Plný text
25 Cdo 96/2026-224
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Tiché a soudců JUDr. Tomáše Novosada a JUDr. Martiny Vršanské v právní věci žalobkyně: Správa služeb hlavního města Prahy, IČO 70889660, sídlem Kundratka 1951/19, 180 00 Praha 8, zastoupená advokátkou JUDr. Karolinou Besser, sídlem Masarykovo nábřeží 2018/10, 120 00 Praha 2, proti žalované: Kopa logistic networks ČR s.r.o., IČO 07629745, sídlem náměstí Přátelství 1518/2, 102 00 Praha 10, zastoupená advokátem JUDr. Pavlem Kiršnerem, LL.M., sídlem Rumunská 1720/12, 120 00 Praha 2, o 115 550 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 46 C 136/2024, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 30. 7. 2025, č. j. 72 Co 186/2025-205, takto:
I. Dovolání se odmítá
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení
Odůvodnění:
1. K odvolání žalované Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 30. 7. 2025, č. j. 72 Co 186/2025-205, potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 28. 1. 2025, č. j. 46 C 136/2024-166, kterým tento soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni 115 550 Kč s příslušenstvím a rozhodl o náhradě nákladů řízení; a dále rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. V řízení, v němž se žalobkyně domáhala náhrady nákladů vynaložených na odtah a parkování tří vozidel provozovaných žalovanou, vyšel odvolací soud z těchto skutkových zjištění soudu prvního stupně: Žalobkyně je příspěvkovou organizací zřízenou Zastupitelstvem hl. m. Prahy a je oprávněna k provádění odtahů vozidel na příkaz strážníků Městské policie hl. m. Prahy a policistů Policie ČR a k jejich střežení. Žalobkyně má oprávnění vymáhat pohledávky hl. m. Prahy za odtah silničních vozidel a za jejich umístění a střežení na parkovištích. Dne 28. 4. 2021 představovala tři vozidla ve vlastnictví žalobkyně překážku silničního provozu na pozemní komunikaci Podnikatelská v Praze 9. Uvedeného dne příslušník Policie ČR nařídil jejich odtah. Přivolaný pracovník žalobkyně seznal, že vzhledem k charakteru uvedených vozidel nebude žalobkyni k jejich odtahu postačovat její běžné technické vybavení. Po telefonické domluvě se proto na místo dostavil pracovník „TECHNICKÉ ZÁCHRANNÉ SLUŽBY WUKA“ a odtah provedl. Žalovaná byla o odtahu, důvodech odtahu a o umístění vozidel vyrozuměna Policií ČR. V souvislosti s odtažením vozidel vystavila Obchodní společnost WUKA – GROUP, s.r.o., žalobkyni dne 3. 5. 2021 fakturu na částku 24 037,86 Kč a dne 4. 5. 2021 fakturu na částku 6 978,07 Kč. Celková částka za odtah a parkovné činí v případě vozidla 1 částku 102 650 Kč, v případě vozidla 2 částku 5 450 Kč a v případě vozidla 3 částku 7 450 Kč. Pozemní komunikace v ulici Podnikatelská, Praha 9, parc. č. 1327/1 není ve vlastnictví hl. m. Prahy.
2. Po právní stránce se odvolací soud ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že žalobkyně je ve sporu aktivně věcně legitimovaná. Citoval § 45 odst. 1, 4 zákona č. 361/2000 Sb., zákona o silničním provozu, ve znění účinném od 1. 10. 2020 do 22. 5. 2021, a uzavřel, že povinnost k odstranění vozidla tvořícího překážku silničního provozu má primárně provozovatel vozidla. Pokud tuto povinnost za provozovatele splní někdo jiný, pak má provozovatel povinnost hradit náklady na odtah vozidla. Odvolací soud se též ztotožnil s tím, jak soud prvního stupně posoudil pokyn policisty, který odtah nařídil, tedy že pokyn k odstranění vozidel provozovaných žalovanou dal policista a odtahem pověřil žalobkyni. Nebylo přitom tvrzeno, že by byl tento pokyn policisty napaden a shledán nezákonným. Soud v projednávané věci nemá pravomoc přezkoumávat zákonnost tohoto pokynu, a proto je lhostejné, zda byl adresátem tohoto pokynu vlastník pozemní komunikace či nikoli. Právě žalobkyni vznikla škoda způsobená provedením odtahu vozidel a jejich střežením na odstavném parkovišti. Proto žalobkyni svědčí právo žalobou uplatněné. Dále odvolací soud uvedl, že pokud by nebylo možné dovodit právo žalobkyně na náhradu vynaložených nákladů na odtah vozidel dle § 45 zákona o silničním provozu s ohledem na skutečnost, že žalobkyně není vlastníkem účelové komunikace, ze které byl odtah proveden, svědčilo by žalobkyni právo na úhradu vynaložených nákladů z titulu práva na vydání bezdůvodného obohacení podle § 2991 zákona č. 99/1963 Sb., občanského zákoníku (dále jen o. z.). Žalobkyně totiž plnila za žalovanou to, co žalovaná měla po právu plnit sama.
3. Žalovaná (dovolatelka) podala proti rozsudku odvolacího soudu v celém jeho rozsahu dovolání z důvodu nesprávného právního posouzení věci. Přípustnost dovolání žalovaná spatřuje v tom, že rozsudek odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného práva, která v rozhodování dovolacího soudu nebyla dosud vyřešena. Jde o otázku vzniku závazkového vztahu z titulu udělení pokynu k odtahu vozidla z veřejně přístupné účelové komunikace ve vlastnictví fyzické osoby, a to mezi provozovatelem vozidla a tím, kdo odtah fakticky provedl, pokud odtah provedla osoba odlišná od vlastníka komunikace, a dále o otázku závaznosti pokynu policisty pro jakoukoli další osobu odlišnou od provozovatele vozidla nebo vlastníka komunikace (zda pokyn Policie ČR k provedení odtahu automaticky zakládá aktivní legitimaci osobě, která tento pokyn vykoná, bez ohledu na splnění podmínek dle § 45 zákona o silničním provozu). Žalovaná namítá, že žalobkyně nebyla ve sporu aktivně věcně legitimovaná, neboť nebyla ani ona, ani hlavní město Praha vlastníkem účelové komunikace v době, kdy z této komunikace byla vozidla provozovaná žalovanou odtažena. Fakticky vzniká závazkový právní vztah způsobením škody, kterou představují náklady na odtah vozidla a parkovné, mezi provozovatelem vozidla a osobou, která byla k odtahu vozidla oprávněná a které vznikla škoda. Touto osobou může být jen vlastník pozemní komunikace, anebo osoba, která na základě smluvního vztahu s vlastníkem pozemní komunikace zabezpečuje odtah vozidel. Žalovaná činí výklad § 45 odst. 1, 4 zákona o silničním provozu a je přesvědčena, že žalobkyně by mohla být ve sporu úspěšná jen tehdy, pokud by prokázala, že je vlastníkem komunikace, na níž se předmětná vozidla nacházela, anebo že má s takovým vlastníkem uzavřenu smlouvu, na jejímž základě zabezpečuje odtah vozidel. Žalovaná nesouhlasí s názorem odvolacího soudu, že žalobkyně byla k odtahu vozidel oprávněna z důvodu pokynu Policie ČR; to odporuje § 45 odst. 1, 4 zákona o silničním provozu. Pokyn policejního orgánu nezakládá aktivní legitimaci k uplatnění civilněprávního nároku. Žalovaná odkazuje na nález Ústavního soudu ze dne 6. 1. 2003, sp. zn. III ÚS 150/03, podle kterého je objektivně odpovědný ten, kdo způsobil překážku provozu na pozemních komunikacích; má povinnost tuto překážku neprodleně odstranit a neučiní-li tak, je povinen nahradit náklady na její odstranění vlastníku pozemní komunikace.
4. Nejvyšší soud posoudil dovolání žalované podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 1. 1. 2022, (dále jen o. s. ř.), a jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou – účastnicí řízení (§ 240 odst. 1 o. s. ř.) zastoupenou advokátem ve smyslu § 241 o. s. ř., shledal, že dovolání není přípustné.
5. Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
6. Přípustnost dovolání je dána jen tehdy, jestliže na právní otázce, která byla dle mínění dovolatele odvolacím soudem nesprávně vyřešena, rozhodnutí odvolacího soudu závisí. Tento předpoklad však není splněn v případě, kdy závěr o důvodnosti či nedůvodnosti žaloby je založen současně na dvou (či více) nezávislých důvodech, avšak dovoláním je napadána správnost řešení otázky týkající se jen jednoho důvodu (či nikoli všech důvodů). Sama okolnost, že jeden z důvodů, na nichž spočívá napadené rozhodnutí, neobstojí, nemůže mít vliv na správnost rozhodnutí, jestliže druhý důvod obstojí, protože jeho správnost nemohla být přezkumu podrobena, jelikož nebyl dovoláním dotčen. V takovém případě není zapotřebí se správností důvodu, který byl dovoláním napaden, zabývat, neboť to pro celkový závěr odvolacího soudu není významné (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 8. 12. 1997, sp. zn. 3 Cdon 1374/96, uveřejněný v časopise Soudní judikatura č. 2, ročník 1998, pod č. 17). Tak je tomu i v posuzované věci.
7. Odvolací soud založil své rozhodnutí na dvou nezávislých právních důvodech. V prvé řadě shledal, že žalobkyně provedla odtah vozidel provozovaných žalovanou na základě pokynu Policie ČR, a že tak má vůči žalované právo na náhradu nákladů vynaložených na odtah a parkování vozidel dle § 45 odst. 4 zákona o silničním provozu. Tento právní důvod rozsudku odvolacího soudu žalovaná v dovolání obšírně napadá, jak bylo shora předestřeno.
8. Odvolací soud ovšem dále shledal, že i pokud by nárok žalobkyně žalobou uplatněný nebylo možno dovodit z § 45 zákona o silničním provozu, pak má žalobkyně vůči žalované právo na náhradu vynaložených nákladů z titulu práva na vydání bezdůvodného obohacení dle § 2991 o. z., neboť plnila za žalovanou to, co žalovaná měla po právu plnit sama. Jde o nosný důvod výslovně a jednoznačně formulovaný odvolacím soudem v rozsudku, který obstojí samostatně (srov. nález Ústavního soudu ze dne 7. 5. 2025, sp. zn. IV. ÚS 3023/24). Tento nezávislý (samostatný) právní důvod žalovaná nenapadá a ve vztahu k němu nepředkládá žádnou argumentaci včetně důvodů přípustnosti dovolání ve smyslu § 237 o. s. ř.
9. Jestliže žalovaná dovoláním nezpochybnila jeden z důvodů, který sám o sobě vedl k vyhovění žalobě, nejsou naplněny podmínky přípustnosti dovolání podle § 237 o. s. ř., neboť ani odlišné vyřešení jednoho důvodu, na němž rozhodnutí odvolacího soudu spočívá, by se nemohlo v poměrech žalované nijak projevit. I kdyby totiž dovolací soud dospěl k závěru, že dovolání směřující proti právnímu závěru odvolacího soudu ohledně aplikace § 45 zákona o silničním provozu je důvodné, nic by se nezměnilo na přítomnosti druhého nezávislého důvodu, pro který soudy žalobě vyhověly. Proto je dovolání nepřípustné také ohledně otázky výkladu § 45 zákona o silničním provozu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 10. 2005, sp. zn. 29 Odo 663/2003, uveřejněné pod č. 48/2006 Sb. rozh. obč.).
10. Dovolání směřující proti rozhodnutí o náhradě nákladů řízení není přípustné vzhledem k § 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř.
11. Z těchto důvodů Nejvyšší soud dovolání podle § 243c odst. 1 o. s. ř. jako nepřípustné odmítl.
12. Nákladový výrok netřeba odůvodňovat (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 25. 2. 2026
JUDr. Hana Tichá předsedkyně senátu