Plný text
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Pavlíny Brzobohaté a soudkyň JUDr. Jitky Dýškové a Mgr. Lucie Jackwerthové ve věci žalobkyně KASKA s.r.o., se sídlem v Českých Budějovicích, Prostřední 2860/3, IČO 26080966, zastoupené Mgr. Ing. Janem Součkem, advokátem se sídlem v Českých Budějovicích, Husova tř. 1847/5, proti žalované GEOSAN GROUP a.s., se sídlem v Kolíně III, U Nemocnice 430, IČO 28169522, zastoupené Mgr. Danielem Thelenem, advokátem se sídlem v Praze 7, U Průhonu 1516/32, o zaplacení 2.000.000 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Kolíně pod sp. zn. 11 C 153/2022, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 17. 4. 2024, č. j. 21 Co 39/2024-148, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 20.134,40 Kč k rukám Mgr. Ing. Jana Součka, advokáta se sídlem v Českých Budějovicích, Husova tř. 1847/5, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
1. Krajský soud v Praze (odvolací soud) rozsudkem ze dne 17. 4. 2024, č. j. 21 Co 39/2024-148, potvrdil rozsudek Okresního soudu v Kolíně ze dne 12. 10. 2023, č. j. 11 C 153/2022-118, jímž žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 2.000.000 Kč s tam specifikovaným úrokem z prodlení, náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 1.200 Kč a náklady řízení ve výši 292.835,28 Kč (výrok I), a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II).
2. Proti výroku I rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, které není podle § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), přípustné.
3. V části, v níž dovolatelka poukazuje na zánik smlouvy o zajištění dočasných svodidel z důvodů údajné nemožnosti plnění v důsledku zániku investorské smlouvy, resp. v důsledku uzavření několika smluv o dílo žalobkyní na totožný předmět plnění s investorem, jen polemizuje s právními závěry odvolacího soudu, označuje právní posouzení odvolacího soudu, které považuje za nesprávné, aniž by formulovala nějakou konkrétní otázku hmotného či procesního práva, na jejímž vyřešení rozhodnutí odvolacího soudu podle jejího názoru závisí.
4. Namítá-li, že odvolací soud nevykládal právní jednání – smlouvu o zajištění dočasných svodidel (kterou považovala za „smlouvu o dílo“) – podle úmyslu jednajících stran, pak ani v této části neformulovala žádnou právní otázku, na jejímž řešení by mělo rozhodnutí odvolacího soudu záviset. Ve skutečnosti pouze kritizuje postup odvolacího soudu, jež podle jejího názoru přehlédl („nevypořádal se“), že ve „smlouvě o dílo“ byl uveden její účel, a má za to, že řízení je tak postiženo vadou. K vadám řízení může dovolací soud přihlédnout jen, je-li dovolání přípustné (§ 237–238a o. s. ř.); samy o sobě však takovéto vady (i kdyby byly dány) přípustnost dovolání (podle § 237 o. s. ř.) nezakládají. Pro úplnost je možno dodat, že z odůvodnění napadeného rozsudku je zřejmé, že řízení namítanou vadou ani netrpí.
5. Soud prvního stupně dospěl ke skutkovému závěru (z něhož vycházel i odvolací soud a je jím vázán i dovolací soud), že žalobkyně na základě písemné smlouvy poskytla společnosti TGS, jejímž společníkem byla i žalovaná, dočasná betonová svodidla (viz bod 25 rozsudku soudu prvního stupně).
6. Předně nelze přehlédnout, že dovolatelka zpochybňuje správnost právního posouzení učiněného odvolacím soudem především prostřednictvím skutkových námitek, neboť veškeré její výtky vycházejí z odlišné verze skutkového stavu rozhodného pro právní posouzení věci, když tvrdí, že plnění se stalo objektivně nemožným, a uplatňuje tak jiný dovolací důvod, než který je uveden v § 241a odst. 1 o. s. ř. Samotné hodnocení důkazů opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v § 132 o. s. ř. přitom nelze úspěšně napadnout (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 8. 3. 2017, sp. zn. 31 Cdo 3375/2015, uveřejněný pod číslem 78/2018 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nález Ústavního soudu ze dne 6. 1. 1997, sp. zn. IV. ÚS 191/96). Ostatně skutková zjištění nevykazují žádný významný nesoulad a odpovídají provedenému dokazování, odvolací soud (soud prvního stupně) provedl všechny důkazy relevantní pro právní posouzení věci a své závěry řádně odůvodnil. Nemožnost plnění koneckonců nelze namítat již z toho důvodu, že žalobkyně podle smlouvy plnila.
7. Nad rámec uvedeného lze doplnit, že v případě následné nemožnosti plnění dochází k zániku závazku vždy, pokud se plnění stalo objektivně nemožným (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 10. 2022, sp. zn. 26 Cdo 2061/2022, a judikatura v něm uvedená), v případě subjektivní nemožnosti závazek zaniká pouze ve zcela výjimečných případech. Objektivní nemožností se přitom rozumí stav, kdy je plnění nemožné pro kohokoli jiného, tedy nezávisle na osobě a vůli dlužníka, a to například v důsledku překážky právního charakteru nebo pro objektivní (např. přírodní) okolnosti či pro fyzickou nemožnost předmětu plnění. Subjektivní nemožnost spočívá v důvodech na straně dlužníka. V projednávané věci nelze plnění označit za objektivně nemožné, už jen ze samotného tvrzení dovolatelky, že žalobkyně následně na základě samostatných smluv provedla tytéž „stavební práce“ (jako měla provést pro ni) pro investora, je proto nepochybné, že plnění se nestalo objektivně nemožným, když k němu ve skutečnosti ze strany žalobkyně došlo, i když se tak (částečně) stalo s pomocí jiné osoby (ŘSD). Plnění se tedy nestalo nemožným, pouze pro dovolatelku nepotřebným.
8. Žalovaná taktéž v dovolání zaměňuje nemožnost naplnění účelu smlouvy s nemožností plnění, jež bylo předmětem smlouvy. Argumentace nemožností naplnění tvrzeného účelu smlouvy je však zcela nepřípadná již z toho důvodu, že § 2006 o. z. neupravuje následky nemožnosti naplnění účelu smlouvy, nýbrž nemožnosti plnění, jež bylo předmětem smlouvy.
9. Pro úplnost lze též uvést, že soud provádí výklad smlouvy v situacích, kdy mezi stranami dojde ke sporu o význam smluvního ujednání. Odvolací soud (ani soud prvního stupně) výklad smlouvy neprováděl, neboť taková situace v posuzované věci nenastala. Dovolatelkou odkazované ustanovení smlouvy o zajištění dočasných svodidel (čl. I odst. 2) totiž neobsahuje žádné smluvní ujednání ohledně práv a povinností smluvních stran, nýbrž pouhé konstatování, že „objednatelé provádí stavební práce na rekonstrukci vozovky dálnice D1 … v České republice pro investora Ředitelství silnic a dálnic ČR (…). V rámci své činnosti hodlají využít instalace dočasných svodidel, které je schopen zajistit dodavatel. Smluvní strany si mezi sebou touto smlouvou upravují podmínky své spolupráce.“.
10. Poukazuje-li dovolatelka na rozpor rozhodnutí odvolacího soudu s rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 12. 1/2. 2013, sp. zn. 32 Cdo 3931/2011, pak toto rozhodnutí na tuto věc nedopadá, neboť v ní nejde o otázku „různých způsobů plnění“. Navíc jde o rozhodnutí vydané v poměrech předcházející právní úpravy a jak již bylo řečeno – žalobkyně v souladu se smlouvou plnění žalované poskytla.
11. Závěry rozsudků ze dne 28. 1. 2010, sp. zn. 32 Cdo 3551/2009, a ze dne 29. 10. 2009, sp. zn. 23 Cdo 4092/2007 (přijaté rovněž za předcházející právní úpravy), také na posuzovanou věc nedopadají, neb řešily situace skutkově zcela odlišné, kdy k následné nemožnosti plnění došlo z důvodu, že dílo bylo dokončeno třetí osobou. Ani taková situace však v posuzované věci nenastala.
12. Otázka, zda lze „smlouvu o dílo“ navzdory jejímu obsahu a pojmenování posoudit coby smlouvu nájemní, přípustnost dovolání taktéž nezakládá. Jednak je formulována zcela obecně, dovolatelkou odkazovaná judikatura (jak uvedeno výše) na posuzovaný případ nikterak nedopadá a na jejím řešení rozhodnutí odvolacího soudu ani nezávisí. Rovněž odkaz dovolatelky na § 2631 o. z. není přiléhavý, neboť se nevztahuje na výkony na věcech hmotných.
13. Nejvyšší soud proto dovolání žalované podle ustanovení § 243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
14. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li žalovaná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může žalobkyně podat návrh na exekuci (soudní výkon rozhodnutí).
V Brně dne 23. 7. 2025
JUDr. Pavlína Brzobohatá
předsedkyně senátu