Plný text
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Lucie Jackwerthové a soudců JUDr. Romana Šebka, Ph.D., a JUDr. Jitky Dýškové ve věci žalobce Společenství vlastníků jednotek XY, zastoupeného Mgr. Petrem Muchou, advokátem se sídlem v Praze 2, Štěpánská 540/7, proti žalovanému P. M., zastoupenému Mgr. Ing. Marianem Böhmem, advokátem se sídlem v Praze 9, Lihovarská 1060/12, o odstranění stavebních úprav, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 46 C 172/2021, o dovolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 19. 9. 2024, č. j. 15 Co 220/2024-480, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů dovolacího řízení 3 327,50 Kč k rukám Mgr. Petra Muchy, advokáta se sídlem v Praze 2, Štěpánská 540/7, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
1. Žalobce [společenství vlastníků jednotek, jehož hlavním účelem je zajišťovat správu domu a pozemku (viz § 1194 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů – dále též jen „o. z.“) – dále též jen „Společenství“] se změněnou žalobou domáhal, aby byla žalovanému uložena povinnost i) odstranit plynové vedení zřízené odbočením z hlavního rozvodu plynu na chodbě v 1. nadzemním podlaží domu č. p. XY stojícího na pozemku parcela č. XY v katastrálním území XY, obec XY, na adrese XY (dále též jen „předmětný dům“ či „dům“ a „pozemek“), které vede na této chodbě od hlavního rozvodu plynu do jednotky č. 524/5, způsob využití jiný nebytový prostor (dále též jen „jednotka č. 5“), a to včetně kohoutu (dále též jen „plynové vedení“), a povinnost zajistit uvedení dotčené části chodby a hlavního roz,vodu plynu a dalších dotčených částí domu do původního stavu, a ii) odstranit vývod spalin umístěný v komíně, který se nachází v předmětném domě stojícím na pozemku, a který přiléhá k jednotce č. 5 umístěné v prvním nadzemním podlaží domu (konkrétně k její místnosti č. 23 vyznačené v Příloze č. 2 „Dohody spoluvlastníků budovy o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví budovy a pozemků a o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví budovy podle § 5 odst. 2 zákona číslo 72/1994 Sb., kterým se upravují některé spoluvlastnické vztahy k budovám a některé spoluvlastnické vztahy k bytům a nebytovým prostorům a doplňují některé zákony (zákon o vlastnictví bytů) v platném znění“ uzavřené dne 16. 12. 2003 M. Ř., Z. K. a J. S. – dále též jen „předmětná dohoda spoluvlastníků“), a to vývod spalin v tomto komíně od prvního nadzemního podlaží po celé jeho výšce až po jeho zakončení nad komínem na střeše domu (dále též jen „vývod spalin“), a povinnost zajistit uvedení dotčené části komína, střechy a dalších dotčených částí domu do původního stavu.
2. Obvodní soud pro Prahu 10 (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 27. 2. 2024, č. j. 46 C 172/2021-434, žalobu, kterou se žalobce domáhal odstranění plynového vedení a vývodu spalin, zamítl (výrok I), a rozhodl o náhradě nákladů řízení účastníků a státu (výroky II a III).
3. Na základě odvolání žalobce Městský soud v Praze (odvolací soud) rozsudkem ze dne 19. 9. 2024, č. j. 15 Co 220/2024-480, rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že uložil žalovanému povinnost i) odstranit plynové vedení a zajistit uvedení dotčené části chodby, hlavního rozvodu plynu a dalších dotčených částí předmětného domu do původního stavu, do dvou měsíců od právní moci rozsudku, s tím, že umístění plynového vedení je vyznačeno červeně v plánku půdorysu jednotky, který tvoří přílohu č. 1 rozsudku, a ii) odstranit vývod spalin a zajistit uvedení dotčené části komína, střechy a dalších dotčených částí domu do původního stavu, do dvou měsíců od právní moci rozsudku, s tím, že umístění komína je vyznačeno modře v plánku půdorysu jednotky, který tvoří přílohu č. 2 rozsudku (výrok I); současně rozhodl o náhradě nákladů řízení účastníků před soudy obou stupňů a státu (výroky II a III).
4. Odvolací soud vyšel ze zjištění, že žalovaný je ode dne 21. 4. 2020 vlastníkem jednotky č. 5 a správu domu vykonává žalobce. Podle části D. předmětné dohody spoluvlastníků, jíž byly vymezeny jednotky v domě, jednotka č. 5 slouží jako kancelář, její součástí je její vnitřní instalace (potrubní rozvody vody, kanalizace, elektroinstalace apod. kromě stoupacích vedení, včetně uzavíracích ventilů), a do vlastnictví této jednotky dále patří její vybavení, podlahová krytina, nenosné příčky, vnitřní dveře a vnitřní strany vstupních dveří. Jako součást vybavení kanceláře č. 1 (místnost č. 22) a kanceláře č. 3 (správně zřejmě kanceláře č. 2 – místnost č. 23) je v dohodě uvedeno topné těleso – ústřední topení. Podle části E. předmětné dohody spoluvlastníků jsou společnými částmi domu mimo jiné hlavní svislé a vodorovné konstrukce staveb, chodby, rozvody plynu a komíny. V části H. dohody si strany, s odkazem na § 4 odst. 2 písm. f) zákona č. 72/1994 Sb., kterým se upravují některé spoluvlastnické vztahy k budovám a některé vlastnické vztahy k bytům a nebytovým prostorům a doplňují některé zákony (zákon o vlastnictví bytů) – dále též jen „zákon č. 72/1994 Sb.“, ujednaly, že z vlastníků domu na vlastníky jednotek přechází mimo jiné „odběr plynu z plynovodu“ ve vlastnictví Pražská plynárenská a. s. Právní účinky vkladu předmětné dohody spoluvlastníků do katastru nemovitostí nastaly ke dni 19. 12. 2003. Podle čl. IV odst. 14 písm. f) stanov Společenství ze dne 7. 11. 2017 (dále jen „stanovy Společenství“) dvoutřetinové většiny hlasů všech vlastníků jednotek je zapotřebí k přijetí usnesení shromáždění vlastníků jednotek o instalaci zařízení a stavební úpravy společných částí, jimiž se nemění velikost spoluvlastnických podílů na společných částech. Každý z vlastníků jednotek má počet hlasů odpovídající velikosti jeho podílu na společných částech (čl. IV odst. 1 věta poslední stanov Společenství). Poté, co jednotku č. 5 nabyl do vlastnictví, ji žalovaný začal rekonstruovat za účelem jejího využití jako provozovny holičství a kadeřnictví. V rámci rekonstrukce vybudoval samostatné vytápění jednotky č. 5 vlastním plynovým kotlem a plyn do ní dovedl nově zřízeným plynovodem (potrubím), který napojil na hlavní rozvod plynu na chodbě v prvním nadzemním podlaží domu – v délce cca 30 cm přes chodbu domu a skrz zeď do jednotky č. 5. Zřídil také nový kouřovod (vývod spalin) z jednotky č. 5 z přízemí domu až na jeho střechu, a to v prostoru stávajícího komína, který k jednotce č. 5 přiléhá. S uvedenými stavebními zásahy žalobce nesouhlasil. Ke snaze žalovaného o přebudování jednotky č. 5 na kadeřnictví se od počátku staví negativně většinoví vlastníci jednotek v domě J. S. a Z. K.; menšinoví vlastníci mají jiný názor. V průběhu řízení žalovaný požádal žalobce o dodatečný souhlas s dotčenými stavebními úpravami a formuloval v tomto smyslu návrh usnesení pro shromáždění vlastníků jednotek. Shromáždění vlastníků jednotek však žalovanému stanovami Společenství vyžadovanou většinou hlasů (dvoutřetinovou většinou hlasů všech vlastníků jednotek počítanou podle velikosti spoluvlastnických podílů na společných částech domu) souhlas neudělilo, proti se vyslovilo 55–56 % vlastníků.
5. Po právní stránce odvolací soud nejprve předeslal, že aktivní legitimaci společenství vlastníků jednotek k podání negatorní žaloby podle § 1042 o. z. proti osobě, která neoprávněně zasahuje do práv vlastníků jednotek ke společným částem domu, dovodil Nejvyšší soud pro poměry o. z. v rozsudku ze dne 30. 10. 2018, sp. zn. 26 Cdo 287/2018. Zdůraznil, že soud prvního stupně zcela pominul povinnost vlastníka jednotky podle § 1175 odst. 1 o. z. nezměnit společné části domu. Takový zásah by vlastník mohl učinit jen se souhlasem osoby odpovědné za správu domu, tj. společenství vlastníků, při dodržení stanovami upravených pravidel pro správu domu. V této souvislosti také doplnil, že podstata bytového spoluvlastnictví spočívá v tom, že práva jednotlivých vlastníků jednotek jsou omezena stejným vlastnickým právem ostatních vlastníků jednotek, a zákonný zákaz (svévolně) změnit společné části nelze vyloučit ani aplikací § 1012 o. z., jak se domnívá soud prvního stupně. Poté uvedl, že v posuzovaném případě byly jednotky vymezeny podle zákona č. 72/1994 Sb., a i když se práva a povinnosti vlastníků jednotek od 1. 1. 2014 řídí o. z., vznik vlastnického práva k těmto jednotkám, jakož i sekundární práva a povinnosti vzniklé přede dnem nabytí účinnosti o. z., se řídí zákonem č. 72/1994 Sb. Podle § 2 písm. g) zákona č. 72/1994 Sb. se společnými částmi domu rozumí mimo jiné hlavní svislé a vodorovné konstrukce, komíny a rozvody tepla, rozvody teplé a studené vody, kanalizace, plynu, elektřiny, vzduchotechniky, a to i když jsou umístěny mimo dům. Vlastník domu přitom nemohl jako nebytové prostory určit společné části domu, jejichž příkladmý výčet je obsažen v § 2 písm. g) zákona č. 72/1994 Sb.; takové prohlášení (jeho část) by bylo neplatné pro rozpor se zákonem podle § 39 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14. 2. 2024, sp. zn. 26 Cdo 3434/2023). Žalovaný bez souhlasu Společenství předmětnými stavebními úpravami zasáhl do komína, hlavní svislé konstrukce (obvodové stěny jednotky č. 5) a rozvodů plynu, vymezených v prohlášení vlastníka obsaženém v předmětné dohodě spoluvlastníků jako společné části domu; jako součást jednotky č. 5 ostatně určeny ani být nemohly. Společenství pak ani dodatečně (již provedený) zásah do společných částí domu k návrhu žalovaného neschválilo a toto negativní rozhodnutí lze přezkoumat jen v řízení podle § 1209 o. z.; v jiném řízení jej přezkoumávat nelze, a to ani jako otázku předběžnou (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 5. 2024, sp. zn. 26 Cdo 19/2024). S přihlédnutím k řečenému uzavřel, že rozhodnutí soudu prvního stupně je v příkrém rozporu s aktuální rozhodovací praxí Nejvyššího soudu, jelikož soud prvního stupně v podstatě „přezkoumával racionalitu negativního rozhodnutí“ Společenství, jež mu bylo známo, přestože to přísluší toliko soudu v řízení zahájeném podle § 1209 o. z.; žalovaný navíc takové řízení ani neinicioval. Proto odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobním návrhům na odstranění neoprávněných stavebních úprav vyhověl. Lhůtu k plnění určil v délce dvou měsíců s ohledem na časovou náročnost splnění uložené povinnosti a skutečnost, že k odstranění stavebních úprav žalovaného zavázal až odvolací soud.
6. Proti rozsudku odvolacího soudu, a to výslovně „v celém rozsahu“, podal žalovaný (dovolatel) dovolání, jehož přípustnost opřel o § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o. s. ř.“), s tím, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, vyjádřené např. v rozsudcích Nejvyššího soudu ze dne 17. 6. 2019, sp. zn. 26 Cdo 2359/2018, ze dne 15. 9. 2021, sp. zn. 26 Cdo 1583/2021, ze dne 21. 12. 2005, sp. zn. 26 Cdo 131/2005, či usneseních Nejvyššího soudu ze dne 17. 12. 2019, sp. zn. 26 Cdo 2066/2019, ze dne 15. 4. 2021, sp. zn. 26 Cdo 3054/2020, nebo ze dne 25. 4. 2006, sp. zn. 26 Cdo 513/2006. Namítá, že odvolací soud se nezabýval individuálními okolnostmi případu, zda dovolatelem provedené zásahy jsou výkonem práva ztěžujícím užívání společné věci nad míru přiměřenou poměrům; nepoužil hledisko přiměřenosti. Nesprávně aplikoval (vyložil) § 1175 o. z., neboť bez dalšího dospěl k závěru, že k uvedeným zásahům bez souhlasu žalobce oprávněn žalovaný není, aniž zohlednil přiměřenost daných zásahů, neužil hlediska proporcionality. Každé užívání společné části „v sobě nese také změnu společné části“. Rovněž nesprávně aplikoval § 1209 o. z., když v dané věci nešlo o přezkum „racionality negativního rozhodnutí společenství vlastníků jednotek“, ale vůbec o posouzení toho, zda z pohledu hlediska přiměřenosti žalovaný souhlas žalobce mít měl či nikoliv. Dle předmětné dohody spoluvlastníků pak „na každého vlastníka (jednotky) přešlo právo odebírat mimo jiné plyn“, proto rozhodování o zásazích žalovaného není v kompetenci Společenství (shromáždění vlastníků jednotek). K jeho realizaci je přitom (v rámci vedení plynu) nutné „překonat“ společné prostory, ať už jimi jsou zdi, chodby nebo komíny. Společenství vlastníků je povinno „zajistit takové podmínky, aby práva vyplývající z této dohody všech vlastníků, respektive spoluvlastníků, mohla být řádně realizována, což se nestalo“. Právo na odběr média (v daném případě plynu) znamená „právo skutečně toto médium fyzicky odebírat“. Navrhl proto, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
7. Žalobce ve vyjádření k dovolání považuje rozhodnutí odvolacího soudu za správné. Dovolatelem odkazovaná judikatura na posuzovanou věc nedopadá; naopak rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu se (žalobcem ve vyjádření) citovanými rozhodnutími dovolacího soudu. Nepovažuje proto dovolání za přípustné a navrhuje jeho odmítnutí.
8. Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou – účastníkem řízení (§ 240 odst. 1 o. s. ř.), za splnění podmínky advokátního zastoupení dovolatele (§ 241 odst. 1 a 4 o. s. ř.), se zabýval otázkou jeho přípustnosti, z posléze uvedených důvodů jej však přípustným neshledal.
9. V posuzované věci bylo z hlediska skutkového zjištěno (správnost skutkových zjištění dovolacímu přezkumu nepodléhá, srov. § 241a odst. 1 a contrario o. s. ř.; ostatně není ani namítána), že žalovaný v rámci rekonstrukce své jednotky č. 5 v roce 2020 vybudoval její samostatné vytápění vlastním plynovým kotlem a plyn do ní dovedl nově zřízeným plynovodem (potrubím), který napojil na hlavní rozvod plynu na chodbě v prvním nadzemním podlaží domu – v délce cca 30 cm přes chodbu domu a skrz zeď do jednotky č. 5. Zřídil také nový kouřovod (vývod spalin) z jednotky č. 5 z přízemí domu až na jeho střechu, a to v prostoru stávajícího komína, který k jednotce č. 5 přiléhá. Jako společné části domu byly v předmětné dohodě spoluvlastníků vymezeny mimo jiné hlavní svislé a vodorovné konstrukce staveb, chodby, rozvody plynu a komíny.
10. Jinými slovy řečeno, žalovaný provedl výše popsanou stavební úpravu společných částí předmětného domu; zasáhl do nich uvedeným způsobem, a to aniž k tomu měl souhlas Společenství.
11. Obecně platí (srov. dovolatelem odkazovaný rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 6. 2019, sp. zn. 26 Cdo 2359/2018), že na právní režim užívání společných prostor v rámci bytového spoluvlastnictví lze aplikovat zásadu přiměřenosti (proporcionality) stanovenou pro obsah vlastnického práva (§ 1012 o. z.), případně speciálně pro imise (§ 1013 o. z.), s tím, že vlastník jednotky nesmí užívat společné prostory takovým způsobem, kterým nad míru přiměřenou poměrům ztíží užívání těchto prostor ostatním vlastníkům jednotek. Jde-li však již o změny společné části domu (jako je tomu v projednávané věci, neboť jejich výše popsaná stavební úprava takovým zásahem - změnou je), pak přímo ze zákona - z § 1175 odst. 1 o. z. (který se uplatní vzhledem k datu zásahu v roce 2020; srov. § 3028 odst. 2 o. z. a též rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2018, sp. zn. 26 Cdo 287/2018) - vyplývá, že vlastník jednotky společné části domu změnit nemůže (k pojmu „společné části“ v poměrech dané věci viz § 2 písm. g) zákona č. 72/1994 Sb., jinak srov. pro jednotky vzniklé od 1. 1. 2014 též § 1160 o. z.). Otázkou, co se rozumí změnou (na) věci (zde společných částí domu), se Nejvyšší soud zabýval v rozsudku ze dne 24. 2. 2015, sp. zn. 26 Cdo 4208/2014, v němž dovodil, že při absenci zákonné definice uvedeného slovního spojení je při jeho výkladu zapotřebí vycházet z významu, který je mu přisuzován v obecném jazyce, kde se jím chápe pozorovatelný, měřitelný nebo kvantifikovatelný rozdíl ve stavu nebo vlastnosti věci, jenž nastal během určitého časového úseku. Uvedený výklad slovního spojení změny (na) věci je využitelný i v poměrech právní úpravy bytového spoluvlastnictví obsažené v občanském zákoníku, zejména v ustanovení § 1175 odst. 1 o. z.
12. V dané věci lze konstatovat, že vybudování samostatného vytápění plynovým kotlem včetně vedení plynu do jednotky nově zřízeným plynovodem (potrubím) napojeným na hlavní rozvod plynu na chodbě (společné části domu) v délce cca 30 cm přes chodbu domu a skrz zeď do jednotky a zřízení nového kouřovodu (vývodu spalin) z jednotky z přízemí domu až na jeho střechu v prostoru stávajícího komína (rovněž společné části domu), představuje změnu těchto společných částí domu (zakládá již pozorovatelný rozdíl ve stavu před a po provedení této stavební úpravy) ve smyslu § 1175 odst. 1 o. z.
13. V projednávané věci současně šlo o změnu nežádoucí (nepřiměřenou obecně poměrům v bytových domech – „obsazení“ prostoru komína vývodem spalin, průraz zdí a vedení plynového potrubí chodbou, i konkrétně poměrům v předmětném domě – jednotka č. 5 do té doby takové vytápění neměla), proti níž mohou ostatní vlastníci jednotek, resp. společenství vlastníků jednotek (žalobce v dané věci) brojit žalobou na odstranění neoprávněného zásahu. V této souvislosti je – vzhledem k uplatněným dovolacím námitkám – nutno zdůraznit, že odvolací soud se otázkou proporcionality (přiměřenosti) dovolatelova zásahu do spoluvlastnického práva vlastníků jednotek v konečném důsledku zabýval, byť nepřímo, v rámci úvahy, zda změna společných částí, jejíž odstranění je předmětem řízení, vyžadovala předchozí schválení ostatních vlastníků jednotek, resp. Společenství, či nikoli. Jestliže dovodil, že takový souhlas byl k uvedené změně zapotřebí, přičemž dovolatel jej neměl (resp. byl mu posléze odepřen), lze vyloučit úvahu o přiměřenosti jeho zásahu do právního postavení ostatních vlastníků jednotek, neboť dotčeným jednáním vskutku nepřiměřeně zasáhl do jejich spoluvlastnického práva. Zohlednění neexistence takového souhlasu, resp. následného nesouhlasu Společenství s uvedenou změnou odvolacím soudem v tom směru, že „toto negativní rozhodnutí lze přezkoumat jen v řízení podle § 1209 o. z.; v jiném řízení jej přezkoumávat nelze, a to ani jako otázku předběžnou“, tedy že v předmětném řízení je nutno z něj vycházet, není odrazem „nesprávné aplikace § 1209 o. z.“, neboť odpovídá ustálené rozhodovací praxi dovolacího soudu (srov. odvolacím soudem odkazovaný rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 5. 2024, sp. zn. 26 Cdo 19/2024).
14. Předmětná dohoda spoluvlastníků přitom takové oprávnění žalovanému nezakládala, neboť „pouze“ deklarovala přechod „odběru plynu z plynovodu“ ve vlastnictví Pražská plynárenská a. s. z vlastníků domu na vlastníky jednotek (v podobě, jak tomu bylo v době jejího uzavření, kdy jednotka č. 5 takto vytápění řešeno neměla), nikoliv (zároveň) právo vlastníka jednotky č. 5 si „nově“ takto vytápění (též) ve společných částech domu zavést.
15. Odkaz dovolatele na již citovaný rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 26 Cdo 2359/2018, a dále na jeho rozsudek ze dne 15. 9. 2021, sp. zn. 26 Cdo 1583/2021, není přiléhavý již se zřetelem k tomu, že zmíněná rozhodnutí poměřovala zásadou přiměřenosti (proporcionality) určité způsoby užívání společných částí, zatímco v posuzované věci šlo o poměrně zásadní (předchozí souhlas společenství vlastníků vyžadující) změnu společných částí, tedy o diametrálně (zejména co do intenzity) odlišný zásah do práv ostatních vlastníků jednotek (srov. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 9. 2022, sp. zn. 26 Cdo 1627/2022).
16. Ze shora uvedeného se podává, že lze uzavřít, že napadené rozhodnutí je v konečném důsledku výrazem standardní soudní praxe.
17. Pro úplnost sluší se dodat, že namítá-li snad dovolatel nepřezkoumatelnost rozsudku odvolacího soudu, uplatňuje jiný dovolací důvod (vadu řízení), než který je uveden v § 241a odst. 1 o. s. ř. (a tedy dovolací důvod nezpůsobilý). K vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, může dovolací soud přihlédnout jen, je-li dovolání přípustné (§ 237 – 238a o. s. ř.). Samy o sobě však takovéto vady (i kdyby byly dány) přípustnost dovolání (podle § 237 o. s. ř.) nezakládají. Nad rámec uvedeného dovolací soud přesto pokládá za potřebné dodat, že z rozhodnutí odvolacího soudu jsou seznatelné úvahy a závěry, jež odvolací soud učinil; je srozumitelné. Nelze ho považovat za nepřezkoumatelné. Ostatně ani dovolatelem tvrzené nedostatky jeho odůvodnění nebyly – podle obsahu dovolání – na újmu uplatnění jeho práv (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 6. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2543/2011, uveřejněný pod č. 100/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
18. Nejvyšší soud proto dovolání dovolatele proti rozsudku odvolacího soudu podle § 243c odst. 1, 2 o. s. ř. odmítl.
19. Dovolatel výslovně svým dovoláním napadá rozsudek odvolacího soudu i v jeho nákladovém výroku, byť vůči němu žádné dovolací námitky neprezentuje. Zde však ostatně platí, že podle § 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř. není dovolání proti této části rozhodnutí odvolacího soudu (objektivně) přípustné.
20. S přihlédnutím k závěrům vyplývajícím z nálezu Ústavního soudu ze dne 23. 8. 2017, sp. zn. III. ÚS 3425/16, Nejvyšší soud již samostatně nerozhodoval o návrhu dovolatele na odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí za situace, kdy přikročil k rozhodnutí o samotném dovolání v (Ústavním soudem zdůrazněné) přiměřené lhůtě. Nejsou-li splněny předpoklady k meritornímu projednání dovolání, není dán ani prostor pro úvahy o odkladu vykonatelnosti dovoláním napadeného usnesení [§ 243 písm. a) o. s. ř.], neboť jde o návrh akcesorický (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 9. 2017, sp. zn. 30 Cdo 865/2016, nebo ze dne 3. 10. 2017, sp. zn. 20 Cdo 4097/2017).
21. Bylo-li dovolání odmítnuto, nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodněno (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.); proto se výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení neodůvodňuje.
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na exekuci (soudní výkon rozhodnutí).
V Brně dne 22. 4. 2025
Mgr. Lucie Jackwerthová
předsedkyně senátu