Plný text
26 Cdo 2239/2025-497
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Pavlíny Brzobohaté a soudkyň JUDr. Jitky Dýškové a Mgr. Lucie Jackwerthové ve věci žalobce Společenství vlastníků jednotek XY, zastoupeného JUDr. Janou Felixovou, advokátkou se sídlem v Praze 5, U Nikolajky 833/5, proti žalovanému D. P., zastoupenému Mgr. et Mgr. Patrikem Tauerem, advokátem se sídlem v Praze 3, Vinohradská 2134/126, o 348.856,02 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 16 C 134/2021, o dovolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 2. 4. 2025, č. j. 69 Co 59/2025-468, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 12.281,50 Kč k rukám JUDr. Jany Felixové, advokátky se sídlem v Praze 5, U Nikolajky 833/5, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
1. Městský soud v Praze (odvolací soud) rozsudkem ze dne 2. 4. 2025, č. j. 69 Co 59/2025-468, potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 5 (soud prvního stupně) ze dne 14. 11. 2024, č. j. 16 C 134/2021-434, kterým uložil žalovanému zaplatit žalobci 348.856,02 Kč s tam specifikovaným (zákonným) úrokem z prodlení, náklady řízení účastníků a státu; současně rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
2. Dovolání žalovaného není podle § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o. s. ř.“), přípustné.
3. Dovolatel zpochybňuje správnost právního posouzení učiněného odvolacím soudem zejména prostřednictvím skutkových námitek. Nesouhlasí s jeho skutkovými zjištěními (ohledně výšky stropů, započitatelné podlahové plochy, ceny vody) a hodnocením provedeného dokazování a uplatňuje tak jiný dovolací důvod, než který je uveden v § 241a odst. 1 o. s. ř. Samotné hodnocení důkazů opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů, zakotvenou v § 132 o. s. ř., nelze úspěšně napadnout (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 8. 3. 2017, sp. zn. 31 Cdo 3375/2015, uveřejněný pod č. 78/2018 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Přitom skutková zjištění, k nimž odvolací soud (soud prvního stupně) dospěl, nejsou vadná v tom smyslu, že by ve svém důsledku představovala porušení práv garantovaných čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod; nešlo zde tedy o tzv. extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními (srov. stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 28. 11. 2017, sp. zn. Pl. ÚS-st. 45/16, uveřejněné pod č. 460/2017 Sbírky zákonů).
4. Obstát nemůže ani námitka dovolatele, že znalecká kancelář (Grant Thornton Appraisal services a.s.), která vypracovala znalecký posudek (jímž soud provedl důkaz), neměla dostatečnou odbornost. V seznamu znalců je zapsána v oboru ekonomie, nemá zapsané žádné konkrétní odvětví, jde o znaleckou kancelář a otázka rozúčtování nákladů na služby obecně do oboru ekonomie patří. Z odůvodnění napadeného rozsudku vyplývá, že se odvolací soud (stejně jako soud prvního stupně) v souladu s ustálenou soudní praxí (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 1. 2014, sp. zn. 26 Cdo 3928/2013, uveřejněný pod č. 38/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, rozsudek téhož soudu ze dne 16. 11. 2016, sp. zn. 21 Cdo 5247/2015) řádně zabýval odůvodněním závěrů znaleckého posudku, hodnotil ho podle pravidel logického myšlení a ve vztahu k jiným důkazům. Skutková zjištění ostatně soudy neučinily jen z tohoto znaleckého posudku, ale opírají je i o další provedené důkazy.
5. Vytýká-li dovolatel odvolacímu soudu, že některé důkazy provedl v rozporu se zásadou koncentrace řízení, uplatňuje rovněž jiný dovolací důvod, než který je uveden v § 241a odst. 1 o. s. ř. Nevymezuje totiž žádnou otázku procesního práva, na níž by z hlediska právního posouzení věci napadené rozhodnutí záviselo a při jejímž řešení by se odvolací soud odchýlil od judikatury dovolacího soudu, ale ve skutečnosti mu jen vytýká, že řízení zatížil vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. K vadám řízení může dovolací soud přihlédnout jen, je-li dovolání přípustné (§ 237–238a o. s. ř.).
6. Dovolání proti výroku o nákladech řízení, který je ostatně dovolatelem napadán jen jako výrok akcesorický, není přípustné podle § 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř.
7. Nejvyšší soud proto dovolání podle ustanovení § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
8. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li žalovaný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může žalobce podat návrh na exekuci (soudní výkon rozhodnutí).
V Brně dne 4. 3. 2026
JUDr. Pavlína Brzobohatá předsedkyně senátu