Plný text
26 Cdo 2789/2025-302
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Jitky Dýškové a soudců Mgr. Lucie Jackwerthové a JUDr. Romana Šebka, Ph.D., ve věci žalobce Společenství vlastníků jednotek XY, zastoupeného JUDr. Michaelou Šubrtovou, advokátkou se sídlem v Praze 1, Haštalská 795/1, proti žalovanému J. Š., zastoupenému Mgr. Pavlem Matějusem, advokátem se sídlem v Praze 1, Revoluční 1082/8, o uložení povinnosti, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 20 C 40/2024, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 4. 6. 2025, č. j. 28 Co 138/2025-284, takto: I. Dovolání žalobce se odmítá. II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 3.328 Kč k rukám Mgr. Pavla Matějuse, advokáta se sídlem v Praze 1, Revoluční 1082/8, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
1. Žalobce se domáhal, aby soud žalovanému uložil povinnost odstranit ze střechy domu č. p. XY v katastrálním území XY, obci XY („dále též jen „Dům“ či „předmětný dům“), satelitní anténu umístěnou na šikmé části střechy směřující do dvora domu č. p. XY, která je připevněna na tyči uchycené ke komínové lávce na střeše domu č. p. XY, a venkovní klimatizační jednotku zn. Toshiba (inverter multi system), č. RAS-M18UAV-E, výrobní č. 104P0701, s odůvodněním, že žalobce zajišťuje správu uvedeného domu a žalovaný jako vlastník jednotky č. 141/106 uvedené věci umístil na střechu domu nad svou bytovou jednotku bez souhlasu členů společenství vlastníků jednotek.
2. Obvodní soud pro Prahu 2 (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 4. 12. 2024, č. j. 20 C 40/2024-263, řízení částečně zastavil, a to v rozsahu požadavku žalobce na uložení povinnosti žalovanému odstranit ze střechy Domu, satelitní anténu umístěnou na šikmé části střechy směřující do dvora Domu, která je připevněna na tyči uchycené ke komínové lávce na střeše Domu (výrok I), zamítl žalobu na uložení povinnosti žalovanému odstranit ze střechy Domu shora specifikovanou venkovní klimatizační jednotku (výrok II) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok III).
3. Uzavřel, že ze strany žalovaného se nejedná o zásadní změnu či stavební úpravy společných částí, ale o určitý způsob užívání střechy jako společné části Domu, a tudíž věc posuzoval jako konflikt mezi vlastníky jednotek ohledně užívání společných prostor. S odkazem na judikaturu dovolacího soudu aplikoval zásadu přiměřenosti a uzavřel, že v této věci nejde ze strany žalovaného o obtěžování ostatních vlastníků jednotek nad míru přiměřenou v bytových domech.
4. K odvolání žalobce Městský soud v Praze (soud odvolací) rozsudkem ze dne 4. 6. 2025, č. j. 28 Co 138/2025-284, rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích II a III potvrdil (výrok I) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II). Dospěl k závěru, že soud prvního stupně věc správně posuzoval z hlediska vztahů mezi spoluvlastníky a správně vyšel z principu proporcionality. Námitky žalobce o velké hmotnosti předmětné klimatizační jednotky, nosnosti střechy Domu a o případném umístění dalších klimatizačních jednotek na střechu, posoudil ve smyslu § 119a odst. 1 a § 205a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), jako novotu, ke které nemohl přihlížet, neboť ji žalobce řádně neuplatnil v řízení před soudem prvního stupně, jestliže ji uvedl až ve své závěrečné řeči, po řádném poučení soudem prvního stupně.
5. Dovolání žalobce (dovolatele) proti citovanému rozsudku odvolacího soudu není přípustné (§ 237 o. s. ř.), neboť odvolací soud posoudil rozhodnou otázku užívání společné části Domu žalobcem bez souhlasu ostatních spoluvlastníků v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu a není důvod, aby tato rozhodná právní otázka byla posouzena jinak.
6. Podle § 1175 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), má vlastník jednotky právo svobodně spravovat, výlučně užívat a uvnitř stavebně upravovat svůj byt jakož i užívat společné části, nesmí však ztížit jinému vlastníku jednotky výkon stejných práv ani ohrozit, změnit nebo poškodit společné části.
7. V rozsudku ze dne 17. 6. 2019, sp. zn. 26 Cdo 2359/2018, Nejvyšší soud vyložil, že citované ustanovení vymezuje práva a povinnosti vlastníka jednotky (srov. § 1159 o. z.) s ohledem na povahu bytového spoluvlastnictví, a to pozitivně a negativně. Pozitivně je upraveno jeho právo svobodně spravovat, výlučně užívat a uvnitř stavebně upravovat svůj byt a užívat společné části; negativní vymezení spočívá v zákazu ztížit jinému vlastníku jednotky výkon stejných práv a v zákazu ohrozit, změnit nebo poškodit společné části. Obdobné ustanovení v dřívější právní úpravě (zákon č. 72/1994 Sb.) chybělo. Proto pravidla pro režim společných částí domu určila judikatura, která formulovala zásadu, podle níž rozpory při užívání společných prostor měly být podrobeny především kritériu přiměřenosti (proporcionality); bylo třeba, aby některý ze spoluvlastníků neužíval společné prostory takovým nežádoucím způsobem, který by nad míru přiměřenou poměrům ztěžoval či bránil užívání týchž prostor ostatním a zamezoval nebo komplikoval jim využití prostor, které užívají výlučně. Vzhledem k subsidiárnímu použití zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen „obč. zák.“), pak soudní praxe dovodila, že je namístě aplikace výkladových pravidel převzatých z ustanovení § 127 obč. zák. (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu z 23. 12. 2004, sp. zn. 28 Cdo 2062/2003, a z 28. 3. 2012, sp. zn. 22 Cdo 2062/2010, uveřejněná pod č. C 3192 a C 11043 Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu).
8. S ohledem na uvedenou judikaturu i s ohledem na to, že ustanovení § 1175 o. z. vymezuje práva a povinnosti vlastníka jednotky pouze obecně v návaznosti na jeho vlastnické právo, přijal Nejvyšší soud ve svém rozsudku ze dne 15. 9. 2021, sp. zn. 26 Cdo 1583/2021, názor, že pro právní režim užívání společných prostor v rámci bytového spoluvlastnictví lze i nadále aplikovat zásadu přiměřenosti (proporcionality) stanovenou obecně pro obsah vlastnického práva (§ 1012 o. z.), případně speciálně pro imise (§ 1013 o. z.), a dovodit, že vlastník jednotky nesmí užívat společné prostory takovým způsobem, kterým by nad míru přiměřenou poměrům ztížil užívání těchto prostor ostatním vlastníkům jednotek. Posouzení, zda jde o výkon práva ztěžující užívání nad míru přiměřenou poměrům, závisí na úvaze soudu, která bude odrážet individuální okolnosti každého jednotlivého případu, neboť jde o právní normu s relativně neurčitou (abstraktní) hypotézou; uvedené posouzení lze přezkoumat jen v případě jeho zjevné nepřiměřenosti. K citovaným závěrům se Nejvyšší soud přihlásil např. též v usnesení ze dne 15. 4. 2021, sp. zn. 26 Cdo 3054/2020.
9. V posuzované věci bylo z hlediska skutkového zjištěno (správnost skutkových zjištění dovolacímu přezkumu nepodléhá, srov. § 241a odst. 1 a contrario o. s. ř.), že žalovaný je od března roku 2011 vlastníkem bytové jednotky č. 141/106 ve 4., 5. a 6. nadzemním podlaží předmětného domu a souvisejícího podílu na společných částech domu a pozemku (337/1347), přičemž dalšími vlastníky jednotek byli v rozhodné době většinový spoluvlastník A. S. (2764/4041) a J. S. (266/4041), správu nemovitosti zajišťuje žalobce, který fungoval podle vzorových stanov a k jeho zápisu do rejstříku došlo až v červenci roku 2020, ačkoliv vznikl v květnu 2001. Rovněž bylo zjištěno, že střecha je společnou částí Domu, na níž byla v říjnu 2011 v rámci rekonstrukce bytové jednotky žalovaného umístěna jedna (shora specifikovaná) klimatizační jednotka Toshiba, sloužící výhradně jeho bytu. Jednotka byla instalována se souhlasem A. S., žalovaný ji užíval až do roku 2023, kdy byl správcem vyzván k jejímu odstranění kvůli plánované rekonstrukci střechy, což odmítl.
10. Za tohoto stavu věci soudy projednávanou věc v souladu se shora citovanou judikaturou posuzovaly jako konflikt mezi vlastníky jednotek ohledně užívání společných prostor (střechy) a není nepřiměřený závěr odvolacího soudu (potažmo soudu prvního stupně), že umístění předmětné klimatizační jednotky žalovaným na střechu není obtěžováním ostatních vlastníků jednotek nad míru přiměřenou v bytových domech v daném místě. Soudy správně vzaly v potaz individuální okolnosti zde souzené věci (klimatizační jednotka nebrání přístupu na střechu, je připevněna bez narušení střechy, jejím umístěním není ostatním vlastníkům zabráněno v užívání střechy, uplynutí času, nefunkční shromáždění vlastníků a praxe spoluvlastníků při užívání střechy).
11. K námitce žalobce o hmotnosti předmětné klimatizační jednotky, nosnosti střechy Domu a o případném umístění dalších klimatizačních jednotek na střechu lze uvést, že se jí odvolací soud v souladu s ustálenou judikaturou jako novotou nezabýval (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 7. 2003, sp. zn. 21 Cdo 818/2003, či ze dne 10. 11. 2010, sp. zn. 21 Cdo 4069/2009) a že žalobce jejím uplatněním konstruuje stav, který neodpovídá zjištěným skutečnostem a ze kterého tak nelze vycházet.
12. Nejvyšší soud proto dovolání žalobce podle § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
13. Bylo-li dovolání odmítnuto, nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodněno (srov. § 243f odst. 3 větu druhou o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na exekuci (soudní výkon rozhodnutí).
V Brně dne 4. 2. 2026
JUDr. Jitka Dýšková předsedkyně senátu