Rozsudek ze dne 24. 9. 2024
Plný text
26 Cdo 124/2024-441
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Pavlíny Brzobohaté a soudkyň Mgr. Petry Kubáčové a JUDr. Jitky Dýškové ve věci žalobce Š. H., zastoupeného Mgr. Tomášem Pelikánem, advokátem se sídlem [adresa] proti žalované E. H., zastoupené Mgr. Barborou Černou, advokátkou se sídlem [adresa] o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 10 C 77/2020, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 27. 9. 2023, č. j. 23 Co 204/2023-394, takto:
Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 27. 9. 2023, č. j. 23 Co 204/2023-394, se ruší a věc se Městskému soudu v Praze vrací k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
1. Obvodní soud pro Prahu 8 (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 2. 2. 2023, č. j. 10 C 77/2020-343, zrušil spoluvlastnictví účastníků k bytové jednotce č. 2365/207 umístěné v domě č. p. XY na pozemku p. č. XY včetně spoluvlastnického podílu o velikosti 1425/143997 na společných částech budovy č. p. XY, nacházející se na pozemku p. č. XY, a spoluvlastnického podílu o velikosti 1425/143997 na pozemku p. č. XY, p. č. XY, p. č. XY, p. č. XY, p. č. XY, p. č. XY, p. č. XY, p. č. XY, p. č. XY, p. č. XY, p. č. XY, p. č. XY, p. č. XY, p. č. XY, vše v katastrálním území XY (výrok I), nařídil prodej bytové jednotky č. 2365/207 umístěné v domě č. p. XY na pozemku p. č. XY včetně spoluvlastnického podílu o velikosti 1425/143997 na společných částech budovy č. p. XY, nacházející se na pozemku p. č. XY, a spoluvlastnického podílu o velikosti 1425/143997 na pozemku p. č. XY, p. č. XY, p. č. XY, p. č. XY, p. č. XY p. č. XY, p. č. XY, p. č. XY, p. č. XY, p. č. XY, p. č. XY, p. č. XY, p. č. XY, p. č. XY, ve veřejné dražbě s tím, že výtěžek prodeje bude mezi žalobce a žalovanou rozdělen rovným dílem (výrok II) a rozhodl o nákladech řízení (výroky III-V).
2. K odvolání žalované Městský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 27. 9. 2023, č. j. 23 Co 204/2023-394, změnil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I tak, že žaloba se zamítá (výrok I rozsudku odvolacího soudu), ve výroku II tak, že prodej bytové jednotky č. 2365/207 umístěné v domě č. p. XY na pozemku p. č. XY v katastrálním území XY se nenařizuje (výrok II rozsudku odvolacího soudu), změnil nákladové výroky IV a V rozsudku soudu prvního stupně (výrok III rozsudku odvolacího soudu) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok IV rozsudku odvolacího soudu).
3. Odvolací soud vycházel při svém rozhodnutí ze zjištění, že účastníci nabyli 18. 4. 2006 do společného jmění manželů (dále i „SJM“) bytovou jednotku včetně spoluvlastnického podílu o velikosti 1425/143997 na společných částech domu a spoluvlastnického podílu o velikosti 1425/143997 na pozemcích p. č. XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY, tj. celkem na 16 pozemcích, jež tvoří funkční celek. Jde o jednotku vymezenou dle zákona č. 72/1994 Sb., kterým se upravují některé spoluvlastnické vztahy k budovám a některé vlastnické vztahy k bytům a nebytovým prostorům a doplňují některé zákony (zákon o vlastnictví bytů), při dispozici s takovou jednotkou je tedy i po 1. 1. 2014 třeba postupovat v souladu se zákonem o vlastnictví bytů. Vlastnictví k jednotce lze v případě, že vlastník jednotky je i spoluvlastníkem pozemku, převést pouze současně s převodem spoluvlastnického podílu na pozemku (a to nejen stavební parcely).
4. Účastníci notářským zápisem ze dne 16. 2. 2017 mimo jiné zúžili SJM o bytovou jednotku, jejich vůle směřovala k jednotce včetně spoluvlastnického podílu na společných částech budovy a na všech 16 pozemcích, avšak spoluvlastnický podíl na pozemcích p. č. XY a p. č. XY nebyl v rozporu se skutečnou vůlí účastníků „zahrnut do dispozice“ spočívající v zúžení SJM účastníků. Šlo tak o dispozici s jednotkou v rozporu s § 20 odst. 2 zákona o vlastnictví bytů, tedy o právní jednání absolutně neplatné; „neplatný“ pro vadné vymezení předmětu převodu vlastnického práva je tak podle § 567 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále též jen „o. z.“) i notářský zápis o zúžení SJM. Na základě neplatného právního jednání a notářského zápisu tak podle názoru odvolacího soudu nemohlo dojít „k převodu jednotky“ do podílového spoluvlastnictví účastníků, jednotka zůstala v zaniklém SJM účastníků.
5. Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce (dále i „dovolatel“) včasné dovolání, kterým napadá všechny výroky rozsudku odvolacího soudu. Přípustnost dovolání spatřuje v to/m, že odvolací soud se odchýlil od rozhodovací praxe dovolacího soudu „při řešení otázky interpretace projevu vůle převést bytovou jednotku včetně spoluvlastnického podílu na společných částech budovy a souvisejících podílech na všech pozemcích“ (odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 4662/2015) a v „otázce interpretace vůle stran ohledně právního jednání zachyceného v notářském zápise“ (odkazuje na rozsudky Nejvyššího soudu sp. zn. 23 Cdo 2856/2022 a 32 Cdo 1893/2011). Za právní otázku dosud v rozhodovací praxi dovolacího soudu neřešenou považuje otázku náhrady nákladů řízení v řízení o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví, a to s ohledem na specifickou povahu „iudicium duplex“. Navrhuje, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu změnil tak, že žalobě vyhoví a právo na náhradu nákladů řízení nebude mít žádný z účastníků.
6. Žalovaná ve vyjádření k dovolání navrhuje, aby dovolání bylo odmítnuto. Dovolací otázky považuje za nerelevantní, neboť k absolutní neplatnosti pro rozpor se zákonem přihlíží soud i bez návrhu. Dodala, že notářský zápis je chybný z více důvodů a ve zjevném rozporu s veřejným pořádkem. Z notářského zápisu podle názoru žalované ani neplyne, že by vůle stran směřovala k zúžení SJM ke všem 16 pozemkům; zastavěný pozemek byl do zúžení zahrnut až opravou notářského zápisu po upozornění katastrálního úřadu, nezapsání dvou nezastavěných pozemků účastníci neřešili, přestože byli na tuto skutečnost opakovaně upozorněni.
7. Dovolání podané včas, subjektem k tomu oprávněným – účastníkem řízení [§ 240 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o. s. ř.“)], za splnění podmínky zastoupení advokátem (§ 241 odst. 1 a 4 o. s. ř.), proti rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, je přípustné (§ 237 o. s. ř.), neboť odvolací soud se při posouzení projevu vůle odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu.
8. Bytová jednotka vznikla před 1. 4. 2014, k právnímu jednání, kterým mělo být SJM k této bytové jednotce zúženo, došlo po 1. 1. 2014. Podle § 3028 odst. 1 a 2 o. z. se proto platnost a účinnost právního jednání posoudí dle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, jednotka však musí být i v takovém právním jednání vymezena podle dosavadních předpisů (§ 3063 o. z.), tedy v souladu se zákonem o vlastnictví bytů (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 12. 2015, sp. zn. 26 Cdo 3862/2015, publikovaný pod č. 21/2017 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
9. Podle § 21 odst. 1 věty první zákona o vlastnictví bytů s vlastnictvím jednotky jsou spojena práva k pozemku (stavební parcele). Podle § 20 odst. 2 zákona o vlastnictví bytů je-li vlastník jednotky podílovým spoluvlastníkem pozemku, lze vlastnictví k jednotce převést pouze současně s převodem spoluvlastnického podílu na pozemku. Přechod vlastnictví k jednotce je podmíněn přechodem spoluvlastnického podílu na pozemku.
10. V rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 9. 2016, sp. zn. 21 Cdo 4662/2015, na který dovolatel odkazuje, Nejvyšší soud uvedl, že právní úprava obsažená v zákoně č. 72/1994 Sb. vytváří zvláštní druh spoluvlastnictví budovy, který spočívá ve (navzájem neoddělitelném) vlastnictví samotné jednotky (bytu či nebytového prostoru nebo rozestavěného bytu či rozestavěného nebytového prostoru, jako prostorově vymezené části domu) a ve spoluvlastnickém podílu na společných částech domu s ním spojeným ve velikosti určené podle § 8 odst. 2 zákona č. 72/1994 Sb. a jehož podstatu lze charakterizovat jako kombinaci tzv. reálného spoluvlastnictví (výlučného vlastnictví určitých prostorově vymezených částí budovy - jednotek) a podílového spoluvlastnictví (na společných částech domu). K tomuto vlastnictví (a spoluvlastnictví) neoddělitelně patří (jako samostatný předmět vlastnictví) spoluvlastnický podíl k pozemku, na kterém je budova s vymezenými jednotkami postavena, případně též k pozemku (funkčně) souvisejícímu, uvedenému v prohlášení vlastníka budovy, popřípadě jiné právo, které má převodce jednotky k pozemku, pokud původní vlastník budovy či jednotky nebyl jeho vlastníkem či spoluvlastníkem. V zájmu toho, aby byl tímto způsobem vzniklý „vlastnický celek“ (vlastnické právo k jednotce, spoluvlastnické právo ke společným částem budovy a spoluvlastnické právo k souvisejícímu pozemku) zachován, zákon č. 72/1994 Sb. umožňuje převod (přechod) jen tohoto „vlastnického celku“ (a samostatný převod jednotlivých „vlastnictví“ je zakázán), neboť nositelem vlastnického práva k jednotce, spoluvlastnického práva ke společným částem budovy a spoluvlastnického práva k souvisejícímu pozemku nemohou být odlišné subjekty.
11. Zákon o vlastnictví bytů byl zrušen zákonem č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, bytové spoluvlastnictví je od 1. 1. 2014 upraveno v občanském zákoníku (§ 1158-1222 o. z.).
12. Současná právní úprava povinnost vlastníka jednotky převést spolu s jednotkou také spoluvlastnický podíl na pozemku výslovně nestanoví, vychází z toho, že jednotka zahrnuje byt jako prostorově oddělenou část domu a podíl na společných částech nemovité věci (vždy včetně pozemku, na němž byl dům zřízen, nebo věcného práva, jež vlastníkům jednotek zakládá právo mít na pozemku dům) vzájemně spojené a neoddělitelné (§ 1159 a 1160 o. z.).
13. Z povahy bytové jednotky zřízené dle zákona o vlastnictví bytů, u které k vlastnictví bytu a spoluvlastnictví společných částí budovy neoddělitelně patří (jako samostatný předmět vlastnictví) spoluvlastnický podíl k pozemku, na kterém je budova s vymezenými jednotkami postavena, případně též k pozemku (funkčně) souvisejícímu, uvedenému v prohlášení vlastníka budovy, však plyne, že i po 1. 1. 2014 musí být při právní dispozici s bytovou jednotkou tento „vlastnický celek“ zachován, tedy že vlastník (spoluvlastník) bytové jednotky zřízené podle zákona o vlastnictví bytů je i po 1. 1. 2014 omezen v dispozici se spoluvlastnickým podílem na pozemku, který je s vlastnictvím bytové jednotky podle § 21 odst. 1 zákona o vlastnictví bytů spojen.
14. K přechodu spoluvlastnického podílu k pozemku při převodu bytové jednotky vzniklé před 1. 1. 2014 nedochází ze zákona, povinnost disponovat pouze s bytovou jednotkou jako s celkem splní vlastník jednotky tak, že při převodu jednotky projeví vůli převést celou bytovou jednotku, tedy včetně spoluvlastnického podílu na pozemku, a to v zákonem předepsané formě (§ 560 o. z.). Specifickou povahu vlastnictví k jednotce, se kterým se spoluvlastnická práva k budově a pozemkům neoddělitelně pojí, je rovněž třeba zohlednit při výkladu projevu vůle o převodu (případně jiném právním nakládání) s takovou jednotkou.
15. Podle § 555 odst. 1 o. z. právní jednání se posuzuje podle svého obsahu.
16. Podle § 556 odst. 1 o. z. co je vyjádřeno slovy nebo jinak, vyloží se podle úmyslu jednajícího, byl-li takový úmysl druhé straně znám, anebo musela-li o něm vědět. Nelze-li zjistit úmysl jednajícího, přisuzuje se projevu vůle význam, jaký by mu zpravidla přikládala osoba v postavení toho, jemuž je projev vůle určen. Při výkladu projevu vůle se přihlédne k praxi zavedené mezi stranami v právním styku, k tomu, co právnímu jednání předcházelo, i k tomu, jak strany následně daly najevo, jaký obsah a význam právnímu jednání přikládají (§ 556 odst. 2 o. z.).
17. V rozsudku ze dne 25. 4. 2017, sp. zn. 21 Cdo 5281/2016, Nejvyšší soud přijal a odůvodnil závěr, že „základním hlediskem pro výklad právního jednání je podle právní úpravy účinné od 1. 1. 2014 úmysl jednajícího (popřípadě – u vícestranných právních jednání – společný úmysl jednajících stran), byl-li takový úmysl druhé straně (adresátovi projevu vůle) znám, anebo musela-li o něm vědět. Podle ustálené judikatury Nejvyššího soudu je pro výklad adresovaného právního jednání určující skutečná vůle jednajícího, která byla anebo musela být známa adresátovi, již je třeba upřednostnit před jejím vnějším projevem (např. objektivním významem užitých slov). Skutečnou vůli jednajícího je třeba posuzovat k okamžiku, kdy projev vůle učinil (kdy se stal perfektním). Teprve tehdy, nelze-li zjistit skutečnou vůli jednajícího (§ 556 odst. 1 věta první o. z.), postupuje soud podle pravidla vyjádřeného v § 556 odst. 1 větě druhé o. z. (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 10. 2017, sp. zn. 29 Cdo 61/2017, publikovaný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 4/2019, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 6. 2020, sp. zn. 23 Cdo 2470/2019, nebo ze dne 24. 10. 2023, sp. zn. 23 Cdo 1872/2023). V rozsudku ze dne 31. 8. 2023, sp. zn. 23 Cdo 2856/2022, publikovaném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 37/2024, Nejvyšší soud uvedl, že omyl jednajícího v projevu jeho vůle nevyvolává následky podle § 583 a násl. o. z., byla-li nebo musela-li být adresátovi právního jednání skutečná vůle jednajícího známa. Při výkladu takového právního jednání je nutno podle § 556 odst. 1 věty první o. z. upřednostnit skutečnou vůli jednajícího před jejím vnějším projevem, včetně objektivního významu užitých slov.
18. Jedním ze základních principů výkladu smluv je dle ustálené judikatury Ústavního soudu a Nejvyššího soudu priorita výkladu, který nezakládá neplatnost smlouvy, před takovým výkladem, který neplatnost smlouvy zakládá, jsou-li možné oba výklady. Je tak vyjádřen a podporován princip autonomie smluvních stran, povaha soukromého práva a s tím spojená společenská a hospodářská funkce smlouvy (srov. nález Ústavního soudu ze dne 14. 4. 2005, sp. zn. I. ÚS 625/03, nebo rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 9. 11. 2016, sp. zn. 30 Cdo 2178/2016, ze dne 23. 9. 2020, sp. zn. 32 Cdo 2099/2019, či ze dne 13. 5. 2020, sp. zn. 23 Cdo 2404/2019). Účelem ustanovení občanského práva týkajících se důvodů neplatnosti smlouvy má (musí) být proporcionální ochrana veřejného zájmu či práv třetích osob (srov. nález Ústavního soudu ze dne 23. 4. 2013, sp. zn. IV. ÚS 1783/11.
19. Odvolací soud se při úvaze o tom, zda předmětná bytová jednotka tvoří podílové spoluvlastnictví účastníků, zabýval projevem vůle účastníků o zúžení SJM o tuto bytovou jednotku a o jejím vypořádání. Přestože vyšel z toho, že vůle účastníků při sepisu notářského zápisu směřovala k zúžení SJM k celé bytové jednotce (tedy včetně spoluvlastnictví ke společným částem budovy a všem 16 pozemkům), omezil se na konstatování, že spoluvlastnické podíly na 2 z 16 pozemků „v rozporu s § 20 odst. 2 zákona o vlastnictví bytů nebyly zahrnuty do dispozice“ spočívající ve zúžení SJM účastníků – nezabýval se tím, zda lze učinit i výklad projevu vůle, který by zjištěné vůli (a tím i zákonným požadavkům) odpovídal, a zda mu lze dát přednost před výkladem, který k platnosti právního jednání zachyceného v notářském zápisu nevede.
20. Z dosud zjištěných skutečností přitom neplyne, že by výklad preferující platnost právního jednání spočívajícího v zúžení SJM byl v tomto konkrétním specifickém případě vyloučen. S vlastnictvím bytové jednotky je spoluvlastnictví ke společným částem budovy a k pozemkům neoddělitelně spojeno, účastníci označili jako majetek, kterého se zúžení SJM týká, byt – jednotku č. 2365/207 (tedy nikoli jen byt č. 207), a to v souladu s požadavky kladenými zákonem na vkladové listiny [§ 8 písm. e) zákona č. 256/2013 Sb., o katastru nemovitostí (katastrální zákon)], výslovně označili ještě spoluvlastnický podíl na společných částech budovy a spoluvlastnický podíl na 14 z 16 pozemků; uvedení pouze 14 z 16 pozemků je tak v rozporu nejen s jejich shodnou vůlí, ale také s výslovným uvedením (rovněž) řádně označené bytové jednotky.
21. Nelze ani opomenout, že je třeba rozlišovat právní jednání, jehož obsahem je zúžení SJM, a právní jednání, kterým dochází k vypořádání SJM, neboť zánik SJM a jeho vypořádání působí postupně (sukcesivně – srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 4. 2015, sp. zn. 22 Cdo 3779/2014, publikovaný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 103/2015). Do právních poměrů třetích osob je pak způsobilé zasáhnout nikoli zúžení, ale až vypořádání SJM (§ 736 věta druhá o. z.).
22. Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 27. 2. 2019, sp. zn. 22 Cdo 4773/2018, uvedl, že jestliže se účastníci dohodnou jen o tom, že se jejich společné jmění k určitým nemovitostem ruší, resp. že se společné jmění zahrnující nemovitosti ruší „až na věci tvořící obvyklé vybavení společné domácnosti“, nevyžaduje se k účinnosti této smlouvy, která musí mít obligatorně formu notářského zápisu, vklad práva do katastru nemovitostí; ten vyžaduje až následná dohoda o tom, jak bude bezpodílové spoluvlastnictví nemovitostí vypořádáno; tato následná dohoda nevyžaduje formu notářského zápisu.
23. Účinky zúžení SJM tak nastanou okamžikem, kdy manželé formou veřejné listiny vůli SJM zúžit platně shodně projeví, a to i tehdy, týká-li se zúžení nemovité věci zapsané v katastru nemovitostí.
24. Právní posouzení odvolacím soudem, který se nezabýval tím, zda lze učinit i výklad projevu vůle, který by zjištěné vůli odpovídal, a zda mu lze dát přednost před výkladem, který k platnosti právního jednání nevede, je neúplné, a tedy nesprávné.
25. Nelze také přehlédnout, že účinky případného vypořádání SJM k nemovité věci nastanou až vkladem do katastru nemovitostí. Dokud není proveden vklad práv k celé bytové jednotce v souladu s provedeným vypořádáním (tedy i vklad všech práv ke všem pozemkům, která jsou s jednotkou spojena), není SJM k bytové jednotce účinně vypořádáno, a to bez ohledu na skutečnost, že vklad byl [v rozporu s § 17 odst. 1 písm. d) katastrálního zákona] pro spoluvlastnictví k některým z pozemků spojených s jednotkou povolen.
26. Pokud není platně zúžené, zrušené nebo zaniklé SJM účinně vypořádáno do 3 let od jeho zúžení, zrušení nebo zániku ani dohodou ani nebyl ve stejné lhůtě podán návrh na vypořádání rozhodnutím soudu, nastává fikce vypořádání dle § 741 o. z. V poměrech řešené věci to znamená, že došlo-li k platnému projevu vůle o zúžení SJM, avšak nikoli k jeho účinnému vypořádání, stali se účastníci podílovými spoluvlastníky bytové jednotky uplynutím tří let od zúžení SJM (tedy od sepisu veřejné listiny, ve které bylo právní jednání spočívající v zúžení SJM učiněno).
27. Předmětem řízení a rozhodnutí o vypořádání spoluvlastnictví k bytové jednotce musí být celá bytová jednotka (tedy včetně veškerých práv k veškerým pozemkům, která jsou s bytovou jednotkou podle § 21 odst. 1 zákona o vlastnictví bytů spojena). V řízení je proto vždy třeba postavit najisto, co měl v úmyslu učinit předmětem řízení žalobce, který se domáhá vypořádání spoluvlastnictví k bytové jednotce a zároveň výslovně označuje jen práva k některým pozemkům, jejichž spoluvlastnictví je s jednotkou spojeno. Nelze přitom vycházet jen z žalobního petitu, který formuloval.
28. Nejvyšší soud z výše uvedených důvodů rozsudek odvolacího soudu podle § 243e odst. 1 o. s. ř. zrušil a věc mu podle § 243e odst. 2 věty první o. s. ř. vrátil k dalšímu řízení.
29. V průběhu dalšího řízení odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně znovu přezkoumá a bude se zabývat výkladem právního jednání týkajícího se předmětné bytové jednotky v souladu s výše uvedenou judikaturou Ústavního a Nejvyššího soudu.
30. Odvolací soud je vysloveným právním názorem dovolacího soudu vázán (§ 243g odst. 1 věta první, část věty za středníkem o. s. ř. ve spojení s § 226 o. s. ř.).
31. Dovolací soud pro úplnost uvádí, že nákladové výroky rozsudku odvolacího soudu, proti kterým dovolání rovněž směřovalo, nepřezkoumával [§ 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř.)], tyto výroky však byly jako závislé rovněž zrušeny.
32. O náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení rozhodne odvolací soud v novém rozhodnutí o věci (§ 243g odst. 1 in fine o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 24. 9. 2024
JUDr. Pavlína Brzobohatá předsedkyně senátu
Usnesení ze dne 20. 6. 2024
Plný text
26 Cdo 124/2024-433
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Pavlíny Brzobohaté a soudkyň Mgr. Jany Misiačkové a JUDr. Jitky Dýškové v právní věci žalobce Š. H., zastoupeného Mgr. Tomášem Pelikánem, advokátem se sídlem [adresa] proti žalované E. H., zastoupené Mgr. Barborou Černou, advokátkou se sídlem [adresa] o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 10 C 77/2020, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 27. 9. 2023, č. j. 23 Co 204/2023-394, o návrhu na odklad vykonatelnosti, takto:
Návrh na odklad vykonatelnosti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 27. 9. 2023, č. j. 23 Co 204/2023-394, se zamítá.
Odůvodnění:
1. Obvodní soud pro Prahu 8 (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 2. 2. 2023, č. j. 10 C 77/2020-343, zrušil podílové spoluvlastnictví účastníků k bytové jednotce č. 2365/207, vymezené podle zákona o vlastnictví bytů, umístěné v domě č. p. XY stojícím na pozemku p. č. XY, včetně spoluvlastnického podílu o velikosti 1425/143997 na společných částech budovy č. p. XY, nacházející se na pozemku p. č. XY, a spoluvlastnického podílu o velikosti 1425/143997 na pozemcích p. č. XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY a XY (dále jen „bytová jednotka“), vše zapsáno na LV č. XY a LV č. XY pro katastrální území XY, obec XY (výrok I), nařídil prodej bytové jednotky ve veřejné dražbě s tím, že výtěžek prodeje bude rozdělen mezi žalobce a žalovanou rovným dílem (výrok II), žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok III), žalobci a žalované uložil nahradit České republice náklady řízení ve výši uvedené v samostatném usnesením (výrok IV a V).
2. Městský soud v Praze (soud odvolací) rozsudkem ze dne 27. 9. 2023, č. j. 23 Co 204/2023-394, změnil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I tak, že žalobu, jíž se žalobce domáhal zrušení podílového spoluvlastnictví k bytové jednotce zamítl (výrok I), ve výroku II tak, že se nenařizuje prodej bytové jednotky (výrok II) a ve výrocích IV a V tak, že žalobci uložil nahradit České republice náklady řízení ve výši uvedené v samostatném usnesení (výrok III) a žalobci uložil nahradit žalované náklady řízení před soudy obou stupňů ve výši 487 390 Kč (výrok IV).
3. Žalobce podal proti rozsudku odvolacího soudu dovolání a domáhal se ve věci samé – prostřednictvím (způsobilého) dovolacího důvodu podle § 241a odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „o. s. ř.“ – změny napadeného rozhodnutí tak, aby dovolací soud žalobě vyhověl. Zároveň navrhl odložit vykonatelnost rozsudku, neboť nedisponuje částkou, kterou je povinen nahradit na nákladech řízení a nuceným výkonem rozhodnutí mu hrozí „další škoda“.
4. Podle § 243 o. s. ř. před rozhodnutím o dovolání může dovolací soud i bez návrhu odložit a) vykonatelnost napadeného rozhodnutí, kdyby neprodleným výkonem rozhodnutí nebo exekucí hrozila dovolateli závažná újma, nebo b) právní moc napadeného rozhodnutí, je-li dovolatel závažně ohrožen ve svých právech a nedotkne-li se odklad právních poměrů jiné osoby než účastníka řízení.
5. Odklad vykonatelnosti je výjimkou ze zásady, že rozhodnutí odvolacího soudu je po doručení účastníkům pravomocné a po uplynutí lhůty k plnění vykonatelné, proto by měl být povolen jen ve výjimečných případech a ze závažných důvodů.
6. Dovoláním napadené rozhodnutí ve věci samé je rozhodnutím, z něhož neplyne žádná povinnost, kterou by bylo možné vynutit některým ze způsobů výkonu rozhodnutí taxativně vyjmenovaných v § 258 o. s. ř. ani exekucí prováděnou exekutorem podle zákona č. 120/2001 Sb., exekuční řád, nemůže být proto naplněn zákonný předpoklad „hrozící závažné újmy dovolateli na jeho právech neprodleným výkonem rozhodnutí“.
7. O odkladu vykonatelnosti lze uvažovat ve vztahu k závislému výroku o náhradě nákladů řízení, u něhož přichází v úvahu hrozba závažné újmy neprodleným výkonem rozhodnutí nebo exekucí. Závažnost újmy se přitom poměřuje možným dopadem vlastního výkonu rozhodnutí (exekuce) do majetkových poměrů dovolatele, a to i se zřetelem k rozsahu majetku dovolatele a míře možného postižení tohoto majetku výkonem rozhodnutí nebo exekucí.
8. Peněžité plnění je z povahy věci zásadně vratné, tudíž nedoloží-li zavázaný ohrožení jeho návratnosti, popřípadě ohrožení výživy své nebo na něm závislých osob, nelze odklad vykonatelnosti povolit. V projednávané věci žalobce návrh na odklad vykonatelnosti odůvodnil pouze obecně, neuvedl žádné konkrétní skutečnosti, z nichž by bylo možno hrozbu závažné újmy v případě výkonu rozhodnutí dovodit a nic takového nevyplývá ani z obsahu spisu.
9. Nejvyšší soud proto (aniž by tím jakkoli předjímal rozhodnutí o dovolání směřujícímu proti rozhodnutí ve věci samé) návrh žalobce na odklad vykonatelnosti napadeného rozsudku odvolacího soudu jako nedůvodný v celém rozsahu zamítl.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 20. 6. 2024
JUDr. Pavlína Brzobohatá předsedkyně senátu