Plný text
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Jitky Dýškové a soudců JUDr. Romana Šebka, Ph.D. a JUDr. Pavlíny Brzobohaté ve věci žalobce statutárního města Ostravy – městského obvodu Moravská Ostrava a Přívoz, se sídlem v Ostravě, náměstí Dr. E. Beneše 555/6, IČO 00845451, proti žalované euroAWK s.r.o., se sídlem v Praze 4 – Chodově, V Parku 2336/22, IČO 24196819, zastoupené JUDr. Pavlem Weikertem, advokátem se sídlem v Praze 2, Jenštejnská 1776/2, o vyklizení nemovitostí, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 55 C 88/2013, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 22. 7. 2024, č. j. 8 Co 8/2024-352, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
1. Žalobce se změněnou žalobou domáhal vyklizení pozemků parcel č. 1428/1, 1902/1, 2409/1, 2568/1, 3712, 672/1, 3519/3, 974/3, 980/2, 2359/3, 2922/1 a 3584/1, vše v katastrálním území Moravská Ostrava, obec Ostrava (dále též jen „předmětné pozemky“), a to odstraněním tam uvedených velkoplošných reklamních zařízení a čekáren městské hromadné dopravy (MHD). Původně požadoval rovněž vyklizení pozemků parcel č. 1994/1, 2104/2, 2957/1, 3220/12, 3550/1 a 971/9, vše v katastrálním území Moravská Ostrava, obec Ostrava, avšak z pozemků parcela č. 3550/1 a parcela č. 971/9 žalovaná svá reklamní zařízení odstranila a k ostatním z nich uzavřela se žalobcem novou nájemní smlouvu; žalobce vzal proto ohledně uvedených pozemků žalobu zpět a Okresní soud v Ostravě (soud prvního stupně) usnesením ze dne 26. 2. 2019, č. j. 55 C 88/2013-205, řízení v tomto rozsahu zastavil.
2. Poté soud prvního stupně rozsudkem ze dne 4. 10. 2023, č. j. 55 C 88/2013-327, uložil žalované povinnost vyklidit předmětné pozemky (na místo pozemku parcela č. 3712 pak patrně v důsledku písařské chyby uvedl pozemek parcela č. 3710) do 30 dnů od právní moci rozsudku, a to odstraněním tam specifikovaných velkoplošných reklamních zařízení a čekáren MHD na nich se nacházejících (výrok I), a rozhodl o náhradě nákladů řízení účastníků (výrok II).
3. Na základě odvolání žalované Krajský soud v Ostravě (odvolací soud) rozsudkem ze dne 22. 7. 2024, č. j. 8 Co 8/2024-352, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok I) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení účastníků (výrok II).
4. Odvolací soud vyšel ze zjištění soudu prvního stupně, podle nichž dne 17. 4. 1991 uzavřela „Deutsche Plakat-Werbung GmbH (podnik) s Městskou správou Ostrava (Rada města Ostravy)“ nájemní smlouvu (ve znění dodatku ze dne 22. 6. 1992) ohledně pozemků uvedených v přílohách č. 1 a 2 smlouvy (dále též jen „nájemní smlouva 1“). Práva a povinnosti z této smlouvy přešly na žalovanou na základě smlouvy o prodeji části podniku ze dne 17. 5. 1996. Rada města Ostravy nájemní smlouvu 1 vypověděla dne 13. 12. 2005 s výpovědní lhůtou jednoho roku počínající běžet dnem 1. 1. 2006; nájem byl tedy ukončen k 31. 12. 2006. Dne 19. 12. 2006 dala Rada města Ostravy souhlas k pronájmu pozemků parcel č. 2409/1, 1902, 980, 3584/1, 672/1, 3519/3, 2922/1, 2359/3 a 974/3 v katastrálním území Moravská Ostrava. Usnesením 4. schůze Rady městského obvodu Moravská Ostrava a Přívoz ze dne 7. 1. 2007 rozhodla Rada městského obvodu Moravská Ostrava a Přívoz (dále též jen „rada městského obvodu“) o záměru pronajmout pro reklamní účely pozemky parcely č. 1902, 2409/1, 2202/2, 672/1, 974/3, 980, 2359/3, 2922/1, 3584/1 a 3519/3 v katastrálním území Moravská Ostrava. Usnesením 7. schůze rady městského obvodu ze dne 8. 3. 2007 rozhodla rada městského obvodu o záměru pronajmout žalované pro reklamní účely pozemky (části pozemků) parcely č. 1428/1, 2568/1, 1902, 2409/1, 3712, 672/1, 974/3, 980, 2359/3, 2922/1 a 3584/1 v katastrálním území Moravská Ostrava na dobu určitou do 30. 6. 2007. Dne 8. 3. 2007 rozhodla rada městského obvodu pronajmout žalované pro provozování reklamních zařízení na dobu určitou do 30. 6. 2007 část pozemků parcel č. 2409/1, 1902, 974/3, 980, 672/1, 2568/1, 2359/3, 2922/1, 3584/1 a 1428/1 v katastrálním území Moravská Ostrava (výpis z usnesení č. 428/07 ze dne 24. 3. 2023). Dne 19. 4. 2007 rozhodla rada městského obvodu o pronájmu části pozemků parcel č. 2568/1 a 1428/1 v katastrálním území Moravská Ostrava žalované pro provozování reklamních zařízení na dobu určitou do 30. 6. 2007 (výpis z usnesení č. 559/09 ze dne 24. 3. 2023). Záměr Statutárního města Ostravy – městského obvodu Moravská Ostrava a Přívoz pronajmout pozemky parcely č. 1902, 2409/1, 3712, 2202/2, 672/1, 974/3, 980, 2359/3, 2922/1, 3584/1 a 3519/3 v katastrálním území Moravská Ostrava byl zveřejněn na úřední desce od 5. 1. 2007 do 23. 1. 2007. Záměr Statutárního města Ostravy – městského obvodu Moravská Ostrava a Přívoz pronajmout pozemky parcely č. 2568/1 a 1428/1 v katastrálním území Moravská Ostrava byl zveřejněn na úřední desce od 16. 3. 2007 do 3. 4. 2007. Nájemní smlouvou a dohodou o narovnání ze dne 3. 4. 2007 (ve znění dodatků č. 1–7) přenechal žalobce žalované do dočasného užívání pozemky parcely č. 2409/1, 3712, 1902, 2568/1, 1428/1, 974/3, 980, 2359/3, 2922/1, 3584/1 a 3519/3 v katastrálním území Moravská Ostrava na dobu určitou původně do 30. 6. 2007, resp. (na základě dodatku č. 2) do 30. 6. 2013 (dále též jen „nájemní smlouva 2“). Z čl. VII odst. 4 nájemní smlouvy 2 vyplývá, že vše, co bylo dohodnuto před jejím uzavřením, je právně irelevantní a mezi smluvními stranami platí jen to, co je dohodnuto v této písemné smlouvě. Obecně závaznou vyhláškou města Ostravy č. 11/2000, statutem města Ostravy (dále též jen „Statut“), bylo radě městského obvodu vyhrazeno rozhodování o uzavírání nájemních smluv a smluv o výpůjčce a rozhodování o záměru nájmu majetku svěřeného městskému obvodu. V případě smluv na umístění reklamy byl nutný souhlas Rady města Ostravy.
5. Po právní stránce odvolací soud přisvědčil soudu prvního stupně, že Rada města Ostravy dne 13. 12. 2005 vypověděla nájemní smlouvu 1 řádně, v souladu s čl. 6. odst. 8 Statutu, neboť radě městského obvodu byly svěřeny toliko pravomoci při uzavírání nájemních smluv, nikoli při jejich vypovídání. Rada města Ostravy nájemní smlouvu 1 „uzavírala, a tedy bylo na ní, aby rovněž tuto smlouvu vypověděla“. Nájemní smlouva 1 tedy byla vypovězena ke dni 1. 1. 2007. Dále uvedl, že nájemní smlouva 2 není neplatná. Shodně se soudem prvního stupně měl za to, že záměr žalobce pronajmout dotčené pozemky byl ve smyslu § 39 zákona č. 128/2000 Sb., o obcích, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále též jen „zákon č. 128/2000 Sb.“) řádně zveřejněn vyvěšením na „úřední desce obecního úřadu“. Žalobce tuto skutečnost nemůže doložit, neboť úřední deska za rok 2007 byla v roce 2013 skartována. Z printscreenů stránky Waybackmachine se však podává, že stránky moap.cz s odkazem na úřední desku byly dostupné od 2. 2. 2006 do 7. 3. 2023. Okolnost, že úřední deska za rok 2007 byla v roce 2013 skartována, ani nemá vliv na existenci rozhodnutí o pronájmu pozemků, které žalobce doložil výpisem z usnesení č. 428/07, jímž rada městského obvodu rozhodla o uzavření nájemní smlouvy 2 a z usnesení č. 559/09, jímž rozhodla o uzavření dodatku č. 1 k nájemní smlouvě 2. Článek VII. odst. 4 nájemní smlouvy 2 je navíc privativní novací ve smyslu § 570 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen „obč. zák.“), jestliže si v něm strany ujednaly, že vše, co bylo dohodnuto před uzavřením smlouvy je právně irelevantní a mezi smluvními stranami platí jen to, co je dohodnuto v písemné smlouvě. V této souvislosti také přičinil, že v souladu s čl. 6 odst. 8 písm. c) Statutu dala Rada města Ostravy dne 19. 12. 2006 k pronájmu části pozemků uvedených v nájemní smlouvě 2 předchozí souhlas. Konečně dodal, že se soud prvního stupně náležitě vypořádal s tím, které pozemky byly předmětem nájemní smlouvy 2 a které nikoliv. S ohledem na výše uvedené uzavřel, že soud prvního stupně žalobě správně vyhověl podle § 1042 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o. z.“), a proto jeho rozsudek jako věcně správný potvrdil.
6. Proti rozsudku odvolacího soudu, a to výslovně proti všem jeho výrokům, podala žalovaná (dovolatelka) dovolání, jehož přípustnost opřela o § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o. s. ř.“) s tím, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného a procesního práva, která v rozhodování dovolacího soudu „dosud nebyla vyřešena, respektive by měla být jinak posouzena“. Touto otázkou je jednak (ve vztahu k nájemní smlouvě 1) otázka, zda „po svěření pronajatého majetku statutárním městem městské části svědčí statutárnímu orgánu (města), jako původnímu pronajímateli, právo vypovědět nájemní smlouvu“, a dále (ve vztahu k nájemní smlouvě 2) otázka, zda „dokumenty prokazující skartaci úřední desky jsou dostatečným důkazem o tom, že na takové úřední desce byl zveřejněn (před uzavřením nájemní smlouvy 2) předmět pronájmu“. Se závěry odvolacího soudu ohledně řešení těchto otázek nesouhlasí. Navrhla proto, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
7. Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou – účastnicí řízení (§ 240 odst. 1 o. s. ř.), za splnění podmínky advokátního zastoupení dovolatelky (§ 241 odst. 1 a 4 o. s. ř.), se zabýval otázkou jeho přípustnosti, z posléze uvedených důvodů jej však přípustným neshledal.
8. Právní závěr odvolacího soudu, že nájemní smlouva 2 představovala (současně) privativní novací ve smyslu § 570 obč. zák., jestliže si v ní strany ujednaly, že „vše, co bylo dohodnuto před uzavřením smlouvy (tedy nájemní smlouva 1) je právně irelevantní a mezi smluvními stranami platí jen to, co je dohodnuto v této písemné smlouvě“, dovoláním nikterak zpochybněn nebyl. Ze samého tohoto právního závěru přitom vyplývá ztráta právních účinků nájemní smlouvy 1, aniž je zapotřebí se zabývat otázkou její výpovědi.
9. Za tohoto stavu se v daném dovolacím řízení prosadí pravidlo, podle něhož spočívá-li rozhodnutí odvolacího soudu na posouzení více právních otázek, z nichž každá obstojí samostatně (vede k zamítnutí, či naopak k vyhovění žalobě), a řešení některé z těchto otázek nebylo dovoláním zpochybněno (popř. některá z těchto otázek nesplňuje předpoklady vymezené v § 237 o. s. ř.), není dovolání (jako celek) ve smyslu § 237 o. s. ř. přípustné, neboť věcný přezkum posouzení ostatních právních otázek za tohoto stavu výsledek sporu ovlivnit nemůže (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 10. 2005, sp. zn. 29 Odo 663/2003, uveřejněné pod č. 48/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
10. K tomu lze doplnit, že dovolací soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody, včetně jejich obsahového vymezení, a z jiných než dovolatelem uplatněných důvodů napadené rozhodnutí přezkoumat nemůže (srov. § 242 odst. 3 větu první o. s. ř. a např. důvody nálezu Ústavního soudu ze dne 11. 11. 2009, sp. zn. IV. ÚS 560/08, uveřejněného pod č. 236/2009 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu).
11. Námitky dovolatelky, zda „dokumenty prokazující skartaci úřední desky jsou dostatečným důkazem o tom, že na takové úřední desce byl zveřejněn předmět pronájmu“, představují námitky proti správnosti (úplnosti) zjištěného skutkového stavu, jež nejsou způsobilým dovolacím důvodem (srov. § 241a odst. 1 o. s. ř. a contrario). Nadto skutková zjištění, k nimž odvolací soud (soud prvního stupně) dospěl, nejsou vadná v tom smyslu, že by ve svém důsledku představovala porušení práv garantovaných čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod; nešlo zde tedy o tzv. extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními (viz stanovisko pléna Ústavního soudu z 28. 11. 2017, sp. zn. Pl. ÚS-st. 45/16, uveřejněné pod č. 460/2017 Sb.). Naopak skutkové závěry soudů obou stupňů jsou dle dovolacího soudu logickým výsledkem hodnocení provedených důkazů opírajícím se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v ustanovení § 132 o. s. ř.; nejde o závěry z uvedeného pohledu zcela zjevně nepřiměřené či extrémně rozporné. Provedené důkazy postačovaly ke skutkovému zjištění, že záměr pronájmu byl žalobcem zveřejněn; soudy své skutkové zjištění opřely nikoliv o skutečnost, že úřední deska byla skartována, ale o potvrzení o zveřejnění na příslušných listinách, jakož i skutečnost, že účastníci se podle nájemní smlouvy 2 po dlouhou dobu řídili, pokojně se podle ní chovali (ze strany třetích osob nebylo ničeho namítáno). Takový závěr za popsaných okolností ostatně odpovídá též hledisku „obvyklého běhu věcí“ či „obecné zkušenosti“.
12. Nad rámec uvedeného sluší se dodat, že žalobce je statutárním městem. Území statutárních měst se může členit na městské obvody nebo městské části s vlastními orgány samosprávy (srov. § 4 odst. 1 a 2 zákona č. 128/2000 Sb.). Městský obvod nebo městská část jsou organizační jednotkou města (§ 20 odst. 2 zákona č. 128/2000 Sb.). Pravomoc orgánů městských obvodů a městských částí na úseku samostatné a přenesené působnosti upravuje statut, který je vydáván formou obecně závazné vyhlášky obce [srov. § 130 písm. c) zákona č. 128/2000 Sb.]. Městské obvody a městské části jednají za statutární město v záležitostech jim svěřených zákonem a v mezích zákona statutem (srov. § 134 odst.1 zákona o obcích). Městské obvody a městské části proto při výkonu práv a povinností ze soukromoprávních vztahů nejednají (nevystupují) vlastním jménem a na vlastní odpovědnost, nemají způsobilost samostatně nabývat práva z právních vztahů a nést povinnosti z těchto vztahů vyplývající (tak, jak to do 31. 12. 2013 předpokládal § 18 obč. zák. a od 1. 1. 2014 stanoví § 20 odst. 1 o. z.), nýbrž jednají (stále) jménem samotného statutárního města, které také nese odpovědnost z těchto vztahů vyplývající (srov. § 2 odst. 1 věta druhá zákona č. 128/2000 Sb.; srov. též pro oblast pracovněprávních vztahů rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 1. 2013, sp. zn. 21 Cdo 915/2012, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 57/2013). Z řečeného plyne, že ve vztahu k nájemní smlouvě 1 nedošlo v důsledku vydání Statutu ke změně osoby pronajímatele; tím nadále zůstalo statutární město Ostrava, tedy žalobce.
13. Dovolatelka výslovně svým dovoláním napadá rozsudek odvolacího soudu i v jeho nákladovém výroku. Zde však platí, že podle § 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř. není dovolání proti této části rozhodnutí odvolacího soudu (objektivně) přípustné.
14. Ze shora uvedených důvodů proto Nejvyšší soud dovolání dovolatelky proti rozsudku odvolacího soudu podle § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
15. Bylo-li dovolání odmítnuto, nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodněno (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.); proto se výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení neodůvodňuje.
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 19. 3. 2025
JUDr. Jitka Dýšková
předsedkyně senátu