Plný text
26 Cdo 1269/2025-255
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Jitky Dýškové a soudců JUDr. Pavlíny Brzobohaté a JUDr. Romana Šebka, Ph.D., ve věci žalobkyně A. K., zastoupené JUDr. Evou Červenou, advokátkou se sídlem v Praze 5, Drtinova 372/24, proti žalovanému Společenství vlastníků XY, zastoupenému Mgr. Adamem Preisslerem, advokátem se sídlem v Dolních Břežanech, V Jezerách 226, o vydání věci, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 31 C 123/2024, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 29. 1. 2025, č. j. 23 Co 446/2024-220, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 2.750 Kč k rukám Mgr. Adama Preisslera, advokáta se sídlem v Dolních Břežanech, V Jezerách 226, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
1. Obvodní soud pro Prahu 5 (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 10. 10. 2024, č. j. 31 C 123/2024-171, zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala vydání jednoho kusu klíče od vchodu domu XY, a dvou kusů elektronických čipů sloužících k přístupu do domu stejné adresy a garáže v domě XY – garáž, umístěná v suterénu domu č. p. XY, postavená na pozemku parc. č. XY v katastrálním území XY, obec XY (výrok I) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II).
2. K odvolání žalobkyně Městský soud v Praze (odvolací soud) rozsudkem ze dne 29. 1. 2025, č. j. 23 Co 446/2024-220, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně (výrok I) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II).
3. Dovolání žalobkyně (dovolatelky) proti citovanému rozsudku odvolacího soudu není přípustné podle § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), neboť dovolatelka nenapadla žádné právní závěry, na nichž bylo rozhodnutí odvolacího soudu založeno.
4. Avizuje-li dovolatelka, že napadený rozsudek odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného práva týkající se možnosti společenství vlastníků jednotek rozhodnout kolik klíčů, čipů či elektronických karet bude svým členům vydávat, přehlíží, že na řešení této otázky napadené rozhodnutí nespočívá. Odvolací soud založil svůj závěr o nedůvodnosti žaloby na skutečnosti, že žalovaný svoji povinnost předat žalobkyni klíč od domu a čipy od domu a vjezdu do garáže splnil. Právní otázka, na níž rozhodnutí odvolacího soudu nespočívá, nemůže založit přípustnost, neboť jedním z předpokladů přípustnosti dovolání je skutečnost, že na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva napadené rozhodnutí závisí, tedy že odvolacím soudem vyřešená právní otázka je pro jeho rozhodnutí určující (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 7. 2013, sen. zn. 29 NSČR 53/2013, ze dne 26. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2376/2013, proti němuž byla podána ústavní stížnost, kterou Ústavní soud odmítl usnesením ze dne 16. 1. 2014, sp. zn. III. ÚS 3773/2013).
5. Namítá-li dále dovolatelka, že odvolací soud porušil její ústavně zaručené právo na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (neseznámením s důkazy, nedostatečným poučením o procesních právech či postupem při hodnocení důkazů), neformulovala žádnou právní otázku procesního práva, na jejímž vyřešení napadené rozhodnutí závisí, ve skutečnosti jen namítá, že řízení je postiženo vadou. K vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, jakož i k vadám uvedeným v § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a b) a § 229 odst. 3 o. s. ř., však dovolací soud může přihlédnout jen tehdy, je-li dovolání přípustné (§ 237–238a o. s. ř.). Samy o sobě však takovéto vady (i kdyby byly dány) přípustnost dovolání (podle § 237 o. s. ř.) nezakládají.
6. Za tohoto stavu Nejvyšší soud dovolání podle § 243c odst. 1 o. s. ř. jako nepřípustné odmítl.
7. S přihlédnutím k závěrům vyplývajícím z nálezu Ústavního soudu z 23. 8. 2017, sp. zn. III. ÚS 3425/16, Nejvyšší soud již samostatně nerozhodoval o návrhu dovolatelky na odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí za situace, kdy přikročil k rozhodnutí o samotném dovolání v (Ústavním soudem zdůrazněné) přiměřené lhůtě.
8. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na exekuci (soudní výkon rozhodnutí).
V Brně dne 2. 9. 2025
JUDr. Jitka Dýšková předsedkyně senátu