá období. K obraně žalovaného, že jím poskytnutá plnění na zálohy i na doúčtování za skutečně odebranou elektrickou energii mají být započteny na nyní vymáhaný závazek k náhradě objektivní škody stanovené jako fiktivní škody v souladu se zákonem č. 458/2000 Sb. (dále jen EZ) a § 14 vyhlášky č. 51/2006 Sb., o podmínkách připojení k elektrizační soustavě, odvolací soud uvedl, že tento postup není možný za situace, kdy dnes již nelze zjistit osobu stáčející nazpět paměťové nosiče elektroměru a odstraňující stopy o již zaznamenané skutečné spotřebě, a nelze tak ani z paměti přístroje zjistit rozsah odstraněných údajů o spotřebované energii, přičemž skutečně spotřebovanou energii nelze stanovit ani z počtu a příkonu spotřebičů zapojených v době kontroly žalobkyně, a to pro nespolupráci žalovaného. Tuto situaci lze v projednávaném případě nespolupráce žalovaného řešit pouze přes zákonodárcem uměle vytvořené vzorce výpočtu výše škody, jež však nepředstavují libovůli, ale jsou výsledkem dlouhodobých empirických zkušeností s neoprávněnými odběry elektrické energie. K námitce žalovaného, že nalézacím soudem nebylo zhodnoceno tvrzené pochybení distributora při instalaci nevyhovujícího elektroměru (byť se toto nepotvrdilo), že elektroměr nebyl evidován v příslušné databázi AMS a nebylo zjištěno, zda mechanické stopy uvnitř elektroměru nevznikly již před jeho instalací, odvolací soud uvedl, důvodem neúspěchu této argumentace je skutečnost, že podle posudku VUT Brno č. 4/2009 a osvědčení o výsledku ověření č. 0295/07 odpovídal předmětný elektroměr zákonné definici měřícího zařízení, metrologickým normám při montáži, jakož i při jeho demontáži po zjištění porušení plomb a neoprávněné manipulace s přístrojem a byl funkční.
3. Žalovaný napadl rozsudek odvolacího soudu dovoláním, jehož přípustnost podle § 237 o. s. ř. odůvodnil tím, že napadené rozhodnutí závisí na právní otázce hmotného práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, jakož i na otázce doposud neřešené, a to, zda nelze jako liberační důvod posoudit, resp. akceptovat situaci, kdy jsou podmínky neoprávněného odběru v podobě zjištěného zásahu do měřícího zařízení (vrypy apod.) zjištěny na měřícím zařízení, o němž žalobkyně (provozovatel distribuční soustavy, který měřící zařízení osadil) neprokázala, že by bylo ověřeno a splňovalo kritéria pro instalaci do odběrného místa. V dané věci bylo provedeno k důkazu několik rozdílných posudků, přičemž z oponentního posudku znaleckého ústavu VŠB – Technická univerzita Ostrava 1/2009 a z posudku prof. Ing. Karla Sokanského, CSc., z 29. 4. 2016 jednoznačně vyplývá, že předmětný elektroměr neměl platné ověření a nelze zjistit, zda jeho vytýkané poškození neexistovalo již z předchozí doby před instalací, neboť nebylo pouhým okem seznatelné. Dovolatel má za to, že odvolací soud tuto důkazní situaci nesprávně procesněprávně vyhodnotil, ačkoliv důkazní břemeno ohledně existence řádného ověření a ohledně správnosti osazení řádného měřícího zařízení nepochybně tíží žalobkyni. Tuto námitku vznáší při vědomí, že správnost skutkových zjištění dovolací soud nepřezkoumává, dovoluje si však poukázat (v kontextu judikatury Ústavního soudu, např. sp. zn. III. ÚS 1020/16), že soudy dovodily jeho objektivní odpovědnost, aniž by se vypořádaly s významnými rozpory v dokumentaci předkládané žalobkyní, vyvolávající pochyby o tom, jak bylo po demontáži nakládáno s předmětným elektroměrem. Odvolací soud měl dále pochybit tím, že správně nevyhodnotil žalovaným vznesené námitky, zejména pak procesní obranu spočívající v úhradě plateb za elektřinu v rozhodném období, jež měly být proti požadované náhradě škody započteny. Navíc se nezabýval ani otázkou případné liberace žalovaného z objektivní odpovědnosti. Napadené rozhodnutí je podle dovolatele v rozporu s rozhodnutími Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 3287/2009, sp. zn. 28 Cdo 2546/2012 a potažmo sp. zn. 28 Cdo 1364/2014. Má za to, že mu měly být započítány oproti vyčíslenému a uplatněnému nároku žalobkyně na náhradu škody z neoprávněného odpěru elektřiny ty platby, které dodavateli elektřiny poskytl za účelem úhrady (byť i chybně) naměřené spotřeby elektřiny. Odvolací soud předmětný odpočet neprovedl a s namítaným zápočtem se odmítl zabývat proto, že zcela formalisticky a restriktivně jazykově interpretoval (pouze) právní větu rozhodnutí Nejvyššího soudu, sp. zn. 28 Cdo 1364/2014 (viz bod 40 odůvodnění napadeného rozhodnutí) a podsunul tak citovanému judikátu ten význam, jako by v jiných případech neoprávněného odběru odpočet plateb nebyl na místě. To však z citovaného judikátu nejenže nevyplývá, ale je to také v rozporu se závěry odkazované judikatury, zejména sp. zn. 33 Cdo 3287/2009. Dovolatel tedy navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudky soudů obou stupňů a věc vrátil Městskému soudu v Praze k dalšímu řízení.
4. Žalobkyně ve vyjádření k dovolání žalovaného uvedla, že se plně ztotožňuje s argumentací odvolacího soudu a navrhla zamítnutí dovolání.
5. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) dospěl k závěru, že dovolání bylo podáno včas, oprávněnou osobou – účastníkem řízení (§ 240 odst. 1 o. s. ř.), za splnění zákonné podmínky advokátního zastoupení (§ 241 odst. 1 a 4 o. s. ř.) a je přípustné pro otázku stanovení výše škody za neoprávněně odebranou elektrickou energii v případě placených záloh, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené soudní praxe.
6. Nesprávné právní posouzení věci (§ 241a odst. 1 o. s. ř.) může spočívat v tom, že odvolací soud věc posoudil podle nesprávného právního předpisu, nebo že správně použitý právní předpis nesprávně vyložil, případně jej na zjištěný skutkový stav věci nesprávně aplikoval.
7. Podle § 51 odst. 1 písm. d) zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon), neoprávněným odběrem elektřiny z elektrizační soustavy je připojení nebo odběr z té části zařízení, kterou prochází neměřená elektřina.
8. Podle § 51 odst. 3 energetického zákona při neoprávněném odběru elektřiny je osoba, která neoprávněně odebírala nebo odebírá elektřinu, povinna nahradit v penězích vzniklou škodu. Nelze-li zjistit vzniklou škodu na základě prokazatelně zjištěných údajů, je povinna uhradit škodu určenou výpočtem podle hodnoty hlavního jističe před elektroměrem nebo předřazeného jistícího prvku a obvyklé doby jejich využití, nedohodnou-li se obě strany jinak. Škodou jsou i prokazatelné nezbytně nutné náklady vynaložené na zjišťování neoprávněného odběru elektřiny.
9. Podle § 14 odst. 1 vyhlášky č. 51/2006 Sb., o podmínkách připojení k elektrizační soustavě, ve znění účinném k období neoprávněného odběru, tj. do 31. 3. 2011 (před novelou provedenou vyhláškou č. 82/2011 Sb.), v případech, kdy nelze skutečně vzniklou škodu stanovit, a provozovatel přenosové nebo distribuční soustavy se s konečným zákazníkem nedohodne jinak, stanoví se výše škody výpočtem podle odstavců 2 až 5.
10. Podle § 14 odst. 2 vyhlášky pro stanovení výše škody se nejprve vypočte denní množství neoprávněně odebrané elektřiny, přičemž a) v síti zvlášť vysokého napětí, velmi vysokého napětí nebo vysokého napětí se 1. použije hodnota účiníku rovna jedné, 2. za maximální hodnotu elektrického příkonu použije sjednaná hodnota rezervované kapacity v MW pro připojení zařízení k přenosové soustavě nebo v kW pro připojení zařízení k distribuční soustavě; pokud nelze použít sjednanou hodnotu rezervované kapacity, použije se za maximální hodnotu elektrického příkonu součet jmenovitých výkonů všech využívaných transformátorů v daném odběrném místě, 3. maximální hodnota elektrického příkonu podle bodu 2 vynásobí dobou využití 12 hodin, pokud nebyla zjištěna jiná doba využití, b) v síti nízkého napětí se 1. za maximální hodnotu elektrického příkonu použije jmenovitá hodnota nejslabšího předřazeného jisticího prvku omezujícího velikost odebíraného příkonu, kterým je hlavní jistič před elektroměrem nebo jištění v hlavní domovní pojistkové nebo hlavní domovní kabelové skříni snížené o jednu úroveň z typové řady jmenovitých proudových hodnot, při využití maximálního odebíratelného příkonu na 60 %, 2. v případě, že není možné stanovit maximální hodnotu elektrického příkonu postupem podle bodu 1, použije ke stanovení maximální hodnoty elektrického příkonu průřez nejslabšího vodiče umožňujícího neoprávněný odběr při využití maximálního odebíratelného příkonu na 50 %, 3. maximální hodnota elektrického příkonu podle bodu 1 nebo 2 vynásobí dobou využití 8 hodin, pokud nebyla zjištěna doba využití delší.
11. Podle § 14 odst. 3 vyhlášky množství neoprávněně odebrané elektřiny za dobu trvání neoprávněného odběru se stanoví vynásobením denního množství neoprávněně odebrané elektřiny stanovené podle odstavce 2 a počtem dnů, po které neoprávněný odběr trval. Pokud provozovatel přenosové nebo distribuční soustavy nezjistí jinou dobu trvání neoprávněného odběru, má se za to, že neoprávněný odběr trval ode dne následujícího po provedení posledního pravidelného odečtu spotřeby elektřiny do dne zjištění neoprávněného odběru.
12. Podle § 14 odst. 4 vyhlášky výše škody vzniklé provozovateli přenosové nebo distribuční soustavy se stanoví oceněním množství neoprávněně odebrané elektřiny cenami v souladu s cenovým rozhodnutím platným v době uskutečnění neoprávněného odběru, přičemž a) silová elektřina se ocení pevnou cenou stanovenou pro zúčtování odchylky, b) ostatní regulované ceny se stanovují s ohledem na napěťovou hladinu a charakter odběru v daném místě odběru.
13. Odpovědnost za škodu vzniklou neoprávněným odběrem elektrické energie je pojímána jako objektivní s tím, že základ nároku na náhradu škody dodavatele proti jeho odběrateli i jeho výše se neřídí obecnými ustanoveními občanského zákoníku o náhradě škody, nýbrž podle zvláštního právního předpisu – zákona č. 458/2000 Sb., který je ve vztahu k občanskému zákoníku normou speciální a který obsahuje i úpravu náhrady škody (např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 30. 8. 2011, sp. zn. 25 Cdo 2412/2009, a ze dne 19. 6. 2018, sp. zn. 23 Cdo 1165/2018, a usnesení téhož soudu ze dne 26. 11. 2013, sp. zn. 25 Cdo 3606/2012, a ze dne 27. 1. 2010, sp. zn. 25 Cdo 229/2008.
14. V projednávané věci bylo zjištěno, že žalovaný se dopustil neoprávněného odběru elektrické energie v odběrném místě motorestu Skřítek ve smyslu § 51 odst. 1 písm. d) energetického zákona. Předmětem sporu je stanovení výše škody. Odvolací soud na základě skutkových zjištění (jež podle § 241a odst. 1 o. s. ř. nepodléhají dovolacímu přezkumu) uzavřel, že vzniklou škodu nelze určit na základě prokazatelně zjištěných údajů a provozovatel přenosové nebo distribuční soustavy se s konečným zákazníkem nedohodl jinak. Tomuto závěru nelze ničeho vytknout a jestliže za této situace postupovaly soudy při stanovení výše škody podle prováděcí vyhlášky k energetickému zákonu, je tento postup v souladu s judikaturou dovolacího soudu (např. sp. zn. 25 Cdo 3606/2012, sp. zn. 25 Cdo 3394/2014, sp. zn. 25 Cdo 997/2014, sp. zn. 25 Cdo 1589/2013) i níže citovanou judikaturou Ústavního soudu. Sluší se dodat, že nemožnost postupovat jinak než podle vyhlášky, způsobil z velké části žalovaný, který zaměstnanci žalobkyně v okamžiku zjištění neoprávněného odběru neumožnil kontrolu elektroinstalace.
15. Prováděcí vyhláška k energetickému zákonu obsahuje metodu výpočtu výše škody za neoprávněně odebranou elektřinu, která vychází z hodnoty jističe, tedy zhruba z teoretického maximálního množství elektřiny, kterou bylo možno v daném místě odebrat. Vypočtená výše škody je tak výší fiktivní, která nemá žádný vztah ke skutečnému množství neoprávněně odebrané elektřiny. Tato úprava založená na fikci výše skutečné škody určené podle určité paušalizace údajů, odpovídá tomu, že v řadě případů neoprávněného odběru není objektivně možné dostatečně přesně zjistit množství odebrané elektřiny. Prováděcím předpisem stanovený výpočet pak nutně musí mít rysy určitého odhadu, který je nastaven tak, aby výsledná částka nebyla pro neoprávněného odběratele příznivá; výpočet je tak založen na zásadě, že nezákonné počínání spočívající v některém ze způsobů neoprávněného odběru se tomu, kdo porušil povinnost, nesmí vyplatit.
16. Ve vztahu k použití prováděcí vyhlášky upozornil Ústavní soud v usnesení pléna ze dne 1. 4. 2014, sp. zn. Pl. ÚS 29/13, že soudce je podle čl. 95 odst. 1 Ústavy při rozhodování vázán zákonem a je oprávněn posoudit soulad jiného právního předpisu se zákonem, proto nesmí vyhlášku aplikovat mechanicky, nýbrž musí vždy zohledňovat specifické okolnosti případu, tak aby se zjištěná škoda blížila co nejvíce škodě skutečné, byť ji často lze v této oblasti zjistit jen velice obtížně. Soud proto v odůvodněných případech nemusí nutně paušálně akceptovat způsob výpočtu na základě vyhlášky o způsobu stanovení náhrady škody. Dospěje-li k závěru, že v daném případě by byl takový postup v rozporu se zákonem, a to například z důvodu, že by takový výpočet náhrady škody nezajišťoval pouze naplnění kompenzačního principu, nýbrž by jím mělo dojít, v rozporu se zákonným zmocněním, k jakési nad-kompenzaci poškozeného, či k určité formě sankce neoprávněného odběratele (neoprávněný odběr elektrické energie je již postihován trestním právem, neboť v konkrétním případě může naplnit skutkovou podstatu trestného činu krádeže podle § 205 trestního zákoníku), je obecný soud povinen v daném případě prováděcí právní předpis neaplikovat nebo jej aplikovat jen zčásti a ve zbytku postupovat podle obecné občanskoprávní úpravy, případně obsah prováděcího právního předpisu, za účelem určení skutečné škody způsobené neoprávněným odběrem elektřiny podle kritérií obecné občanskoprávní úpravy náležitě modifikovat. Dospěl-li tedy obecný soud na základě uvedených okolností k závěru, že za účelem zjištění skutečné škody způsobené neoprávněným odběrem elektřiny aplikuje vyhlášku o způsobu stanovení náhrady škody, resp. v ní obsažený způsob výpočtu výše škody jen zčásti nebo dokonce vůbec, může pro svůj závěr o výši škody vzít v úvahu například předchozí historii spotřeby energie neoprávněného odběratele elektřiny, pokud je k dispozici, nebo i výši škody, která byla určena prostřednictvím znaleckých posudků a provést výpočet pro spotřebitele spravedlivým způsobem, případně opatřit a provést takové důkazní prostředky, jimiž lze v konkrétním případě výši skutečné škody prokázat nebo se jí v maximální míře přiblížit.
17. Na tento nález navázal Ústavní soud nálezem ze dne 11. 8. 2015, sp. zn. I. ÚS 668/15, v němž neshledal neústavním stanovení výše náhrady škody za neoprávněný odběr podle vyhlášky č. 51/2006 Sb. s tím, že však vyhláška nemá být aplikována mechanicky, ale je třeba zohledňovat specifické okolnosti případu. Jestliže škůdce prokáže, že výše škody za neoprávněně odebranou elektřinu stanovená podle prováděcího předpisu je mnohonásobně vyšší než jeho platby za elektřinu ve srovnatelných obdobích před neoprávněným odběrem, nelze výši škody stanovenou podle vyhlášky bez dalšího akceptovat, což platí i pro účely vyhlášky č. 82/2011 Sb. Které části prováděcí vyhlášky lze v takovém případě aplikovat, a které již nikoliv, závisí případ od případu zejména na tom, aplikaci kterých částí škůdce napadá a které části vyvolávají protizákonné nebo protiústavní důsledky. Výpočet výše škody podle vyhlášky č. 51/2006 Sb. (a obdobně i podle vyhlášky č. 82/2011 Sb.) sestává z několika faktorů, zejména určení doby neoprávněného odběru, stanovení odebraného množství elektřiny a její ceny. Soud rozhodující o stanovení výše škody způsobené neoprávněným odběrem energie za situace, ve které nelze výlučně použít výpočet podle prováděcího předpisu, musí tedy použít i vlastní spravedlivou úvahu a postupovat podle § 136 o. s. ř., či nyní podle § 2955 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.“) a přitom zohlednit rozhodné okolnosti případu.
18. V citovaných nálezech Ústavní soud nastínil způsob (metodu), jakým by měly soudy postupovat při stanovení výše škody vzniklé neoprávněným odběrem elektrické energie, kdy zpravidla není možno skutečnou výši škody vyčíslit. V první řadě by měl soud podle skutkových okolností posoudit, zda lze výši škody stanovit podle zjistitelných údajů nebo zda účastníci uzavřeli dohodu. Není-li tomu tak, je třeba postupovat při stanovení výše škody podle vyhlášky. Na škůdci pak leží důkazní břemeno k prokázání, že takto stanovená výše škody neplní kompenzační, ale sankční funkci a je nepřiměřeným zásahem do jeho majetkových práv. Jestliže škůdce důkazní břemeno unese, je soud povinen zhodnotit všechny relevantní okolnosti a provedené důkazy a výši škody stanovit podle spravedlivého uvážení všech jednotlivých okolností případu za použití § 136 o. s. ř. popřípadě podle § 2955 o. z. Z uvedeného je zřejmé, že odvolací soud v tomto směru postupoval v souladu s ustálenou soudní judikaturou.
19. V projednávané věci žalovaný poukazoval na úhradu plateb za elektřinu v rozhodném období, jež by měly být proti požadované náhradě škody započteny. Soudní praxe se ustálila v závěru, že jak v případě neoprávněného odběru elektřiny připojením s dysfunkčním měřícím zařízením, tak při neoprávněném odběru elektřiny, který měřící zařízení zcela obchází, platí, že náhradu škody takovým odběrem způsobené je nutno pojímat jako platbu za celkovou spotřebu elektřiny uskutečněnou v daném období. Úhrada vypočtená podle § 14 vyhlášky v sobě zahrnuje plnění nejen za elektřinu odebranou v odběrném místě neoprávněně, nýbrž i za měřenou elektřinu odebíranou v daném objektu po právu. Částky žalovaným poskytované coby úplaty za měřenou elektřinu odebíranou v tomtéž období je třeba po nahrazení takto vyčíslené škody způsobené neoprávněným odběrem elektřiny považovat za plnění bez právního důvodu ve smyslu § 451 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění do 31. 12. 2013 (srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2011, sp. zn. 33 Cdo 3287/2009, nebo ze dne 8. 9. 2014, sp. zn. 28 Cdo 1364/2014). Jinak řečeno, jestliže odběratel elektrické energie poskytl dodavateli platby za účelem úhrady (byť chybně) naměřené spotřeby elektřiny v daném období, je nutné tyto platby odečíst od vyčíslené náhrady škody (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 6. 2012, sp. zn. 25 Cdo 2617/2010); v opačném případě by byl neoprávněně zvýhodněn ten odběratel, který by dodavateli žádnou částku za měřenou elektřinu neuhradil.
20. Žalovaný v době neoprávněného odběru měl uzavřenou smlouvu o dodávkách elektrické energie a za odebranou elektřinu podle svého tvrzení částečně platil. Jak vyplývá z citované judikatury, tyto platby je třeba od výsledné škody odečíst, neboť jinak by došlo k bezdůvodnému obohacení žalobkyně. Jestliže soudy takto nepostupovaly, odchýlily se od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu citované v předchozím odstavci a dovolací důvod nesprávného právního posouzení namítaný v dovolání žalovaného je tím naplněn.
21. Z výše uvedených důvodů je rozsudek odvolacího soudu nesprávný, a proto jej dovolací soud podle § 243e odst. 1 o. s. ř. zrušil. Protože důvody, pro které byl zrušen rozsudek odvolacího soudu, platí také pro rozsudek soudu prvního stupně, zrušil dovolací soud podle § 243e odst. 2 o. s. ř. také tento rozsudek a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. V něm soud prověří, zda žalovaný za předmětné období neoprávněného odběru nějakou částku zaplatil.
22. Právní názory vyslovené v tomto rozsudku jsou závazné; v novém rozhodnutí o věci soud rozhodne nejen o náhradě nákladů nového řízení a dovolacího řízení, ale znovu i o nákladech původního řízení (§ 243g odst. 1 část první věty za středníkem a věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 29. 5. 2025
JUDr. Petr Vojtek
předseda senátu