Plný text
Rozhodnutí a stanoviska Nejvyššího soudu Zpět na list Nové hledání 26 Cdo 2612/2024 citace citace s ECLI Právní věta: Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:24. 3. 2025 Spisová značka:26 Cdo 2612/2024 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:26.CDO.2612.2024.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Nájem prostoru sloužícího k podnikání (o. z.) Dotčené předpisy:§ 2302 o. z. Kategorie rozhodnutí:E Zveřejněno na webu:28. 3. 2025 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 26 Cdo 2612/2024-350 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Jitky Dýškové a soudkyň JUDr. Pavlíny Brzobohaté a Mgr. Lucie Jackwerthové ve věci žalobkyně Formel D Česká republika s.r.o., se sídlem v Praze 8 – Libni, Na Žertvách 2196/34, IČO 27936716, zastoupené JUDr. Ivanem Radou, Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 4, Na Pankráci 322/26, proti žalovanému M. H., zastoupenému Mgr. Michalem Korandou, advokátem se sídlem v Praze 3, Jeseniova 1169/51, o zaplacení částky 410.119 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Berouně pod sp. zn. 13 C 180/2021, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 16. 4. 2024, č. j. 23 Co 20/2024-313, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 10.240 Kč k rukám JUDr. Ivana Rady, Ph.D., advokáta se sídlem v Praze 4, Na Pankráci 322/26, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení. Odůvodnění: 1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 400.669 Kč s příslušenstvím z titulu jistoty, již žalovanému uhradila v souvislosti se smlouvou o nájmu prostor sloužících podnikání ze dne 31. 12. 2019 (dále jen „Smlouva č. 1“), a částky 9.450 Kč s příslušenstvím z titulu vratné zálohy za poskytnuté vstupní karty a ovladače, již žalovanému zaplatila na základě smlouvy o nájmu parkovacích míst ze dne 17. 12. 2019, s odůvodněním, že oba nájemní vztahy zanikly dne 7. 7. 2021 a dne 8. 7. 2021 žalovanému předmět nájmu včetně vstupních karet a ovladačů předala. Současně požadovala, aby byla žalovanému uložena povinnost provést vyúčtování úhrad za služby jí poskytnuté v souvislosti s užíváním předmětu nájmu podle Smlouvy č. 1 za období roku 2020 a od 1. 1. 2021 do 7. 7. 2021 a povinnost umožnit jí nahlédnout do podkladů pro tato vyúčtování. Co do částky 30.652,30 Kč Okresní soud v Berouně (soud prvního stupně) usnesením ze dne 3. 2. 2022, č. j. 13 C 180/2021-51, řízení zastavil z důvodu zpětvzetí žaloby. 2. Poté soud prvního stupně rozsudkem ze dne 21. 6. 2023, č. j. 13 C 180/2021-225, uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni do 3 dnů od právní moci rozsudku částku 370.016,70 Kč s tam specifikovaným úrokem a úrokem z prodlení (výrok I), zamítl žalobu o zaplacení částky 9.450 Kč s tam specifikovaným úrokem z prodlení (výrok II), uložil žalovanému povinnost provést a předložit žalobkyni do 15 dnů od právní moci rozsudku vyúčtování úhrad za tam uvedené poskytnuté služby za období od 1. 1. 2020 do 31. 12. 2020 a od 1. 1. 2021 do 7. 7. 2021 (výroky III a IV), a povinnost umožnit žalobkyni nahlédnout společně s provedenými vyúčtováními úhrad za poskytnuté služby za rok 2020 a 2021 do podkladů týkajících se účtovaných nákladů ve vyúčtování poskytnutých služeb (výrok V), a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok VI). 3. K odvolání žalovaného Krajský soud v Praze (odvolací soud) rozsudkem ze dne 16. 4. 2024, č. j. 23 Co 20/2024-313, zastavil řízení o odvolání proti výroku II rozsudku soudu prvního stupně (výrok I), ve výrocích I, III, IV, V a VI rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok II), a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok III). 4. Dovolání žalovaného (dovolatele) proti rozsudku odvolacího soudu, k němuž se žalobkyně prostřednictvím svého advokáta písemně vyjádřila, Nejvyšší soud odmítl podle § 243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“). Dovolání podle svého obsahu (§ 41 odst. 2 o. s. ř.) směřuje proti výroku II rozsudku. 5. Na řešení otázky, zda „činí použití cizojazyčného pojmu ve vyúčtování, který je ekvivalentem pojmu českého uvedeného v nájemní smlouvě, vyúčtování neřádným a tedy neprovedeným“, napadené rozhodnutí ve skutečnosti nespočívá (nezávisí). V souvislosti s vyúčtováními za služby, která již dovolatel žalobkyni poskytl, totiž odvolací soud dovodil, že nejsou řádná, jelikož v nich užitý způsob výpočtu podílu žalobkyně na celkových nákladech na služby a energie neodpovídá ujednání ve Smlouvě č. 1 a zároveň, že ze Smlouvy č. 1 ani z její Přílohy č. 3 nevyplynula přesná specifikace sporných poplatků za technickou správu a administrativní správu budovy, přičemž podle § 2247 odst. 1 a 2 o. z. (zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů) pod tato označení mohou jako nezbytné služby spadat pouze úklid společných částí budovy a provoz výtahu, a tudíž samotné zahrnutí jiných položek pod uvedené kategorie činí vyúčtování nesprávnými. Žádný závěr o tom, že by jejich neřádnost způsobilo použití cizojazyčného pojmu tedy neučinil. Přitom nespočívá-li napadené rozhodnutí na posouzení takto nastolené otázky, nemůže být jejím prostřednictvím ani založena přípustnost dovolání ve smyslu § 237 o. s. ř. [srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 7. 2013, sen. zn. 29 NSČR 53/2013, či ze dne 26. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2376/2013 (ústavní stížnost podanou proti tomuto rozhodnutí odmítl Ústavní soud usnesením ze dne 16. 1. 2014, sp. zn. III. ÚS 3773/13)]. 6. Dále dovolatel předložil dovolacímu soudu k vyřešení otázku, „co je to pronajímatelná plocha budovy, jakožto parametr sloužící pro výpočet podílu nájemce na nákladech na vyúčtování?“. K tomu lze uvést následující. Jak již bylo řečeno výše, odvolací soud svůj závěr, podle něhož vyúčtování za služby, která dovolatel žalobkyni poskytl, nejsou řádná, založil na dvou na sobě nezávislých právních úvahách. Předně uvedl, že ze Smlouvy č. 1 ani z její Přílohy č. 3 nevyplynula přesná specifikace sporných poplatků za technickou správu a administrativní správu budovy (dále jen „první právní názor“), a dále dovodil, že užitý způsob výpočtu podílu žalobkyně na celkových nákladech na služby a energie neodpovídá ujednání ve Smlouvě č. 1 (dále jen „druhý právní názor“). Prostřednictvím uvedené otázky dovolatel zpochybnil druhý právní názor, proti prvnímu právnímu názoru však nikterak nebrojil. Za této situace by ovšem ani posouzení takto nastolené otázky na správnost závěru odvolacího soudu o neřádnosti již poskytnutých vyúčtování za služby nemohlo mít vliv. Proto dovolání nemůže být pro její řešení přípustné podle § 237 o. s. ř. (srov. obdobně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 10. 2005, sp. zn. 29 Odo 663/2003, uveřejněné pod č. 48/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Nad rámec řečeného lze již jen dodat, že odvolací soud při výkladu Smlouvy č.1 a v ní použitých pojmů postupoval souladně s ustálenou judikaturou (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 4. 2017, sp. zn. 21 Cdo 5281/2016, uveřejněný pod č. 3/2019 časopisu Soudní judikatura). 7. Konečně způsobilým dovolacím důvodem není ani poukaz na vady řízení (uplatněné výtkami, že se odvolací soud nevypořádal se všemi odvolacími námitkami dovolatele, a že své rozhodnutí řádně a přezkoumatelně neodůvodnil), neboť k vadám uvedeným v § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a b) a § 229 odst. 3 o. s. ř., jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, dovolací soud přihlíží (z úřední povinnosti), jen je-li dovolání přípustné (§ 242 odst. 3 věta druhá o. s. ř.); samy o sobě však takovéto vady, i kdyby byly dány, přípustnost dovolání (podle § 237 o. s. ř.) nezakládají. 8. Bylo-li dovolání odmítnuto, nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodněno (srov. § 243f odst. 3 větu druhou o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na exekuci (soudní výkon rozhodnutí). V Brně dne 24. 3. 2025 JUDr. Jitka Dýšková předsedkyně senátu