26 Cdo 3826/2023

Plný text

26 Cdo 3826/2023-255

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Pavlíny Brzobohaté a soudkyň JUDr. Jitky Dýškové a Mgr. Petry Kubáčové ve věci žalobce Společenství vlastníků jednotek XY, zastoupeného Mgr. Robertem Tschöplem, advokátem se sídlem [adresa] proti žalovanému N. N., zastoupenému Mgr. Jiřím Douskem, advokátem se sídlem [adresa] o 278.643 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. 18 C 30/2020, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 23. 6. 2023, č. j. 29 Co 305/2022-219, takto:

I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:

1. Žalovaný napadl dovoláním rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci (odvolací soud) ze dne 23. 6. 2023, č. j. 29 Co 305/2022-219, kterým rozsudek Okresního soudu v Liberci (soud prvního stupně) ze dne 27. 5. 2022, č. j. 18 C 30/2020-155, potvrdil výrok I v části, jíž žalovanému uložil zaplatit žalobci částku 211.171 Kč s tam specifikovaným úrokem z prodlení (dále též jen „potvrzující výrok“), a změnil ho v další části tak, že žalobu ohledně částky 67.472 Kč s tam specifikovaným úrokem z prodlení zamítl (dále též jen „měnící výrok“) a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů.

2. Dovolání směřující proti měnícímu výroku rozsudku odvolacího soudu Nejvyšší soud odmítl, neboť je v tomto rozsahu subjektivně nepřípustné (podané neoprávněnou osobou). K podání dovolání je oprávněn (tzv. subjektivní přípustnost dovolání) pouze ten účastník, v jehož poměrech rozhodnutím odvolacího soudu nastala újma odstranitelná tím, že dovolací soud toto rozhodnutí zruší nebo za podmínek § 243d zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o. s. ř.“), změní (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 4. 2022, sp. zn. 23 Cdo 2042/2020, uveřejněný pod číslem 98/2022 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Žalovanému však zamítnutím žaloby v uvedeném rozsahu nevznikla žádná újma, kterou by bylo možné odčinit zrušením nebo změnou uvedené části napadeného rozsudku odvolacího soudu.

3. Dovolání směřující proti potvrzujícímu výroku Nejvyšší soud podle § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl, neboť není podle § 237 o. s. ř. přípustné. Otázky, na nichž rozhodnutí odvolacího soudu spočívá a které dovolatel zpochybnil (posouzení souladu usnesení shromáždění společenství vlastníků s dobrými mravy, důsledky nicotnosti a neplatnosti rozhodnutí shromáždění a možnost přezkumu takových rozhodnutí, nesprávné vyúčtování služeb a příspěvků na správu domu), posoudil odvolací soud v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu, od níž není důvod se odchýlit ani v této věci.

4. Dovolateli lze přisvědčit, že § 245 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o. z.“), který definuje vady, pro které se na rozhodnutí členské schůze nebo orgánu spolku hledí, jako by nebylo přijato (jde o rozpor rozhodnutí s dobrými mravy, změnu stanov v rozporu s kogentními ustanoveními zákona a rozhodnutí v záležitosti, která nepatří do jeho působnosti), se podle § 1221 o. z. použije i v poměrech společenství vlastníků (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 3. 2020, sp. zn. 27 Cdo 4639/2018, uveřejněné pod číslem 84/2020 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení téhož soudu ze dne 15. 3. 2023, sp. zn. 26 Cdo 854/2022, uveřejněné pod číslem 98/2023 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Rozhodnutí, na která se hledí, jako by nebyla přijata, jsou označována jako nicotná (nulitní), nevyvolávají žádné právní následky, nikoho nezavazují, nemohou konvalidovat. Jestliže by rozhodnutí shromáždění společenství vlastníků bylo v rozporu s dobrými mravy, nebo měnilo stanovy v rozporu s kogentními ustanoveními zákona, či jeho předmětem byla záležitost, která nepatří do působnosti shromáždění, nic by odvolacímu soudu nebránilo aplikovat § 245 o. z. a k takovému rozhodnutí nepřihlížet.

5. Naproti tomu podle ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu (viz např. usnesení ze dne 15. 3. 2017, sp. zn. 26 Cdo 4567/2016, rozsudek ze dne 22. 2. 2022, sp. zn. 26 Cdo 2275/2021) platnost usnesení shromáždění společenství vlastníků jednotek lze přezkoumávat pouze v rámci řízení podle § 1209 o. z., a to jen k návrhu přehlasovaného vlastníka jednotky. Otázku (ne)platnosti usnesení shromáždění (kterým byla stanovena výše příspěvků na správu domu a pozemku) si proto odvolací soud (a to ani jako otázku předběžnou) nemohl posoudit sám.

6. Podle judikatury dovolacího soudu (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 2. 2017, sp. zn. 29 Cdo 1104/2016, uveřejněné pod číslem 62/2018 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení téhož soudu ze dne 20. 11. 2019, sp. zn. 27 Cdo 1951/2018) případné nedostatky při hlasování (např. nedostatek usnášeníschopnosti, nedostatečný počet hlasů odevzdaných pro přijetí, nesprávný způsob hlasování apod.) jsou zásadně důvodem neplatnosti, nikoliv nicotnosti usnesení shromáždění. Námitky dovolatele, že rozhodnutí shromáždění, kterým byly stanoveny příspěvky na správu domu a pozemku, nebylo přijato v souladu se zákonem, tak směřují k otázce (ne)platnosti tohoto usnesení, nikoliv jeho nicotnosti.

7. Přípustnost dovolání nezakládají ani námitky dovolatele, že rozhodnutí shromáždění, kterým byly stanoveny příspěvky na správu domu a pozemku, se příčí dobrým mravům, a je proto nicotné. Otázka míry závažnosti usnesení o navýšení plateb na správu domu a pozemku je totiž otázkou, kterou se soud zásadně zabývá při posuzování, zda je pro vyslovení neplatnosti přijatého usnesení shromáždění podle § 1209 o. z. dán důležitý důvod (tedy zda je splněno omezení věcné). Nejvyšší soud ve svých rozhodnutích (viz např. rozsudek ze dne 12. 7. 2016, sp. zn. 26 Cdo 5024/2015, nebo usnesení ze dne 16. 10. 2019, sp. zn. 26 Cdo 1657/2018, uveřejněné pod číslem 66/2020 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek) uzavřel, že takovým usnesením zásadně není rozhodnutí o zvýšení plateb na správu domu a pozemku, nejde-li o zvýšení extrémní. Zvýšení plateb usnesením shromáždění o 100–400 % nelze ve světle této judikatury považovat ani za natolik extrémní navýšení mající za následek naplnění věcného omezení přezkumu platnosti usnesení shromáždění, natož za rozporné s dobrými mravy ve smyslu § 245 o. z., které by vedlo k nicotnosti přijatého rozhodnutí.

8. Dovolání není přípustné ani pro řešení otázky, zda odvolací soud měl (mohl) odlišně posuzovat uplatněné dlužné částky podle toho, zda se jednalo o nárok na zaplacení příspěvků na správu domu a pozemku, nebo o nárok podle zákona č. 67/2013 Sb., kterým se upravují některé otázky související s poskytováním plnění spojených s užíváním bytů a nebytových prostorů v domě s byty (dále též jen „zákon č. 67/2013 Sb.“).

9. Nejvyšší soud ve svých rozhodnutích (viz např. rozsudek ze dne 28. 7. 2020, sp. zn. 26 Cdo 774/2019, a ze dne 20. 2. 2024, sp. zn. 26 Cdo 3535/2022, uveřejněný pod číslem 97/2024 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek) zdůraznil, že je třeba rozlišovat placení příspěvků na správu domu a pozemku (§ 1180 o. z.) od placení služeb (§ 1181 o. z.). Placením příspěvků na správu domu a pozemku, a to zpravidla podle podílu na společných částech, se vlastník jednotky podílí na nákladech souvisejících se správou společných částí, naproti tomu placení služeb souvisí s užíváním samotného bytu (nebytového prostoru) a podrobnější úpravu většiny otázek souvisejících se službami, včetně vymezení a rozsahu služeb, placení záloh (paušálu), vyúčtování nákladů, jejich rozúčtování apod. obsahuje zákon č. 67/2013 Sb.

10. Jen skutečnost, že žalobce příspěvky na správu domu a pozemku (nesprávně) zahrnul do vyúčtování služeb (podle zákona č. 67/2013 Sb.), nemůže změnit jejich určení a podřídit je zákonu č. 67/2013 Sb. Příspěvky na správu domu a pozemku vyúčtování podle zákona č. 67/2013 Sb. nepodléhají, nejedná se o služby ve smyslu tohoto zákona. Příspěvky na správu domu a pozemku se sice platí zálohově [§ 1180 o. z., § 8 odst. b) nařízení vlády č. 366/2013 Sb., o úpravě některých záležitostí souvisejících s bytovým spoluvlastnictvím, § 1208 písm. d) o. z.], čemuž odpovídá povinnost statutárního orgánu je vyúčtovat a zprávu o hospodaření předložit shromáždění [§ 1208 písm. d) o. z.], je však jen na rozhodnutí shromáždění, jak příspěvky za minulé období vypořádá – vznikne-li přebytek, nemusí ho vlastníkům jednotek vracet, může ho ponechat s ohledem na plánované výdaje na účtu SVJ (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 2. 2022, sp. zn. 26 Cdo 2275/2021).

11. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 5. 2. 2025

JUDr. Pavlína Brzobohatá předsedkyně senátu

Plný text

26 Cdo 3826/2023-251

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Pavlíny Brzobohaté a soudkyň JUDr. Jitky Dýškové a Mgr. Jany Misiačkové ve věci žalobce Společenství vlastníků jednotek XY, zastoupeného Mgr. Robertem Tschöplem, advokátem se sídlem [adresa] proti žalovanému N. N., zastoupenému Mgr. Jiřím Douskem, advokátem se sídlem [adresa] o 278.643 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. 18 C 30/2020, ve věci dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 23. 6. 2023, č. j. 29 Co 305/2022-219, o návrhu na odklad vykonatelnosti a právní moci rozsudku, takto:

I. Návrh žalovaného na odklad právní moci rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 23. 6. 2023, č. j. 29 Co 305/2022-219, se zamítá. II. Vykonatelnost rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 23. 6. 2023, č. j. 29 Co 305/2022-219, se odkládá do právní moci rozhodnutí o podaném dovolání.

Odůvodnění:

Okresní soud v Liberci (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 27. 5. 2022, č. j. 18 C 30/2020-155, uložil žalovanému zaplatit žalobci 278.643 Kč s tam specifikovaným úrokem z prodlení (výrok I) a náhradu nákladů řízení (výrok II), to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

K odvolání žalovaného Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci (odvolací soud) rozsudkem ze dne 23. 6. 2023, č. j. 29 Co 305/2022-219, rozsudek soudu prvního stupně v části výroku I ohledně částky 211.171 Kč s tam specifikovaným úrokem z prodlení potvrdil, jinak jej změnil tak, že žalobu ohledně částky 67.472 Kč s tam specifikovaným úrokem z prodlení zamítl (výrok I) a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů (výrok II).

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný včasné dovolání za použití (způsobilého) dovolacího důvodu podle § 241a odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o. s. ř.“), v němž současně požádal o odklad vykonatelnosti a právní moci napadeného rozhodnutí odvolacího soudu s odůvodněním, že v opačném případě by mu jako fyzické osobě (na rozdíl od žalobce, který je osobou právnickou) hrozila závažná újma.

Podle § 243 o. s. ř. před rozhodnutím o dovolání může dovolací soud i bez návrhu odložit a) vykonatelnost napadeného rozhodnutí, kdyby neprodleným výkonem rozhodnutí nebo exekucí hrozila dovolateli závažná újma, nebo b) právní moc napadeného rozhodnutí, je-li dovolatel závažně ohrožen ve svých právech a nedotkne-li se odklad právních poměrů jiné osoby než účastníka řízení.

V usnesení z 21. 11. 2017, sp. zn. 27 Cdo 5003/2017, uveřejněném pod č. 144/2018 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (ústavní stížnost podanou proti tomuto rozhodnutí odmítl Ústavní soud usnesením z 18. 8. 2020, sp. zn. IV. ÚS 118/20), dále též jen „R 144/2018“, Nejvyšší soud rozebral předpoklady, za nichž lze odložit vykonatelnost rozhodnutí podle § 243 o. s. ř., a to s přihlédnutím k účelu, k němuž odklad vykonatelnosti slouží.

Aniž by dovolací soud jakkoliv předjímal konečné rozhodnutí o dovolání, plyne z rozsudků soudů nižších stupňů a z obsahu dovolání, že předpoklady, za nichž dovolací soud odloží vykonatelnost dovoláním napadeného rozhodnutí odvolacího soudu, jsou splněny - dovolání nemá zjevné vady, které by bránily pokračování v dovolacím řízení, jeví se jako včasné, podané oprávněnou osobou za splnění podmínky advokátního zastoupení a neplatí pro ně žádné z omezení přípustnosti vypočtených v § 238 o. s. ř., podle dovoláním napadeného (výroku) rozhodnutí lze nařídit výkon rozhodnutí nebo zahájit exekuci, neprodleným výkonem rozhodnutí nebo exekucí hrozí (s ohledem na výši předmětného peněžitého plnění) dovolateli závažná újma na jeho právech a odklad se nedotkne právních poměrů jiné osoby než účastníka řízení.

Dovolací soud proto do doby, než bude o dovolání pravomocně rozhodnuto, odložil vykonatelnost rozsudku odvolacího soudu podle § 243 písm. a) o. s. ř.

V R 144/2018 Nejvyšší soud dovodil, že materiální právní moc dovoláním napadeného rozhodnutí (či jeho výroku) je možné odložit jen tehdy, nemohou-li být negativní dopady rozhodnutí (výroku) do poměrů účastníka řízení (dovolatele) beze zbytku sistovány odkladem jeho vykonatelnosti.

Vzhledem k tomu, že napadený rozsudek (ve spojení s rozsudkem soudu prvního stupně) ukládá žalovanému povinnost k plnění (povinnost k zaplacení částky 211.171 Kč s tam specifikovaným úrokem z prodlení a náhrady nákladů řízení), Nejvyšší soud jeho návrh na odložení právní moci napadeného rozhodnutí [§ 243 písm. b) o. s. ř.] zamítl jako nedůvodný, neboť z povahy rozhodnutí (výroku) ukládajícího povinnost k plnění vyplývá, že jeho negativní dopady do poměrů účastníka řízení (žalovaného) se pojí výhradně s účinkem, že povinnosti v něm stanovené lze soudně vykonat (exekvovat), a mohou tedy být beze zbytku sistovány odkladem jeho vykonatelnosti.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 20. 2. 2024

JUDr. Pavlína Brzobohatá předsedkyně senátu