Plný text
25 Cdo 3307/2025-470
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Tiché a soudců JUDr. Petra Vojtka a JUDr. Roberta Waltra v právní věci žalobců: a) Spolek na obnovu XY, b) J. P., c) M. K., žalobce c) zastoupen Mgr. Ing. Tomášem Střelečkem, LL.M., Ph.D., advokátem se sídlem U Prašné brány 1078/1, 110 00 Praha 1, proti žalovanému: J. H., zastoupený Mgr. Lenkou Navrátilovou, advokátkou se sídlem Ulrichovo náměstí 737/3, 500 02 Hradec Králové, o ochranu osobnosti, o žalobě žalobců b) a c) na obnovu řízení, vedené u Okresního soudu v Náchodě pod sp. zn. 12 C 144/2022, o dovolání žalobce c) proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 1. 9. 2025, č. j. 21 Co 226/2025-452, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
1. Žalobci se žalobou na ochranu osobnosti domáhali, aby se žalovaný zdržel sporných tvrzení a zveřejnil omluvu v periodickém tisku (Mladá fronta DNES) a v místním rozhlase v obci XY a XY, neboť měli za to, že výroky žalovaného uvedené v článku publikovaném dne 7. 3. 2022 v Mladé frontě DNES v rubrice Hradecký kraj nazvaném „XY“ a v článku ze dne 8. 3. 2022 publikovaném na iDnes.cz a impuls.cz nazvaném „XY“ zasáhly do jejich osobnostních práv.
2. Okresní soud v Náchodě rozsudkem ze dne 26. 6. 2023, č. j. 12 C 144/2022-266, žalobu v celém rozsahu zamítl a rozhodl o náhradě nákladů řízení. K odvolání žalobců b) a c), jež směřovalo pouze proti zamítnutí žaloby ohledně druhého výroku, Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 8. 11. 2023, č. j. 21 Co 387/2023-307, v napadeném rozsahu potvrdil rozsudek soudu prvního stupně a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. V odvoláním napadeném rozsahu zhodnotil sporný výraz „bílý kůň“ jako oprávněnou kritiku, přiměřenou co do obsahu, formy a místa, neboť žalovaný a pan S. jen skutkově kritizovali (v té souvislosti byl zmíněn výraz „bílý kůň“) tu skutečnost, že žalobce b) z pohledu širší veřejnosti osobně nevykonává žádnou řídící činnost jako předseda spolku, ačkoliv tuto funkci formálně zastává a bylo by to od něj žádoucí a logické očekávat. Dovolání žalobců b) a c) Nejvyšší soud usnesením ze dne 11. 9. 2024, sp. zn. 25 Cdo 613/2024, odmítl.
3. Následně podali žalobci b) a c) žalobu na obnovu řízení, kterou odůvodňovali existencí dvou důkazů, a to výpovědí svědka T. H. v řízení vedeném u Okresního soudu v Hradci Králové sp. zn. 8 C 185/2023, protože v ní dne 11. 12. 2023 řekl, že si „pamatuje, že jeden z účastníků (V. S.) tohoto rozhovoru užil výrazu bílý kůň a druhý z účastníků (žalovaný) přikyvoval“, s tím, že tento důkaz může zpochybnit skutkový závěr soudu v původním řízení, že výraz bílý kůň použil jen V. S. nikoli žalovaný. A dále důkazu rešerší „bílý kůň“ zpracovanou společností Newton Media za období od 1. 1. 2023 do 31. 12. 2023, z níž podle nich má vyplývat negativní vnímání tohoto pojmu (dále jen „rešerše“). Tvrdili, že tyto důkazy bez své viny nemohli použít v původním řízení, a mohou pro ně přivodit příznivější rozhodnutí ve věci.
4. Okresní soud v Náchodě usnesením ze dne 1. 4. 2025, č. j. 12 C 144/2022-422, žalobu na obnovu řízení vedeného u Okresního soudu v Náchodě pod sp. zn. 12 C 144/2022 a řízení vedeného u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 21 Co 387/2023 zamítl a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Soud prvního stupně postupoval podle § 228 odst. 1, § 235a odst. 1 a § 235e odst. 1 o. s. ř. a s odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu dospěl k závěru, že žaloba na obnovu řízení není přípustná, neboť výslech svědka T. H. ani rešerše nemohou pro žalobce b) a c) přivodit příznivější rozhodnutí ve věci. Předmětem řízení je použití slovního spojení „bílý kůň“ v článcích, které má tyto žalobce difamovat. V celkovém kontextu a smyslu obou článků se sporné tvrzení co do použitého slovního obratu „bílý kůň“ jeví jen jako tvrzení směřující k vysvětlení skutečnosti (poukázání na ni příměrem), že ve vedení určitého subjektu formálně figuruje jiná, nastrčená osoba [žalobce b)], než která ho fakticky řídí [žalobce c)]. Články byly psány vyváženě, poskytly prostor i pro vyjádření dalších osob s odlišnými názory. Jedná se tak o přípustnou kritiku, u níž nejsou překročeny meze věcné a konkrétní kritiky, přiměřenou i co do obsahu, formy a místa. Žalovaný (i kdyby se prokázalo, že s V. S. souhlasil nebo sám tvrzení o bílém koni vyslovil) spolu s V. S. neměli v úmyslu upozorňovat na nějakou kriminální činnost žalobců, ale kritizovali „neosobní“ angažovanost žalobce b) prostřednictvím žalobce c).
5. Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 1. 9. 2025, č. j. 21 Co 226/2025-452, potvrdil usnesení soudu prvního stupně (výrok I) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II). Ztotožnil se se skutkovými i právními závěry soudu prvního stupně. Doplnil, že žalobci veškeré své nově tvrzené skutečnosti a důkazy mohli použít už v původním řízení, a i kdyby tak učinit nemohli, tak tyto skutečnosti a důkazy by pro ně stejně nemohly přivodit příznivější rozhodnutí ve věci samé. Obnova řízení může sloužit k dodatečnému zjednání nápravy ve skutkovém stavu věci toliko tam, kde skutkový stav nemohl být náležitě zjištěn již v původním řízení (odkázal na usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 27 Cdo 381/2018). Redaktor T. H. byl jako svědek vyslechnut i v původním řízení, proto se nemůže jednat o nový důkaz předvídaný § 228 odst. 1 písm. a) ani písm. b) o. s. ř. Žalobci se snaží zpochybnit nikoliv rozsah, resp. neúplnost dokazování, ale jen hodnocení důkazů, které bylo již provedeno v původním řízení. Domáhají se tedy jiného vyhodnocení už jednou hodnocené svědecké výpovědi na základě výpovědi téhož svědka v jiném řízení. Současně soud uzavřel, že i kdyby se prokázalo, že se žalovaný přikyvováním hlavy ztotožnil s výše popsaným tvrzením proneseným V. S., nepřivodilo by to pro žalobce b) a c) příznivější rozhodnutí ve věci samé, neboť právní závěr, že se jednalo o kritiku přiměřenou, přípustnou a oprávněnou, která do osobnosti žalobců b) a c) nepřípustně nezasáhla, by tím nemohl být ovlivněn. Odvolací soud doplnil, že zamítnutí žaloby na základě závěru soudu o tom, že kritika byla přiměřená a že nebyla s to do osobnosti žalobců b) a c) zasáhnout, již nelze nijak přezkoumávat, přehodnocovat či jinak se jím skutkově či právně zabývat, neboť žalobci proti němu v původním řízení dovolání nepodali. Odvolací soud dále uvedl, že důvodem obnovy řízení nemůže být tvrzení žalobců o tom, že v původním řízení soudy nesprávně vyložily pojem „bílý kůň“, neboť tím se již nepřípustně domáhají toliko přezkumu právního posouzení věci v původním řízení.
6. Usnesení odvolacího soudu ve výroku I napadl žalobce c) dovoláním. Jako dovolací důvod uvádí nesprávné právní posouzení věci. Namítá, že odvolací soud nesprávně vyložil § 81 a § 82 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.“), když neposkytl ochranu proti zásahu do cti, vážnosti a důstojnosti dovolatele použitím tvrzení žalovaného o bílém koni, a nesprávně právně posoudil otázku pasivní legitimace žalovaného, který je za tento výrok odpovědný. Soud rovněž nesprávně vyložil § 4 odst. 1 o. z., pokud vyhodnotil, že tvrzení o bílém koni není dehonestující, přestože si žalovaný musel být vědom, že průměrní čtenáři daných periodik a posluchači ho budou vnímat jako dehonestující. Zdůraznil, že výklad a aplikace § 81 a § 82 o. z. na pojem bílý kůň dosud nebyla v rozhodovací praxi dovolacího soudu vyřešena, stejně jako otázka, zda za sdělení dehonestujících výrazů jako je „bílý kůň“, typu metafory, příměru, je dána odpovědnost podle § 81 a § 82 o. z., tj. zda je v těchto případech dána pasivní věcná legitimace. Za neřešenou označuje i aplikaci § 4 o. z. v souvislosti s § 81 a § 82 o. z. při řešení otázky, zda se nepoctivost, jednání proti dobrým mravům a nevhodné chování promítá do posouzení pasivní věcné legitimace při zásahu do osobnostních práv. Soud se dle dovolatele dále nezabýval tím, že žalovaný nepodal důkaz pravdy o tom, že by dovolatel byl bílým koněm, čímž se odchýlil od rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 1524/2002, sp. zn. 30 Odo 5021/2008 nebo sp. zn. 30 Cdo 2797/2008. Neposuzoval-li soud objektivní způsobilost daných slov přivodit újmu, postupoval v rozporu s rozhodnutími Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 154/2002 a 30 Cdo 332/2007. Dovolatel zdůrazňuje, že se žalovaný choval nevhodně, nepoctivě a v rozporu s dobrými mravy. Pochybení rovněž spatřuje v postupu soudu, který posoudil otázku příznivosti nového rozhodnutí ve věci samé, i když nevyslechl svědka. V této souvislosti předkládá jako neřešenou otázku příznivějšího rozhodnutí na základě nových důkazů v řízení o žalobě na obnovu řízení, aniž by byly provedeny. Dovolatel navrhl, aby dovolací soud napadené usnesení zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
7. Nejvyšší soud posoudil dovolání podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 1. 1. 2022 (dále jen „o. s. ř.“) a jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou – účastníkem řízení (§ 240 odst. 1 o. s. ř.), zastoupeným advokátem ve smyslu § 241 o. s. ř., shledal, že dovolání žalobce c) není přípustné.
8. Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
9. Převážná část dovolání obsahuje námitky vůči právnímu hodnocení věci odvolacím soudem v původním řízení. Jinak řečeno, dle dovolatele neřešené právní otázky výkladu § 4, § 81 a § 82 o. z. i namítaný odklon od ustálené judikatury dovolacího soudu ohledně toho, že žalovaný nepodal důkaz pravdy, se týkají právních závěrů, na nichž soudy založily svá rozhodnutí v původním řízení. Proto nemohou v nyní probíhajícím řízení o návrhu na povolení obnovy přípustnost dovolání založit.
10. Dovolatel předkládá k řešení jedinou otázku týkající se obnovy řízení, a to zda lze závěr o tom, zda skutečnosti nebo důkazy, které nemohl navrhovatel obnovy řízení použít v původním řízení, mohou pro něj přivodit příznivější rozhodnutí, může soud učinit, aniž by tyto důkazy byly provedeny.
11. Přípustnost dovolání je dána jen tehdy, jestliže na právní otázce, která byla dle mínění dovolatele odvolacím soudem nesprávně vyřešena a jejíhož přezkumu se dovolatel domáhá, rozhodnutí odvolacího soudu závisí. Tento předpoklad však nesplňuje situace, kdy závěr o nedůvodnosti uplatněného nároku je založen současně na dvou na sobě nezávislých důvodech, takže řešení právní otázky předložené dovolacímu přezkumu se nemůže projevit v poměrech dovolatele, tedy zůstane-li jeho postavení vůči druhé straně sporu nezměněno. Sama okolnost, že jeden z důvodů, na nichž spočívá napadené zamítavé rozhodnutí, neobstojí, nemůže mít vliv na jeho správnost, jestliže druhý důvod „obstojí“, protože jeho správnost nemohla být přezkumu podrobena, jelikož nebyl dovoláním dotčen. V takovém případě není ani zapotřebí se správností důvodu, jenž byl dovoláním napaden, zabývat, neboť na celkový závěr odvolacího soudu nemá vliv (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 10. 2005, sp. zn. 29 Odo 663/2003, uveřejněné pod č. 48/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
12. Odvolací soud založil svůj závěr o nedůvodnosti žaloby na obnovu řízení (ve vztahu k důkazu výslechem svědka) na dvou na sobě nezávislých důvodech. Jednak na závěru, že T. H. byl jako svědek vyslechnut v původním řízení, a nejedná se proto o nový důkaz – respektive důkaz, který bez své viny nemohli žalobci použít v původním řízení, ale rovněž na závěru, že i kdyby byl tento svědek znovu vyslechnut a uvedl stejné skutečnosti jako v řízení vedeném u Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 8 C 185/2023, nepřivodilo by to pro žalobce b) a c) příznivější rozhodnutí ve věci samé. Avšak první z uvedených právních závěrů odvolacího soudu nebyl dovoláním napaden. Obstál tak jeden z důvodů, pro něž odvolací soud žalobě nevyhověl (navržený důkaz není důkazem, který bez své viny nemohl v původním řízení použít), a proto uplatněný dovolací důvod nemůže naplnit podmínky přípustnosti dovolání podle § 237 o. s. ř., neboť ani odlišné vyřešení takto vymezeného předmětu dovolacího řízení by se nemohlo v poměrech žalobce nijak projevit.
13. Ohledně navrženého důkazu „rešerší“, dovolací soud podotýká, že soud prvního stupně důkaz touto listinou provedl (č.l. 415 spisu – ostatně stejně jako protokolem o jednání Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 11. 12. 2023, sp. zn. 8 C 185/2023). Poté odvolací soud uzavřel, že tímto důkazem (rešerší) se odvolatelé snažili zpochybnit právní závěry odvolacího soudu, a proto ani tento důkaz nemůže přivodit příznivější rozhodnutí ve věci samé. Vzhledem k tomu, že oba navržené důkazy, o které žalobci b) a c) opírali návrh na povolení obnovy řízení, soud prvního stupně provedl, nezabýval se odvolací soud řešením právní otázky citované v bodě 10 tohoto rozhodnutí. Jak již bylo výše uvedeno, přípustnost dovolání podle § 237 o. s. ř. může založit jen taková otázka, na níž byl výrok odvolacího soudu z hlediska právního posouzení založen (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 6. 2014, sp. zn. 23 Cdo 4184/2013), což ani v případě důkazu rešerší není splněno.
14. Pro úplnost dovolací soud připomíná, že obnova řízení slouží pouze k dodatečnému zjednání nápravy ve skutkovém stavu věci, jestliže skutkový stav nemohl být náležitě (úplně a správně) zjištěn již v původním řízení (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 10. 2009, sp. zn. 28 Cdo 470/2009, proti němuž byla ústavní stížnost Ústavním soudem usnesením ze dne 25. 3. 2010, sp. zn. III. ÚS 3359/09, odmítnuta). Rešerše zabývající se významem termínu „bílý kůň“ není s to jakkoli ovlivnit skutkový stav věci. Navíc žalobu na obnovu řízení nelze opírat o důkaz o skutečnosti, která nastala až po skončení původního řízení (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 2. 2004, sp. zn. 22 Cdo 2347/2003). Vzhledem k tomu, že rešerše byla zpracována za období od 1. 1. 2023 do 31. 12. 2023, musela být vytvořena až po skončení tohoto období, a tedy i po právní moci rozsudku ve věci samé, která nastala 22. 11. 2023.
15. Z těchto důvodů není dovolání přípustné, a proto je Nejvyšší soud podle § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
16. Nákladový výrok netřeba odůvodňovat (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 10. 2. 2026
JUDr. Hana Tichá předsedkyně senátu