Plný text
Rozhodnutí a stanoviska Nejvyššího soudu Zpět na list Nové hledání 26 Cdo 2210/2025 citace citace s ECLI Právní věta: Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:15. 1. 2026 Spisová značka:26 Cdo 2210/2025 ECLI:ECLI:CZ:NS:2026:26.CDO.2210.2025.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Dotčené předpisy:§ 241a odst. 1 o. s. ř. § 243c odst. 1 o. s. ř. § 2290 o. z. Kategorie rozhodnutí:E Zveřejněno na webu:22. 1. 2026 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 26 Cdo 2210/2025-189 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Pavlíny Brzobohaté a soudců JUDr. Jitky Dýškové a JUDr. Romana Šebka, Ph.D., ve věci žalobkyně BOČEK, spol. s r.o., se sídlem v Křenicích, Ke Dvoru 11, IČO 25606255, zastoupené Mgr. Josefem Vackem, advokátem se sídlem v Praze 2, Jugoslávská 620/29, proti žalovanému J. M., zastoupenému Mgr. Ing. Martinem Kopeckým, advokátem se sídlem v Praze, Kaprova 42/14, o vyklizení bytu, vedené u Okresního soudu Praha-východ pod sp. zn. 24 C 158/2023, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 5. 2. 2025, č. j. 26 Co 313/2024-125, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 3.327,50 Kč k rukám Mgr. Josefa Vacka, advokáta se sídlem v Praze 2, Jugoslávská 620/29, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení. Odůvodnění: 1. Žalovaný napadl dovoláním rozsudek Krajského soudu v Praze (odvolací soud) ze dne 5. 2. 2025, č. j. 26 Co 313/2024-125, kterým potvrdil rozsudek Okresního soudu Praha-východ (soud prvního stupně) ze dne 27. 11. 2023, č. j. 24 C 158/2023-35, jímž mu uložil vyklidit do 90 dnů od právní moci rozsudku tam blíže specifikovaný byt a rozhodl o náhradě nákladů řízení; současně rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. 2. Nejvyšší soud dovolání podle § 243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), odmítl, neboť není podle § 237 o. s. ř. přípustné. 3. Dovolatel – aniž by zpochybnil závěr odvolacího soudu, že požadavek žalobkyně na vyklizení bytu není v rozporu s dobrými mravy – vytýká odvolacímu soudu, že nesprávně vyložil smlouvu o nájmu (uzavřenou podle zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013), když nezohlednil kontext a její vzájemnou provázanost s dalšími smlouvami, uzavřenými mezi týmiž účastníky v témže období s cílem komplexně upravit jejich budoucí vztahy. Tato „otázka“ (jež podle jeho názoru nebyla dosud v praxi dovolacího soudu jednoznačně a komplexně vyřešena) však není způsobilá založit přípustnost dovolání, neboť je formulována zcela obecně a rozhodnutí odvolacího soudu na ní ani nespočívá. Nelze totiž přehlédnout, že předmětem řízení bylo vyklizení bytu po uplynutí výpovědní doby, nikoliv přezkum oprávněnosti výpovědi podle § 2290 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o. z.“). Přitom podle ustálené judikatury (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 11. 2018, sp. zn. 26 Cdo 3328/2017, uveřejněný pod číslem 112/2019 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek) naplněností uplatněného výpovědního důvodu se soud může zabývat jen v řízení podle § 2290 o. z., tedy jen v případě, že nájemce, kterému byla výpověď doručena, podal ve lhůtě stanovené v § 2290 o. z. žalobu, jíž se domáhá přezkumu oprávněnosti výpovědi. Ustanovení § 2290 o. z. brání tomu, aby naplněnost výpovědního důvodu uplatněného ve výpovědi z nájmu bytu byla posuzována v jiném řízení, a to ani jako otázka předběžná. 4. Dovolatel navíc zpochybňuje správnost právního posouzení učiněného odvolacím soudem prostřednictvím skutkových námitek. Nesouhlasí s jeho skutkovými zjištěními a hodnocením provedeného dokazování a uplatňuje tak jiný dovolací důvod, než který je uveden v § 241a odst. 1 o. s. ř. Samotné hodnocení důkazů opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů, zakotvenou v § 132 o. s. ř., nelze úspěšně napadnout (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 8. 3. 2017, sp. zn. 31 Cdo 3375/2015, uveřejněný pod č. 78/2018 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Jen pro úplnost lze dodat, že skutková zjištění nevykazují žádný významný nesoulad, odpovídají provedenému dokazování, odvolací soud (soud prvního stupně) provedl všechny důkazy relevantní pro právní posouzení věci a své závěry řádně odůvodnil. 5. Vytýká-li dovolatel odvolacímu soudu, že se nevypořádal s jeho námitkami, neprovedl jím navržené důkazy, aniž by jejich „zamítnutí“ dostatečně odůvodnil, uplatňuje rovněž jiný dovolací důvod, než který je uveden v § 241a odst. 1 o. s. ř. Nevymezuje totiž žádnou otázku procesního práva, na níž by z hlediska právního posouzení věci napadené rozhodnutí záviselo a při jejímž řešení by se odvolací soud odchýlil od judikatury dovolacího soudu, ale ve skutečnosti mu jen vytýká, že řízení zatížil vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. K vadám řízení může dovolací soud přihlédnout jen, je-li dovolání přípustné (§ 237–238a o. s. ř.). Pro úplnost je možno dodat, že napadený rozsudek odvolacího soudu má náležitosti stanovené v § 157 odst. 2 o. s. ř. a soud prvního stupně také provedl všechny – pro právní posouzení věci významné – důkazy. Oproti mínění dovolatele tak jeho právo na spravedlivý proces nebylo porušeno. 6. Dovolání proti výroku o nákladech řízení, který je ostatně dovolatelem napadán jen jako výrok akcesorický, není přípustné podle § 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř. 7. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.). 8. S přihlédnutím k závěrům vyplývajícím z nálezu Ústavního soudu ze dne 23. 8. 2017, sp. zn. III. ÚS 3425/16, Nejvyšší soud za situace, kdy přikročil k rozhodnutí o samotném dovolání v přiměřené lhůtě, již samostatně nerozhodoval o návrhu na odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí. Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný. Nesplní-li žalovaný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může žalobkyně podat návrh na exekuci (soudní výkon rozhodnutí). V Brně dne 15. 1. 2026 JUDr. Pavlína Brzobohatá předsedkyně senátu