Plný text
26 Cdo 1854/2025-311
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Pavlíny Brzobohaté a soudců JUDr. Jitky Dýškové a JUDr. Romana Šebka, Ph.D., ve věci žalobce Z. B., zastoupeného JUDr. Bc. Jiřím Štumarem, advokátem se sídlem v Plzni, Plovární 478/1, proti žalovanému Společenství vlastníků XY, zastoupenému JUDr. Tomášem Tomšíčkem, advokátem se sídlem v Plzni, Vlastina 602/23, o vydání potvrzení, vedené u Okresního soudu Plzeň-jih pod sp. zn. 8 C 258/2023, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 30. 1. 2025, č. j. 10 Co 1067/2024-277, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 4779,50 Kč k rukám JUDr. Tomáše Tomšíčka, advokáta se sídlem v Plzni, Vlastina 602/23, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
1. Žalobou podanou dne 27. 10. 2023 se žalobce (vlastník bytové jednotky č. 969/7 nacházející se v budově č. p. XY, XY, bytový dům, postavené na pozemku parc. č. st. XY, k. ú. XY – dále jen „byt“, „dům“ a „pozemek“) domáhal, aby žalovanému (společenství vlastníků) byla uložena povinnost vydat mu ve smyslu § 1186 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o. z.“), potvrzení ke dni 22. 11. 2021 a 23. 2. 2022 o výši jeho dluhů vůči žalovanému z titulu příspěvků na správu domu a pozemku a na plněních spojených nebo souvisejících s užíváním bytu a zálohách na tato plnění, popřípadě, že takové dluhy nejsou.
2. Krajský soud v Plzni (odvolací soud) rozsudkem ze dne 30. 1. 2025, č. j. 10 Co 1067/2024-277, potvrdil rozsudek Okresního soudu Plzeň-jih (soud prvního stupně) ze dne 28. 8. 2024, č. j. 8 C 258/2023-242, který žalobu zamítl a rozhodl o náhradě nákladů řízení; současně rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
3. Odvolací soud založil svůj závěr o nedůvodnosti žaloby na dvou na sobě nezávislých důvodech, které obstojí samostatně. Jednak uzavřel, že vydání potvrzení podle § 1186 odst. 3 o. z. se lze domáhat po osobě odpovědné za správu domu za situace, kdy vlastník bytovou jednotku aktuálně převádí, nikoli za dobu minulou (žalobce požadoval potvrzení za roky 2021 a 2022). Současně měl za to, že ze strany žalobce, který podal u soudu prvního stupně vůči žalovanému 38 žalob (z nichž některé byly zamítnuty pro zneužití práva), opakovaně jej vyzýval k plnění různých povinností nepřehlednými výzvami a nejednal poctivě, jde o šikanózní výkon práva.
4. Dovolání, kterým žalobce napadl rozsudek odvolacího soudu, a v němž zpochybnil oba závěry odvolacího soudu, není podle § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o. s. ř.“), přípustné.
5. Za šikanózní výkon práva je podle ustálené soudní praxe považována situace, kdy k výkonu práva založeného zákonem dochází z jiných důvodů, než je dosažení hospodářských cílů či uspokojení jiných potřeb, kdy hlavní nebo alespoň převažující motivací je úmysl poškodit či znevýhodnit povinnou osobu (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2024, sp. zn. 26 Cdo 1767/2024). Šikanózní výkon práva představuje spíše zneužití práva, které nepožívá ochrany ve smyslu § 8 o. z., než nepoctivé jednání podle § 6 odst. 1 o. z.
6. Problematikou zneužití práva ve smyslu § 8 o. z. se Nejvyšší soud zabýval např. v rozsudku ze dne 9. 12. 2015, sp. zn. 22 Cdo 5159/2014, uveřejněném pod č. 101/2016 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek. Dovodil, že zákaz zneužití práva je institutem ztělesňujícím korigující funkci principu poctivosti. Slouží k tomu, aby pomocí něj byla odepřena právní ochrana takovému výkonu práva, který sice formálně odpovídá zákonu či obsahu existujícího právního vztahu, avšak jenž je vzhledem k okolnostem případu nepřijatelný. Za zneužití práva lze považovat výkon práva v rozporu s jeho účelem, kdy je právo vykonáno, ačkoliv nositel tohoto práva nemá žádný skutečný nebo jen nepatrný zájem na jeho výkonu, resp. se projevující jako rozpor mezi užitkem oprávněného, k němuž výkon práva skutečně směřuje, a užitkem oprávněného, pro nějž je právo poskytnuto, který v krajní podobě může nabýt povahu tzv. šikany, která je výkonem práva za účelem poškození druhé strany (srovnej také např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 3. 2023, sp. zn. 21 Cdo 2854/2022, ústavní stížnost podanou proti tomuto rozhodnutí odmítl Ústavní soud usnesením ze dne 31. 10. 2023, sp. zn. III. ÚS 1613/23, a v něm citovanou judikaturu). Závěry, zda jde o zjevné zneužití práva, může dovolací soud zpochybnit jen tehdy, pokud by tato úvaha byla z pohledu zjištěných skutečností zjevně nepřiměřená (viz např. odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu z 29. 5. 2013, sp. zn. 26 Cdo 652/2013, uveřejněného pod č. 7/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
7. Při úvaze, zda dovolatel uplatňuje své právo šikanózním způsobem (jinými slovy zjevně zneužívá své právo), přihlédl odvolací soud (soud prvního stupně) ke všem právně relevantním okolnostem, a to jak na straně dovolatele, tak na straně žalovaného, a svůj závěr, že ze strany žalobce jde o šikanózní výkon práva, logicky a přesvědčivě odůvodnil a jeho úvaha (s ohledem na provedené dokazování a učiněná skutková zjištění) není zjevně nepřiměřená.
8. Podle ustálené judikatury Nejvyššího soudu, spočívá-li rozhodnutí odvolacího soudu na posouzení více právních otázek, z nichž každá obstojí samostatně (vede k zamítnutí, či naopak vyhovění žalobě), a řešení některé z těchto otázek nebylo dovoláním zpochybněno (popř. některá z těchto otázek nesplňuje předpoklady vymezené v ustanovení § 237 o. s. ř.), není dovolání (jako celek) ve smyslu § 237 o. s. ř. přípustné, neboť věcný přezkum posouzení ostatních právních otázek za tohoto stavu výsledek sporu ovlivnit nemůže (srovnej např. rozsudek ze dne 25. 11. 2020, sp. zn. 25 Cdo 2679/2019, uveřejněný pod číslem 62/2021 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
9. Obstojí-li právní názor, že žalobu je třeba zamítnout, neboť ze strany žalobce jde o šikanózní výkon práva, je bezpředmětné přezkoumávat správnost dalšího právního závěru (že se nelze domáhat vydání potvrzení podle § 1186 odst. 3 o. z. zpětně za dobu minulou), který byl dovoláním také napaden, neboť na celkový závěr o správnosti rozsudku odvolacího soudu to nemůže mít žádný vliv.
10. Vytýkal-li dovolatel odvolacímu soudu, že jeho rozsudek je (v části týkající se úvah o zneužití práva) nedostatečně odůvodněný a nepřezkoumatelný (obsahuje logické rozpory v bodech 10, 11 a 12) a že se nevypořádal s jeho odvolacími námitkami, uplatňuje jiný dovolací důvod, než který je uveden v § 241a odst. 1 o. s. ř. Nevymezuje totiž žádnou otázku procesního práva, na níž by z hlediska právního posouzení věci napadené rozhodnutí záviselo a při jejímž řešení by se odvolací soud odchýlil od judikatury dovolacího soudu, ale ve skutečnosti mu jen vytýká, že řízení zatížil vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. K vadám řízení může dovolací soud přihlédnout jen, je-li dovolání přípustné (§ 237−238a o. s. ř.); samy o sobě však takovéto vady (i kdyby byly dány) přípustnost dovolání (podle § 237 o. s. ř.) nezakládají. Jen pro úplnost je možno dodat, že napadený rozsudek odvolacího soudu splňuje náležitosti stanovené v § 157 odst. 1, 2 o. s. ř. Navíc dovolatelem tvrzené nedostatky odůvodnění napadeného rozhodnutí ani nebyly – podle obsahu dovolání – na újmu uplatnění jeho práv (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 6. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2543/2011, uveřejněný pod č. 100/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Odvolací soud rovněž vysvětlil (viz bod 12), proč se nezabýval dalšími odvolacími námitkami.
11. Dovolání proti výroku o nákladech řízení, který dovolatel zjevně napadá jen jako výrok akcesorický, není přípustné podle § 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř.
12. Nejvyšší soud proto dovolání žalobce podle § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
13. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li žalobce dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může žalovaný podat návrh na exekuci (soudní výkon rozhodnutí).
V Brně dne 15. 1. 2026
JUDr. Pavlína Brzobohatá předsedkyně senátu