Plný text
26 Cdo 3148/2025-268
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Lucie Jackwerthové a soudců JUDr. Jitky Dýškové a JUDr. Romana Šebka, Ph.D., ve věci žalobkyně T. V., proti žalované H. G., zastoupené JUDr. Jitkou Gregorovou, advokátkou se sídlem [adresa] o vyklizení nemovitostí, vedené u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. 18 C 172/2023, o dovolání žalované proti usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 29. 8. 2025, č. j. 75 Co 171/2025-240, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
1. Okresní soud v Olomouci (soud prvního stupně) usnesením ze dne 9. 7. 2025, č. j. 18 C 172/2023-228, zastavil řízení pro nezaplacení soudního poplatku z odvolání (výrok I) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II).
2. K odvolání žalované Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci (odvolací soud) usnesením ze dne 29. 8. 2025, č. j. 75 Co 171/2025-240, usnesení soudu prvního stupně potvrdil (výrok I) a rozhodl náhradě nákladů řízení před odvolacím soudem (výrok II).
3. Dovolání žalované proti usnesení odvolacího soudu není přípustné podle § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), neboť dovoláním zpochybněnou otázku zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku za situace, kdy soudní poplatek nebyl připsán na účet soudu v důsledku administrativní chyby při zadání platebních údajů, odvolací soud vyřešil v souladu s ustálenou judikaturou, od níž není důvod se odchýlit.
4. V nálezu pléna ze dne 30. 3. 2021, sp. zn. Pl. ÚS 9/20, na který poukázal i odvolací soud, Ústavní soud neshledal důvod k tomu, aby se odchýlil od svého dlouhodobě zastávaného právního názoru, že právní úprava obsažená v ustanovení § 9 odst. 1 větě třetí zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění zákona č. 296/2017 Sb. (podle které "K zaplacení poplatku po marném uplynutí lhůty se nepřihlíží.") je legitimní, přiměřená a rozumná. Zdůraznil přitom, že každý poplatník nese vlastní odpovědnost za to, že se soudní poplatek dostane do dispozice soudu řádně a včas, bez ohledu na to, jaký způsob k jeho úhradě zvolí. V této souvislosti také poukázal na případy, v nichž se poplatníci (ať již sami nebo za pomoci druhých) dopustili chyby při placení soudního poplatku, avšak nepřiznal jim ústavněprávní rozměr (usnesení ze dne 24. 11. 2020, sp. zn. III. ÚS 632/20, ze dne 22. 9. 2020, sp. zn. I. ÚS 2661/20, ze dne 30. 6. 2020, sp. zn. II. ÚS 1789/20, ze dne 16. 6. 2020, sp. zn. III. ÚS 1308/20, či ze dne 11. 11. 2019, sp. zn. IV. ÚS 2774/19).
5. Dovolatelkou popsaná situace je s případy řešenými Ústavním soudem srovnatelná. Dovolatelka chybně vyplnila číslo účtu v poštovní poukázce a v důsledku tohoto jejího pochybení poukázaná částka nebyla připsána na účet soudu prvního stupně včas. Jestliže za této situace odvolací soud (ve shodě se soudem prvního stupně) dovodil, že bylo na dovolatelce, aby zajistila, že v dodatečně určené patnáctidenní lhůtě bude soudní poplatek uhrazen řádně, a k opožděně uhrazenému soudnímu poplatku nepřihlížel, neodchýlil se od výše uvedené rozhodovací praxe.
6. Nejvyšší soud proto dovolání odmítl podle § 243c odst. 1 o. s. ř.
7. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 20. 1. 2026
Mgr. Lucie Jackwerthová předsedkyně senátu