Plný text
26 Cdo 1898/2024-168
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Lucie Jackwerthové a soudkyň JUDr. Jitky Dýškové a JUDr. Pavlíny Brzobohaté ve věci žalobkyně M. E., zastoupené Mgr. Martinem Vlčkem, advokátem se sídlem v Havířově, Svornosti 86/2, proti žalovanému P. S., zastoupenému Mgr. René Gemmelem, advokátem se sídlem v Ostravě, Poštovní 39/2, o vyklizení nemovitosti, vedené u Okresního soudu v Karviné – pobočky v Havířově pod sp. zn. 106 C 355/2022, o dovolání žalovaného proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 18. 12. 2023, č. j. 57 Co 285/2023-114, takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 7. 10. 2022 domáhá, aby žalovanému byla uložena povinnost vyklidit tam specifikovanou bytovou jednotku (dále jen „předmětný byt“).
2. Okresní soud v Karviné – pobočka v Havířově (soud prvního stupně) usnesením ze dne 16. 10. 2023, č. j. 106 C 355/2022-99, ve spojení s opravným usnesením ze dne 23. 10. 2023, č. j. 106 C 355/2022-102, přerušil řízení podle § 109 odst. 2 písm. c) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), do pravomocného rozhodnutí ve věci vedené u téhož soudu pod sp. zn. 107 C 317/2023, ve které se žalovaný (v postavení žalobce) domáhá proti žalobkyni (v postavení žalované) určení, že je vlastníkem předmětného bytu (jakož i souvisejících pozemků a polovičního podílu na společných částech domu, v němž se byt nachází).
3. Krajský soud v Ostravě (odvolací soud) usnesením ze dne 18. 12. 2023, č. j. 57 Co 285/2023-114, změnil usnesení soudu prvního stupně tak, že řízení se nepřerušuje. Dovodil, že přerušení řízení v dané věci není účelné, a to jednak pro jeho pokročilost a jednak i proto, že namísto postupu podle § 109 odst. 2 písm. c) o. s. ř. se zde nabízí spojení věcí za použití § 112 o. s. ř.
4. Dovolání žalovaného (dovolatele) proti usnesení odvolacího soudu není přípustné podle § 237 o. s. ř., neboť jím zpochybněné otázky spojené s přerušením řízení podle § 109 odst. 2 písm. c) o. s. ř. odvolací soud posoudil v souladu s ustálenou rozhodovací praxí Nejvyššího soudu, od níž není důvod se odchýlit.
5. Ustanovení § 109 odst. 2 písm. c) o. s. ř. (fakultativní přerušení řízení) patří k právním normám s relativně neurčitou hypotézou, tj. normám, jejichž hypotéza není stanovena přímo právním předpisem a která tak přenechává soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 8. 2014, sp. zn. 22 Cdo 572/2014, ze dne 28. 1. 2021, sp. zn. 29 Cdo 2609/2020). Nejvyšší soud také v řadě svých rozhodnutí uvedl, že smyslem přerušení řízení podle § 109 odst. 2 písm. c) o. s. ř. je zajistit hospodárnost řízení. Postup podle § 109 odst. 2 písm. c) o. s. ř. vždy záleží na konkrétní situaci a na individuální úvaze soudu, kterou by dovolací soud mohl zpochybnit jen v případě její zjevné nepřiměřenosti, tedy pokud by soud o přerušení řízení rozhodoval na základě skutečností, které jsou zjevně irelevantní (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 2. 2015, sp. zn. 22 Cdo 1868/2014, ze dne 14. 7. 2016, sp. zn. 25 Cdo 1658/2016). Tam, kde se vedle postupu podle ustanovení § 109 odst. 2 písm. c) o. s. ř. nabízí soudu (jako možný) postup dle ustanovení § 112 odst. 1 o. s. ř., má spojení věcí ke společnému řízení zásadně přednost před přerušením řízení (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 12. 2013, sen. zn. 29 ICdo 57/2013, na něž odkázal již odvolací soud).
6. Úvahu odvolacího soudu nelze pokládat za zjevně nepřiměřenou, jestliže – na rozdíl od soudu prvního stupně – uzavřel, že není dán důvod pro přerušení řízení podle § 109 odst. 2 písm. c) o. s. ř., neboť se nabízí (jako možný) postup podle § 112 odst. 1 o. s. ř., tedy spojení věcí (obě věci spolu skutkově souvisejí a týkají se týchž účastníků), které má zásadně přednost. Za situace, kdy „obě řízení jsou na samotném počátku“ (jak zdůraznil dovolatel), je spojení věcí vhodnějším opatřením, protože dokazování v obou z nich pak bude provedeno „jednotně“ ve shodě se zásadou ústnosti a přímosti. Naopak přerušení řízení by nepochybně vedlo k oddálení kýženého výsledku (v tomto sporu, nadto dříve zahájeném, by se nepokračovalo).
7. Spojení věcí nebrání ani to, že k projednání a rozhodnutí spojovaných věcí není (případně) podle rozvrhu práce příslušný tentýž soudce (kromě rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 21. 4. 2011, sp. zn. 18 Co 297/2010, uveřejněného pod č. 118/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, citovaného odvolacím soudem, srov. dále např. usnesení Ústavního soudu ze dne 10. 2. 2016, sp. zn. I. ÚS 386/16, a v něm uvedenou judikaturu Ústavního soudu).
8. Pro úplnost lze dodat, že odvolacímu soudu nelze úspěšně vytýkat, že nepřípustně zasáhl do diskrečního oprávnění nalézacího soudu, jestliže změnil usnesení soudu prvního stupně, v němž okresní soud při úvaze o účelnosti přerušení řízení pominul jiné vhodnější opatření a hypotézu § 109 odst. 2 písm. c) o. s. ř. tak vymezil nesprávně. Jiný postup (podle § 219 nebo podle § 219a o. s. ř.) tu nepřicházel v úvahu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 9. 2013, sp. zn. 23 Cdo 251/2012, uveřejněné pod č. 17/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, citované odvolacím soudem).
9. Nejvyšší soud proto dovolání podle § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
10. Nejvyšší soud nerozhoduje o nákladech (dovolacího) řízení, jestliže dovoláním napadené rozhodnutí není rozhodnutím, jímž se řízení končí, a jestliže řízení nebylo již dříve skončeno (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2002, sp. zn. 20 Cdo 970/2001, uveřejněné pod č. 48/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 30. 7. 2024
Mgr. Lucie Jackwerthová předsedkyně senátu