Plný text
25 Cdo 734/2025-249
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Vojtka a soudkyň JUDr. Hany Tiché a JUDr. Martiny Vršanské v právní věci žalobce: O. V., zastoupený JUDr. Václavem Polomisem, advokátem se sídlem Veleslavínova 363/33, Plzeň, proti žalované: Mgr. Karolína Hájková, IČO 07931735, se sídlem Bratranců Veverkových 396, Pardubice, za účasti vedlejší účastnice na straně žalované: Generali Česká pojišťovna, a. s., IČO 45272956, se sídlem Spálená 75/16, Praha 1, zastoupená JUDr. Danielou Maršálkovou, advokátkou se sídlem Bílkova 4, Praha 1, o zaplacení 683 413 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Pardubicích pod sp. zn. 15 C 107/2023, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 4. 12. 2024, č. j. 27 Co 220/2024-204, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Ve vztahu mezi žalobcem a žalovanou žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
III. Žalobce je povinen zaplatit vedlejší účastnici na náhradě nákladů dovolacího řízení 13 927 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám advokátky JUDr. Daniely Maršálkové.
Odůvodnění:
1. Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích rozsudkem ze dne 4. 12. 2024, č. j. 27 Co 220/2024-204, k odvolání žalobce potvrdil rozsudek ze dne 8. 1. 2024, č. j. 15 C 107/2023-129, jímž Okresní soud v Pardubicích zamítl žalobu, jíž se žalobce domáhal zaplacení částky 683 412 Kč s příslušenstvím, a rozhodl o náhradě nákladů řízení; odvolací soud rozhodl též o náhradě nákladů odvolacího řízení. Ve sporu o náhradu újmy způsobené výkonem advokacie (uplatněná částka sestává z 533 412 Kč na náhradě za tvrzené zmaření pohledávky vůči budoucímu prodávajícímu v podobě ušlého zisku ze zamýšleného pronájmu nemovitosti k červnu 2022 a ze 150 000 Kč na náhradě za psychickou újmu a ztížení společenského uplatnění) vyšel odvolací soud ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, že žalobce dne 10. 6. 2021 jako složitel a kupující uzavřel se společností Věčná Ječná, s.r.o., rezervační smlouvu, jejímž předmětem byl zájem žalobce nabýt vlastnické právo k bytové jednotce. Jednání o uzavření kupní smlouvy probíhala bez výsledku i v roce 2022. Žalobce si dne 13. 6. 2022 objednal na webu www.dostupnyadvokat.cz právní službu žalované advokátky k vymožení ušlého zisku k červnu 2022 za 6 měsíců a za další měsíce s tím, že protistrana nedodala, k čemu se smluvně zavázala. Dne 23. 6. 2022 zástupkyně budoucího prodávajícího sdělila žalobci, že jednotka bude dokončena do konce listopadu 2022, a navrhla v tomto směru zpracovat dodatek smluv; žalobce s tím téhož dne seznámil žalovanou. Dne 29. 6. 2022 žalovaná sdělila zástupkyni budoucího prodávajícího, že žalobce chce dodatek smlouvy s dokončením do 30. 9. 2022 a smluvní pokutou, a s tímto konceptem seznámila žalobce. Dne 4. 7. 2022 žalovaná žalobci sdělila, že bude sepsán dodatek a pak předžalobní výzva a zaslala žalobci návrh vyjádření. Žalobce s postupem souhlasil a navrhl jen změnu spočívající v záměně pozdravu v závěru textu. Dne 7. 7. 2022 sdělila žalovaná zástupkyni budoucího prodávajícího, že žalobce nechce od smlouvy odstoupit, podepsal dodatek a nežádá upravit smluvní pokutu. Dne 29. 7. 2022 došlo na základě rozhodnutí žalované k ukončení spolupráce mezi účastníky. Žalobce uzavřel kupní smlouvu až dne 3. 3. 2023.
2. Odvolací soud se po právní stránce ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že ze strany žalované nešlo o nesprávný výkon advokacie podle § 16 a § 24 zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, neboť svým postupem neznemožnila žalobci, aby uplatnil vůči budoucímu prodávajícímu nárok na náhradu ušlého zisku. Je zřejmé, že žalobce opakovaně dával na vědomí protistraně i žalované, že chce v realizaci transakce pokračovat, tedy chce nabýt jednotku do svého vlastnictví. Pokud nakonec nebyla sepsána předžalobní výzva, nelze to hodnotit k tíži žalované, která s ohledem na postoj žalobce nejprve vyjednala dodatek ke smlouvě a pak chtěla přistoupit k sepisu předžalobní výzvy na ušlý zisk, k čemuž nedošlo z důvodu ukončení spolupráce. Není rozhodné, jakou službu žalobce u žalované poptal vyplněním formuláře na internetu, umožňujícího vybrat některou z přednastavených možných služeb. Z následné komunikace mezi účastníky je totiž zřejmé, že následně se obsah poskytovaných právních služeb posunul na základě dohody účastníků jiným směrem. Na právní službu nelze pohlížet staticky, tedy jen tak, s čím klient za advokátem přichází, neboť až poté, co se advokátovi dostane potřebných informací od klienta a materii nastuduje po skutkové stránce a právně ji posoudí, je zřejmé, jaký opravdu bude obsah poskytovaných právních služeb. Žalobce sám v dubnu 2022 (tehdy ještě nezastoupen žalovanou) souhlasil s přípravou dodatku smlouvy o prodloužení doby dokončení jednotky do 30. 9. 2022 a výslovně sám zástupkyni investora sděloval, že nechce transakci ukončit. Stejný náhled na věc, tedy snahu nabýt jednotku do vlastnictví později v návaznosti na pozdější její dokončení, deklarovala pak investorovi i žalovaná už jako zástupkyně žalobce. Budoucí prodávající sice návrh dodatku předložil žalobci až v závěru února 2022, tedy po uplynutí doby, kdy měla být jednotka dokončena, nicméně nelze považovat za pochybení žalované, že na základě bodu 1.12. smlouvy o smlouvě budoucí kupní, v situaci, kdy žalobce chtěl v transakci pokračovat, doporučila žalobci uzavřít dodatek k takové smlouvě. Jinak totiž bylo dáno právo budoucího kupujícího od smlouvy odstoupit a takové řešení by naopak bylo v rozporu se zájmy žalobce, kterému šlo evidentně o dokončení transakce, tedy nabytí vlastnického práva. Neodeslání předžalobní výzvy neznamená, že by se žalobce nemohl svého nároku vůči investorovi domoci. V poměrech projednávané věci žalobce nejprve sám a nezastoupený a následně zastoupený žalovanou jasně deklaroval zájem na krocích tak, aby se stal vlastníkem jednotky. Pokud tedy žalovaná připravovala v tomto ohledu kroky, které jí žalobce před jejich učiněním schvaloval, nemůže se z její strany o nesprávný postup jednat. Rovněž je potřeba vyjít z toho, že při samotném uzavírání smlouvy o smlouvě budoucí kupní a souvisejících dokumentů žalobce nezastupovala, a nemůže tak nést negativní důsledky plynoucí z toho, že žalobce uzavřel smlouvu, obsahující i možnost odstoupení ze strany budoucího prodávajícího. I před tím, než žalovaná začala žalobci poskytovat právní služby, deklaroval žalobce budoucímu prodávajícímu zájem v transakci pokračovat při respektování prodloužení doby dokončení jednotky. V doporučení žalované, aby žalobce uzavřel dodatek ke smlouvě, nelze spatřovat porušení povinností žalované jako advokátky. Uzavřením dodatku smlouvy o smlouvě budoucí kupní byl utvrzen záměr žalobce získat předmětnou jednotku do svého vlastnictví za sjednanou cenu 4 569 000 Kč, ostatně žalobce uzavřel kupní smlouvu až dne 3. 3. 2023, tj. po více než 3 měsících ode data, kdy měla být jednotka podle uzavřeného dodatku dokončena. Žalovaná tak neporušila své povinnosti, neboť pokud by žalobce dodatek ke smlouvě o smlouvě budoucí neuzavřel, mohl být jeho záměr zpochybněn. Ani neodeslání předžalobní výzvy před uzavřením dodatku smlouvy neznamená, že by se žalobce nemohl domoci kompenzace za zpoždění s dokončením jednotky.
3. Rozsudek odvolacího soudu v celém jeho rozsahu napadl žalobce dovoláním, jehož přípustnost spatřuje v tom, že vyřešená právní otázka má být dovolacím soudem posouzena jinak a že rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena. Jako dovolací důvod dovolatel uvádí nesprávné právní posouzení věci. Namítá vágnost odůvodnění rozsudků nalézacích soudů. Odvolací soud se nevypořádal s tím, že z provedených důkazů vyplynulo, že žalobce se na žalovanou obrátil jako na odborníka s žádostí o vymáhání vzniklé škody způsobené prodlením při předání bytové jednotky. Namísto toho žalovaná, aniž by si prošla předmětné podklady a případně žalobce poučila o tom, že podpisem dodatku ztratí možnost vymáhat vzniklou škodu, doporučila v rozporu se zněním smlouvy o smlouvě budoucí žalobci podepsat dodatek s tím, že následně se bude vymáhat škoda. Nesprávný postup žalované spočívá v tom, že uzavření dodatku žalobci doporučila s tvrzením, že se jedná o jeho povinnost dodatek uzavřít podle smlouvy o smlouvě budoucí kupní. Již z postoje žalované k žalobcově reklamaci je zřejmé, že porušila své povinnosti. Soudy dále řádně neodůvodnily, proč neprovedly žalobcem navrhované důkazy. Z webových stránek žalované plyne, že advokát vrátí finanční prostředky, pokud klient nebude oprávněně spokojen; žalobce důkaz webovými stránkami navrhoval opakovaně. Žalovaná sama uznala, že pochybila, když žalobci uhrazenou částku v celé výši vrátila. Nalézací soudy však tento důkaz neprovedly a tvrzení žalobce k těmto skutečnostem přehlédly. Dovolatel odkazuje na nález Ústavního soudu ze dne 10. 1. 2024, sp. zn. II. ÚS 1318/23. Nalézací soudy nesprávně vyřešily právní otázku týkající se nároku žalobce požadovat po společnosti Věčná Ječná, s.r.o., ušlý zisk a otázku možnosti odstoupení této společnosti od smlouvy o smlouvě budoucí kupní v případě neuzavření dodatku. Skutečnost, že žalobce na základě doporučení žalované uzavřel dodatek, vedla k tomu, že se již nemůže úspěšně domáhat ušlého zisku od společnosti Věčná Ječná, s.r.o. Uzavřením dodatku souhlasil s prodloužením termínu dokončení a předání předmětné bytové jednotky, a tudíž společnost přestala být v prodlení s dokončením díla. Jelikož společnost předložila žalobci k podpisu dodatek prodlužující dokončení o 11 měsíců (nikoliv o 4 měsíce, jak bylo ujednáno ve smlouvě o smlouvě budoucí kupní), nezaložilo by neuzavření dodatku právo společnosti od smlouvy o smlouvě budoucí kupní odstoupit, o čemž žalovaná přesvědčovala žalobce a taktéž nalézací soudy se k tomuto závěru bez náležitého posouzení a odůvodnění přiklonily. Žalobce byl povinen uzavřít dodatek, ve kterém bude termín dokončení prodloužen maximálně o 4 měsíce. Žalovaná však žalobci doporučila uzavřít dodatek, ve kterém byla lhůta k dokončení prodloužena o 11 měsíců. Žalobce nebyl povinen tento dodatek uzavřít a společnost by neměla právo od smlouvy o smlouvě budoucí kupní odstoupit. Závěr, že v případě neuzavření dodatku bylo dáno právo společnosti od smlouvy odstoupit, tak představuje nesprávné právní posouzení věci. Rovněž vzhledem k uzavření dodatku by případná žaloba na náhradu ušlého zisku vůči společnosti byla neúspěšnou. Odvolací soud dále nesprávně posoudil otázku postavení žalobce jako spotřebitele ve vztahu k žalované. Žalobce v daném vztahu vystupoval jako slabší smluvní strana. Žalované důvěřoval jako profesionálce v oboru. Proto si objednal služby žalované, a to se záměrem vymáhat škodu po společnosti Věčná Ječná, s.r.o. Dostalo se mu však jiného výsledku, který jej poškodil. Dovolatel odkazuje na rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 23 Cdo 1665/2014, v němž Nejvyšší soud uvedl, že advokát je ve vztahu ke klientovi považován za podnikatele, a pokud je klient fyzickou osobou, může být považován za spotřebitele (poznámka dovolacího soudu – rozsudek uvedené spisové značky však neexistuje). Dále odkazuje na rozsudek SD EU ve věci C-537/13. Nalézací soudy tak nesprávně uzavřely, že nelze v dané věci aplikovat ustanovení týkající se ochrany spotřebitele. Dovolatel rovněž napadá nákladový výrok s tím, že soudy v rozporu s rozhodovací praxí Nejvyššího soudu zkoumaly pouze majetkové poměry žalobce, a nikoliv oprávněného účastníka. Dovolatel navrhuje, aby dovolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení, případně aby sám rozhodl tak, že žalobě v plném rozsahu vyhoví. Přípisem ze dne 11. 2. 2025 žalobce dovolání dále doplnil tak, že odkázal na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2024, sp. zn. 25 Cdo 3770/2023, jehož závěry se vztahují i na nyní posuzovanou věc.
4. Vedlejší účastnice ve vyjádření k dovolání uvedla, že dovolání není přípustné, neboť v něm není uvedena právní otázka, která dosud nebyla v rozhodování dovolacího soudu vyřešena. V okamžiku převzetí právního zastoupení žalovanou již byl žalobcem uzavřen dodatek s termínem dostavby jednotky a podpisu kupní smlouvy do 30. 9. 2022. Otázka možnosti či nemožnosti odstoupení od smlouvy proto vůbec nesouvisí s tímto řízením a byla soudem řešena pouze pro objasnění důvodů, které vedly žalobce k odsouhlasení tohoto dodatku. Ztotožňuje se se závěry nalézacích soudů, že samotné uzavření dodatku ještě automaticky neznamená, že by se žalobce nemohl domoci kompenzace za zpoždění s dokončením jednotky. Žalobce v průběhu řízení ani netvrdil, že po společnosti Věčná Ječná, s.r.o., uplatnil jakýkoli nárok, a to ani za období od 1. 12. 2022 (kdy měla být kupní smlouva na základě dodatku podepsána) do 3. 3. 2023 (kdy byla kupní smlouva stranami skutečně podepsána). Ohledně navrhovaného důkazu stránkami žalované žalobce neuvádí, co mělo být tímto důkazem prokázáno. Žalobce i žalovaná shodně uvedli, že k vrácení žalobcem uhrazené částky došlo a spolupráce byla ukončena. Tuto skutečnost tak nebylo třeba prokazovat. Postup v rámci poskytované „garance spokojenosti“ nelze považovat za uznání dluhu. Ač bylo dovolání podáno proti rozsudku odvolacího soudu v plném rozsahu, neobsahuje žádné důvody týkající se nemajetkové újmy v žalobcem požadované výši. Ohledně nákladového výroku není dovolání přípustné.
5. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 1. 1. 2022, dále jen „o. s. ř.“ Dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou, řádně zastoupenou podle § 241 odst. 1 o. s. ř., není však podle § 237 o. s. ř. přípustné.
6. Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
7. Má-li být dovolání přípustné proto, že dovolacím soudem vyřešená právní otázka má být posouzena jinak, je tím myšleno, že pro danou právní otázku existuje určité řešení přijaté v rozhodovací praxi Nejvyššího soudu, avšak dovolatel se domnívá, že Nejvyšší soud by se měl od této své dosavadní rozhodovací praxe odchýlit a již vyřešenou otázku posoudit odlišně, než jak činil v obdobných věcech dosud (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 3. 2015, sp. zn. 30 Cdo 4451/2014, nebo ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013, proti němuž podaná ústavní stížnost byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 21. 1. 2014, sp. zn. I. ÚS 3524/13). Žalobce odkazuje v dovolání na tento důvod přípustnosti, nevymezuje však žádnou konkrétní otázku dosavadní rozhodovací praxe Nejvyššího soudu, od jejíhož řešení by se měl dovolací soud podle názoru dovolatele odchýlit.
8. Z odůvodnění rozsudku odvolacího soudu ani soudu prvního stupně neplyne dovolatelem zpochybňovaný závěr, že byl povinen dodatek ke smlouvě o smlouvě budoucí kupní uzavřít. Soudy vyšly ze skutkového zjištění, že to byl sám žalobce, který ještě před tím, než vstoupil v jednání s žalovanou advokátkou, deklaroval vůči budoucímu prodávajícímu svůj zájem v transakci pokračovat i v prodlouženém termínu zhotovení věci a tento zájem sdělil i žalované. Pokud za těchto okolností žalovaná doporučila žalobci dodatek uzavřít, aby nedošlo ke zpochybnění záměru žalobce jednotku do svého vlastnictví nabýt, nelze podle závěrů nalézacích soudů v tomto postupu žalované shledat pochybení advokáta. Rozhodnutí odvolacího soudu tak nezávisí na dovolatelem uvedené otázce, zda budoucímu prodávajícímu svědčilo právo od smlouvy o smlouvě budoucí kupní odstoupit, a tudíž tato otázka přípustnost dovolání ve smyslu § 237 o. s. ř. nezakládá.
9. Nalézací soudy postavily svá rozhodnutí na závěru, že žalovaná neporušila povinnost advokáta tím, že nevypracovala předžalobní výzvu k náhradě ušlého zisku za dobu do června 2022 (i vzhledem k tomu, že její spolupráce se žalobcem byla ukončena koncem července 2022), aniž by tím byla tvrzená pohledávka zmařena. I v době svého rozhodnutí soud prvního stupně konstatoval, že stále existuje možnost žalobce domáhat se náhrady tvrzené škody vůči společnosti Věčná Ječná, s.r.o. (odvolací soud se k tomuto názoru přiklonil), z čehož plyne, že žalobci ani ke dni rozhodnutí odvolacího soudu škoda nevznikla. Tento závěr, na němž kromě jiného nalézací soudy svá rozhodnutí postavily, není dovoláním napaden, proto ani odlišné vyřešení jiných otázek vznášených dovolatelem by nemohlo vést k jinému výsledku sporu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 10. 2005, sp. zn. 29 Odo 663/2003, publikované pod č. 48/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
10. Odkazuje-li dovolatel na postavení spotřebitele, nalézací soudy se touto otázkou nezabývaly, přičemž dovolatel pouze obecně tvrdí, že spotřebitelem a slabší stranou ve vztahu k žalované je a že se na něj vztahuje ochrana spotřebitele, aniž by však odkazoval na jakékoliv konkrétní ustanovení chránící spotřebitele či jakékoliv konkrétní právo, které by mu z tohoto důvodu mělo náležet a které bylo v konkrétních skutkových souvislostech projednávané věci porušeno. Otázka, zda dovolatel je v postavení spotřebitele, je tak v této věci pouze otázkou akademickou, která přípustnost dovolání ve smyslu § 237 o. s. ř. rovněž nezakládá.
11. Dovolatelem odkazovaný rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2024, sp. zn. 25 Cdo 3770/2023, se týkal situace, v níž advokátka k pokynu klienta rozšířila žalobu, přestože vzhledem k ustálené judikatuře Nejvyššího soudu jí muselo být známo, že v uvedeném rozsahu je nárok klienta již promlčen. Šlo tak o skutkově odlišnou situaci než v nyní projednávané věci. Ostatně dovolatel na toto rozhodnutí pouze obecně odkázal, aniž by konkrétně uvedl jakýkoliv závěr citovaného rozhodnutí, který by na nyní projednávanou věc měl být aplikován. Dovolací soud tak neshledal, že by se nalézací soudy od citovaného rozhodnutí odchýlily.
12. V části, jíž dovolatel brojí proti výroku o nákladech řízení, je dovolání podle § 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř. objektivně nepřípustné.
13. Dovolací soud z těchto důvodů dovolání podle § 243c odst. 1 o. s. ř. jako nepřípustné odmítl. Jelikož neshledal dovolání přípustným, nezabýval se tvrzenými vadami řízení (srov. § 242 odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
14. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné soudní rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na jeho soudní výkon (exekuci).
V Brně dne 25. 2. 2026
JUDr. Petr Vojtek předseda senátu