Plný text
26 Cdo 3032/2025-266
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Lucie Jackwerthové a soudců JUDr. Jitky Dýškové a JUDr. Romana Šebka, Ph.D., ve věci žalobkyně M. H., zastoupené Mgr. Bc. Adamem Ptašnikem, Ph.D., advokátem se sídlem v Ostravě, Nádražní 308/3, proti žalovanému Bytovému družstvu v Orlové, se sídlem v Orlové – Lutyni, Masarykova třída 1326, IČO 00052001, zastoupenému JUDr. Janem Handlířem, advokátem se sídlem v Ostravě, Sokolská třída 451/11, o dodání řádného vyúčtování služeb a zaplacení pokuty 54 700 Kč, vedené u Okresního soudu v Karviné – pobočky v Havířově pod sp. zn. 112 C 147/2023, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 12. 5. 2025, č. j. 57 Co 70/2025-226, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 4 950 Kč k rukám JUDr. Jana Handlíře, advokáta se sídlem v Ostravě, Sokolská třída 451/11, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
1. Žalobkyně (příjemkyně služeb) se domáhala, aby soud uložil žalovanému (poskytovateli služeb) povinnost dodat jí řádné vyúčtování služeb pro tam specifikovaný (družstevní) byt (dále jen „předmětný byt“, resp. „byt“) za zúčtovací období kalendářního roku 2019 (dále jen „vyúčtování služeb za rok 2019“) a zároveň jí zaplatit částku 54 700 Kč jako pokutu podle § 13 odst. 1 zákona č. 67/2013 Sb., kterým se upravují některé otázky související s poskytováním plnění spojených s užíváním bytů a nebytových prostorů v domě s byty, ve znění do 31. 12. 2022 (dále jen „zákon č. 67/2013 Sb.“), za prodlení se splněním zmíněné povinnosti v době od 2. 9. 2020 do 31. 8. 2023.
2. Okresní soud v Karviné – pobočka v Havířově (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 13. 12. 2024, č. j. 112 C 147/2023-201, žalobu zamítl (výroky I a II) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok III).
3. K odvolání žalobkyně Krajský soud v Ostravě (odvolací soud) rozsudkem ze dne 12. 5. 2025, č. j. 57 Co 70/2025-226, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok I) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II).
4. Dovolání žalobkyně (dovolatelky) proti rozsudku odvolacího soudu není z posléze uvedených důvodů přípustné podle § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“).
5. Odvolací soud (stejně jako soud prvního stupně) založil svůj závěr, že žalovaný nemá povinnost dodat dovolatelce (nové) vyúčtování služeb za rok 2019, současně na dvou na sobě nezávislých důvodech, které obstojí samostatně. Předně dovodil, že její právní předchůdce, jemuž bylo doručeno původní vyúčtování za rok 2019 v dubnu 2020, proti němu nevznesl ve stanovené třicetidenní lhůtě námitky podle § 8 odst. 2 zákona č. 67/2013 Sb. (dále jen „první názor“), a současně dospěl k závěru, že i kdyby i přesto měla dovolatelka na dodání nového (řádného) vyúčtování nárok, nelze jí ho přiznat z důvodu zjevného zneužití práva ve smyslu § 8 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen „o. z.“ (dále jen „druhý názor“). Za zjevné zneužití práva návazně pokládal i uplatněný požadavek na zaplacení pokuty z prodlení.
6. Jde-li o dovoláním zpochybněné závěry o zjevném zneužití práva, podle konstantní judikatury dovolacího soudu požadavek příjemce služeb na řádné vyúčtování podle § 7 odst. 1 zákona č. 67/2013 Sb. může být v rozporu s dobrými mravy či zjevným zneužitím práva, které nepožívá ochrany, jen ve zcela mimořádném a výjimečném případě (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13. 3. 2024, sp. zn. 26 Cdo 1835/2023, proti němuž byla podána ústavní stížnost, kterou Ústavní soud odmítl usnesením ze dne 4. 9. 2024, sp. zn. I. ÚS 1594/24), a rovněž u nároku nájemce na pokutu za neprovedení vyúčtování podle § 13 odst. 1 zákona č. 67/2013 Sb. není v obecné rovině vyloučena aplikace korektivu dobrých mravů ve smyslu § 2 odst. 3 a § 8 o. z., neboť tato ustanovení jsou ustanoveními obecnými pro právní poměry podléhající občanskému zákoníku, byť by se soud měl v první řadě zabývat aplikací § 2051 o. z., který soudu umožňuje nepřiměřeně vysokou pokutu (na návrh dlužníka) snížit s přihlédnutím k hodnotě a významu zajišťované povinnosti (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 6. 2020, sp. zn. 26 Cdo 4074/2019).
7. Při úvaze, zda požadavky dovolatelky (nájemkyně předmětného družstevního bytu) na dodání nového (řádného) vyúčtování služeb za rok 2019 a zaplacení nárokované pokuty z prodlení představují zjevné zneužití práva, přihlédl odvolací soud ke všem zjištěným skutečnostem. Zabýval se průběhem nájemního vztahu, zejména pak jednáním právního předchůdce dovolatelky (který proti původnímu vyúčtování za rok 2019, doručenému v dubnu 2020, nevznesl žádné námitky, nechal si vyplatit přeplatek plynoucí z tohoto vyúčtování a vytvořil tak zdání, jež po zbylou dobu, co byl nájemcem bytu, svým chováním nikterak nezpochybnil, že vyúčtování pokládá za řádné), jakož i dovolatelky poté, co vstoupila do postavení nájemkyně bytu (dovolatelka se stala nájemkyní bytu 11. 7. 2022, přičemž stav nastolený svým právním předchůdcem udržovala až do 4. 9. 2023, kdy poprvé zpochybnila řádnost původního vyúčtování služeb za rok 2019 předžalobní výzvou, kterou ovšem doručila žalovanému až čtyři dny poté, co posledního dne běhu promlčecí lhůty, tj. 31. 8. 2023, podala žalobu v dané věci). Vzal na zřetel také oprávněné očekávání žalovaného (pronajímatele bytu) [vyvolané předchozím jednáním druhé strany, s nímž by její následné chování nemělo být v rozporu – viz odvolacím soudem zmíněný zákaz „venire contra factum proprium“, jenž je jednou ze složek principu poctivosti (k tomu srov. např. odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 22. 7. 2021, sp. zn. 23 Cdo 3752/2019, uveřejněného pod č. 69/2022 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek], a neopomenul ani skutečnost, že dovolatelka se v dané věci (ale i v dalších obdobných soudních sporech) domáhá po žalovaném vyúčtování záloh, které neplatila, na služby, které nečerpala (žaloba se vztahuje k době, kdy nebyla nájemkyní bytu a byt vůbec neužívala), sledujíc dosažení jiného účelu, než jakému má vyúčtování záloh na služby sloužit (tj. nikoli ke zjištění a vyrovnání případných přeplatků či nedoplatků na poskytnutých službách za dané zúčtovací období, ale k naplnění deklarované potřeby stanovení záloh nebo paušální platby služeb jejím podnájemcům). Jestliže po zvážení všech těchto okolností uzavřel, že jednání žalobkyně stran požadavku na dodání nového (řádného) vyúčtování služeb za rok 2019 je zjevným zneužitím práva, neodchýlil se od shora citované judikatury. V souzené věci totiž vskutku jde o mimořádný (výjimečný) případ, v němž je namístě nároku příjemce služeb na řádné vyúčtování podle § 7 odst. 1 zákona č. 67/2013 Sb. odepřít právní ochranu (§ 8 o. z.).
8. Nemůže-li se dovolatelka z uvedeného důvodu (zneužití práva) úspěšně domoci splnění povinnosti dodat jí nové (řádné) vyúčtování služeb pro rok 2019, není namístě (a to nehledě na možnost aplikace § 2051 o. z.) uložit žalovanému ani pokutu za prodlení se splněním uvedené (primární) povinnosti, neboť (sekundární) povinnost zaplatit pokutu podle § 13 odst. 1 zákona č. 67/2013 Sb. má povahu vedlejšího (akcesorického) závazku, sloužícího jen k utvrzení primární povinnosti, na níž je existenčně závislá (k povaze pokuty z prodlení viz např. odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 13. 6. 2024, sp. zn. 26 Cdo 1206/2023). Vzhledem k tomu není zjevně nepřiměřená ani úvaha odvolacího soudu, že již s ohledem na okolnosti vztahující se k požadavku na dodání řádného vyúčtování služeb (ale i s přihlédnutím k dalším okolnostem zmíněným v bodu 34 odůvodnění napadeného rozhodnutí) je výrazem zneužití práva (§ 8 o. z.) rovněž žalobní požadavek na zaplacení pokuty v částce 54 700 Kč. Přitom právě jen v případě zjevné nepřiměřenosti dotčené úvahy odvolacího soudu by bylo možné ji v dovolacím řízení zpochybnit (viz např. odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2013, sp. zn. 26 Cdo 652/2013, uveřejněného pod č. 7/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
9. Pro úplnost zbývá dodat, že je-li druhý právní názor (o zjevném zneužití práva), jejž se dovolatelce nepodařilo v dovolacím řízení úspěšně zpochybnit, samostatným důvodem, pro nějž byla zamítnuta její žaloba co do požadavku na dodání řádného vyúčtování služeb za rok 2019, je bezpředmětné přezkoumávat správnost prvního právního názoru (o podmíněnosti nároku na nové vyúčtování služeb vznesením námitek proti původnímu vyúčtování v třicetidenní lhůtě podle § 8 odst. 2 zákona č. 67/2013 Sb.), jenž byl dovoláním rovněž napaden, neboť na celkovou správnost rozsudku odvolacího soudu to již nemůže mít vliv (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 10. 2005, sp. zn. 29 Odo 663/2003, uveřejněné pod č. 48/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, či rozsudek téhož soudu ze dne 27. 4. 2016, sp. zn. 30 Cdo 2539/2015, uveřejněný pod č. 91/2017 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
10. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na exekuci (soudní výkon rozhodnutí).
V Brně dne 20. 1. 2026
Mgr. Lucie Jackwerthová předsedkyně senátu