Plný text
26 Cdo 3341/2025-425
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Lucie Jackwerthové a soudkyň JUDr. Pavlíny Brzobohaté a JUDr. Jitky Dýškové ve věci žalobce J. P., zastoupeného JUDr. Lukášem Eichingerem, MBA, advokátem se sídlem v Praze 1, Veleslavínova 94/8, proti žalované L. V., zastoupené JUDr. Petrou Klustovou, Ph.D., advokátkou se sídlem v Praze 1 – Starém Městě, Konviktská 291/24, o vypořádání společného jmění manželů, o žalobě pro zmatečnost podané žalobcem proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 1. 2. 2024, č. j. 35 Co 17/2024-343, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 35 Co 17/2024, o dovolání žalobce proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 26. 6. 2025, č. j. 5 Co 115/2024-394, takto:
Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 26. 6. 2025, č. j. 5 Co 115/2024-394, se mění takto: Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 24. 9. 2024, č. j. 35 Co 17/2024-375, se mění tak, že usnesení Městského soudu v Praze ze dne 1. 2. 2024, č. j. 35 Co 17/2024-343, se zrušuje.
Odůvodnění:
1. Městský soud v Praze usnesením ze dne 1. 2. 2024, č. j. 35 Co 17/2024-343, odmítl odvolání žalobce proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 20. 7. 2023, č. j. 26 C 25/2021-324 (dále jen „odvolání“), a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Měl za to, že přes výzvu soudu prvního stupně neobsahuje základní náležitosti stanovené v § 205 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“).
2. Usnesení Městského soudu v Praze napadl žalobce včasnou žalobou pro zmatečnost, v níž mimo jiné namítal, že odvolání k výzvě soudu prvního stupně doplnil podáním ze dne 26. 10. 2024 (na č. l. 336 spisu) o chybějící náležitosti do té míry, že odvolání se tím stalo projednatelným.
3. Městský soud v Praze (soud prvního stupně) usnesením ze dne 24. 9. 2024, č. j. 35 Co 17/2024-375, žalobu pro zmatečnost zamítl a rozhodl o náhradě nákladů řízení.
4. Dospěl k závěru, že odvolání ani ve spojení s žalobcovým podáním ze dne 26. 10. 2024 neobsahovalo žádné odvolací důvody podle § 205 odst. 2 o. s. ř. (§ 212a odst. 2 o. s. ř.). Přes tvrzení nesprávných skutkových zjištění ve smyslu § 205 odst. 2 písm. e) o. s. ř. se z něj totiž nepodávaly žádné blíže specifikované výhrady proti konkrétním skutkovým zjištěním soudu prvního stupně (v tomto směru obsahovalo jen povšechný nesouhlas se skutkovými zjištěními učiněný s odkazem na obsáhlé body odůvodnění napadeného rozhodnutí) a pro svou obecnost nesplnilo podmínku projednatelnosti, ani pokud v něm žalobce namítal nedostatečné odůvodnění napadeného rozhodnutí, absenci rozhodnutí o všech nárocích, které byly předmětem řízení, a nesprávné právní posouzení věci podle § 205 odst. 2 písm. g) o. s. ř. Vyšel-li proto Městský soud v Praze v napadeném usnesení z názoru, že odvolání žalobce nesplňovalo potřebné náležitosti odvolání stanovené v § 205 o. s. ř., neboť z něj nebyl zřejmý odvolací důvod (odvolací důvody), je jeho právní posouzení věci správné. Proto žalobu pro zmatečnost zamítl.
5. Vrchní soud v Praze (odvolací soud) usnesením ze dne 26. 6. 2025, č. j. 5 Co 115/2024-394, usnesení soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
6. Ztotožnil se s právním posouzením soudu prvního stupně a pro stručnost na ně odkázal.
7. Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce (dovolatel) dovolání, v němž namítal, že při řešení otázky projednatelnosti odvolání se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu (reprezentované jeho usneseními ze dne 27. 5. 1999, sp. zn. 20 Cdo 987/99, ze dne 30. 1. 2001, sp. zn. 20 Cdo 2417/2000, ze dne 20. 2. 2001, sp. zn. 33 Odo 22/2001, a ze dne 28. 3. 2002, sp. zn. 29 Odo 250/2001) i Ústavního soudu (reprezentované jeho usnesením ze dne 25. 10. 1999, sp. zn. II. ÚS 142/99). Měl totiž za to, že odvolání po doplnění podáním ze dne 26. 10. 2024 obsahovalo veškeré zákonem vyžadované náležitosti, včetně sice stručně, avšak řádně („zcela konkrétně“) vymezených odvolacích důvodů, a že by ostatně bylo způsobilé projednání i za předpokladu, že by je neobsahovalo, neboť odvolací soud není při projednání odvolání jeho důvody vázán. Z obsahu dovolání vyplývá dovolací návrh, aby dovolací soud zrušil usnesení obou soudů a věc vrátil k dalšímu řízení soudu prvního stupně.
8. Žalovaná se ve vyjádření k dovolání ztotožnila se závěry odvolacího soudu, vyvracela správnost použitých dovolacích námitek a navrhla, aby dovolání bylo zamítnuto.
9. Nejvyšší soud jako soud dovolací shledal, že dovolání bylo podáno včas (§ 240 odst. 1 o. s. ř.), subjektem k tomu oprávněným – účastníkem řízení, za splnění podmínky advokátního zastoupení dovolatele (§ 241 odst. 1 a 4 o. s. ř.), a je přípustné podle § 237 o. s. ř. a také důvodné, neboť odvolací soud se při řešení otázky projednatelnosti odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu.
10. Podle konstantní judikatury k náležitostem odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně patří i uvedení odvolacího důvodu (odvolacích důvodů). Jeho neuvedení přes výzvu soudu k odstranění této vady (nedostatku) brání pokračování v odvolacím řízení, neboť napadený rozsudek nelze ve smyslu § 212a odst. 2 o. s. ř. přezkoumat; takové odvolání proto musí být odmítnuto (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 5. 2004, sp. zn. 21 Cdo 13/2004, uveřejněné pod č. 115/2004 v časopisu Soudní judikatura).
11. Odvolání neobsahuje ve smyslu § 212a odst. 2 o. s. ř. „žádné odvolací důvody“ tehdy, bude-li podáno zcela bez odůvodnění (ve formě tzv. blanketního odvolání) nebo bude-li obsahovat toliko pouhý poukaz na zákonné vymezení některého z odvolacích důvodů uvedeného v § 205 odst. 2 o. s. ř. nebo s uvedením (citováním) jeho znění anebo bude-li sice obsahovat určité konkrétní okolnosti jej zdůvodňující, avšak zcela bez vztahu (souvislosti) s daným předmětem řízení. Odvolatel vyhoví požadavku § 205 odst. 1 o. s. ř. na uvedení odvolacích důvodů, i když ve svém odvolání uvede takový důvod, který je z hlediska možné věcné nesprávnosti rozhodnutí soudu prvního stupně či vadnosti jeho procesního postupu nepřípadný nebo z jehož pohledu vůbec není možné (přípustné) správnost rozhodnutí odvolacího soudu či jeho procesního postupu posoudit; postačuje zde, že takový, konkrétně vymezený důvod, má (vůbec) vztah k předmětu řízení, o němž se vyslovuje odvoláním napadené rozhodnutí ve věci samé (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 5. 2011, sp. zn. 21 Cdo 3967/2010, uveřejněné pod č. 65/2012 v časopisu Soudní judikatura).
12. V projednávané věci lze přisvědčit odvolacímu soudu, že požadavek, aby v odvolání bylo uvedeno, v čem je spatřována nesprávnost napadeného rozhodnutí nebo postupu soudu (§ 205 odst. 1 o. s. ř.), nebyl naplněn pouhým konstatováním žalobce (odvolatele), že „rozhodnutí soudu prvního stupně spočívá na nesprávném právním posouzení věci dle § 205 odst. 2 písm. g) o. s. ř.“.
13. Žalobce však ve zmíněném doplňujícím podání rovněž namítal, že odvoláním napadené rozhodnutí je „nedostatečně odůvodněné“ [a tedy postižené vadou ve smyslu § 205 odst. 2 písm. c) o. s. ř.], odvolací soud tudíž mohl přezkoumat postup soudu prvního stupně v původním řízení přinejmenším z toho hlediska, zda odůvodnění jeho rozhodnutí obsahuje všechny náležitosti stanovené v § 157 odst. 2 o. s. ř. a zda je přezkoumatelné.
14. Obdobně i další žalobcova odvolací námitka [rovněž podřaditelná pod § 205 odst. 2 písm. c) o. s. ř.], podle které „soud nerozhodl o všech nárocích, které byly předmětem jeho žalobního návrhu“, umožňovala odvolacímu soudu zabývat se minimálně tím, zda meritorní výrok napadeného rozsudku odpovídá zákonným pravidlům pro vypořádání společného jmění manželů co do (ne)vázanosti soudu návrhem na zahájení řízení (žalobou).
15. Projednatelná v odvolacím řízení konečně byla také odvolací námitka, že soud prvního stupně dospěl na základě provedených důkazů k nesprávným skutkovým zjištěním [§ 205 odst. 2 písm. e) o. s. ř.], neboť z obsahu podání ze dne 26. 10. 2024 bylo patrné, na která skutková zjištění míří, a nic na tom nemění, že tato skutková zjištění v ní byla označena nikoli jednotlivě, nýbrž úhrnem (údaji o právních otázkách, pro něž byly rozhodné z pohledu právního posouzení věci soudem prvního stupně, a odkazy na příslušné odstavce odůvodnění jeho rozsudku); i takto (úhrnně) identifikovaná skutková zjištění (soubor skutkových zjištění) totiž bylo možné i bez bližší konkretizace odvolacích výhrad směřujících jednotlivě proti každému z nich přezkoumat alespoň co do úvahy, zda mají podle obsahu spisu oporu v provedeném dokazování.
16. Lze proto uzavřít, že o odvolání proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 20. 7. 2023, č. j. 26 C 25/2021-324, po jeho doplnění podáním ze dne 26. 10. 2024 obsahovalo uvedení odvolacího důvodu, a závěr odvolacího soudu (soudu prvního stupně), že odvolání bylo vadné a muselo být odmítnuto, neobstojí. Za tohoto stavu ovšem mělo být dovolatelově žalobě pro zmatečnost vyhověno, jelikož důvodem žaloby pro zmatečnost podané podle § 229 odst. 4 o. s. ř. proti pravomocnému usnesení, jímž bylo odmítnuto odvolání, je právě a jen právně chybný (v rozporu se zákonem učiněný) závěr o tom, že odvolání muselo být odmítnuto (k tomu srov. opět již citované usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 3967/2010).
17. Usnesení odvolacího soudu tak spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§ 241a odst. 1 o. s. ř.). Jelikož dosavadní výsledky řízení ukazují, že je možné o věci rozhodnout, Nejvyšší soud napadené usnesení změnil [podle § 243d odst. 1 písm. b) o. s. ř. ve spojení s § 243f odst. 4 věty za středníkem o. s. ř. a s přihlédnutím k § 235e odst. 2 věty první o. s. ř.], jak je uvedeno ve výroku tohoto rozhodnutí.
18. V novém rozhodnutí o věci rozhodne soud o náhradě nákladů původního řízení i řízení o žalobě pro zmatečnost, včetně nákladů dovolacího řízení (§ 235i odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 10. 2. 2026
Mgr. Lucie Jackwerthová předsedkyně senátu