Plný text
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Jitky Dýškové a soudců JUDr. Pavlíny Brzobohaté a JUDr. Romana Šebka, Ph.D., v exekuční věci oprávněné Vimbau s. r. o., se sídlem v Praze 1, Václavské náměstí 802/56, IČO 28208838, zastoupené Mgr. Martinem Vostrackým, advokátem se sídlem v Plzni, Úslavská 752/33, proti povinné SILMET HP, a.s., se sídlem v Příbrami, Na Flusárně 168, IČO 27097773, zastoupené Mgr. Jiřím Kokešem, advokátem se sídlem v Příbrami, náměstí T. G. Masaryka 153, o zastavení exekuce, vedené u Okresního soudu v Příbrami pod sp. zn. 9 EXE 2558/2021, o dovolání povinné proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 30. 7. 2024, č. j. 17 Co 223/2024-314, takto:
I. Dovolání povinné se odmítá.
II. Povinná je povinna zaplatit oprávněné na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 2.239 Kč k rukám Mgr. Martina Vostrackého, advokáta se sídlem v Plzni, Úslavská 752/33, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
1. Okresní soud v Příbrami pověřil dne 24. 8. 2021 pod č. j. 9 EXE 2558/2021-17, soudního exekutora JUDr. Marcela Smékala, Exekutorský úřad Praha 4, vedením exekuce vyklizením povinné z pozemků parc. č. 2380/65, jehož součástí je stavba budovy bez č. p. a č. e. (jiná stavba), parc. č. 2380/118, parc. č. 2380/119 a části pozemku parc. č. 2380/15 o výměře 3 m2 při Dobronické ulici, kdy střed této vyklizované části pozemku se nachází ve vzdálenosti 6,1 m od hranice s pozemkem parc. č. 2509/1, ve vzdálenosti 5,23 m od hranice s pozemkem parc. č. 2380/64 a ve vzdálenosti 13,71 m od hranice s pozemkem parc. č. 2380/38, zeměpisné souřadnice 50o00′38.28"N, 14o28′13.99"E (lokalizace dle WGS-84, které je závazným geodetickým referenčním systémem na území České republiky dle nařízení vlády č. 430/2006 Sb. v platném znění), dále odstraněním reklamního poutače (totemu) povinné z této části pozemku, vše v katastrálním území Kunratice, obec Praha, zapsaných v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro hlavní město Prahu, Katastrální pracoviště Praha na listu vlastnictví č. 493 a předáním vyklizených nemovitostí oprávněné, odstraněním dočasné stavby mobilní prodejny, která je tvořena celkem čtyřmi mobilními kontejnery (buňkami), umístěné na pozemcích parc. č. 2380/118 a parc. č. 2380/119, podle vykonatelného rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 11. 9. 2020, č. j. 19 C 285/2018-104, a rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 2. 6. 2021, č. j. 11 Co 135/2021-169.
2. Okresní soud v Příbrami (soud prvního stupně) usnesením ze dne 30. 4. 2024, č. j. 9 EXE 2558/2021-273, zamítl návrh povinné na zastavení výše uvedené exekuce (výrok I) a rozhodl o náhradě nákladů řízení o návrhu povinné na zastavení exekuce (výrok II).
3. K odvolání povinné Krajský soud v Praze (soud odvolací) usnesením ze dne 30. 7. 2024, č. j. 17 Co 223/2024-314, usnesení soudu prvního stupně potvrdil (výrok I) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II). Odvolací soud neshledal žádný z důvodů dle § 268 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), pro zastavení již jednou zastavené exekuce [dle § 268 odst. 1 písm. c) o. s. ř]. Zpochybňovala-li povinná svou pasivní legitimaci z důvodu podaných žalob na vyloučení vyklizovaných věcí z exekuce a na určení jejich vlastnictví ze strany třetí osoby, tato námitka přestala být relevantní, neboť obě řízení byla (bez věcného projednání) zastavena. Dále není překážkou provedení exekuce, že zde není pravomocné rozhodnutí stavebního úřadu o podmínkách pro odstranění stavby, neboť exekuční titul neobsahuje splnění jakékoliv podmínky povinné (ve smyslu § 43 exekučního řádu) a rovněž exekutor může přistoupit bez takového rozhodnutí k provedení exekuce. Namítala-li povinná, že „vyklizované či odstraňované“ věci jsou součástí čerpací stanice pohonných hmot (jako věci v právním smyslu) a jejich oddělení by znemožnilo využití věci jako celku a nemohly by být vydraženy jako samostatné věci, domáhá se nepřípustně přezkumu exekučního titulu v exekučním řízení.
4. Nejvyšší soud dovolání povinné (dovolatelky) proti citovanému usnesení odvolacího soudu projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále opět jen „o. s. ř.“), přičemž dospěl k závěru, že dovolání není přípustné (§ 237 o. s. ř.), a to z dále vyložených důvodů.
5. V souvislosti s výkladem § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. dovolací soud opakovaně uvedl, že důvody, pro které je namístě výkon rozhodnutí (exekuci) prohlásit za nepřípustný (nepřípustnou), se typicky spojují s vadami exekučního titulu [pokud nezpůsobují jeho (materiální) nevykonatelnost, jež zakládá důvod zastavení výkonu (exekuce) podle § 268 odst. 1 písm. a) o. s. ř.] s pochybeními při nařízení výkonu rozhodnutí (exekuce), s rušivými okolnostmi při provádění výkonu rozhodnutí (exekuce), případně se specifickým jednáním povinného. Z povahy věci (včetně logického požadavku srovnatelnosti jednotlivých důvodů zastavení exekuce) musí jít o takové okolnosti, pro které další provádění exekuce je způsobilé založit kolizi s procesními zásadami (byť mohou mít podklad v právu hmotném), na nichž je výkon rozhodnutí, resp. exekuce (jakožto procesní institut) vybudován, anebo je protichůdné účelu, který se jím sleduje (§ 261 o. s. ř.), totiž zajistit splnění povinnosti vyplývající z vykonávaného (exekučního) titulu. V případech prohlášení nepřípustnosti výkonu rozhodnutí (exekuce) musí jít o okolnosti, které se v uvedených směrech vyznačují odpovídající relevancí, resp. působí intenzivně a v podstatné míře; přirozeným smyslem výkonu totiž je, aby byl proveden, nikoli zastaven. Tomu odpovídá i míra ochrany, jež je poskytována povinnému, a která je (osobně) limitována též tím, že dobrovolně nesplnil to, co mu bylo autoritativním výrokem uloženo (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2000, sp. zn. 20 Cdo 1508/98, či ze dne 29. 7. 2020, sp. zn. 20 Cdo 467/2020).
6. Nejvyšší soud ve své judikatuře opakovaně rovněž vysvětlil, že exekuční soud není oprávněn přezkoumávat věcnou správnost exekučního titulu, jeho obsahem je vázán a je povinen z něj vycházet (srov. např. usnesení ze dne 14. 4. 1999, sp. zn. 21 Cdo 2020/98, uveřejněné pod číslem 4/2000 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, ze dne 25. 10. 2002, sp. zn. 20 Cdo 554/2002, uveřejněné pod číslem 62/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, ze dne 16. 12. 2004, sp. zn. 20 Cdo 1570/2003, uveřejněné pod číslem 58/2005 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, ze dne 21. 7. 2008, sp. zn. 20 Cdo 2273/2008, a ze dne 5. 8. 2008, sp. zn. 20 Cdo 4548/2007). Exekuční řízení je ze své podstaty určeno pouze pro faktický výkon rozhodnutí, nikoli pro autoritativní nalézání práva. Stejně tak není řízením přezkumným (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 17. 1. 2012, sp. zn. I. ÚS 871/11, bod IV, nebo nález ze dne 3. 4. 2012, sp. zn. IV. ÚS 2735/11, bod 14, 15, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. 9. 2023, sp. zn. 20 Cdo 2564/2023).
7. V souzené věci je exekučním titulem rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 11. 9. 2020, č. j. 19 C 285/2018-104, ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 2. 6. 2021, č. j. 11 Co 135/2021-167, kterým byla žalované (zde povinné) uložena povinnost vyklidit tam uvedené nemovitosti a odstranit dočasnou stavbu, aniž by tuto povinnost vázal na splnění jakékoliv podmínky, viděno optikou dovolacích námitek na existenci pravomocného rozhodnutí stavebního úřadu o podmínkách pro odstranění stavby [§ 130 odst. 2 zákona o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), v rozhodném znění]. Uzavřel-li odvolací soud (ve shodě se soudem prvního stupně), že vydání rozhodnutí stavebního úřadu o podmínkách pro odstranění stavby nebylo potřeba, že exekutor je oprávněn provést exekuci a že ve zde souzené věci není dán důvod pro zastavení exekuce dle § 268 odst. 1 o. s. ř., je jeho rozhodnutí v souladu se shora citovanou judikaturou dovolacího soudu.
8. Pro úplnost lze dodat, že namítá-li povinná neplatnost dražby sepsaných movitých věcí, která proběhla dne 9. 9. 2022 za účelem úhrady nákladů exekuce, odvolací soud se touto otázkou nezabýval (pouze v bodě 15 usnesení její průběh konstatoval), proto tato námitka nemůže přípustnost dovolání založit. Navíc je zřejmé, že provedení dražby v rámci exekučního řízení nezakládá žádný důvod pro zastavení exekuce dle § 268 odst. 1 o. s. ř.
9. Nejvyšší soud proto dovolání povinné podle § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
10. Bylo-li dovolání odmítnuto, nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodněno (srov. § 243f odst. 3 větu druhou o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na exekuci (soudní výkon rozhodnutí).
V Brně dne 24. 3. 2025
JUDr. Jitka Dýšková
předsedkyně senátu